Apocalypse Weekend IV: Op. 76 E minor posth.

60 hráčů, 0 mužů, 0 žen, 0 obojetných

0 hodin, 2 dnů, 2013

Web: http://aw.rebjata.cz

https://www.google.cz/search?q=Op.+76+E+minor+posth.

http://www.youtube.com/watch?v=c9Y49mIDWwA

Na počátku to byl obyčejný, rozvíjející se svět. S auty, zaměstnáními, příšernou MHD, rodinnou dovolenou… Jenže pak nějakému zelenému mozku ruplo v bedně a vznikl Generál a jeho Armáda.

Sotva dneska někdo zjistí, z jakého spolku magorů a proč vlastně Armáda vznikla. Stejně jako to, jestli jim vir unikl náhodou, nebo jako součást ďábelského plánu na zničení světa. No, i kdyby omylem, zřejmě jim to příliš starostí nedělalo.

Vir, který byl nazván TIBD  (Total inner body decomposer) začal ničit celý svět. Jakmile lidé byli jednou nakaženi, moc toho udělat nestihli – čtyři, pět hodinek a tělo se pomalu začalo rozkládat zevnitř a vytékat, kudy se dalo.  Žádnej hezkej pohled to nebyl, to víte, ale to nikoho netrápilo.  Armáda už se dobře postarala o to, aby se nerozšířil žádný lék.  Jedinou možností, jak se bránit, bylo zalézt pod zem jako krtek, čekat a doufat.  Všechny mrakodrapy bzučící businessem, nejnovější auta řítící se po ulicích, celá ta moderní civilizace se během několika měsíců změnila v pusto a prázdno, rušené jen zápachem mrtvol a sténáním umírajících. Ale i to brzo utichlo a nové Pustiny se zmocnil poněkud nervózní klid.

Trvalo několik měsíců, než se našli tak odvážní (možná spíš tak blázniví) jedinci, kteří otevřeli dveře a zamžourali vstříc jasnému slunci, stíněným jen tu a tam troskami Pustiny. V zoufalé víře, že vir už vyhubil krom všeho živého i sám sebe, se pokoušeli přežít v Pustině .  Bohužel pro ně trvalo jen několik dní, než si živořící verbeže na povrchu všiml ze svého bunkru Generál. Armáda, které ještě zbylo dost členů, se rozhodla dokončit, co začala.

Při zběsilém boji s Armádou Přeživší objevili malou oblast, která byla z nějakého důvodu poměrně bezpečná, dokonce tu nenašli žádné lidské zbytky ani známky řádění viru, což bylo dost zvláštní. Nebylo ale kdy o tom přemýšlet. Místo bylo celé prolezlé Armádou, kterou se však po urputných bojích podařilo vyhnat do Pustiny s nadějí, že se jí tam nepovede přežít.

Jak se brzy ukázalo, bylo to místo více než strategické. Vir se totiž před vyhynutím bránil mutací. Už nezabíjel, ale ovládl svého hostitele a určitým způsobem ho pokřivil.  A tak zmutovala i Armáda. Když se k fanatismu a bojovým implantátům přidala ještě nákaza, staly se z vojáků armády téměř nesmrtelná, vražedná monstra. Jaké bylo překvapení obyvatel Oázy, jak se toto místo začalo nazývat, když se Armáda na hraně jejich území zastavila a jako by nemohla dál. Nedlouho potom se ukázalo, že celou Oázu chrání před jakýmkoliv virem štít - ohromná Bublina - který napájí jaderná elektrárna na hraně Oázy.

Problém přišel, když nějakej blb zmáčknul Červený tlačítko v ovládacím středisku a reaktor se najednou začal přehřívat a vypínat. Toho využil Generál a Armáda zničila ovládací středisko.

Ono se řekne, najít sekundární ovládací středisko, rekompilovat kernel a rebootovat celý systém, jenže tady byly ty kytky. Ty zpropadený rostliny, který mazaly lidem paměť. Rostly všude kolem elektrárny. A k čemu je dobrej opravář, kterej je sice u elektrárny, ale nepamatuje si ani své jméno, natož jak rekompilovat kernel? Naštěstí to zelený svinstvo vypouštělo ty svý jedy jen přes den. Takže hurá k reaktoru v noci.

Teď už je reaktor opravený a život v Oáze je (na tenhle svět) až podezřele poklidný. Takový klid před Op. 76 E minor posth.

7.8

17 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1