Albigenští

Albigenští je dramatický výpravný larp, jehož děj se odehrává v městečku Quillan léta Páně 1262.

Katarské války skončily a Langued’Oc je pod nadvládou Francie. Katarství bylo oficiálně potlačeno a zničeno, alespoň papež se svými  dominikány by to tak chtěli vidět. Jenže není všechno tak, jak se zdá.

Ve městečku Quillan se chystá svatba místního pána. Do města přijíždějí lidé z širého okolí, aby se události mohli účastnit, pozvání přijali  templáři a k překvapení všech se zde objevili  i dominikáni. 

Příští běhy:

17.- 20.3. 2016

Přihláška:

https://docs.google.com/forms/d/1WfNBHk1SyLq4OxT8KcdGLtVZru4-Q3Z7RzYqqwihNjA/viewform?edit_requested=true

Další fotky:

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.1658486561094247.1073741834.1546147505661487&type=3

8.6

34 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

Komentáře

ZevlaZevla Zevla 27.03.2016

3. běh, skriptovaná vesničanka (neřeknu vám která, abych náhodou něco nevyspoilovala)
Hra má hodně pěknou atmosféru (kterou nám ještě vylepšily jeptišky, který hodně uměly zpívat) a nejlepší jídlo na světě (+ fakt estetickou kuchyni). Orgové na nás byli neskutečně hodný a pro naše pohodlíčko na studeným hradě (věděli jsme, že bude studenej a nešlo to jinak) dělali maximum, dobře komunikovali, dali dostatečný materiály a přes malý zmatky v textech jsem se dozvěděla všecko, co jsem potřebovala. Workshopy pro mě byly cenný (hlavně představování postav a scénky) a utřídily mi věci, co jsem potřebovala vědět.
Hra byla rozdělená na úseky podle bohoslužeb a v každém úseku přišla nějaká zajímavá velká událost (hostina, divadlo, něčí příchod). Na začátku většiny úseků jsme dostávali pokyn pro hru. Většinou jsem ale v pokynech neměla nic moc překvapivého a obšas jsem tam měla věci, co ve skutečnosti neplatily.
Dozvěděla jsem se díky tomu kdeco o historickým období, ve kterým se to odehrávalo, a celkem to ve mně vzbudilo zájem o některý náboženský otázky, co se tam řešily.
Příběh jsem si užila, i když mi všechno nevyšlo tak, jak mohlo a jak to podle materiálů vypadalo. Rozhodně jsem se nenudila nebo tak, jen mi pak při povídání s ostatníma přišlo, že jsem hrála jinou hru – já jsem měla příjemnou trochu napínavou konverzačku s několika bombastickýma scénama, co to vytáhly hodně nahoru, zatímco někteří mí kamarádi hráli intenzivní filosofický drama. Věc, které jsem si všimla už při hře, byla, že na mě lidi, s kterýma jsem potřebovala hrát, často neměli čas. Ne že by na mě kašlali, ale prostě měli na práci hraní důležitějších věcí s lidma, co pro ně byli důležitější, takže jsem často na někoho dlouho čekala a pak jsem mu stihla říct tak dvě třetiny toho, co jsem chtěla. U svý nejdůležitější linky jsem zůstala spíš na okraji dění, protože jsem na začátku promarnila jedinou příležitost se do toho pořádně nacpat (nevěděla jsem, že bude jediná, což nejspíš nebylo nijak daný a prostě se to tak sešlo). Většinu času jsem si tudíž povídala s lidma z vesnice, šířila drby a vidlácky probírala „politiku“, což bylo fajn a zábavný. K jiným a dramatičtějším věcem ale bylo míň příležitostí, než jsem doufala. Poučení a rada pro příští generace asi je, že když člověk hraje vesničana, má ve hře celkem volnost a musí ji pořádně využít - pokud nechce vypadnout z dění, musí se chytit každý příležitosti a pořádně do toho šlapat hned od začátku, protože později už to smysluplně nepůjde.

Celej týden doma jedu okcitánskou hudbu, takže atmosféru to mělo fakt podmanivou.

KlaKlára Skokanová 26.03.2016

2. běh Braid

9/10

Pozitiva:

- hrad, vizuál, kostýmy, rekvizity...

- CP

- jídlo a kuchaři. Byla jsem teda na hostině a fakt nevím jak by se mi líbilo kdybych platila stejně jako všichni ostatní a místo kuřat na víně dostala kaši...

- a hlavně hra! Postavu jsem si hrozně užila, příběh to byl krásný a jsem strašně ráda za lidi se kterými jsem to hrála a dopadla jsem díky nim tak jak jsem dopadla. Krom prvních minut rozkoukávání jsem se nezastavila až jsem si musela občas jít dát pauzu do konírny protože jsem byla uplně ulítaná. Hra pro mě měla perfektní průběh a vždycky když už to vypadalo že je všechno v klidu a vyřešené tak se pokazilo něco dalšího a muselo se to jít řešit. Obzvlášť vděčná jsem za svého manžela Nazaira a svojí paní, protože kdyby mi nepouštěla informace od šlechty, hrozně by mi ořezala možnosti co dělat.

 

negativa:

- Přijeli jsme v celkem normální čas a kolem nebyl nikdo kdo by řekl co se bude dít dál. Tak nějak náhodně se podepsali papíry, lidi si tak nějak náhodně vyzvedli věci a pak se strašně dlouho nic nedělo. A po x hodinách čekání se dozvíme "no, chtěli sme workshopy udělat jinak, ale tak je teda uděláme takhle..."

- Čtvrteční workshopy nepřinesly v podstatě nic nového, byly dlouhé a hrozně nudné.

- předem jsem se ptala jestli mi někdo pomůže se zavitím. Myslím že by na to měl být workshop. Nakonec mi s tím pomáhala jiná hráčka, protože nikdo z orgů za celé dopoledne neměl čas.

- poherní povídání bylo dlouhé, nudné a krom těch postav se kterými jsem hrála mě vůbec nezajímalo

- pokaždé čekat na modlitbičky když jsem je stejně většinou nedostala bylo otravné. Navíc když mi krom té první byly naprosto k ničemu.

 

A uplně bokem... fňukat že byla zima mi přijde uplně směšný. Přijela jsem nemocná a musela si pak dojít pro antibiotika, ale i tak mi přijde zbytečný si stěžovat na zimu. Och, to je tak nečekané že v zimě a na hradě bude zima! Tak si vezmu pod kostým ještě jednu vrstvu. Tak si pořídím pořádný spacák nebo si vezmu deku navíc. Hodně jsem ocenila že orgové rozdali vlněné ovinky na ruce. Dala jsem to celé v historických hadrech, botách a věcech na spaní a bylo to uplně v pohodě.

PrasátkoJan Huňka 23.03.2016

3. běh - Rufus

6/10

Předně bych chtěl říct, že jsem si celou akci velmi hezky užil takže níže uvedené řádky budou spíš snahou poukázat na místa, kde by bylo možné ještě zapracovat aby si tuto hru mohlo užít více lidí. 

- workshopy byly bohužel nepovedené. A to počínaje volbou jejich obsahu (co je důležité a co není) a i formou (tedy jak a kým byly vedeny) o zábavnosti, nebo zajímavosti pak bohužel ani nemluvě. Myslím, že tady je hodně kam se rozvíjet a zamyslet se nad tím jak pojmout bezpečnost, jak důležité mechanismy násilí a jak historický kontext.

- část skriptovaných postav neměla prakticky žádné záptelky a v rámci "motlitbičky" jim bylo jen zopakováno co bylo v papírech, případně něco uplně mimo charakter, nebo vůbec nic. To ostře kontrastovalo s jinými skriptovanými postavami, které zjevně měli obsahu nepoměrně více. Ten nepoměr byl tak zřetelný, že neustále vzbuzoval otázku, zda některé postavy nejsou jen do (roz)počtu. 

- obrovský cenový rozdíl mezi skriptovanou a neskriptovanou postavou spolu s místy téměř nulovým rozdílem mezi jejich zápletkami je velice nešťastný. Pro lidi co si chtějí zahrát více, investují 2000 navíc do toho aby jejich postava měla skript to může být opravdu velké zklamání.

- *autocenzura*

Aby to nezapadlo, hra měla spoustu velmi dobrých prvků (mše, atmosféra, hrad, spoluhráči...) a pro "hlavní" postavy to působilo, že je i dost co zajímavého dělat. A můj závěr není, že jde o špatnou hru, ale o velmi dobrou hru, která bohužel trpí několika závažnějšími problémy po jejichž odstranění by mohla být opravdu atraktivní.

CharlesKarel Černín 23.03.2016

3. běh - templář Guy de Pirou

9/10

Bez té zimy by to podle mě nešlo. Navozovala autentičnost života na středověkém hradě, umocňovala duchovní zážitek z bohoslužeb, přiváděla k ohni na nádvoří postavy, které by se jinak míjely. Díky tomu, že jsem na ni zapomínal prakticky jen při zpěvu chorálů, jsem si uvědomil, jak tělesná nepohoda přirozeně vede člověka k duchovnu. A jelikož jsem viděl se při rozhovoru klepat zimou Isabellu de Mirepoix před jejím stanem a bylo mi jí líto, jsem pak do značné míry chápal, co se "přihodilo" senešalovi.

Albigenští mají pro mě spoustu kladů:

- náboženské téma, které nic nepodsouvá, ale krásně ukazuje, jak důležité místo hrála víra v životě středověkých lidí - vždycky jsem to rozumem věděl, ale jakožto bezvěrec jsem to poprvé opravdu prožil

- autentické prostředí hradu Lipnice

- nádherné kostýmy, slušně vypadající a použitelné zbraně (bofry)

- skvělá dobová kuchyně a sympaťáci kuchaři

- představení postav prostřednictvím scének z jejich života pobavilo a zároveň fungovalo nejen jako "tahák" kdo je kdo, ale i "výkop" náhodných rozhovorů ve hře

- vynikající připravené scény s CP

- společný zpěv na bohuslužbách (pro mě představoval vpravdě transcendentální zkušenost)

- velmi příjemní a vstřícní organizátoři (jejichž další zajímavé aktivity jsem po návratu z Albigenských začal objevovat prostřednictvím sítě)

Samozřejmě, vždycky je co vychytávat:

- na stránkách přetrvávají ke stažení neaktuální mnateriály z prvního běhu, po obdržení aktuálních textů mailem jsem si to musel znovu projít a zkompilovat

- čtvrteční workshopy byly úplně o ničem - v podstatě jen nudné zopakování toho, co jsme my poctiví četli před hrou

- i když boj není důležitou součástí hry, tak workshop prostě nelze svěřit náhodnému dobrovolníkovi z řad účastníků

- měl jsem pocit, že neurození měli mnohem méně herního obsahu k řešení a prožívání než šlechta a často jen tak vyplkávali u ohně, ale možná to byl jen můj dojem

A ještě poznámka, která nemá jasné zařazení:

Překvapilo mě, jak otevřeně byla napsaná (zřejmě nejen) moje postava - charakter byl načrtnutý, ale ne příliš vyhraněný, vztahy k cizím postavám  mnohdy jen mlhavě naznačené. Umožňovalo mi to pracovat s jejím vývojem, ale někdy jsem se kvůli tomu cítil trochu na nejisté půdě. Výsledkem bylo mimo jiné i to, že když se většina mých linek uzavřela v sobotu dopoledne, tak jsem odpoledne převážně jen bloumal, nasával atmosféru a účastnil se společných scén. Pravda je, že po návratu mě napadala spousta věcí, které jsem mohl rozjet, ale to až když jsem měl možnost se nad hrou zamyslet zvenku způsobem "co všechno by mě ještě bavilo prožít". Když jsem v postavě, tak tohle moc neumím a pomáhá mi, když mám nějaké mantinely, ve kterých se můžu logicky pohybovat. Ale jiné hráče by třeba uzavření postavy do nějaké jednoduché typové škatulky hru příliš svázalo...

ŠuhinkaIvana Šuhajdová 21.03.2016

3. běh - Beatrix de Mirepoix

10/10

Nemůžu jinak, než hodnotit plným počtem bodů. Tenhle larp mě zasáhl. Ať už ve smyslu předherní komunikace, kostýmů, skvělého dobového jídla, postavy a hlavně prostředí, tak především v tom, jak celý larp fungoval. Neměla jsem hluchá místa, CP byla uvěřitelná a dokázala ve mě ždímat emoce. Mše byly něco, na co budu strašně dlouho vzpomínat a celkový koncept celé hry byl prostě fantastický. Miluju historické larpy a miluju hrady. Zde se skloubilo oboje a spolu s tím, že jsem hrála s fantastickými spoluhráči se tahle akce řadí k tomu nejlepšímu, co jsem kdy hrála. Jediná drobnost, kterou ale zmiňuju snad u všech her... nemám ráda workshopy... Prostě nemám, protože mi nic nepřináší, jsou zdlouhavé, nudné a nicneříkající... I přesto tenhle jediný negativ se skláním před prací organizátorů a moc jim děkuji za to, že jsem si postavu a příběh mohla ohnout a jim to ani v nejmenším nevadilo :)

LemmingMichal Kára 21.03.2016

Sedlák Gaspard, třetí běh. Nejprve obecně:

+ velmi, velmi zajímavý setting (katarská hereze) včetně rozsáhlého historického úvodu na stránkách
+ herní prostředí (pravý středověký hrad)
+ Kostýmová úroveň - to je zásluhou hráčů, ale i organizátorů, kteří spoustu kostýmů dodali. Vivat módní policie!
+ hráči: minimální vypadávání z role, herní nasazení, herní klepy, nevím o tom, že by někdo nějakou linku zásadně zazdil...
+ zpěvy při mších
+ každá mše byla jiná
+ kuchyně
+ občas musela chudina počkat s jídlem, až se nají panstvo, ale ne vždy - bylo to pěkně vyvážené aby tam ten prvek byl, ale nebyl až moc otravný
+ casting - prakticky ke všem hráčům postava fakt sedla - snad kromě Anois/Braide :)


- Zmatky v předherních informacích - myslím teď ty obecné, ne konkrétní k postavě. Na webu jsou nějaké dokumenty s trochu chaotickou strukturou, jsou tam odkazy na PDF, kde je skoro totéž, ale ne přesně totéž. Několikrát se mi stalo, že jsem si chtěl osvěžit nějaký fakt a zaboha jsem nemohl najít, kde jsem o tom četl. A jak jsem mluvil s ostatními, nebyl jsem sám.
- Přístup k "tajným" předherním dokumentům člověk časem ztrácel (nová verze?). To bylo hodně nepříjemné.
- Zima. Nebyla až taková, jako na druhém běhu, ale moje termoregulace je nastavená spíš na ten Langued’Oc, takže to pro mě byl problém, který odváděl od hry. Kdyby bylo alespoň těch 10-15 stupňů, bylo by to hned o něčem jiném.
- Trochu zmatené předávání motlitbiček, navíc jsme neměli informaci, kdy přestane, takže jsem se po ní zbytečně sháněl.

Co se týče postavy jako takové, tak mám ambivalentní pocity. Myslím, že jsem z ní i díky své ženě vymáčkl skoro maximum, co se vymáčknout dalo bez toho, že bych ji nějak moc znásilňoval. Nebylo to úplně špatné, ale to, co jsem od hry čekal jsem dostal až chvíli před závěrem (nebudu konkrétní, abych nespoileroval). Do té doby sice nějaké silné scény byly, ale vlastně se týkaly spíš obecných věcí (boží mše), než osobního příběhu.

Další věc je že jak pravily materiály k postavě, na Gasparda sice čekala mnohá překvapení, ale pro mě jako hráče ty věci z popisu postavy prostě čouhaly a prakticky celý pátek proběhl podle očekávaného scénáře.

Takže za mě 8 / 10.

LoudaJiří Rosol 20.03.2016

Albigenští jsou hra, která je v mnohém hrozně dobrá ba i inovativní, v lecčem kopíruje klasické a osvědčené prvky velkovýpravných dramatických larpů moderního střihu a v lecčem se vrací do slepých uliček minulosti ,které jsem doufal že už naživo nepotkám. Pokusím se to skvělé a horší rozklíčovat. Před závorku vytýkám že jsem hrál šlechtickou roli mladého pána panství, tedy roli nabitou obsahem a rozhodováním, což se jistě výrazně projevilo na vnímání hry jako takové (o tom více níže).

Skvělé:
Jídlo: epic epic supergood. Bylo historicky věrné (do té míry do jaké dokážu posoudit) ale i neskutečně chutné a banda tří kuchařů která ho na nádvoří v podstatě nonstop připravovala na třech ohních vypadala prostě cool, a to včetně visící ovce. Im impressed. Toto chci všude.

Hudba a zábavy:  dechberoucí chorály na mši dělali z něčeho co si člověk většinou spíše přetrpí něco, na co se vlastně těší. Kejklíři a hudebnící s vlastními nástroji (loutny, harfa, niňera!!). Zpěvy, tance, fakír a polykač ohně. Skutečně jsem se cítil jako šlechtic pro jehož zábavu se namáhá skupina lidí. Super.

Zasazení a nadšení organizátorů: Languedoc 13. století je prostě přitažlivý stejně jako téma katarů. Organizátoři byli do všeho osobně investování a zapálení, brali to vážně a hráče žádným způsobem nesnižovali, nedělali si z nich ani potají srandu a vůbec se k nám krásně chovali. Díky.

Drobnosti: Mše jako předěly dějství, hezky vypadající zbraně, funkční kostýmy,

Co mi vadilo:
Zima: Zdá se to jako irelevantní argument, za který organizátoři nemohou, pro mě to byl ale velký problém. Celou hrou doslova prostupovala nekonečná zima, před kterou se nedalo nikam schovat a nikam před ní uniknout. Ve hře byly dva plynové ohříváky které zahřívali prostor cca půl metru kolem nich a (z nějakého důvodu až v sobotu) dva koše s ohněm venku. Šťastlivci bydleli v komnatách které třeba šlo i vytopit. Méně šťastní v prašném sklepě. Nu a pak tu byli ti (ehm ehm) co žili v nejvyšší větrem ošleháváné věži, vzdálené 10 minut výšlapu od zbytku dění kde nesvítilo světlo. Bohužel celou mojí hrou kromě uvažování postavy samotné probíhaly i myšlenky hráče na to "jak se sakra asoň trochu ohřát". Z Lipnice jsem si proto odvezl nejen rýmu ale i myšlenku na to jaké by to asi bylo hrát tu stejnou hru v květnu. Beru to ale jako splátku osudu za Portu .)

Nerovnováha postav: Šlechta a duchovenstvo toho prostě měli násobně více na řešení a hraní než vidláci. To je špatně a v dnešní době ostuda.

Workshopy: Achillova pata moderních her. Jako v posledních letech už poněkolikáté mám z workshopů dojem, že ve hře jsou z nějaké části jen proto, aby tam byly. To zdaleka neplatí o všech. Nácviky mše a zpěvu při ní považuji za esenciální. Na druhou stranu celý páteční večer (a to i pokud pominu dvouhodinové čekání na to než dojedou poslední hráči - což je ovšem jejich vina) považuji za nadbytečný. Naopak mi před hrou chybělo větší vyjasnění mentality tehdejší doby a chování jednotlivých vrstev. A to třeba i na úkor odehrávaných scének. Čas hráčů považuji čím dál více za zdaleka nejcennější komoditu a hrozně nerad vidím když s ním někdo plýtvá.

Debriefing: Proboha prosím, aktivita "řekneme si co jsem ve hře hrál a co to ve mě zanechalo" ve mě zanechává akorát touhu vysklít židlí okno. Nechme toto dobrovolné, nebo to čistě na neformální pokec mezi hráči při sklenici vína. Nikoho nezajímá co dělal Venca pekař po té co mu Pepa řezník ukradl pytel mouky a načural do něj. Ve hře jsem s ním nehrál, toho člověka neznám, nic mi to neříká, nudím se a je mi zima.


Celkově nicméně považuji Albigensté za  povedený larp, ze zajímavého prostředí, se zajímavými tématy a celkově ho mohu jen doporučit, pokud se autoři pokusí aspoň některé ze shora uvedených mušek vymýtit. I když možná můj příspěvek působí spíše negativně, ve hřel jsem se bavil, stavba zápletek mi sedla a prakticky pořád jsem měl co dělat.

DavidDavid František Wagner 20.03.2016

Albigenští jsou atmosféricky velmi silná hra s několika zajímavými novými koncepty. Jejím největším hříchem je velmi zvláštní nevyrovnanost obsahu a hlavně možností přístupu k obsahu. Drobné implementační problémy jsou, ale jsou to věci které se dají snadno řešit do dalších běhů.

Je taky důležité říct, že mi úplně nepřísluší hru nějak zásadně hodnotit - minul jsem její čtvrtečně večerní část workshopů, takže nemám plný zamýšlený zážitek.. Taky jsem byl při hře trošku nemocnej, ale to naštěstí nic moc neovlivnilo.
Je hrozně dobře, že hra vznikla a díky za ní! Přinesla nový věci a na větší prvotinu týmu je to nářez.

Odvážní můžou kliknout na další elaborát (čtyři strany, komentování povoleno a budu za něj rád)
https://docs.google.com/document/d/119ah3omqws5zNqbI8e3b4s17PNbkXEpEmaRzhNrX-2k/edit

(číselně nehodnotím)

 

JanekJanek 14.03.2016

Tohle byl můj první larp, a hned se můžu pochlubit, že jsem „vyhrál larp“, protože jsem tam jel jako CP, a cestou na hrad jsem v autě dostal nádhernou postavu – obchodníka Estébana, se kterým jsem se mohl 100% ztotožnit.

Mít na několik dní k dispozici celý hrad je snem každého milovníka středověku, a když k tomu přidáte úplné ponoření se do 13. století, zblázníte se štěstím. Dobová je fakt i ta zima a nemožnost se zahřát (vyjma metody tělo na tělo, což je významný faktor pro sbližování se :-)) a jídlo i jeho množství. Poněvadž když se vám jako obchodníkovi povede vykšeftovat místo u hodovní tabule zásnubní hostiny, ještě netušíte, že se budete účastnit opravdové hostiny (na rozdíl od plebsu, který se musí spokojit s miskou kaše).
Přikláním se k výměně elektrického osvětlení za oheň, ale netuším jak moc je to v moci orgů.
Z pozice mé postavy můžu říct, že poměrně dobře fungovalo rozdělení společnosti na kasty, kdy se většinou jedni vůbec nedostali k druhým, a bylo to tak asi dobře, protože to víc pomáhalo členit zážitky každého z hráčů.

Na Albigenské jsem jel především kvůli tématu Katarů. Sice jsem nedostal, co jsem čekal, ale získal jsem hluboký ponor do sebe i do jiné doby, a při zakončení jsem měl vpravdě mystický zážitek :-)

HankaHana Maturová 13.03.2016

2. běh, Clarance:


Hned na úvod musím říct, že mi na larpové scéně hrozně moc chyběl velký výpravný LARP z období vrcholného nebo pozdního středověku, protože je to pro mě vůbec nejbližší setting jaký může být. Takže to rozhodně přispělo k tomu, že jsem si hru tak strašně moc užila. Na tomto larpu se mi hrozně moc líbila jeho civilnost a autentičnost. Velmi k tomu přispívaly skvělé kostýmy, doboví kuchaři a do velké míry jídlo, které k tomuto období jde. Samozřejmě nemůžu nezmínit úžasné místo konání (hrad Lipnice) a potom taky něco, co možná spousta hráčů bude zmiňovat jako problém, ale mi to naopak přidalo na autentičnosti – zima a nulová možnost se někde opravdu ohřát. Ve výčtu kladů nemůžu nezmínit fakt, že se mi fakt hrozně líbí, že z orgů jde strašně moc cítit, že ta doba a témata hry jsou jejich srdcovka a to prostě dělá hrozně moc. Pokud bych měla vypíchnout nějaké věci, které si naopak myslím, že by šlo udělat líp, tak jídlo bylo sice skvělé, aby bylo ho často málo. Umělé světlo – kdyby bylo nahrazeno loučemi, myslím, že by to atmosféru posunulo zase ještě někam úplně jinam. Naprosto úžasné byly mše a zpívání na nich. V neposlední řadě zmíním něco, co řeším skoro v každém hodnocení – CP. Byla skvělá a opět to hře hrozně pomohlo. Prostě bez dobrých CP za mě není dobrý LARP a Zorro by měl být povinně CP na všech larpech, protože je prostě úžasný.


Co se týče mé postavy… Vlastně nemůžu říct absolutně nic bez spoilování, což byl taky důvod, proč jsem ji ze začátku moc nechtěla a byla trochu zklamaná. Nicméně se jednalo o jednu z nejúžasnějších postav, kterou jsem kdy hrála a neumím si představit, že bych si kteroukoliv jinou užila víc. Splňovala naprosto všechno co mám na larpech ráda a co ráda hraju a dala mi to a ještě mnohem víc. Jak moc nejsem imerzní hráč, tak tohle byla jednoznačně má nejimerznější role, co jsem kdy hrála a budu o ní ještě rozhodně hodně, hodně přemýšlet. Samozřejmě by to nemohlo být bez skvělých spoluhráčů, kterým tímto děkuju, hlavně pak Hampimu, díky kterému byl ten zážitek fakt strašně skvělej a silnej.


Za mě 10/10 a rozhodně doporučuju k zahrání, pokud je Vám tato doba blízká.

ŠnajdysMichael Šnajdar 14.11.2015

Na tenhle LARP jsem vyrazil netušíc, co pořádně můžu očekávat, ale na to, co jsem zažil, mě nic nemohlo připravit. Smekám před organizátory, kteří si dali tu práci a dokázali takovoý projekt vytvořit. S takovým překypěním emocí, s jakým jsem se vrátil zpět do reality, jsem se setkal jen párkrát v životě a rozhodně jsem si nemyslel, že by všechny tyto pocity mohla vzbudit "nějaká hra".

Děkuji za možnost být součástí tohoto příběhu. Opravdu to pro mě byla nezapomenutelná zkušenost.

 

HasmenRostislav 11.11.2015

Drobné detaily k vylepšení jsou vždy. Pro mě jako hráče to mělo obrovskou atmosféru, které se mi za poslední roky vůbec nedostalo. Celý můj život se věnuji boji a vždy jsem se chtěl soustředit jen na boj. Tato akce mi ukázala, že je na čase odložit boj a koukat na to z jiné stránky (mnohem lepší stránky).

 

Díky pořadatelům- takto zorganizovat a ještě večer být schopný komunikovat opravdu respekt :)

 

Rostislav- Estéban

ObendaOndřej Benda 11.11.2015

Upozornění ministerstva LARPů - zacházejte s tím opatrně - velmi návykové. Atmosféra hry se postupně zlešovala a "houstla". To, že se ve hře de-facto vůbec nebojovalo nebylo vůbec na škodu, naopak, o to byla vlastně hra lepší. Příběhy postav byly spletité a plné překvapení a finále, prostě bomba. Jednoznačné MUST pro toho, kdo chce zažít středověk ve vší své drsné kráse.

 

Těch pecek by skutečně mělo být 8,5. Nic totiž není dokonalé a vždy je co zlepšovat. Ale na druhou stranu jde spíše o drobnosti, rozhodně ne zásadní věci.

GavrocheJan Winkelhöfer 10.11.2015

Z deníku pana Jaufrého d’Arques:

Jsa stár a syt dnů dosvědčuji, že LP 1262 děly se v Quillanu věci převelice divoké a pro duši leckterého lovce zážitků přínosné. Napětí, strach a občasný humor - kdo ve zdech hradu tehdá přebýval, nemohl těchto démonů býti ušetřen. Nadto mnohé nejasnosti ve věcech správnosti, morálky a rozuzlování těžkých životních spletenců potrápily nejednu tam dlící duši, navíc ve slušivých kostýmech a kolem stolů, jež se pod náporem chutné krmě jen prohýbaly. A jaká dobrá, ba znamenitá společnost se tam tehdá sešla! Jen tomu dominikánovi měl někdo nakopat do té jeho věčně černé (škrtnuto). Dobře se vzpomíná na chuť tamního moku a vnady přítomných dam, i meče občas zazvonily v hlučném střetu zbabělosti, proradnosti a bezpráví. Škoda jen občasných prostojů, které jakoby pozastavily plynutí času a že občas nějaký ten zmatek vyskytl se. Toliko já, Jaufré z Arques, k celé věci dodávám a na poučení těm, kteří přjdou po nás (a nechť takových je mnoho!) píši, aby se nezdráhali zavítat do kraje nejlepšího vína, nejkrásnějších žen a písní, které až srdce trhají. Do kraje, který si zamilujete a ve společnosti lidí, na které nebudete moci snadno zapomenout.

Div se světe, kterak z mečů
lijem Pravdy zvon.
Sláva vlasti! Krleš! Krleš!
Kyrie eleison!