Bucañero

14 hráčů, 9 mužů, 5 žen, 0 obojetných

6 hodin, dnů, 2014

Web: http://bucanero.dimaestro.cz

Bucañero je larp nového směru!

Hudební larp!

Jedná se částečně o experiment, - muzikál z pirátského prostředí v broadwayském stylu. Napínavý příběh mořských vlků tak, jak ho znáte. To vše doplněno o na scéně vytvářenou hudbu a improvizovaný zpěv.

Pravý zpěv, pravé bofry, pravý rum!

(víc viz http://bucanero.dimaestro.cz )

8.9

52 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

Komentáře

ChoseJosef Procházka 09.11.2017

Sir William Lancaster, Festival elitních larpů

Bylo 8:50, když jsem dorazil na místo setkání... pak jsem párkrát mrknul... a najednou 17:20. Wow... V prvé řadě chci říct, že celý larp byl strhující. Tak moc, že člověk skoro nestačí jíst, pít (nealko) a vnímat čas. Od prvního rumového workshopu do posledního přípitku jsem byl naprosto pohlcen. Zejména oceňuji skvělé workshopy a jejich gradaci, hlavně když se přešlo k té hudební části, kdy se člověk učí poslouchat klavír, navazovat na ostatní a podobně. Kluci to měli suprově připravené. Samotný příběh byl spektakulární. Střídaly se chvíle radosti i zoufalství. Líbilo se mi, že i scény, ve kterých se zpívaně baví několik skupinek, pěkně fungovaly.

Poté, co jsme skončili jsem zbytek víkendu měl tendenci všechno sdělovat zpěvem... a playlist shanties poslouchám do dneška :)

Za mě 9/10, kdy bod dolů jen a pouze za 2 menší záseky při samotné hře, kdy nebylo jasné, jestli jedno odhalení bylo opravdu odhalení, nebo jen "vnitřní hlas postavy" a pak když se pro ostatní mrtvá postava vrátila do hry. :)

JupíčertFilip Kalčík 09.11.2017

Roger Goodwell, běh v rámci Festivalu elitních larpů, 10/10

 Po hře jsem přemýšlel, co bych na hře chtěl změnit, aby byla ještě lepší, ale moc toho nebylo. S vědomím toho, že jsem měl štěstí na spoluhráče a že jsme nejspíš hru uchopili tím správnějším způsobem a měl jsem bezvadnou postavu, tak tomuto uvedení dávám desítku, protože si zpívám ještě teď arggh.   A tak snad mám jediné přání, jestli by  MišMaš nechtěl udělat někdy Bucanero plus pro recidivisty...

SunnyLenka Daňková 06.11.2017

Elizabeth´s Faith, běh v rámci Festivalu elitních larpů, 10/10

Miluju experimentální larpy. Nevěřila jsem, že to může fungovat, obávala jsem se velké trapnosti a ono to, světe div se, funguje a trapně si, aspoň doufám, nepřipadal nikdo. 

Člověk si tam už včetně workshopů hraje jak malé dítě s bábovičkama na pískovišti. 

Tento LARP navíc člověk může hrát, kolikrát chce, protože je to spíš o tom hraní si než o nějakých nečekaných zvratech. 

Marně přemýšlím, co vytknout. Nemá to chyby a kluci jako orgové a průvodci hrou jsou úžasní.

 

GobersPetr Jan Vinš 17.04.2016

Role kormidelníka Stevensona, běh duben 2016.

Neobvyklý LARPový koncept improvizovaného muzikálu mi velmi dobře sedl, protože hudbu a zpěv velmi oblibuji, i když v tom kdovíjak nevynikám. Ale to ani nebylo potřeba. Je pravda, že se sešla v našem běhu poměrně kvalitní sestava, kde nevyčuhoval nikdo, kdo by měl se zpěvem vysloveně problém. To určitě usnadnilo průběh (soudě podle jiných reakcí z dřívějších běhů - zdůrazňování organizátorů, že "každý umí zpívat" může v praxi narazit na přeci jen na nějaké objektivní, hlavně psychologické hranice, kdy si člověk se zpěvem moc nevěří a proto moc nehraje).

Workshopy před hrou byly příjemným naladěním, ale hlavní zážitek si odnáším ze hry samotné. Bylo tam několik velmi silných momentů (za mě třeba milostný duet kormidelníka a personifikované lodi, který se souhrou mnoha okolností a i díky zapojení ostatních ve sboru podařil tak, že na něj dlouho nezapomenu).

Obecně si myslím, že je hra hodně citlivá na hráčské složení a to hned ve dvou ohledech, obou hudebních - pokud by se vyskytl hráč, který by měl se zpěvem zásadnější problém, tak by utrpěl nejen on, ale i celá hra na omezené interakci jeho role. Naopak na druhé straně mohou - myslím - hru narušovat přílišní "sólisté", kteří třeba dobře zpívají, ale měli by tendenci se až moc předvádět na úkor souhry s ostatními. Naštěstí první problém se našemu běhu vyhl zcela a u druhého sice byl možná trochu náběh, ale udržel se v přijatelných hranicích.

Je také potřeba poznamenat, že pokud člověk čeká klasický konverzační komorák, tak by mohl být zklamán. Formát je stylizován do muzikálu a všechny dialogy a výpovědi ve hře tomu dost odpovídají - muzikálové texty pracují se schematizacemi a kliše a kdo není ochoten na toto přistoupit, bude mít možná problém s tím, sdělit zpěvavou formou své myšlenky a nezaplést se do toho. Tedy konverzaci a nějakému dialogickému rozvinutí myšlenek (nemluvě o nějakým komplikovaných intrikách) je tu oproti "mluvenému" LARPu z definice věnováno o řád méně místa. Síla je opravdu v té hudbě.

Hodnotím 9 z 10, s tím, že byly některé momenty, které by zasloužily 10/10.

MorgainKateřina Holendová 08.02.2016

V první řadě je potřeba podotknout, že neumím zpívat a jsem jeden z těch lidí, kterým občas kamarádi u ohně pošeptali "měla bys to zkusit o oktávu výš a tři kilometry dál". Takže jako někdo, kdo zpívá jen v sebeobraně, jsem musela sebrat notnou dávku odvahy do toho jít.

Workshopy byly skvělé. Byly zábavné a přitom bylo jasně vidět, o co jde a proč to děláme. Byl na ně, pochopitelně krátký čas a pro někoho jako já to rozhodně nestačilo k tomu, aby zpíval ve hře uvolněně a bez obav, ale to by se nestalo a ni po roce pravidelných hodin :-).

Samotná hra byla pro mě hrozně náročná. Srovnat si v hlavě co chci říct, jak aby to bylo ve verších, na jakou melodii to zazpívat a pak to zvládnout udělat tak, aby to i mě samotné neznělo jako skřehotání bylo hrozně moc věcí najednou.

I přesto jsem si hru moc užila a bavila mě. Postavy, celková atmosféra, členěný, skriptovanost a způsob uvedení, vše naplnilo má (trochu vyděšená) očekávání.

I přes zmíněnou nehudebnost pro mě tahle hra byla něčím, co prostě musím zkusit a vidět v praxi a jsem ráda, že jsem měla příležitost.

Hodnotím 9/10.

NathaelenNatálka Špiříková 06.12.2015

Bucañero je opravdu hodně povedený experimentální larp, který donutí všechny vystoupit z komfortní zóny, a přitom si hru opravdu užít. Nebo spíš a právě proto. 

Hrála jsem první běh, kde ještě nebyly úplně vychytané workshopy, takže ty už teď spíš hodnotit nebudu. Hru doprovází klavírista, které dokonale chytá už snad od třetího tónu, kterou písničku zpíváte, podrží vás a ve spolupráci s duem orgů MišMaš skvěle řídí dynamiku hry. Scény mají spád, jsou dobře namíchané. 

No a pak je tady ten (opravdu dobrý) rum, který vám pomůže shodit ze sebe ostych. 

Měla jsem hodně nadprůměrnou skupinu spoluhráčů - možná proto, že na to, přihlásit se na první běh muzikálu, to chtělo nějakou tu odvahu a nadšení. Všichni do toho šli naplno a užili si to.

Bucañero je hra, kterou opravdu stojí za to si zahrát. A ne, nemusíte na to být zpěvák. Pokud máte rádi dramatické larpy a hru ven na lidi, Bucañero vás naprosto nadchne.

 

GenevieveAnna Vrr 30.09.2015

Role Elisabeth´s Faith

Dávám 10/10 a ráda. Larp je to experimentální a mě přijde, že experiment se vydařil. Zpěv, rum, piráti. Co víc, si člověk může přát? 

Naše hráčské složení mi nesmírně sedlo a je to určitě dáno i tím. Hráči do toho šli, zpívali, zpívali skvěle a s nadšením, zazpívala jsem si romantický duet a prožila si příběh pirát.. ehm... námořní lodi. Určitě má hra i nějaké svoje mouchy, ale přiznávám se, že pár měsíců po odehrání mě ani moc nenapadají. Je to trochu těžší hrát, protože mi často nešel najít nějaký slušný rým a občas mi nevyšlo frázování správně do rytmu, ale pianista byl skvělý a opravdu nás poslouchal, snad ho to moc nebolelo :-)

 

DanielLeoš Kyša 25.07.2015

Skvělá hra pro kohokoliv, kdo se nebojí se odvázat a užít si zábavu. Dostane ji vrchovatě. 

ŠedýMartin Honek 19.07.2015

Rum prakticky nepiju, ale tady mají ten kvalitní! A Bucaňero navíc zdaleka není jen larp o rumu. Dost možná to ani není moc larp... spíš velký tematický večer. Kolem hry je postaveno tolik jiných aktivit, že zabírají většinu času - a je to tak správně, protože hráči se mezitím naladí na stejnou vlnu, odvážou, a zjistí, že hra vůbec není tak složitá, jak si původně ze začátku mysleli.

EliškaEliška Applová 17.07.2015

Elisabeth´s Faith, Gamecon 2015, divadlo Exil

Mám ráda rum, mám ráda experimentální larpy, mám ráda impro, kterýmu to blízko, mám ráda rum, mám ráda kluky organizátory, mám ráda Exil, mám ráda rum, jasná 10 :-)

Co mě kromě rumu bavilo nejvíc (a pak je ještě milion jiných věcí, ale to bychom tu byli do rána):

  1. Rum.
  2. Rum a workshopy - skvěle vedený, citlivě poskládaný, kluci přesně věděli, čeho chtějí dosáhnout a podařilo se jim to. Naučili jsme se na pár chytlavých pirátských melodií, podporovat sborově hlavní(ho) zpívače, ale hlavně z nás kluci a rum stáhli zábrany a pak šlo zpívat úplně samo. Mám s čím srovnávat, před pár měsíci jsem se na improworkshopu zaměřeným na zpěv celkem vůči improvizovanýmu zpěvu zasekla a tudíž jsem se i Bucañera strašně bála...asi do nás měli lít víc rumu!
  3. Rum a vhodnost pro larpový nováčky - další věc, co jsem nečekala, bylo, že je Bucañero docela dost dobrý pro prvohráče. Měli jsme tam holčinu, co s tím chtěla seknout ještě před hrou, byla fakt vystreslá, ale workshopy a rum ji nakoply a ve hře pak byla skvělá.
  4. Rum a zpěv - zpívat v larpu je hrozně supr věc. Nevadí, když neumíte zpívat, protože se najde v takovým množství lidí aspoň ještě jeden takový a navíc ostatní ve zpěvu zdatnější vám to rádi odpustí...a když ne, dáte si rum a je vám to jedno. Já se třeba děsně blbě strefuju do neznámý melodie, takže jsem buď zpívala na ty, co jsem znala, nebo jsem holt byla mimo, ale to byli i ostatní, zvláště v druhé půlce hry, kdy byl patrnější vliv rumu.
  5. Rum a Elisabeth - hrozně moc mě bavilo hrát personifikovanou loď, pojmout ji pohybově a občas místo slov náladu vyjadřovat tancem. Ta hra to umožňovala, MišMašové nám to před hrou i navrhovali, rum taky pomohl.
  6. Rum a drama - poslední dobou mě nejvíc baví dramatický hry <3
  7. Rum.

Ale jako jasně, byly tam scény, kdy jse víc skupinek přeřvávalo, jedna zápletka navíc nevyšla, jak bych si představovala, takže jakoby čistá 8, ale ty dva bodíky do 10 prostě doplňuje rum prostě. Dneska jsem se asi pětkrát přistihla, jak myšlenky formuluju v melodii Drunken Sailera a slintám při vzpomínce na litry včerejších rumáčů.

Mimochodem to, že je v každé větě obsaženo slovo rum, není náhoda.

VórimaOndřej Hartvich 15.06.2015

Rádi zpíváte? Bucañero chcete hrát! Máte rádi pirá...námořníky? Bucañero chcete hrát! Máte rádi muzikály? Bucañero chcete hrát! Máte rádi žánrovky? Bucañero chcete hrát! Máte rádi rum? Bucañero chcete hrát!

Našli jste se alespoň v jednom předchozích bodů? Tak na nic nečekejte, protože Bucañero prostě musíte hrát!

A teď trochu vážněji. Bucañero není úplně pro každého. Vyžaduje určitou sebedůvěru ve zpěvu. A ještě o chlup víc improvizace než jiné larpy, protože to, co by jinde bylo snadné říct, musíte tady zazpívat. Dělalo mi to problémy, ale vím, že to je můj problém a šel jsem s ním i přesto do toho. Jak už napsali jiní tak je vážně pravda, že to občas působí trochu rozbitě a těžko se chytá výborného klavíristy, protože se toho kolem vás děja najednou strašně moc a vy nevíte na co se soustředit dřív. Na sebe, svůj "dialog" nebo na cizí? Nesmí se ale zapomínat, že tohle je dramatická, přímo muzikálová hra. A tak se s tím prostě občas musí počítat a nebát se toho.

Workshopy byly skvělé, výborně připravené.

Já mám takovéhle, trochu experimentální, larpy prostě rád a tak dávám 9.

LischaiPavel Gotthard 15.06.2015

Všichni říkáme, že larp se nemusí umět a nováček nemůže nic pokazit. Chtěli bychom, aby to byla pravda, říkáme to protože je to hezké a uklidňující, ale vlastně to tak není. Jsou lidi co neumí mluvit před jinými lidmi a jsou lidi, co neumí improvizovat a za běhu vymýšlet, co cool řeknou - a i když se jsou tihle hráči schopní larpu účastnit, nikdy to nebude tak dobré, jako když se toho chopí někdo, kdo tyhle věci zvládá. A připadne mi, že stejné je to v Bucaňeru pro ty, kdo neumí zpívat (já).

Larp se drží motta "každý umí" a je to myslím trochu kontraproduktivní. Uvěřil jsem mu a po skončení larpu si říkal, že kdybych nebyl tak pyšný, nenaklikal si výraznou roli a dělal někde jen brumendo, sbory a zarecitoval čtyři věty někde uprostřed, užil bych si to víc.

Musím říct, že mě výrazně víc bavily workshopy než samotná hra. Ve workshopech jsme dělali samé super věci - tancovali, zpívali sborem, dělali zvukové kulisy cizími zpěvu. To bylo cool a připadal jsem si tam, že umím zpívat, protože jsem se prostě ztratil v davu lepších. Nic z toho už se ale na hře neobjevilo. Myslím, že je to způsobené hlavně tím, že scény nejsou většinou naskriptiované a probíhají v nich paralelní děje, takže se hráči nestihnou shromáždit kolem nějakého dominantního děje a zahrát ho dohromady, protože má každý vlastní linku, kterou si chce pořešit a nestíhal by. A i kdyby chtěl být někdo sbor, musel by sehnat tak pět dalších lidí, aby ho měl s kým dělat, což ne vždy jde.

A larp tady - a to mě mrzelo nejvíc - v tom moc hráčům nevychází vstříc. Super byla např. scéna verbování, která k tomu společnému hraní dává podklad (je jasné, kdo je lead, kdo sbor, hrání role přímo vede na sólová vystoupení) a bylo mi líto, že tam toho není víc.

Samozřejmě je super že tahle hra byla, workshopy prokázaly že ten koncept má potenciál (když jsme dělali doprovod Estanorovi čtoucímu legendu, tak jsem měl skoro husí kůži), jen v realizaci - když se zmatení lidi pustí na plac - je to podle mě takové všelijaké. Bodově tak 7-8/10.

LoudaJiří Rosol 14.06.2015

Kudos a respekt autorům za odvahu vymyslet a realizovat takovouhle věc. Jsem rád že jsem si to mohl zahrát. Ze hry mám nicméně přesto dojem spíše experimentu který ne vždy vyšel. Bylo to zajímavé, ale pro mě asi ne zcela ta cesta kam bych chtěl směřovat.
Jak již bylo níže řečeno - muzikál a zpívání všeho prakticky vylučuje tajné piklení a domlouvání, když se na scéně děje více linek tak je z toho bordel a konec hry byl šíleným festivalem překombinovanosti. Ale možná jen prostě nejsem cílovka .)

TetrisTereza Forštová 03.04.2015

Bucanera jsem se hrozně bála, nezpívám a nikdy jsem nic podobného nehrála. Před hrou jsem seděla jak hromádka neštěstí, ale u mě to není nic nového. :) Workshopy byly podle mě super, mě to uklidnilo, všichni byli pak schopni něco zazpívat, což byl cíl. Hrála jsem loď Elisabeth´s Faith a moc jsem si užila toho že všechno vím a do všeho se můžu cpát :D. Ve hře jsem měla občas pocit, jak byla rozdrobená scéna, že třeba nechápu,  co se mezi lidma děje (zpívání přes sebe, nerozuměla jsem kvůli akustice třeba). Jinak jsem byla nadšená a hru jsem si úžasně užila. :) A už se zase nebojím zpívat!

ČikiPetr Kuběnský 31.03.2015

Dost souhlasím s tím, co už tu nakousl Maník. Bucanero je pokus jít úplně novou cestou komorního larpu (podobně jako se to nedávno povedlo Karavaně) a pozitivní na tom je, že to není slepá ulička, ale se správným uchopením to naopak může být velmi plodná větev. Multimediálním experimentům fandím, takže tohle jsem si nemohl nechat ujít. Workshopy jsou výborně vystavěné a jejich délka by vás neměla odradit.

Samotná hra ale v několika ohledech drhne. Především - hra chce být dramatem, ale neposkytuje k tomu správnej návod, jak takový drama stavět. Postavy mají skryté motivace a tajné plány, které se jednotlivé postavy pokoušejí v průběhu hry realizovat. Výsledkem je, že se pokoušejí pokoutně piklit, což způsobuje jednak rozdrobení scény na několik nesouvisejících paralelních dějů a jednak to, že piklení je při zpěvu extrémně otravnou záležitostí (musí to být dostatečně tiše, rychle a přesto je nutné říct si všechno). Řešením by podle mě bylo, kdyby se hrálo celou dobu s otevřenými kartami, přičemž by byli hráči instruováni, že  informace, které při sledování takové "domlouvací" scény dostanou, jejich postavy vlastně neznají. Tím pádem by jejich jednání nebylo motivované gamisticky, ale jednalo by se o prvky dramatického příběhu, který všichni svorně vystavují. Další věci jsou už spíš drobné zádrhely... Jak Maník zmiňuje, bylo by dobré mít několik melodií různého druhu, které by perfektně ovládali všichni a hrálo by se jen s nima. Ve hře je teoretická možnost, že někdo začne zpívat na vlastní melodii a klavír by se měl chytnout, v praxi se toho ale všichni obávali, protože to není sranda ani pro klavíristu, ani pro spoluhráče, který by musel melodii znát a rychle ji identifikovat. A improvizace na úplně novou skladbu, se kterou klavírista přijde, má úplně stejné problémy.

Dobré by taky bylo, aby byl děj trochu víc strukturovaný. Např. proběhne-li vzpoura, musí mít nějaké vyústění, nějakou možnost ji vyřešit tak, aby u toho nezařvala půlka lidí a zároveň neodšuměla doztracena.

Závěrem - jsem nadšený z té odvahy přijít s konceptem larpového muzikálu. Hra má velmi dobře našlápnuto a pokud se bude dál pracovat s jejím potenciálem (hlavně v tom ohledu, aby se nenatahovala a stabilněji plynula), je to jednoznačná pecka. Stejně jako Drirr mám pak sobecké přání zahrát si někdy s vybranou pěveckou sestavou...!

ManikMichal Havelka 30.03.2015

Pokusím se trochu vyvážit komentáře pod mým. Souhlasím se vším - Bucaňero je pecka a bez okolků aspiruje na komorní událsot roku. Hra je poměrně otevřená, příběh velmi slušně vystavěný (klišoidně, což je jeho smyslem), postavy rozmanité. Má skvěle vystavěné workshopy, slušné množství rumu a plnou produkci s vopravdovými piráty, pardon námořníky. Nekřesťanská cena nejednoho piráta bez truhly zlata odradí, ale chápu, že loď se bez zlaťáků nenakoupí.

Náš běh ale imo nevyšel a do teď si nejsem jistý, čím to bylo způsobeno. Zkusím dva náhodné nákopy:

1. Klavírník byl zvyklý hrát pro improshow (tzn. náhodné klavírové rify), ale na hru se hodí naopak známé,  chytlavé a opakované melodie s jasně čitelnou rytmikou. Právě ta mi hodně chyběla, zpěv byl spíš taková zpívaná řeč a těžko se pak tvořili dynamické a silné scény.

2. I přesto, že jsme měli poměrně silnou hráčskou sestavu, příběh z nějakého důvodu negradoval a monology mezi akty byly k uzoufování tahané z paty. Obávám se, že jsme vykročili špatnou nohou a místo ostentativních a expresivních hromadných scén (jak nás to učili workshopy) jsme spíš piklili v malých skupinkách a zpívali o nesmyslech. Tím se ztratil cit pro společný příběh a "pikleníčko" v expresivně nastavené hře nefungovalo.

Jak z toho ven nevím. Pokud se přidá na společných scénách, špatně se to táhne ve 14 hráčích. Pokud se přidá příběhu pro jednotlivé linky, nestihne se odehrát (zpěvem se příběh odvíjí cca 3x pomaleji). 

Věřím, že autorské duo MišMaš má mnohem lepší analýzu našeho běhu než já a umí ji reflektovat. Za mě hra super, geniální "odpočinkovka" bez bleedečku a věřím, že umí velmi dobře vyjít. U nás se tak nestalo a nejsem si jistý proč.

MuDaniel Hrnčíř 23.03.2015

hodnotil jsem: 10

Mrda. Hodně mi tahle komorní záležitost připomněla Dance Macabre. Vlastně stejné pojetí citů - místo tance, ale  o zpívání. A! fakt si myslím, že by Bucaňero zasloužilo i delší časový úsek - dva dny plné workshopů a dvě hodiny hraní nebo tak nějak. Páč ač je to nevážný a dost improvizovaný ze všech stran, tak je to především dost silný.

Takže za mne se tu vyrojili dvě skupiny her, které si zaslouží 10 už jen za to, že maj koule.

1. vysokorozpočťáky Dela, Legie, Hell a podobný.

2. fakt hry, které nemají larp jako nosnou tématiku a jsou mrdácký - napadá mne jen Dance a Bucanero...

a já byl na obou :) 

LemmingMichal Kára 23.03.2015

Pro mě to byl spíš improvizační muzikál, než larp.

Muzikálová část fungovala výborně, nad moje očekávání, některá čísla se fakt povedla. Škoda, že to nikdo nenatáčel :)

Larpová část ale muzikálovou formou poněkud trpěla. V normálním larpu se řeší X věcí paralelně, podle toho, co hráči mají potřebu řešit. Tady to ale funguje jen ve zhruba třech scénách z těch osmnácti, které jsou takový "miš-maš". Ostatní scény mají dané nějaké téma a dost těžko se mi do něj vstupovalo s nějakým soukromým, úplně odlišným tématem, takže moje soukromá linka zůstala nedořešená. A co jsem tak sledoval, asi i soukromé linky jiných postav.

Ještě musím vypíchnout postavu personifikované lodi - to je prostě geniální myšlenka a hodně těm scénám dala.

BaldaJakub Balhar 23.03.2015

Zaprvé bych rád řekl, že Bucaneero byl super. Výborný nápad, pěkné zpracování, vhodný prostor a skvělí spoluhráči opravdu dokázali vdechnout larpu atmosféru broadwayského muzikálu o pirátech, pardon námořnících. 

Workshopy byli za mě jednak potřeba a druhak velmi dobře připravené. I pokud zpěv není zrovna vaší nejoblíbenější kratochvílí, rozezpíváte se a ten zpěv vám půjde. 

A navíc plus body za rum a jídlo. 

DanielaDaniela Procházková 22.03.2015

Jak se dá na A4 napsat "Super!", netušim, asi na to nejsem dost odbornice. Ale já si tu náramně užila všechny pirátský klišé v jednom a k tomu rum a tak.
Podle mě workshopy byly nutnost (hlavně ty rumový) a já se bavila i při nich. Takže všem zúčastněným předně děkuju za hru a super zážitek. Měla jsem pak asi 2 hodiny problém nezpívat v běžných interakcích. Takže mě to skutečně pohltilo a vzhledem k postavě by se mi za chvilku začaly praděpodobně zešikmovat oči.
Každopádně co chci pochválit?  Nápad, rum, osazenstvo a prostor, kde jsme hráli. Bylo to prostě nechutně boží. Jo a zazpívala jsem si " Rum a to je moje gusto" a to se za mě sakra počítá. :-) A to jsem ty emoce zkusila nechat uležet, že jako budu trochu vážná. Tak nic :D

DrirrFilip Appl 26.11.2014

Spojení tří věcí, které mě baví: improvizace, larpu a zpívání obohacené o pirátskou tématiku, která sice není moje top téma, ale rozhodně odpovídá mému současnému rozpoložení, kdy chci hrát více žánrovky a méně vztahovky.  Už od začátku tak pro mě bylo Bucaněro komorní událostí roku.

Předherní příprava byla velmi (až příliš) dlouhá, ale má dle mého názoru rozhodně našlápnuto správným směrem. Podle mě je určitě možné ji ještě zhustit a jít víc do hloubky toho, co je pro hru potřeba. Improvizační techniky zaměřené na spolupráci týmu, odbourání bariér (rum ovšem pomáhá dost!) a rychlé principy udržení rytmu, sólo zpěvu a zpěvu ve skupině jsou určitě tím pravým, co je dobré před hrou dělat. Některé informace ve workshopech se zbytečně opakovaly a byly nějaké průtahy, takže věřím, že se ta předherní příprava může vejít do dvou až tří intenzivních hodin. Ale to jsou spíš takové drobné myšlenky a doporučení.

Hra samotná má spád, vyžaduje neustálou pozornost hráčů i průvodců (úvody scény, včasné ukončování scén - opět připomínající improvizační kategorie). chybělo mi lepší odlišení hrajících a nehrajících, i když možná bych šel ještě víc směrem "ve všech scénách hrajete vždy všichni, ale jen některé postavy jsou ty hlavní". To je možná drsné a náročné, ale podle mě fakt dobré a správně intenzivní.

Transparentnost hry je super, tady je nutné říct - Tato hra je pro dramatické hráče, které baví přemýšlet o tom, jak kterou scénu uchopit tak, aby byla zajímavá. Gamismus - snaha o dosažení svých cílů za každou cenu  (i přes poměrně klasickou a gamistickou zápletku příběhu) je spíš na škodu.
Hra je určená komukoliv bez ohledu na to, zda umí zpívat nebo ne. Je to jedno, kdyžtak budete recitovat a aspoň si vyzkoušíte něco nového. Obavy jsou zcela zbytečné. Zde by se mi líbila ještě důraznější práce s malou skupinkou lidí v rámci velké scény. Aby prostě častěji bylo jen pár hlavních postav a ostatní, aby dělali křoví. Občas docházelo k takovému zpívacímu chaosu, kdy na sebe zpívalo čtrnáct lidí a moc muzikálové to nebylo. Ale to je spíš detail, celkově to bylo božácký a je to jeden z těch larpů, které si hrozně rád dám znovu.

Sumasumárum - Za mě 8,5 panáků rumu s potenciálem na devítku po vychytání těch drobností.

PS. Úplně by mě asi dostal běh složený z lidí, co umí (třeba jen trochu) zpívat a občas zaveršovat nějaký rým, může to být ještě větší strhující improvizačně-larpový i poslechový zážitek. Proto se přimlouvám za nějaký VIP běh lidí, kteří si v tomhle docela věří (jo zní to elitářsky, no a co? :-D ).

InushkaInka Dvořáková 24.11.2014

Jednoduše skvělá hra, od přípravných workshopů až po epické finále, které je zcela v režii hráčů, nebo spíš jejich postav. Vžít se do role, poddat se atmosféře broadwayského muzikálu a hrát pro příběh je totiž u tohohle larpu nezbytné, jinak nebude fungovat. Výborně připravené úvodní workshopy zbaví ostychu a rozezpívají i ty, kdo i v hudební výchově jen na prázdno otevírali pusu. Rámcový scénář ze začátku hodně pomáhá hru rozjet a jeho postupné uvolňování dává hráčům čím dál víc prostoru pro vlastní rozhodnutí. Nechybí nečekaná odhalení, tajemství z minulosti, která člověka doženou v tu nejnevhodnější chvíli, epické souboje, emočně vypjaté scény ani zaručeně pravý rum a veselí v krčmě. Zazpíváte si námořnické odrhovačky i procítěné milostné duety. Z postav si vybere jak ten, kdo si chce užít sóla ve světle reflektoru, tak ten, kdo chce raději tvořit sbor. Geniální klavírista se chytí čehokoliv. Celkově bych řekla, že larp hodně stojí na hráčích, jejich ochotě aktivně zpívat a hlavně vytvářet epický pirátský příběh i za cenu toho, že jejich postava prohraje. Když se to povede (a díky workshopům se to povede), je to nepopsatelný zážitek, za který patří autorům obrovský dík.

GavrocheJan Winkelhöfer 23.11.2014

Lodní deník Larry O'Reillyho (to sem jakože já), kterej bych si možná ved, kdybych doved psát. Takhle to jen hlásím dolů do lodního prevétu, abych se ulil z drhnutí paluby.

Plavba je super, všichni zpíváme, až se nám od huby práší. Rumu je dost, takže nálada dobrá a o to víc se zpívá. Když zrovna nezpíváme (a takovejch chvil moc neni), tak posloucháme co důležitýho kdo říká. Nebo se přidáme a děláme třeba jen tjadady tjadadá, to se počítá taky. Protože nejsme žádný máčenky, tak si vobčas dáme do huby, protože hnusný emoce musej občas ven (to řikal brácha a ten je prej chytrej). Ale mlátit se jen tak je nuda, tak při tom taky zpíváme.

Zpíváme prostě furt. Bál sem se že to bude těžký, ale mořský vlci Jakub a Jindřich nám vysvětlili, že to zvládne i takovej zabedněnec jako já. A prej nám to snad i dokonce nějak šlo, nebo co. To bude tim, že nás na to před plavbou tak dobře připravili, takže se nikdo nemusel bát otevřít tlamu a vydat tón.

Protože máme přísnýho kapitána, tak všechno musí bejt dobře nalajnovaný. Napřed se vožerem v hospodě, pak se vožerem na lodi a nakonec se vožerem na nějakým ostrově a čím dál tím víc je na nás, co se vlastně stane. Rumu máme dost, takže při tom ožírání se taky zpívá.

Když se pak ke konci začly házet do placu takový různý věci, který by si normální člověk nechal pro sebe (ale kdo z nás tam byl normální, žejo), tak to všechno ještě stouplo o krok vejš a ve vzduchu to jiskřilo jak když dělmistr zkouší křesadla. Do toho jsme samozřejmě zpívali, protože nás v tu chvíli fakt nenapadlo jak normálně mluvit.

Takže plavba jakože strašně super. Hned jak jsme vyhodili kotvu sem si řek, že by to zas chtělo někdy na moře. Se zpěvem. Bofframa. A hlavně tím rumem. Za mě devět soudků rumu z deseti.

JednorožecJakub Trizuljak 23.11.2014

Kdysi dávno jsem ve svých chlapeckých letech dostal do rukou knížku Ostrov Pokladů. S baterkou v ruce pod peřinou jsem hltal kapitolu za kapitolou a nemohl usnout od strachu a napětí, jak to pokračuje dál. A nyní, snad po dvaceti letech, jsem se mohl stát hrdinou tohoto příběhu.

Famózní workshopy zábavné téměř jak samotná hra. Autorskému duetu se povedlo rozeznít a rozespívat i ty, kdo ani nevěděli že zpívat umí. Chytlavé rytmy i clivé balady. A nekonečno prostoru k rozehrávání. Sám nevím, jestli byly zábavnější zbory či sólové pasáže. Speciálné díky spoluhráčům za skvělé výkony a rozehrávky. A autorům, že nejenom sobě splnili chlapecký sen.

Ke hře mám jedinou výtku, ještě není vypsaný další termín!!!

 

 

MontyMartin Bezdíček 23.11.2014

Pořád se zmiňuje rum, ale hlavní byl stejně pak zpěv a ten se snoubil se skvělým klavírním doprovodem. Klavír reagoval na vše, co se dělo ve hře a na to, co kdo zkoušel zpívat jako sólo a tak. Já nepil rum, ale zázvorovku a taky to bylo moc dobré a funkční.

Zpívat neumím a zpívat se víceméně i bojím, protože bych se hodil zpěvem k husitům, abych zaháněl nepřátele na útěk. Stejně jsem ale získal trochu odvahy a během hry pak zpíval a vymýšlel text a fungovalo to občas naprosto dokonale a třeba i do spojení toho, co kdo a jak zpíval a co zpíval nějaký sbor a co někdo k tomu. A pak občas zpíval úplně každý a stejně to mohlo znít skvěle dohromady.

Doporučuji každému bez rozdílu, protože každý člověk co umí mluvit, tak umí zpívat a na kvalitě vůbec nezáleží, protože tohle není o kvalitě zpěvu, ale o kvalitě vymýšlení textů do melodie a to se díky skvěle zvládnutým workshopům naučí každý alespoň na nějaké úrovni.

LVViktor Zemene 23.11.2014

Neradi zpivate? Rum vam rozvaze jazyk...
Neradi rum? Po zpevu vyschne v hrdle vsem.

Epicky pribeh, pekne kostymy, propracovane postavy a vdecne tema delaji z Bucanera larp, ktery si chcete zahrat. Krome toho prinasi i dost navic, fungujici pripravnou fazi, pocit "byt soucasti muzikaloveho experimentu" se vsemi temi vlezlymi melodiemi. A rum, vyborny opravdicky karibsky rum. A zlataky. A mecaky, teda vlastne savle. A lod.