Čí sny sníš

6 hráčů, 3 mužů, 3 žen, 0 obojetných

3 hodin, dnů, 2016

Jedná se o velmi experimentální hru na hranici toho, co nazýváme larpem. Vůbec se v ní nemluví, mnohem více poslouchá a vyjadřuje jinak, než jsme zvyklí. Je postavený na vnímání hudby a neverbální komunikaci. Nemusíte umět tančit, existuje mnoho jiných způsobů vyjádření – postoj, pohled, dotek, pohyb. Hra je poetická, silně prožitková a do určité míry abstraktní. Provede vás příběhem a nechá vám velkou volnost v jeho ztvárnění a interpretaci.
Larp pracuje se závažnými tématy – vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka, hledání smyslu, osamocení, sebevražda, osudovost lásky. Prosíme zodpovědně zvažte, zda o těchto tématech chcete hrát, přemýšlet, prožívat je. Výrazným tématem jsou partnerské vztahy, součástí hry je fyzický kontakt zhruba na úrovni objetí a držení za ruku

Hra vznikla na larpworkhopu v roce 2016.

8.4

43 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

Komentáře

CemiLenka Zavadilová 24.07.2018

Jelikož jsou pro mě emoce hodně silně spjaté s pohybem, dotekem a hudbou, tahle hra pro mě byla emocionální bombou, i na slzičky došlo. Myslím z velké části i díky spoluhráčům, se kterými jsme si sedli na takové té chemické úrovni, jestli si rozumíme. ;) Hra se vás dotkne tak hluboko, jak hluboko ji necháte se vás dotknout. Jestli ale hluboké emoce v larpu tolik neprožíváte, tak to možná není úplně hra pro vás, žádný velký děj nečekejte.

Všem bleedhunterům doporučuje deset Cemi z deseti. =)

UnicornKryštof Kocur 24.08.2017

Úžasný, perfektní, nejlepší. 

Po zahrání Malých Věci jsem myslel že nic víc emotivního už neexistuje. Jak jsem se pletl. 

Hráno na Triconu v Třinci.

EriuMichaela Schwarzová 09.05.2017

Hráno na sobotním běhu na PBL 2017. 

Pro mě asi nejsilnější zážitek z larpu, jaký jsem kdy měla. Hodně to bylo o spoluhráčích, které jsem všechny znala už před hrou, a hodně o tom, že absence slov podporuje imerzi (neměla jsem pocit, že by mě to omezovalo, naopak). 

 

Ve skutečnosti ve mně ten zážitek pořád nějak dobíhá a dělá věci :) Emočně mě to rozházelo (na obě strany) a nějak to interferuje s tématy, s kterými se teď potkávám i jinde, což je husté. 

CharlesKarel Černín 26.04.2017

Hráno na Prague by LARP 2017.

Naše hra nebyla prakticky vůbec o tanci (pro mě velká úleva), šli jsme na to takřka výhradně postoji, gesty a mimikou. Příběh tak byl možná více epický a méně lyrický, než tvůrci zamýšleli. Tím se ovšem malinko obnažil fakt, že všechny scény kromě první a poslední mají velmi podobný námět a strukturu, takže i když tématicky gradují, mohou působit trochu monotónně. U mně byl ten pocit umocněný tím, že i když jsem svoji postavu chápal, vzhledem k tomu, že jsem v úplně jiném věku a odlišné životní fázi se mi s jejím jednáním těžko ztotožňovalo a vnímal jsem ho jako prázdné a bezúčelné, což se opakováním téhož schématu jen zvýrazňovalo. Na druhou stranu to vnímám pro sebe jako poselství hry (která sama se důsledně vyhýbá tomu, aby jakkoliv hodnotila, což je její velký klad).

Vyzdvihnout na tomto LARPu musím hudbu, která dělá strašně moc  a opravdu zcela viditelně utváří emoce - dokáže navodit všemi sdílený pocit euforie stejně jako vyvolat neprosté nepochopení a míjení se dvou postav.  Skvělé byly úvodní workshopy, které vnímám  jako zcela samostatný zážitek - zatímco s jednou parnerkou to byla taneční abstrakce, kdy jsme si na konci zcela přirozeně předávali a přebírali vedení, s jinou to byly gesty a pohyby vytvářené naprosto konkrétní situace.  Jako celek mě tenhle experiment ohromil tím, jak plynulá a opravdová může komunikace beze slov být. Vlastně mám pocit, že i když jsme si pak šli všichni společně sednout na oběd do hospody a příjemně si popovídali, ve srovnání s tím, kolik jsem se toho o ostatních hráčích dozvěděl během předchozí hry, to byly už jen střípky toho, kdo opravdu jsme.

TaraTara Rees 23.04.2017

Larp, který mě ve výběru PbL zaujala hned a chtěla jsem jí zkusit. 

Hrát bez použití řeči? Proboha jak? Vždyť se bojím mluvit, natož projevovat nějak jinak, hezky ruce u těla, žádná rozmáchlá gesta. Přesto jsem byla fascinovaná a chtěla to zkusit. Závažná témata, konkrétně tato mi osobně problém nedělají, takže jsem se nebála útoku na vlastní psychiku. Den předtím mi jedna spoluhráčka z jiné hry řekla, že je to dobrý, ale depresivní ať se připravím, No prob. deprese znám, nemají mě jak zaskočit. 

Workshopy nás naučily jak odbourat zábrany při hraní, plus jsme se sžili s ostatními hráči, takže o to uvolněněji se člověk cítil. Technické provedení mi přišlo úžasné, že to vůbec někdo vymyslel, nebo dokázal udělat, ale já jsem po technické stránce na úrovni trola. Jediné co, tak při prudším pohybu se mi vytrhávala sluchátka z uší což byl za mě jediný problém, který mi ovšem neovlivnil hru. S ostatními možnými komplikacemi jsme byli seznámeni dopředu a bylo nám řečeno jak při nich postupovat, takže super.

Hra samotná mě hlavně díky absenci toho, že musím něco říkat úžasně uvolnila, před hrou jsem byla ospalá, unavená a nic se mi nechtělo, po hře mi bylo krásně, což je samozřejmě hodně subjektivní. K postavě jsem nějak neměla šanci moc přimknout, takže mě zpětně netížila, ale jednotlivé momenty hry jsem prožila naplno. 

Za sebe hru můžu jedině doporučit. 

MontyMartin Bezdíček 23.04.2017

Hrát beze slov je velmi netradiční zážitek, vyžaduje to ochotu dělat větší gesta, pracovat vědomě s mimikou a podobné věci. Díky tomu je ta hra jiná a v určitém ohledu víc intenzivní, ale zároveň může občas chybět možnost předat specifickou myšlenku ostatním, protože to prostě není možné, což mě párkrát zvládlo frustrovat, že to vlastně nemůžu a nemám jak dělat.

Stejně jsem si hru hodně užil a měl jsem pak chvíli o čem přemýšlet, ale hlavně jsem byl rád, že témata, o kterých hra je, tak mám už vnitřně víceméně vyřešená.

Jediným problémem hry je technika, což je něco, co není v dnešní době asi možné lépe vymyslet, než jak to je a naštěstí to většinou nebylo nic zásadního a spíš to fungovalo moc pěkně a zajímavě.

Závěrem bych pochválil výstupní techniku, která byla naprosto skvělá a pomohla se zbavit postavy velmi rychle, aby se hráč postavy snáz zbavil a mohl jít dál.

ArwiBlanka Hanzlová 17.10.2016

Čí sny sníš stojí zato si zahrát, pokud jste ochotní a) hrát beze slov, b) přenést se přes potenciální technické problémy, které se můžou vyskytnout.

Hra mě fakt bavila. Délka byla odhadnuta tak akorát, celou dobu bylo co hrát, není třeba mít obavu z toho, že by člověk vyčerpal možnosti neverbálního vyjádření. Do velké míry je dynamika hry ovládána organizátory a ti to zvládli ukočírovat skvěle. "Věci kolem" jako předherní příprava a reflexe byly taky zvládnuté svižně a v takové míře, kterou hra vyžadovala.

Velkým plusem je pro mě nový typ prožitku ze hry a vnímání hry, obě tyto věci byly u Čí sny sníš hodně odlišné od jiných larpů, které jsem hrála. Nemluvení je ale prostředkem, skrze který je zpracováno jiné téma, a ne cílem, což je super.

Možným problematickým bodem ve hře je funkčnost techniky. U mě se vyskytl jeden malý problém a hru mi vůbec nenarušil, ale je třeba s potenciálními problémy počítat. I za tuto cenu vnímám použití techniky hodně pozitivně.

GavrocheJan Winkelhöfer 08.08.2016

Hra o střetu / spolupráci lyrických mechanik a tragického příběhu, který vlastně jen propojuje samostatné scény, jejichž gradující obsah bez vážnějších problémů sám o sobě unese veškerou hráčskou motivaci a zábavu. Díky tomu dobře mířenému kopanci směrem z komfortní zóny běžného hraní by to bylo dobré, i kdyby se příběh týkal třeba party znuděných popelářů.

Workshopy jsou delší, ale vlastně dost nezbytné pro vcítění se do úplně jiného stylu hraní, než nám nabízí většina současných larpů. Kromě procvičení výrazového hraní také došlo k určitému sladění kolektivu co do očekávání a stylu hry.

Příběh řeší zásadní dilema, které jsem ale nejspíše nedokázal uchopit s plnou vážností - možná i kvůli tomu, že jsme se jej dozvěděli až v prvních okamžicích hry a nebyl příliš prostor k němu vnitřně zaujmout nějaký definující vztah.

Celkově jde o fajn způsob, jak “zkusit něco nového”, který pro mě znamenal hlavně možnost se zajímavě vyblbnout. 7/10

MorgainKateřina Holendová 27.07.2016

Hru jsem hrála na GameConu 2016.

Velmi oceňuji její experimentální stránku, ačkoliv si nejsem jistá, nakolik se prolíná s tématem hry.

Hra zpracovává poměrně těžké téma, a zároveň i využívá hodně neobvyklých technik, kdy si nejsem jistá, zda si tyhle dvě věci trochu nepřekáží a nepřebíjí se, takže možná ani jedno nevyznělo tak, jak by  mohlo.

Nicméně je to hra zajímavá a velmi ji doporučuji komukoliv, pro koho jsou zajímavé hry experimentální nebo cíleně pracující s omezením/řízením smyslových vjemů a komunikace.

Hodnotila jsem 8/10.

AlgernonKarla Štěpánová 23.07.2016

Moc se mi líbily workshopy, které ze mě shodily strach z toho, že tenhle larp nebude nic pro mě...pro člověka bez hudebního sluchu, který není nepříliš velký a schopný tanečník - většinou se za svůj výkon před ostatními dost stydím a nedokážu se cítit uvolněně. Naopak jsem se najednou dokázala díky hudbě naprosto uvolnit a shodila ze sebe všechny strachy, že něco udělám špatně.

Je to poetika, je to abstraktní, je to o opravdové komunikaci - ne té, kterou se snažíme prezentovat za slovy. Pro mě bylo krásné, kolik pocitů si člověk dokáže prožít na základě velmi jednoduchého základu. Bála jsem se na začátku, že nebudeme vědět co dělat a stalo se, že skutečně v některých okamžicích jsem měla pocit, že mám něco dělat, nebo to ode mě ostatní očekávají a přitom mně se do toho naprosto nechce. Většinou to ale bylo dané technickými problémy, kterých mi bylo hodně líto. Protože bez nich by byla hra podle mě dokonalá. S nimi se "děj" pro mě strašně přerušoval. Na druhou stranu právě za technické řešení patří organizátorům obdiv. Naštěstí v emočně nejsilnějších bodech vše fungovalo a díky tomu jsem si mohla vyzkoušet jak moc silná právě neverbální komunikace dokáže být a jak krásný dlouhý a plnohodnotný rozhovor se pomocí ní dá vést.

Nezůstávají ve mně až tak moc myšlenky a děj larpu, jako ta krása abstraktna, pocitů a poetiky.

Nebudu hodnotit, tedy zatím, protože bych si to moc ráda zahrála ještě jednou, až budou všechny mouchy vychytané.

DrakeMichal Mikuš 16.06.2016

19.5.2016 - v rámci Hraj Larp akce.

V celku hodnotím veľmi pozitívne. Ak od larpu očakávate, že vás naplní emóciami (a nemusia byť len pozitívne) tak je to "must". Myslím, že autorom sa veľmi dobre podarilo to, o čo sa snažili. Vždy hovorím, že LARP robia vaši spoluhráči a ak existuje larp, na ktorom je to dôležitejšie, ako čokoľvek iné, tak je to určite tento. Ja som mal v tomto behu na spoluhráčov šťastie! :-)

O problémoch s technikou sa už zmienili moji spoluhráči. A hoci to voči autorom nie je úplne fér, v hodnoteniach hodnotím celý svoj zážitok, takže za mňa trochu prísnejších 8.

Jindři:)Jindřiška Nejedlíková 03.06.2016

Moc pěkný larp :) Ze hry jsem odcházela s příjemným pocitem, že nejen já, ale že my všichni jsme to dokázali :)

Larp jsem si užila, ale měli jsme celkem solidní problém s technikou (Ok, mohlo to být ještě mhohem, ale mnohem horší :D). Larp sám o sobě si zaslouží ode mne 9 bodů, ale kvůli častým výpadkům signálu, které se musely řešit  a narušovaly chtíc nechtíc hru, hodnotím 8.

Pro mou poistavu i pro mne byla asi nejdokonalejší 2. scéna, u které jsme se nasmáli a mohla by být klidně i delší :).

Spoluhráči byli příjemní a dobře se s nimi hrálo :)

Více takových zajímavých larpů :)!

ÁjaAlena Pikousová 21.05.2016

Ač těžká témata, hra se mi hrála lehce a tak nějak přirozeně. Menší specifičnost postav se mi líbí. Škoda technických problémů, ale většinou se přes ně dalo poměrně snadno přenést. Uvítala bych možná ještě více druhů hudby, aby se méně opakovaly. Přesto jsem si hru pěkně užila a na zpáteční cestě domů sledovala, jakou asi mají náladu lidé v tramvaji, bez ohledu na slova.
8/10 za odvahu do toho jít a skvělé provedení

NifMarkéta Gajdošová 27.04.2016

Přes to, jak je tenhle larp krátký, je plný emocí a zajímavých prožitků. A rozhodnutí. 
Nezanechal ve mě nijak extra silné emoce. Nijak zvlášť mě nerozbil, ale zůstal ve mně po něm.. zajímavý, pěkný, pocit smíření.

Strašná škoda technických problémů, které se obávám nepůjdou moc napravit. Mohou hru zasáhnout víc i méně, v mém případě to bylo naneštěstí trochu víc, takže mi unikla pointa některých scén, ale prožitek to zase tolik neovlivnilo. Dávám 9/10, protože larpy bez mluvení jsou skvělé a lidé by jich měli tvořit víc! :-)

KeraMarkéta Smazová 20.04.2016

Pokud ve vás hudba vyvolává emoce a touhu se nějak pohybově projevit, jsou Sny tou pravou hrou pro vás. Pokud ne, i tak si je zahrajte. Díky tomu, že se ve hře nemluví, si svým způsobem odpočinete a zároveň hru prožijete úplně jinak, než jste zvyklí. I přesto, že jsou ústředním tématem hry závažná témata, zažijete i veselé momenty. Stačí se jen ponořit do hudby a ona už vás navede...

ČikiPetr Kuběnský 18.04.2016

Tady nálepka "experimentální" sedí jak zadek na hrnec. Hrát larp, který spoléhá jen na neverbální interakci a který je flexibilně strukturovaný pomocí hudby (účastníci jednají na základě vlastní interpretace soundtracku, který je jim pouštěn do sluchátek a který má každá postava jiný), je zkrátka radost hned z několika důvodů:

1) Komorní scéna má poslední roky tendence k tomu zapouzdřovat se v už vyzkoušených mechanikách a známých šablonách, takže je vždycky skvělé, když to někdo zkusí nabourat úplně novým přístupem.

2) Můj sen o tom, že i larp může mít umělecké ambice, je v Čí sny sníš? naplňován beze zbytku.

3) Především ale jde o experiment funkční, kde nezvyklé postupy slouží cíli, který si hra předsevzala, a slouží mu dobře.

Několik nesouvislých poznámek jako pandán k vše řečenému...

Příběh v pozadí je sám o sobě hodně silný a staví na dobrém nápadu. Minimalistické rekvizity překvapivě dobře fungují a vytvářejí vlastně další abstraktní rovinu, jsou-li hráči dobře využity. To znamená, že jakákoli rekvizita může ve hře představovat cokoliv, pokud je ostatním odtelegrafováno, v co se daný předmět změnil (viz pruh zlaté látky, který podle dané scény fungoval jako lano, střecha metra, hladina moře i symbol pospolitosti).

Před několika lety jsem uvažoval o psaní němého larpu. Po Čí sny sníš si nejsem jistý, jestli bych se do toho dnes pustil. Problém totiž je, že taková hra zákonitě naráží na komunikační strop - výraz a gesto můžou dobře zprostředkovat náladu nebo emoční stav, ale špatně se jimi vyjadřují komplexnější výpovědi. Tahle hra vytěžila velmi dobře právě tu emoční stránku, ale myslím, že další úplně němý larp by byl vlastně jen kopií téhož, protože stavět složitější narativ na expresi těla nejde. Ale třeba mi budoucnost ukáže, že se pletu.

Věcí, které by se daly zlepšit, je vlastně dost málo. Hodně by pomohly delší, propracované workshopy, které by učily právě to, jak gesty předávat informace. A samozřejmě by šly vychytat i drobnější technické errory (prodlevy nebo výpadky hudebního doprovodu) - byť netuším, jak obtížné by to bylo.

Tohle rozhodně stálo za zahrání. Subjektivní zážitek je tak za 7, ale radost z podařeného pokusu inovovat koncept komoráku mi nedá, abych šel pod osmičku.

ŠedýMartin Honek 17.04.2016

První funkční hra severského střihu napsaná u nás, kterou jsem potkal. Hráči opravdu mají spoustu vlastního prostoru a pokud ho nevyužijí, asi to moc dobře nefunguje. My to hráli odpočatí a plní energie... a na hře se to hodně projevilo.

Za zmínku stojí hlavně mechanika distribuce hudby (o které autoři v anotaci kdovíproč nemluví). Hráči dostanou každý svá sluchátka a organizátoři jim každému pouští jinou hudbu na podkreslení děje. Tak třeba zatímco jeden dostává "strach", druhý dostává "odvahu" a snaží se toho prvního přesvědčit, že to dokáže (ať už je "to" cokoli). Technika sice ještě není úplně odladěná, ale má obrovský potenciál.