De la Bête

De la Bête je výpravnou hrou, která se inspiruje francouzskými romány, legendami a velkými tématy pozdního období ancient regime. I když vychází hlavně z událostí v oblasti Gévaudanu, není přesně datována a historickými událostmi se pouze inspiruje, než aby je přesně popisovala - odehrává se v blíže neurčené době druhé poloviny osmnáctého století. De la Bête je o proměně myšlení, o dramatických střetech a emocích

8.8

251 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

Komentáře

CharlesKarel Černín 10.10.2017

otec Fréderic, 8.  běh

Na tomhle projektu je opravdu co obdivovat. Je to dokonale naplněný designerský záměr. Má to být opakovatelný LARP - a je opravdu tak rozlehlý a spletitý, že při hře jsem poodhalil jen nejbližší sousedící zápletky a mohl bych si příště zahrát spousty dalších rolí. Každá postava má své téma - a ta moje byla opravdu vystavěná tak, že tento abstrakní koncept byl promyšleně naplněn konkrétním obsahem, takže její vztahy i zápletky její téma budovaly a posilovaly. Poprvé v životě jsem postavu prožíval víc dovnitř než ven, cítil jsem jako výrazně podstatnější vlastní dilemata, než to, jakou hru udělám svým spoluhráčům. Souznělo o s mým dojmem, že tohle není LARP velkých scén, ale dokonale propletená pavučina desítek malých příběhů. Díky za něj celému týmu Rollingu.

NightLukáš Wűrzler 06.10.2017

Tadeusz Grabowski, 8. běh - 10/10

Tak i já jsem konečně zamířil na ten slavný a všemi opěvovaný De la Bete.

Ze začátku (v mejlech) jsem ze své postavy nebyl toliko nadšený, ale musím konstatovat, že organizátoři jsou neskuteční co se odhadnutí správné postavy týče a Tadeusz mi sedl jak hrnec na prdel :-)

Za mě byl tento LARP zážitkem na celý život. Ani nevím jestli to moc jde popsat slovy, ale lidé, kteří tu hru hráli, tak ví a ti co ji nehráli, tak by to měli v nejbližším možném termínu napravit :-)

Je vidět, že hra už jede nějakou dobu, protože vše bylo uděláno fakt precizně, kostými, prostory, workshopy, předherní scénky, jídlo, atd atd atd.

Za mě tam nebylo nic špatně. Někteří tvrdí, že bylo málo jídla. Mno za mě určo ne, ale možná to bylo dáno i tím, že jsem byl v takovejch nervech, že jídlo bylo to poslední co bych řešil a kdyby mě má drahá žena několikrát neupozornila na to, že je čas oběda, tak bych prostě nejedl :-D

Tadeusz je neskutečná postava. Jeho příběh je jak horsk ádráha, která na začátku pozvolna odbrzdí brzdu a po pár minutách už začíná divoká jízda (kdo by to řekl do pana vědce a doktora, že? :-)

Popravdě jsem málokdy měl čas řešit věci na dokreslování atmosféry. Tedy plkání o "ničem" :-D Jediný na koho jsem měl čas vždy, byla má žena :-)

S Tadeuszem jsem zažíval neskutečně emotivní zážitky a překonával sám sebe. (Fakt nemám rád, když musím jít někam potmě, kolem hřbitova a ještě se u toho vyhejbat lovecký skupině, která celá nadržená míří do lesů za Flafíčkem ;-) )

Takže závěrem ještě jednou smeknu svůj třírohý klobouk směrem ke všem lidem stojící za příběhy v Morsagne od orgů, CPček, lidí v zázemí, přes kuchařky až k samotným hráčům, kteří našim příběhům vdechli svůj osobitý pohled a život.

Do widzenia przyjaciół. I nie pamiętaj mnie w złym. 

Do widzenia....Zloto...

KláraKlára 04.10.2017

Celeste Bouchard, 8. běh

Máma velké rodiny je krásná role pro prvohráče, který se tak necítí být sám, hrozně moc jsem si to užila. Hra má úžasnou atmosféru, za kterou snad ještě víc než okouzlující lokace a kostýmy stojí bohatý, spletitý příběh a hlavně všechny ty emoce, od začátku do konce.


Protože jsem puntičkář, přišlo mi, že předherní komunikace lehce vázla. O to víc mě překvapilo, jak dokonale hladce pak probíhala samotná hra, jak všechno klapalo a fungovalo. Za to a za vytvoření takhle složitého světa patří oraganizátorům má hluboká poklona, stejně tak jako jim a hráčům postav i cp patří upřímné díky. Předherní workshopy byly srozumitelné a užitečné, Lucčino povídání o hraní a pak podpora během samotné hry k nezaplacení. Zázemí v rámci možností fajn, problémy šly řešit.


Úplně všechno bylo jinak, než jsem čekala, ale bylo to nezapomenutelné. Pokud to bude možné, přála bych si do Morsange se ještě někdy vrátit, protože každá postava vidí z celého dění jen střípek, nuda to určitě nebude.

GregiDan 23.09.2017

Díky strašně moc parádním organizátorům, CPčkám a výborným spoluhráčům, podařilo se nám vytvořit něco perfektního a bylo skvělé, že jsem toho mohl být součástí. De la Bete byl můj první larp a když jsem jel, nevěděl jsem co od toho úplně očekávat. Když vše skončilo, nechtělo se mi ale vůbec pryč.

Nezažil jsem jediné hluché místo a těch dobrodružství a silných momentů co jsem zažil (ať už akce v lesích ve dne či v noci, skvělé interakce s mojí rodinou, rozmluvy s pastorem, hádky s katolíky, schůze obchodního cechu na kterých se člověk nasměje víc než by očekával, či pohádkové zásnuby na závěr) se nemůžu ani dopočítat a vypisovat je všechny, tak to píši ještě hodně dlouhou dobu. Dá se říct, že toho bylo tolik, že jsem se ani nezastavil.

Byl to skvělý zážitek a těším se, až se jednou do Morsange vrátím

 

 

DanielDaniel 21.09.2017

Bylo to úžasný. Těžko hledat larp s více strhující atmosférou.

JarkaJarka 19.09.2017

Valérie Renard (obsahuje informace týkající se charakteru postavy, nicméně nejde o nic, co by nebylo z medailonku nebylo zřejmé), 6. Běh


Na hru jsem si moc přála jet, nicméně jsem byla náhradník v dlouhé řadě. Dlouho se nic nedělo a když se hra začala dost blížit, skočila jsem po první volné roli, aniž bych se pořádně zamyslela nad medailonkem ("Je to rolling, bude to dobrý"). Poslala jsem peníze. Za pár dní přišla i postava. A já vyhodnotila, že to bude hodně těžké a že vlastně nevím, jestli to vůbec hráčsky dám. Valerie je (a to je snad spoiler-free informace) velmi zlá postava. Představa, že budu dělat věci, ke kterým mne popis postavy naváděl, byly absolutně mimo mou komfortní zónu. Na hrách jsem si nikdy neužívala intriky, obchodování už vůbec ne, natož být nějaké dva dny cholerická obluda... no. Ale dala jsem na reference. "Každá postava je hlavní," říkali. "Ta hra je strašně dobrá," říkali.
Hra mě překvapila. Naskočilo se do ní strašně snadno a kvituju spoustu obsahu, který za mnou přišel, nebo který se velmi snadno dal vytvořit zvednutím náhodně vhozených rukavic, díky čemuž jsem prostě mohla postavě dostát, aniž bych ji celou musela budovat od základů a své místo na slunci si vydobít sama (což mám tak nějak s podobnými typy postav na hrách spjato). Celou dobu jsem se nezastavila, bavilo mě to moc a i intrikování, i obchodování se mi dostaly pod kůži jako nic. Náročné naopak bylo hrát temperament postavy jako takový a tak jsem byla na konci dost unavená a neměla jsem sílu pohrotit dramatické závěrečné vyvrcholení, byť k tomu bylo všechno připraveno a prostě jsem se rozhodla jinak. Z tohoto soudku tedy plyne moje doporučení do rubriky nevyžádaných rad: S energií je třeba pracovat rozumně, poslední den je nabitý úplně stejně jako ty předchozí, a tak třeba chodit nějak rozumně spát, když víte, že bez pořádného vyspání nefungujete, stejně tak jako šetřit energii, dávat si oraz, přijet vyspaný apod.
Přesto bych neřekla, že by moje postava měla být hlavní. A vůbec to nevadí! Tahle hra hlavní postavy nemá, prostě mají všichni (alespoň z mého pohledu a doslechu) velmi zajímavý obsah a nabitý program a nemusí se cítit upozaděně. Je možné se mezi hráči různě pomíchat a nachomýtnout se k věcem, které pro něj třeba úplně připravené nebyly, ale to vůbec nevadilo. Náhodné setkání a společná výpomoc s jednou hráčkou budiž krásným důkazem, který potom pomohl rozvinout a nasměrovat Valeriin osud.
Ale teď k věci.
Jo, kostýmy zůstávaj pořád skvělý. Hra je velká, epická, nabitá. O tom už bylo psáno a stále to platí. Oceňuju přítomnost konzultantů v herní hospodě po celou dobu hry. Stály se sice fronty, ale bylo to hodně užitečné. Možná je to standard, ale neumím si představit, že by hra bez toho fungovala. CPčka. Bylo jich milion (nebo to tak aspoň vypadalo), byly boží a přinášely super obsah. Workshopy. Možnost vybrat si workshop, kterých se před hrou hráč zúčastní je super – sice to byl trochu chaos, ale dalo se to v pohodě stíhat, obsah byl zajímavý a užitečný. Zejména nechcete minout Jarmark marnosti.
Za co jsem ale vůbec nejvíc ráda jsou právě rozšířené obzory co do hráčských možností. Přijde mi, že tím, jak je každá postava zajímavá a má s čím hrát, není problem sáhnout i po něčem, co člověk běžně v hledáčku nemá a zkusit si to. Takže dík!

 

Šamanz Egeru 19.09.2017

Roman Dmitrijevič Vinogradov - 6. běh

Říkal jsem si, že když jedu na obsahový/dramatický larp od Rollingu, to pak bude týden bleedování.
Kupodivu ne - jen se mi stýská po světě, kde jsem tři dny žil a pak ho musel tak rychle opustit. Ale nešlo to jinak. V celém Morsange došla vodka, psali to i v místních novinách :-)

Ukázalo se, že larp si z půlky dělají sami hráči a děkovat za to mohu i určité hráčské slepotě - zatímco okolo se vedla válka konspiračních organizací, náboženského vyznání a sousedské nenávisti, tak Roman Dmitrijevič Vinogradov viděl jen pevné přátelství spojující ruskou výpravu, každému mladšímu lovci říkal "synku" a galejnicím "dámy". Věřil, že přátelství a čest je víc, než peníze a sláva.
Jen občasné stíny minulosti mu trochu kazily dobrý pocit z další lovecké výpravy.

Díky všem orgům a spoluhračům za super zážitek.

10/10

MartinMartin 18.09.2017

První LARP, na kterém moje postava na konci zemřela.

Ano, i to může být svým způsobem happyend.

MíšaMichaela Hrabáková 09.11.2016

Amélie Gaudet - 4. běh

Na galeje jsem jela s lehkými obavami zdali vedle velkolepých dramat ostatních skupin nebudou jejich zápletky jako chudí příbuzní. Opak byl pravdou. Galeje měly silnou atmosféru, kde se střídalo civilní hraní "vězeňského" života s velkými scénami, vyhrocenými dramaty a také velkým strachem a strašně silným pocitem nespravedlnosti. Navíc byla společenská hierarchie celkem prostupná, i vrchnost s námi občas ztratila slovo a mohly jsme za předpokladu dobrého chování chodit v podstatě všude.

Role Amélie mě bavila, bylo zajímavé hrát křehkou intelektuálku v drsném světě galejí, kde se konflikty řeší kamenem v šátku. Kdybych měla jmenovat zápory, tak snad jedině určitá zmatenost a nečitelnost "detektivní" zápletky a pak to, že ač bych uvítala ještě pohrocenější konflikty mezi galejnicemi, víc rvaček, šikany apod.,  hrála jsem roli která z nastavení postavy naopak má tendenci konflikty deeskalovat.

Nejsilnější zážitek ze hry pro mě asi byl ten pocit totální postradatelnosti. Kdy galejnice žijí své příběhy, své sny, obavy a veká témata, ale pro svět venku jsou to prostě jen položky na seznamu, někdo kdo nemá vůbec žádná práva, žádnou lidskou hodnotu, kdy z dozorců se stávají vlastně nejbližší lidé prostě jen proto, že tam jsou pro nás a že jim na nás aspoň trochu záleží.

Předherní a poherní části mi přišly velice dobře zvládnuté, workshopy mě bavily. Byly zmatky s kostýmy, galejní dorazily až v noci a byl to takový výškrabek ze dna, ale to chápu že se stalo jen na našem běhu a je to spíš výjimečné.

 

IndyTomáš Beníček 01.08.2016

Hans Esbach - 5. běch

Jako lovec německé skupiny - naprosto nezapomenutelná závěrečná lovecká scéna nahoře v lesích u jezírka....už jen pro tento moment 10/10

Jako postava z 18. století - naprosto dokonalá scéna souboje cti, volný pohyb mezi kostýmově dokonalými postavami v zámeckém prostředí - 100% autentické, úchvatné sousedství s ruskými lovci a neposledně ta slavnostní večere přeplněných stolů ;)

Jako hráč prvního velkého larpu (pak už jen 3 krátké během larpvíkendu v Brně) - cítil jsem smysl aktivity během celé hry, prostředí - kostými - příběhy - to vše opravdu dovolilo na víkend žít v 18. století ...Díky!

 

EgwainAdéla Kyselová 11.10.2015

Anne Sophie de la Hogue - 5. běh

Už je týden po hře a stále cítím dozvuky - a asi ještě nějakou dobu budu. Silná hra s autentickou atmosférou. Hrozně mě to bavilo, i když jsem věděla, že pro mě bude velká výzva zahrát velice odlišný charakter. Ihned po hře jsem měla intenzivní pocit, že bych si ji chtěla zahrát znovu, v té stejné roli, se stejnými lidmi a už bych věděla, jak na to a že by scény mohly být lepší, intenzivnější - ačkoliv je tohle dilema na pomezí postavy a hráče. 

Vůbec jsem se nezastavila, měla jsem stále co dělat (a i některé náměty v deníku jsem zvládla jen lehce naťuknout) a jak tu bylo řečeno, nevadilo by mi, kdyby hra byla o fous delší, aby bylo více času na rozvoj vztahů. Přijde mi, že ty potřebují trochu více prostoru, čas na promyšlení, usazení, špatně se gradují, když vás stále někdo vyrušuje, že něco nutně potřebuje. Ale měla jsem bezvadné spoluhráče, tak jsme to myslím se ctí zvládli.

Co bych osobně ocenila v předherních workshopech, je víc času na vlastní postavu. Přecházeli jsme rychle z jednoho hromadného workshopu do druhého a pro mě bylo málo prostoru, abych se víc byla schopná vžít do postavy. Ačkoliv si to doma člověk nějak nastuduje, přímo na místě, v atmosféře nadcházející hry, by to šlo podstatně lépe.

Dávám 9 z 10, protože věřím, že další hry budou ještě lepší:o)

Díky!

SinyAneta Hušková 10.10.2015

Henriette Colbert - 5. běh

Za mě byl tento larp naprosto nezapomenutelným zážitkem, který stojí za to prožít a na který budu jistě ještě douho vzpomínat. Setting vytvořil dokonalou atmosféru, kterou ještě umocnily kostýmy a prostředí. Postava byla hodně naskriptovaná, na druhou stranu však také velice dobře zapojená do spousty linek, které rychle vtáhnou do děje a ani na chvíli nenechají vydechnout. Tedy, alespoň mě nenechaly. Jak zmiňuje níže Jan Staněk, také by mi přišel vhod den navíc. Některé věci jsem prostě nestíhala a některé jsem se snažila vyřešit rychle za chodu, což je podle mě poněkud ochudilo o ještě větší prožitek - ale zase o to více napětí a zoufalství to přidalo mojí postavě.

Přijde mi fascinující, jak je možné napsat takové množství postav, kdy každá působí jedinečně a i každý příběh je rozdílný. 

Jedinou drobou věc, za kterou si neodpustím vytkout je, že jsem doufala, že postavu se všemi materiály budeme mít k dispozici vzhledem k dlouhému času přihlašování alespoň měsíc předem. Historie postavy i veškeré materiály nicméně přišly necelé dva týdny před akcí, což při mé vytíženosti vedlo k řešení a čtení všeho na poslední chvíli pár hodin před akcí, čemuž jsem doufala, že se vyhnu... Chápu, že je to možná hlavně můj problém, nevím, jak na tom byli ostatní, ale kdyby to příště šlo alespoň o ten týden dříve, bylo by to velké plus. 

Ale i tak je to za mě 10/10, hlavně za příběh, atmosféru a vstřícnost organizátorů ve všech ohledech. Díky Vám i všem hráčům, se kterými jsem měla možnost prožít tuhle akci - budu na ní ještě dlouho vzpomínat :)

DugongSilvester Bucek 08.10.2015

0. beh Tadeus Grabowsky

3. beh Carlos Antonio Esteban

4. beh Lambert Dupont

Ako to cele zhrnut.. DLB bol moj prvy velky larp a najprv som si myslel, ze za moje nadsenie moze neskusenost s inymi hrami. No po takmer dvoch rokoch larpovania a po nedavnom dohrati mojej tretej hry mozem s istotou povedat, ze to tak nie je. DLB je epicky zazitok, ktory sa vzdy zapise do hlavy ohromne hlboko. V pripade Tadeusa som este niekolko dni po hre chodil po meste so vznesenym a pohrdavym vyrazom, a v pripade Carlosa som sa po hre este par dni prezehnaval pri kazdej malickosti. Nastastie Lambert bola natolko priama postava, ze ziadny zlozvyk som si neodniesol.
Ale k samotnej hre, strucne a v bodoch:

Prostredie: 12/10 uplne najviac epicke, a to ako v dedine, tak v lese, vzdialenosti primerane (samozrejme podla postavy).

Dej: 9/10 samotnej linke nie je vobec co vytknut, velkolepe, gradacia perfektna, co je ale trochu skoda, tak to je to umieranie postav na konci, dokonca ani najcitlivejsi Carlos si ku koncu neodpustil poznamky typu: "aha, dalsi, no nechcel by som byt hrobnikom".

Postavy: 10/10 perfektne, obrovsky respekt za napisanie 100 hlavnych roli. Kazda z postav co som hral bola niecim vynimocna a niecim ma prekvapila. Tadeus tym, ako ma tesilo byt clovekom uplne povznesenym nad problemy luzy, Carlos zas tym, ako velmi som ho hral dovnutra a riesil jeho dilemy, a u Lamberta, ako som ho vlastne ani nemusel hrat, lebo mi vsetko co robil davalo zmysel. Skratka nebola postava, ktorej motivacia by bola nepochopitelna a ktoru by som si nezamiloval. A hlavne, tri krat som hral, a vzdy boli vsetky vztahy, linky a postavy uplne ine, co je obdivuhodne.

Kostimy: 10/10 sice sa vzdy vyskytol nejaky problem, ale v mojom pripade to boli drobnosti, a hlavne ich Evka vzdy promptne vyriesila (a prave vdaka nej to je 10 a nie 9).

Zazemie: 8/10 asi jedina "problematicka" vec, malo jedla, vacsinou nie najvalnejsej chute a kvality, chapem ze navarit pre sto ludi nie je sranda, ale da sa to, zvladaju to v kazdej zavodnej kuchyni. Tiez by som kvoli atmosfere prehodnotil hromadne jedenie, predsa len, ako bohaty obchodnik ci dvorny vedec stat v rade s luzou z galeji, no chapete, nenechava to najlepsi dojem. Ostatne veci ale ok, vratane servisu v krcme a podobne.

ZHRNUTIE: 9,5/10 (ale hviezdicky dam vsetky lebo vas lubim)
Ani po tretej hre sa mi pribeh nezunoval, co je asi dostatocny dokaz toho, ze hra je super. Navyse ma strasne bavi jej historicky presah, lebo ziadna ucebnica ani film cloveku nepriblizi tak perfektne pocity ludi z tej doby, co zazivali, co ich motivovalo, co ich trapilo, coho sa bali, ako milovai, skratka aki boli..
Ak budu dalsie behy, pojdem rad, ale uz len za kralovskeho pana lovciho, alebo za mladeho spomaleneho pana barona..

Na zaver samozrejme vdaka vsetkym orgom, a spoluhracom, vdaka ktorej bola kazda hra nezabudnutelny zazitok.

TiriusJan Staněk 07.10.2015

Jsem z téhle hry hrozně šťastný a trochu smutný. 

Nejdřív, proč jsem z ní tak šťastný - jednoduše proto, že je to asi nejlepší hra, kterou jsem doposud hrál. Za mě dokonce o celý sáh lepší než už tak skvělé Legie. Ano, design hry je specifický a člověk se mu musí přizpůsobit, nicméně autoři jsou si toho velmi dobře vědomi a snaží se hráčům velmi aktivně předat způsoby, jak  hru  hrát a jak nehrát. Za sebe můžu říct něco, co asi bude většině hráčů připadat nepochopitelné, ale za mě by hra mohla být možná i o den delší při zachování stejného množství obsahu.

Nevím, jestli to bylo mými postavami nebo tím, že jsem až příliš immerzní hráč, ale mě naopak často chyběl prostor na civilní hraní - na větší prožívání víry, společenského postavení, rodinných chvil. A čím déle o tom po DLB přemýšlím, tím víc mi přijde, že tyhle věci mě baví hrát víc, než běhat po lese a hledat poklad. Ale na druhou stranu chápu, že to zdaleka není pro každého.

Za ty dva běhy a v těch dvou postavách jsem našel tolik vrstev, témat a motivů, že budu mít ještě dlouho o čem přemýšlet. Díky!

 

A teď proč jsem trochu smutný. Je to vlastně spousta malých věcí a možná se mi nepodaří je předat úplně konzistentně. Ale základ podle mě začíná u toho, jak jsou jednotlivé hry Rollingu/Rosenthalu prezentovány - jako all inclusive. A já chápu, že když člověk-hráč utratí několik tisíc za prodloužený víkend, má právo požadovat jistý standart - třeba nedostatek jídla je samozřejmě vždy ohromná chyba. Troufnu si ale říct, že řešitelná, stačí zajít do kuchyně a říct si alespoň o namazaný chleba. Nepamatuji se, že by kohokoliv odmítli.

Na druhou stranu bych byl taky strašně rád, kdyby do všeobecného povědomí proniklo, že ty dva tisíce za prodloužený víkend jsou vlastně strašně málo, i když je to zároveň tolik. A bohužel to není cena jakýmkoliv způsobem komerční. Proč to ale říkám? Rozhodně ne proto, abych někomu něco vyčítal nebo v něm budit pocit vinny, že zaplatil málo.

Jen bych byl moc rád, kdyby si více lidí uvědomilo, že ty hry stále děláme hlavně jeden pro druhého, i když už to dávno není běhání s klackem po lese za dvacet korun na den. A že za každou tou hrou stojí stovky, tisíce hodin práce dobrovolníků, kteří to dělají hrozně obětavě a hrozně zadarmo. A že když se něco nepovede, tak to občas není proto, že by se na to zapomnělo, ale proto, že zkrátka není nikdo, kdo by to udělat mohl. A že přijet občas s nějakou hrou pomoct o den dřív může být hrozně super a může to udělat tu hru mnohem lepší. A že říkat, že někdo na někom rejžuje, je vlastně hrozně smutný vůči všem těm lidem, kteří tomu věnují svůj čas.

Tohle jsou ty důvody, proč jsem tak trochu smutný. Ale rozhodně nechci, aby z toho byl smutný někdo jiný nebo aby si kdokoliv myslel, že mu cokoliv vyčítám nebo na něj jinak útočím. Jen bych byl rád, kdybychom o těch LARPech zkusili zase přemýšlet trochu jinak - jako o zábavě, které se prostě pořád musí jít občas naproti - ve hře i mimo ní. 

ReinitaPetra Lukačovičová 06.10.2015

5. běh - Zlota Grabowska

Tahle postava mě zaujala už v anotaci, takže jsem byla nadšená, že jsem ji dostala. A rozhodně jsem z ní nebyla zklamaná ani v rámci hry. Sehrané piklení s manželem jako vystřižené z House of Cards, promluvy s dámami z čajového kroužku, niterné rozpory o etice výzkumu a směru boží vůle... Paráda. Plus strhující závěr, kdy jsem ani neměla čas postřehnout, že se umírá tak nějak hromadně, protože jsem měla až nad hlavu osobního dramatu, truchlení, zoufalství a strachu o vlastní život.

Zkrátka a dobře, co se obsahu hry pro mě (resp. pro mou postavu) týče, velká spokojenost. Sice jsem se s mnoha jinými postavami shodla, že "život je hledání", protože jsme se pořád snažili najít někoho konkrétního na interakci a třeba se to celkem dlouho nedařilo, ale to je asi nevyhnutelné.

Byla mi zima. Téměř celou dobu. A nespravily to ani dvě vrstvy termoprádla pod kostýmem a kožešina navrch. Což není vina hry, nicméně to činilo případné prostoje ještě hůře snesitelné než obvykle.

Co se týče ovlivnitelných věcí okolo, nepřišly mi dobře zvládnuté.

- úvodní odbavení na místě. Třikrát jsem si nějakou tu hodinku a něco vystála frontu, abych se dozvěděla, že můj kostým ještě není připraven. S focením za tmy při svitu atmosférické petrolejky jsem proto měla peška. A tedy v neposlední řadě jsem promrzla na kost, viz výše.

- chaos v tom, kde je co. Chápu, že část účastníků byli zkušení matadoři, kteří najdou letohrádek, i když se zatočí několikrát dokola se zavázanýma očima, ale hledat v hluboké mrazivé noci neosvětlené budovy je zážitek, který bych si radši nechala ujít.

- workshopy. Pro někoho, kdo si den předtím jednou zběžně přečetl patřičné materiály, to bylo jen opakované již uvedeného. Chápu, že každý org vychází z premisy, že texty nikdo nikdy nečte, ale v tom případě by se dle mě vyplatilo poctivce odměnit buřtem, skleničkou něčeho dobrého nebo zkrátka aktivitou, která nebude naprostou ztrátou času. Ani workshop "jak to nedělat" neposkytl kompletní obraz, protože se vždy stačilo dojít maximálně do poloviny seznamu položek, aby se posléze opět začalo hezky od začátku.

- moje postava byla se svým chotěm začleněna do poznávací skupinky, s níž jsem skoro neměla co do činění. Takže poznávání postav důležitých pro moje hraní (krom děvčat z čajového kroužku) pak probíhalo v "ostrém provozu".

- všichni se tak napůl pošklebují komentářům o sprchách (ano, taky jsem jezdívala třeba na Lakarii, kde něco takového byla dost utopie), nicméně 4 toi-toiky na 90 lidí na 4 dny, to bylo drobátko málo.

- kdybych nebyla jednou hráčkou předchozího běhu dopředu upozorněna na to, že "veškeré jídlo zajištěno" je nadsázka (a nepřivezla bych si vlastní potraviny na dojedení se), asi bych byla smutná. Pochopila bych, že když přijdu trochu později, jídlo bude studenější. Co ovšem nechápu je to, že na mě prostě jídlo nevyzbude.

Na závěr chci ovšem poděkovat organizátorům za vstřícnost a ochotu vypořádat se s mými poněkud nadstandardními požadavky plynoucími z mého zdravotního stavu. Za to jsem jim opravdu velice vděčná.

Dávám 8 z 10.

KatooKatka Winkelhöferová 05.10.2015

Slyšela jsem mnoho. Byla to nadšená gesta, epické historky a s trochou nadsázky a sarkasmu musím říct, že někdo určitě dříve nebo později sepíše oslavné písně. O to větší napětí a obavy mne před hrou provázely. Už jen můj skill neschopnosti zapamatovat si jména mi zcela bránil v tom se na hru opravdu těšit.

Nebýt skvělých spoluhráčů, kteří mi svými výkony pomáhali necítit se jako hráč tak mizerně, cítila bych se mizerně víc než dost. Možná potřebuju trochu víc naskriptovaný úkoly při jednotlivých dějstvích.. ono, upřímně chápu, že to moc nejde - během hry jsem znělku změn dějství slyšela jen 2x, ale občas mi ten deník s tahákem "co bych asi mohla dělat teď " opravdu chyběl.

Zezačátku se mi hra vlastně vůbec nerozjížděla, sem tam nějaký posun, ale pořád mi to přišlo jako mrhání časem, který by se mohl využít ve velkém. Zároveň (vzhledem k předherním seminářům o gradaci hry) jsem cítila, že většinu věcí vlastně ještě ani tolik řešit nesmím. Ve výsledku jsem sama sobě nadávala "Sakra, holka, tohle přeci ještě nemůžeš vyřešit! Tohle mu ještě nesmíš říct (bez ohledu na to jaký smutný oči na tebe hází)! Vždyť od začátku hry uplynuly jen dvě hodiny!" 

Další den už se to začínalo dávat do pohybu, sice slimáčím tempem, ale hýbalo se to! Krůček po krůčku za doprovodu hromady zevlování a přemýšlení s kým bych si mohla promluvit a hlavně o čem... OK, obětní beránek nalezen... muhehehe.. hm. co teď?! :-/

Uznávám, spoustu věcí je mou hráčskou neschopností - neumim se vžít do naivních husiček. Jinak by to jistě byla větší prdel vzhledem k romantické lince.

Druhá polovina hry byla mnohem epičtější. Zvraty ve vztazích, ve společnosti, provalení některých dávných tajemství, který by měly dávno hnít v hrobě.. cool. To vše bylo hezké, už jsem viděla ten hezkej a neočekávaně pozitivní závěr, když v tom to přišlo. "DO PRDELE! ZKURVENEJ ROLLING!" takhle řvát v neherní hospodě asi nebylo košer, ale muselo to ven. Po hodině breku, nadávek, profesionálním uklidňování Luckou, třech ultrapanácích vodky a klobáse jsem byla schopná vrátit se do hry. Ups... co se to tu děje? jej... asi jsem tam byla moc dlouho... Všechno se proměnilo ve svět "Všichni jsou mrtví Dejve" a oplakávání jednoho se přelévá k oplakávání dalšího. Po chvíli už člověk fakt začne cynicky přemýšlet "No neke, tenhle taky?!"

Závěrem. Byl to pro mě sice extrémně nevyváženej larp, kdy 90% času plnýho nudy a zevlování, odkopne tech 10% času adrenalinem, emocemi a Bůh ví čím ještě nasáklá zatraceně dobrá atmosféra.

9/10

5. běh Camille Forestier

 

 

PavelPavel Tatíček 04.10.2015

4. běh - otec Frederik

Ač by to ani jinak nešlo, skrze otce Frederika ještě tím víc nemůžu hodnotit DlB v její komplexnosti a šíři. Jsem totiž přesvědčenej, že zatimco ostatní role byly vystavěný celkem klasicky - historie, zápletky, posuny, zvraty, závěry - otec Frederik byl "jenom" jedním velkým obrazem dobra. Ne že by neměl svojí linku stejně pečlivou jako jiní, ale jakoby nikde nezačínala, nikde nekončila (resp. začínala a končila v Bohu), celá její podstata spočívala v lásce k ostatním.

Po hře jsem dospěl k závěru, že DlB pro mě byl larp s nejmenší dějovou linkou, zato s největším přesahem, co jsem kdy hrál. Do hry jsem vstupoval jenom s přečtením Matoušova evangelia a tak jakože tušením, o čem to křesťanství cca je. Nevím to pořád, přestože jsem dočet už i Marka. Ale to mdlý tušení, který bylo do tý doby jenom snůškou znalostí a poznatků, se najednou rozrostlo v něco zatraceně velkýho a opravdickýho. Jako když se vám zdá sen a ráno máte pocit, jako byste vážně byli v tom vesmíru a zachraňovali osud země. Jenom moje ráno po DlB už je dávno pryč, ale pocit zůstává stejně živej.

I přes to dávám DlB "jenom" 9/10. Je to krásná velká a opravdická hra, ale má jeden obří neduh: jediný, co poutá všechny postavy dohromady, je prostředí, kde se jejich zápletky odehrávaj. Většinou to nevadí, ale místy to působí nepřirozeně a nuceně; takže třeba zatímco na Legiích pro mě každá další smrt znamenala větší strach o mě samotnýho, na DlB mě umírání postupem času úplně přestalo bavit a začalo mi připadat trapný až k smíchu.

Ale je to zážitek. Velkej, mocnej a živej.

DavidDavid Vávra 04.10.2015

5. běh - Denis Bouchard

O De La Bete jsem se dozvěděl na Legiích a řekl si, že si tuto larpovou legendu musím zahrát. Je to skutečně velkoformátová hra. Smekám nad organizátory, nechápu jak mohli ukočírovat těch skoro 100 příběhů, hráčů, kostýmů a porcí jídel. 

Zámek a okolí je prostě boží. Hra na něj bezvadně sedí. Pohled na páry procházející se zámeckou zahradou mezi sochami tam úplně zapadaly. Také letohrádek se strašidelnou technikou byl boží - díky za prohlídku po hře! Kostýmy taky moc pěkné, i když já mám pokaždé problém aby mi nějaký pohodlně seděl. Dále musím ocenit jídlo! Moc dobré, hlavně hostina poslední večer. To jsem nečekal. Doprava na místo byla docela komplikovaná, hodilo by se zorganizovat vlastní autobus. Podcenil jsem hlídání času - nevzal jsem si hodinky (ač se to píše v materiálech) a ve hře se hodně událostí a schůzek děje v určitou hodinu. Přišel jsem kvůli tomu na sraz s CP o hodinu a půl později, omlouvám se. Píšu spíš jako info pro budoucí hráče, vezměte si hodinky :)

Postava mi docela sedla. Poprvé v larpu jsem měl roli kde jsem byl ve vztahu - s manželkou Isabelle. Bylo zajímavé si to zkusit, Isabelle hrála suprově a nebylo to trapné, jak jsem se obával. Užil jsem si také veteránskou linku s hledáním pokladu, mám rád víc akce a méně kecacích linek. Mrzí mě, že ač jsem se účastnil většiny lovů na Bestii, nikdy jsem jí neviděl. Divé dítě super! Jedno z nejlepších uchopení CP. Moc mě nebavila linka s Claire - měla napsáno v materiálech že se to může pohnout až v 6. dějství a kvůli tomu se to dost táhlo. Ve hře není deník jako na Legiích - pouze máte v materiálech co chce postava dosáhnout a minimum naskriptovaných věcí, co se vážou k nějakému dějství. Bál jsem se, že kvůli tomu budou hluchá místa. Ale nebyla, pořád bylo co dělat.

Poslední dějství bylo moc hektické - postavy hromadně umíraly, nebyl čas na prožití těch událostí, protože za 5 minut se zase něco stalo. Bylo by lepší to více rozložit. 

9/10 - hra je mnoha běhy už pěkně vypilovaná, ale Legie jsou u mě pořád špička

ImiStanislava Pajerová 04.10.2015

1. běh - Amélie Gaudet (Galeje)
4. běh - Genevieve Denis (Galeje)
5. běh - Florence Margaux de Portefaix (Zámek)

De la Bete je skvěle napsaná hra. Vše šlape, jako hodinky. Dostanete nádherný kostým, jídlo, portrét, příběh, zámek, strašení, atmosféru... a tisíc slonů! Hra je vhodná i pro nováčky a díky množství hráčů a zápletek má velkou znovuhratelnost. Vřele doporučuju úplně všem!

Jediné, co mi stále nevyhovuje je styl workshopů. Obcházení stanovišť, kde se povídají důležité věci a neslyší je všichni, je opravdu nešťastné. Pak často dochází k situacím "Ale to se přece říkalo na workshopu." "Aha a na kterým?" Při úvodním uvítání, se toho dalo říci mnohem víc, než čau a nekuřte v areálu.

9/10 a příště chci Claire, jinak 10 nedám. Rozumíme si? :)

Jo a miluju Evu, je to nejlepší kostymérka na světě. <3

KlaKlára Wanková 29.09.2015

3. běh Janette Moris

4. běh Claire Gravois

Je to naprosto skvělá hra a to i na druhý pokus. 10/10

Jak už bylo řečeno mockrát tak taky chválím místo, kostýmy, produkci, bestii a tak, ale pro mě jsou rozhodně nejdůležitější příběhy a ty jsem v obou případech měla naprosto úžasné. Měla jsem teda hodně štěstí na spoluhráče. Navíc jsem si strašně užila kontrast toho že Janette řeší hlavně věci lidské a Claire hlavně věci božské. I když byla hra těhlech postav naprosto odlišná, měla jsem v obou případech pocit jakože jsem nejdůležitější člověk na celém světě a bylo to hrozně dobrý.

DrirrFilip Appl 28.09.2015

Naprosto nesouhlasím s většinou zdejších komentářů o tom, jak bylo všechno skvělé a jak byli organizátoři vstřícní. Má zkušenost je totiž jiná. Celou dobu mi neustále někdo nadával, posmíval se mi a šikanoval mě. Když jsem si na to stěžoval organizátorům, odvětili, že to je dobře a že mám být rád. Jeden dokonce řekl, cituji: "To ti patří." Opravdu si nejsem jist, zda je toto správný přístup. Pokud takovým způsobem řeší David František šikanu mezi žáky, které učí, pak chápu, že české školství vypadá tak, jak vypadá. Jsem tedy hrubě nespokojen. Kladně naopak hodnotím dostatek toaletního papíru na všech záchodech, chodil jsem je pravidelně kontrolovat a nikdy nechyběl. V tomto směru larp divoce předčil mé očekávání a jen díky tomu hra vyčnívá z šedivých vod průměru.
Philippe Vaumesle D´Enneval
9,5/10

MaudGabriela Benešová 16.06.2014

Laure Foch - De La Bete 3. běh

DeLaBete byl můj první LARP a za sebe jsem si ho skvěle užila. Nejvíc mě bavilo, že můžu hrát fakt nenávistnou zlou roli - Laure Foch. Atmosféra galejí mohla být klidně ještě drsnější. Zjistila jsem o sobě pár nelichotivých věcí. A tak to asi má být.

To, že se párkrát během hry rozpláču jsem sice čekala, ale stejně mě to překvapilo.

Jediný, co bych organizaci vytkla, bylo málo jídla. Některé dny prostě nevyzbylo na všechny a to nepřispívá k hráčskému nadšení.

Oceňuju kolegyně z galejí, že vydržely hrát nevraživost a spodinu až do (často) hořkého konce. Žádný smilování!

Jinak všem doporučuju jít na galeje, je to zážitek!

OlórinIvo Michal 13.06.2014

Hodnocení 10/10
"Rozhodně to byl nejvíc emocemi nabitý larp, na kterém jsem kdy byl, a byla tam hutná atmosféra, jakou bych chtěl na larpech zažívat častěji. Moc jsem si to užil." -Já

Už dřív jsem sepsal pro interní účely takové shrnutí dojmů, a asi je mohu i zveřejnit:
https://docs.google.com/document/d/15Ktcsq8vkvl9MzTIk1RFR3LWWteKgKQ0MkWCVeqi1Cc/edit?usp=sharing

MilanMilan Dian 12.06.2014

3. běh - Gennadij Jakovlevič Lvov

Hodnocení 10/10 (na špatné hry prostě nejezdím :) )

Není prakticky co vytknout, perfektní přístup organizátorů, lapsy ve hře nepostřehnutelné, skvělý příběh, skvělí spoluhráči, dojem majestátní ...

Pokud bych měl něco vytknout, tak že občas mi chyběla chvíle, kdy by si člověk trochu oddechl ... bylo to natolik napěchované, že jsem nestíhal - k tomu historku (snad to nepopletu) ... v sobotu jsme byli pozváni na oběd od rodu de Portefaix a následně shodou okolností od rodu de Morsange, což už jsme museli s díky odmítnout. Nakonec se obě rodiny smluvily a spojily ke společnému obědu, kterého jsme se ovšem nakonec nezůčastnili, protože lov na bestii byl v tu chvíli prostě přednější :) To je život ...

LucieLucie Hořejší 11.06.2014

3. běh - Irina Alexandrovna Platonova

Za hru jako celek bych hodnotila 9/10, za hru čistě za sebe jako hráče pak 13/10. Tak jsem to tak nějak zprůměrovala na 10/10. De la Bete je hrou velikou, dramatickou, famózní.

Oceňuji především:
- Snahu získat prvohráče nebo hráče různých věkových kategorií, což je podpořeno předherními workshopy a tím, že nejsou kladeny žádné požadavky na vybavení hráčů. Různorodost hráčů hru neskutečně obohacuje.
- Fantazii, s jakou organizátoři vymysleli téměř sto opravdu silných příběhů, které se různě navzájem proplétaly.
- Obětavost, s jakou se organizátoři snažili umožnit rozvinutí všech příběhů.
- Kostýmy, které jsou připravené pro všechny postavy. A holky, co je šily a před každým během přešívají, aby hráčům padly!!
- Prostředí, ve kterém hra probíhá. Reálný zámecký areál jen podporuje možnost opravdového prožití příběhu.
- Způsob přihlašování, který ve mně v počátku vyvolával pochyby. Nakonec musím před systémem smeknout. Ze stručných popisků člověk nemůže odhadnout, co postava nabídne, ale organizátoři zodpovědně vybírali pro hráče postavy tak, aby naplnili jejich očekávání. Já jsem tak měla možnost ztvárnit ze svého pohledu nejlepší postavu, kterou jsem kdy hrála.

Na druhou stranu:
- Tím, že je hra tvořena jako soubor jednotlivých silných příběhů pro všechny postavy, neumožňuje společný prožitek, který zážitek ze hry ještě umocňuje. Hra tedy postrádá jedno epické vyvrcholení, příběhy postav postupně vrcholí během posledních hodin, což může nakonec působit nepatřičně komicky. Asi jsem špatně zvolila slovo "postrádá", De la Bete o epické vyvrcholení neusiluje. Po hře jsem nemohla s ostatními hráči (kromě přímých spoluhráčů) sdílet svůj silný zážitek, nikdo jiný můj příběh nezažil. Každý byl plný svých dojmů, které ale mohl sdílet jen s pár lidmi, což bylo celkem frustrující.
- Předherní workshopy byly trochu časově poddimenzované. Za půl hodiny se nedalo stihnout to, co se mělo, tak se spěchalo a byla to škoda.
- Na hru tohoto formátu bylo na místě žalostně málo organizátorů a pomocných sil. O to větší mají můj obdiv, jakým způsobem ke všemu přistupovali. Jak dokázali pohotově řešit situace, kdy hráči objevili něco, co neměli, nebo kdy hráči neudělali něco, co měli...

Mně osobně De la Bete dala neuvěřitelně silný emoční prožitek a měla pro mě obrovský přesah do reálného života. Nevracela jsem se deprimovaná s touhou vrátit se do Morsange, ale nabitá energií se spoustou podnětů a otázek, nad kterými se zamýšlím ještě dva týdny po hře. Hra mi umožnila hlubokou reflexi sebe samé, což považuji za její největší pozitivum.

Díky!

EolisBořek Zelinka 11.06.2014

V této chvíli jde o naprostvou špičku v LARPu, které jsem měl to štěstí se účastnit.

Otec Gregóire Bonnet 3.běh Hodnotím 10/10 protože nacházím jen opravdu málo bodů, které by hru snižovaly a těch pár co se dá zlepšit už jsou opravdu drobnosti.

LARP umožňuje plně se položit do života postav a množství herních linek je v rámci hry tak velké, že není v moci jednoho hráče je během hry všechny plně odehrát, hlavně pokud se ho nijak výrazně netýkají. Většina gamistických přústupů k hraní se rozdrolí a zůstane soustředění na svoje problémy a problémy, které jsou pro postabu opravdu důležité a to že se sousedova rodina hádá o to, kdo povede rodiné finance mě opravdu nemusí zajímat.
Příběhové linie jsou velmi silné a umožňují jak výrazné hraní ven, tak i silné vnitřní prožitky.
 Ve hře je velmi slabě cítit reailroading a i od účastníků jiných běhů vidím, že většina linek má opravdu širokou míru možností jak je vyřešit či dokončit.

Podpora pro co nejlepší herní zážitek ze strany organizátorů před hrou i v průbehu hry byla výborná a umožnila  nepřerušovat hru a plynule pokračovat. Rekvizity nyprosto úžasné a kostýmy samotné si zazlouží 12/10.

Organizátorům se povedlo něco pro mě zcela neuvěřitelného. Když jsem přijel a viděl zběžně areál, uznale jsem pokyvoval hlavou. Když jsem při registraci viděl kostýny a herní předměty už jsem čuměl s pusou dokořán. Když jsem potom co jsem ukončil poslední kapitolu příběhu Otce Gregiora a viděl i druhou polovinu zázemí a organizaci, tak jsem už jen nevěřil, jak je možné, že to opravdu jde zorganizovat a tu smečku hráčů provést jejich příběhy tak, aby všichni byli nadšení a přitom dostali to co dostat mají.
Herní lapsy pro postavy prakticky nenastávaly. Vypadávání z rolí takřka nebylo. A když bylo potřeba získat informace aby se dalo hrět lépe nebo správněji, bylo vše zařízeno téměř ihned.
Tedy organizátorů, ještě jednou obrovský dík a ještě větší úcta za to že jste dokázalo něco co jsem považoval za takřka nemožné.

Všem hráčům. Děkuji, děkuji, děkuji. Všichni se opravdu užasně ponořili do svých příběhů a hráli je tak jak cítil že je to správné. Něktéré dějové linky jsem nejspíš vůbec nepotkal a vlastně mi to není líto, protože by mě štvalo, že se jim nestihnu vábec věnovat. Byli jste úžastní

 

VlastaVlastimil Peksa 10.06.2014

Hodnotím 12/10, ale databáze dovolí max 10.

Plusy: Super prostředí, propracované charaktery a zápletky, výprava - kostýmy, rekvizity. Orgové dokonale flexibilní, nepřetržitý support i během hry zajištuje plynulý chod. Není co vytknout, dovedeno k dokonalosti.

Mínusy: Tak pokud bych měl skutečně něco najít, tak mi na celé hře nejvíc vadily asi ty o dvě čísla menší podkolenky... jinak fakt nevím.

RilvenKvěta Rajská 10.06.2014

Děkuji, děkuji, bylo to úžasné. Velká poklona orgům i hráčům, všem, kteří se podíleli na tom báječném románu, v němž jsem ztvárnila hlavní roli (jako každý... každý z nás hrál hlavní roli ve svém příběhu a všichni se podíleli na té kouzelné atmosféře).
Můj příběh byl nečekaně pestrý, zajímavý, zábavný, občas strašidelný a skončil veskrze dobře (a mohl by i pokračovat). Super prostředí (zámecký areál je pro příběh jak stavěný), vybavení (sladěné kostýmy paráda!), zázemí, vřelé díky osazenstvu kuchyně.
Měla jsem velké štěstí na spoluhráče, ráda bych přednostně poděkovala mým skvělým kamarádkám (holčičí parta ze vsi byl hodně dobrý prvek), mojí rodině (hlavně tatínkovi a bráškovi, byli jste boží, ale i dalším členům), starým dobrým přátelům a novým přátelům, ať už opravdu milým cizincům nebo mrazivě zlověstným -ehm- myslitelům, řekněme. Výborně se mi s Vámi hrálo.

Camille Forestier - nadšená a spokojená - 10/10

VeronikaVeronika Sankotová 09.06.2014

Byl to můj první larp, nicméně jiné akce podobného typu jsem už zažila (historické, sportovní,...). Velmi dobrá organizace, skvělí, vstřícní, nápadití a schopní organizátoři. Hra byla skvěle propracovaná, každá z postav byla hlavní. Výborně byl sestaven i harmonogram, kdy před hrou proběhla řada workshopů, takže i úplní nováčci se přirozeně vpravili do hry a po hře bujará párty, bychom se zase "našli". Celkový dojem naprosto úžasně dotvořily i efekty, kostýmy pro každého - luxus! a pěkné rekvitity. Úchvatnou atmosféru dělalo už samotné místo - zámeček s nádhernou zahradou s fontánkou a sochami, mše v kostele, ubytování "podle tříd". Pokud se stala nějaká nehoda, závada či nejasnost, vše se s orgy okamžitě vyřešilo, byli vždy po ruce. Byl to dech beroucí zážitek, moje postava zažila nábožnou pokoru v kostele a u zpovědi, zabývala se okultismem a s tím spojenými rituály a efekty, nenaplněnou nešťastnou lásku plnou slz, romantickou linku, sebeobětování pro druhého, těžká rozhodování, milostné zápletky, hrůzu, nádherné a vtipné dýchánky s dámami, ... prostě plno intenzivních emocí a různorodých situací, na které snad nikdy nezapomenu. Dávám 10.

VojínMatěj Šturma 09.06.2014

Joseph Forestier - Hodnotil 10!!

Naprosto úžasný LARP, ještě na něj dlouho budu vzpomínat. Byl to můj první větší LARP a mám z něj tak krásné zážitky že i teď brečím radostí že jsem se mohl zúčastnit. Skvělá komunita lidí, příjemné komunikování s orgy. Prostě co více si přát, tu 10 si tento LARP zaslouží.

Organizátoři si s tím vyhráli do všech detailů a já jsem nenašel sebemenčí chybičku. Opravdu výborná práce, opravdu si toho cením.

ZuzanaZuzana Hrnčířová 08.06.2014

Hodnotím 10. Hry mimo jiné hodnotím i podle toho, jak dlouho si je v sobě nesu. A to bylo v případě De la Bete zatraceně dlouho! Neuvěřitelně mi sedla postava (Claire Gravois) a měla jsem skutečně pocit, že jsem hlavní role. O to šťastnější jsem byla, když jsem shledala, že to si o sobě myslel každý! ;-) Vážně nechápu, jak se povedlo udělat hru pro 100 lidí, kde nebyl čas ani na jídlo. A kde herní svět neomrzel ani po 48 hodinách... Kéž by byl další běh, myslím, že bych určitě chtěla jet znovu! ;)

HrošeMagda Ördögová 06.06.2014

Na De la Bete jsem odjížděla natěšená až hrůza, a přes všechna varování, jak hra nemůže splnit žádná naše očekávání - ta má splnila dokonale. Jistě by se našly nějaké drobné chybičky (třeba v textech k postavám) ale ty se v celkovém dojmu nějak ztratily a už mi vůbec nepřijdou důležité. Navíc se na místě vše dalo řešit a prodiskutovat s orgy, jejichž výkon na místě nepřestávám obdivovat. A co tedy hlavně dělalo De la Bete tak svělou hrou? Především dokonalá atmosféra toho místa - výprava, stylové ubytování, události jako mše či soudy, výkony ostatních hráčů (něco "neherního" jsem za hru slyšela snad jednou, a dokonce i když jsme odpočívali v kavárně která byla k tomu určena, odpočívali jsme "v rolích"). To vše přispělo k tomu, že jsem se celé dva dny opravdu cítila jako baronka Anna Sofie de la Houge a bylo to úžasné. 

Tedy ještě jednou díky organizátorům i všem spoluhráčům a jen doufám, že Morsange ještě někdy znovu ožije (třeba i za pár let, až budete chtít román zase otevřít). Byla by škoda kdyby příběh už nikdo další neprožil. Já bych jej rozhodně hned prožila znovu, a věřím, že se k Anně Sofii a Morsange budu ještě dlouho ve vzpomínkách vracet.

10/10

MuDaniel Hrnčíř 04.06.2014

Hodnotil jsem: 9

Nemám, co bych hře vytknul (teda něco bych dokázal, kdybych chtěl, ale nevím, proč bych to dělal). De la bete je rozhodně nejlepší z největších larpů.  Nic bych na něm neměnil a opravdu jsem si ho zatraceně užil. Nicméně ač se nebojím hodnotit 10, tak ten pocit absolutního hodnocení nemou dát.  Mrzí mě to a doufám, že mi to nebudete mít za zlé, ale zážitek z de la Bete srovnávám se zážitkem z Dance a vyhrává Dance. Sorry.

FjertilFrantišek Špoutil 03.06.2014

Když DLB skončila, říkal jsem si 9, ale čím dál více jsem přesvědčen o 10. Ne kvůli skvostným kostýmům, ne kvůli lokalitě a práci orgů a CP, ale hlavně kvůli té koplexnosti a práci s informacemi, kde pro jednoho to mohla být hra o osvícenství, pro druhého o náboženství a pro třetího o mysticismu a přece se to nebilo a nakonec měl každý svou pravdu. Za výtečný nápad považuji i epilog, který umožnil hráči za pomoci jediné otázky vyrovnat se s postavou a nějak ji uzavřít, stejně jako předherní scénky seznamující více hráče s postavami jeho nejbližších spoluhráčů, dávající rámec jeho postavě a zbyteku alespoň pocit, že se v tom mraku postav vyzná. Je třeba pochválit i (na rozdíl třeba od Todesspielu) fungující poštu.

Měl-li bych něco vytknout, tak snad pozdní dodání některých předherních materiálů, ne úplně výživné některé předherní aktivity aka workšopy a fronty před vysvětlujícími orgy (ač se Lucka a Artemis fakt snažily). A vlastně ještě jedna slabinka vyplývající z toho, že každý byl svou hlavní postavou. To zákonitě vedlo k tomu, že byl vedlejší postavou pro všechny ostatní, což pak vedlo k tomu, že dotyčný musel čekat, než si někdo, koho potřeboval k posunu své linky, vyplní něco, co musel vykonat pro tu svou.

Naopak i pro příště rozhodně nevynechejte aktivitu focení: nic mi tak nepomohlo ujasnit si postavu díky dobrým dotazům pánů fotografů. A také choďte do hospody, hodně. Hostinská nádherně hrála na všechny postavy, co si přišly vylít srdéčko k žejdlíku piva.

- Pascal Moreau

PS: já vám dám jelena ve skoku

NerionOndřej Janovský 03.06.2014

Jsem velmi kritický člověk, dokázal bych na té hře nalézt A4kový seznam chyb (a to jsem hrál "upgradovaný" 3. běh, zaplaťpánbůh za to), ale... všechny jsou navždy odpuštěny. 10/10 bezpodmíněčně.

A ještě jeden postřeh: Je to o emocích. Jiné larpy už mi daly strach, napětí, vztek, radost, smutek a já nevím co ještě. Ale tenhle jediný mi dal velký a silný náboženský prožitek a tím je jedinečný.

Pablo Lopez

KateřinaKateřina Midori 03.06.2014

Jsem moc šťastná, že jsem měla možnost jet podruhé na De La Bête, byl to životní zážitek. Skutečně jsem se cítila jako v románu. Ten můj byl od Dumase. Dokonalá atmosféra, zámek park a kostýmy nás přenesly do 18. století. Děkuju moc organizátorům, že mi dali roli Charlotty a za to obrovské množství práce, které odvedli před hrou i během hry. Zaznamenala jsem mnoho změn k lepšímu od podzimního běhu. Možnost jít si popovídat během hry za příběhovým orgem je nesmírně důležitá a zdálo se, že příběhoví orgové vůbec nejsou unavení z toho našeho povídání.  Také byly tentokrát skutečně užitečné workshopy. 10/10

CatieKateřina Kopecká 03.06.2014

Isabelle Bouchard - Pelletier, 3. běh

Zažila jsem úžasných pár dní ve světě, ze kterého jsem se chtěla dostat i v něm zůstat, kdy se ve mě hromadil pocit schizofrenie z absolutního rozporu mezi dvěma osobnostmi, střídala jsem obrovskou lásku, bolest, zlobu i nenávist. Ty dny trvaly nekonečně dlouho a zároveň tak strašně krátce. Slova jsou málo, abych popsala, jak skvělé to bylo. Měla jsem dvě báječné rodiny, spoustu skvělých přátel a jednoho mizerného manžela :-D Za vše, co náleží k De la Bête, patří velké uznání spolu s poděkováním všem organizátorům a samozřejmě taky spoluhráčům. Jak se říká, není malých rolí, jen malých herců. Na De la Bête opravdu nebyla žádná role vedlejší a všichni hráči hráli jako o život (nebo o život, když na to přišlo). Za těch pár dní jsem zažila to, co doteď nikde, ať už příběhově nebo emočně. Bylo to obrovské a nepopsatelné. Stále jsem duchem na na Morsange. Pořád čekám, kdy se dozvím, kdo další z mého okolí zemřel nebo jinou podobnou zprávu. A cítím se podivně, když mám suchý obličej a nepotřebuju kapesník :-D Hra - 10/10. Zázemí 10/10. Protože za počasí organizátoři opravdu nemohou. Kostýmy, spaní (vyzkoušela jsem kovárnu i zámek), jídlo, technika, předělová hudba - já prostě nemám výtku. A jestli bude možnost a budu mít dojem, že to hráčsky zvládnu, ráda pojedu znovu.

 

DriiciTomáš Hodek 02.06.2014

Po rozjistovani jake vlasne je De la Bete jsem byl dost na rozpacich, zda jet. Hra udajne obsahovala aspekty, ktere by mi kazily prozitek. Take me nejak zasadne nezaujalo tema a bylo to daleko. Nicmene po odehrani bych se bil s kazdym na kordy, kdo by chtel tvrdit opak :) Dnes nelituju ani jedine vteriny, kterou jsem stravil za timto larpem na ceste.

Hra ma pripraveno velke mnozstvi podkladu, ktere jsou dosti rozsahle, ale dobre napsane a ctive. Velky strach jsem mel z hrani nabozenstvi, nicmene i bohosluzby byly zkraceny na velmi rozumnou delku, ze nevadily a byly velmi zajimave. Celkova scena vypadala opravdu nadherne a mel jsem pocit ze jsem opravdu ve francouzske vesnici dane doby. Pohled z horni casti parku na ostatni hrace byl naprosto uchvatny. Ano na pozadi vseho bylo par drobnych veci, ktere ale orgove resili i kdyz jim to trvalo dele nez sami chteli. A pokud hra mela nejake herni zadrhele, zadne jsem nezaznamenal nebo byly tak drobne ze jsem je proste presel.

Proste pokud DLB melo v predchozich bezich nejake zasadni nedostatky, dle meho byly patricne odstraneny a celkove hra na me pusobila velmi konzistentne. Rozhodne bych ji doporucil i novackum; puvodne jsem si rikal ze takto komplikovany larp nebude pro ne, ale neni tomu tak. Rozhodne, pokud bude nejaky dalsi beh casem, pojedu znovu.

Za me je jednoznacne hodnoceni 10/10

Pavel Konstantinovic Koloman, 3. beh

P.S.: nezapomente si vzit nejakou tastici, kostymy totiz nemaji kapsy ;)

CrashJakub Philipp 02.06.2014

Nebudu popisovat příběh, abych se vyhnul nechtěným spoilerům. 

Z DlB jsem opravdu nadšený, zažil jsem zde vše: Intriky, lásku, štěstí i smutek, zoufalství i naději. S postavou jsem se doopravdy sblížil. Bylo těžké jí po 48 hodinách opustit. Opravdu smekám před snahou organizátorů: Dokonalé kostýmy, kulisy, rekvizity, a nakonec i to jídlo (pochvala do kuchyně). Děkuji všem, se kterými jsem měl tu čest hrát. Říká se, že si po některých hrách hráči odnášejí kus postavy sebou, a mě se to podařilo. 

Pokud si nějaká hra 10/10 zaslouží, je to De La Bête.

-Abel Lefevre

RadoRadek Hübl 02.06.2014

Bojoval jsem zpočátku ze svou postavou, ale čím více jsme ji poznával,tím byla skvělejší..a konec byl paráda. "Žádná postava na DLB není vedlejší" mě napsala před hrou Lucie Ch.Naplněno beze zbytku. Dále odkazuji na hodnocení Leoše Kyši,protože s ním souhlasím na 100% a zatím nemám dalších a lepších slov. Kdyby měl George  Amble klobouk, hluboce by ho před vámi, dámy a pánové co za tím vším stojíte, smekl. A také VELMI děkuji všem, které George potkal a kteří mu pomohli dojít ke konci...

RubčaLucka Rubenová 02.06.2014

Florence Margaux de Portefaix, 3. běh

10 / 10

Za mě se jednalo o první nekomorák. 
Přijedete na místo, kde vás čeká naprosto neuvěřitelné prostředí - zámek, zámecký par s fontánou a sochami, jezírkem, alejí, letohrádek, katolický kostel, okolní les ... Když se všichni převlečou do perfektně připravených kostýmů, již nejste na pochybách, že byste se mohli vyskytovat kdekoliv jinde než ve Francii 18. století.
Prvních 24 hodin je věnováno workshopům, jež vás mají lépe dostat do atmosféry, a tak i prvohráči postupně ztratí veškeré pochyby. Následujících 48 hodin v roli tak uteče jako voda, a je těžké se pak vrátit zpět do reality...
Můžete se zde potkat naprosto vše, nerada bych spoilovala, ale co se vám s touto dobou vybaví, tak tam s nejvyšší pravděpodobností naleznete, a ještě mnohem více.
Má postava byla krásně napsaná, měla mnoho dějových linek, navázána mnoha vztahy na ostatní postavy, velice rozporuplná a duševně rozháraná, že by se dala uchopit sto možnými způsoby, což znamenalo, že jsem se během těch krásných 48 hodin nestihla nudit, a že jsem si prožila širokou škálu emocí o velké hloubce.
Postavy byly psány tak, že ačkoli jich je asi 90, každá se cítí být tou nejdůležitější - ve hře se tak nikdo nestává jen jakýmsi komparsem. Organizace byla dokonale propracovaná a vskutku nemám co vytknout.
Organizátorům a hráčům moc děkuji, a všem ostatním vřele doporučuji!

Gaston_DurandPavel Ondrusz 02.06.2014

Seržant Gaston Durand, 3. běh

Hodnotím 10 z 10! Absolutní známka díky naprosto hlubokému prožitku a realitě. Něco z postavy zůstalo i ve mně a vím, že podobně silně to zapůsobilo i na další lidi.

Dokonalá příprava  kostýmů, které dodaly obrovskou dávku reálnosti. Nádherné lokace, které člověka vtáhly do dané doby. Špičková příprava před hrou (všichni hráči profi a nenásilně uvedení do dobových reálií, náboženství a všeho ostatního). I lidé, kteří nikdy LARP nehráli dokázali díky tomu naprosto zapadnout do příběhu a prožít ho. Mnohonásobně (neměřitelně) to překonalo filmové zpracování legendy ve filmu Bratrstvo vlků.

HonzaHonza Kulveit 02.06.2014

Otec Frédéric, 3. běh

Dal bych 9 z 10, absolutní známku 10 z 10 dávám proto, že jsem poprvé v larpu zažil uvěřitelnou, fungující a hlubokou náboženskou lini. (Může asi dosti záviset na tom, jakou postavu hrajete.)

Mnohé tu zaznělo, pokud bych měl porovnávat larpy se světem literatury, tak už jsem zažil třeba geniální distopické drama (Systém – 1984), temnou scifi novelu (Střepiny) nebo vtipnou a vzrušující eroticko-socilogickou povídku (Summer Lovin). De la Bete pro mě přinesla v larpu nový žánr, velký francouzský román – byť v případě křesťanstvím prodchnutého příběhu otce Frédérica mi zážitek připomíná třeba Sienkiewiczovo “Quo Vadis”.

GhostikPavel Koutsky 01.06.2014

Pro mě úplně první LARP a dle všeho jsem si lépe nemohl zvolit! Skvělý zážitek, skvělá příprava a práce orgů. Nedostatky jsem nevnímal, možná díky nezkušenosti, ale pro mě jako pro nováčka to prostě byl povedený larp. Díky moc!

update:

Nikdy jsem neveril, ze budu nekdy hrat larp, ale zjistil jsem uzasnou vec - po tolika letech hledani dovolene, ktera me nebude nudit, nebo se na ni nebudu venovat praci, nebo "zbytecne" hledat cokoliv jen trochu adrenalinoveho, abych se zrestartoval a zabranil syndromu vyhoreni a pritom stacilo zacit hrat larp. Takhle vCisteniu hlavu jsem nemel ani po tydenni kalbe...
Tolik vzruseni z veci, co nastanou jsem nezazil ani pri bungee jumpingu a hlavne ja cynik a pragmatik jsem resil a dobrovolne (sic!!) emoce!
Uz mi to dekovani pripada trapne, ale diky za objeveni noveho konicku a novych pratel a za skutecne prvni dovolenou, ktera pro me dovolenou v pravem slovasmyslu byla...
P.s.: od dvaceti se nikomu (ani sestrickam v nemocnici) nepovedlo donutit me odlozit mobil na ctyri dny a vubec neresit praci...

DanielLeoš Kyša 01.06.2014

Larp, kde je každá postava tou hlavní, je nesplnitelný cíl. Paranormální záhadou je, že organizátoři De la Bete jej splnili. Epické. Výpravné. Mrazivé. Lechtivé. Zábavné. Dramatické. Dobrodružné. Tajemné... Tisíc slonů! 10/10

ArtemisJulie Melicharová 27.05.2014

Není to tak dávno. co jsem prohlašovala, že na larp za více než tisíc korun mě nikdo nedostane... Za de la bete jsem dala o dost více a ani na okamžik jsem toho nelitovala :-)

1. běh Claire Gravois (10/10)
Byl to tedy můj první výpravný larp a stal se celkově nejlepším larpem, jaký jsem kdy hrála.
Čím vším si mě larp De la Bete získal?
- systém přihlašování, nevěřila jsem tomu, že dostanu zápletky, které si naklikám a dostala jsem naprosto přesně, co jsem chtěla
- jednou z věcí, co jsem chtěla byly i rodinné vztahy, které jsem na hře hlavně díky mé herní rodině zažila velmi silné a krásné. Děkuju své herní sestře i bratrovi za krásný zážitek. Tak skutečné vztahy jsem ještě na larpu neviděla.
- velmi se mi také líbilo náboženství a nadpřirozeno
- líbily se mi i vnitřní konflikty postavy i to, že čas, kdy ho mohu nejprve rozhodnout, byl předem naskriptován (díky tomu jsem pak zažila skutečně dramatické řešení vztahových konfliktů)
- ve hře jsem dostala také něco, co jsem si nikde nezaškrtla a proto ani neočekávala, a tím byl úžasný příběh mé postavy a silné velké scény. Právě díky tomuhle bodu na hru jen tak nezapomenu 

Kromě toho všeho si mě de la bete podmanilo i přístupem organizátorů. Když jsem nestihla snídani, stačilo si říci a dostala jsem jídlo, když mi byla zima, dostala jsem silnější vrstvu (přestože jsem hrála dosti nuznou postavu). Neexistuje nic, na co bych si mohla stěžovat. Celou dobu jsem měla pocit, že jsou milí, ochotní a že jsou tady pro nás, pro hráče.
Krásné prostředí, zámek a nádherná zahrada to všechno přispívalo k celkové atmosféře. Stejně tak se mi líbilo množství postav na hře, protože kdykoliv jsem se rozhlédla kolem sebe, měla jsem pocit, že jsem ve skutečném světě, kde lidé odehrávají své nezávisle na mě.

I kdybych zapomněla na všechno, co jsem sem napsala, jako byly silné vztahy, milí organizátoři, kvalitní atmosféra, která nepolevila ani na chvíli, tak na de la bete velmi oceňuji její myšlenky. Právě její přesah je pro to, čím se významně odlišuje od ostatních her.

Abych nebyla jenom taková optimistická, potkala jsem samozřejmě i věci, které se mi nelíbily. Například jsem v přihlašovacím formuláři napsala, že se bojím pavouku a pak jsem spala ve výklenku pod schody, kde lozili nechutní brouci a bylo tam několik pavučin a i nějaký ten pavouk (naštěstí dost daleko od mého spacáku). Pak taky poslední den byl už trochu komický, když všichni okolo neustále umírali. Workshopy byly nudné a většina i úplně zbytečná. No a taky podle mě jedna varnice na 100 lidí nestačí….

Jsem ráda, že jsem za hru ty peníze tehdy dala. Ještě teď (po více než půl roce) jsou zážitky z de la bete stále nejsilnější larpové zážitky, jaké jsem kdy zažila. Věřím, že na některé věci, scény a myšlenky, budu vzpomínat ještě hodně dlouho…

KrásnoočkoAnna Novák Vanclová 18.11.2013

(5. běh, Emma Gravois)

Po dvou letech je hra o poznání dotaženější. Emma je jedna z postav, které prošly radikálním přepsáním a musím říct, že se stala mnohem zajímavější a hlubší.

Musím si trochu postěžovat na to, že navzdory tomu jsem ve své hře ve srovnání s prvním během zažívala poněkud víc hluchých míst, kdy jsem neměla co dělat nebo kdy mi někdo zazdil scénu či linku, což mě poněkud frustrovalo. Emma je totiž téměř ryzí PvP postava, což pro mě není tak komfortní a tyhlety věci typu "spoluhráči odmítnou spolupracovat a vy se můžete jít klouzat" se tam stávají. A je to spíš smůla než chyba designu hry.

Hrát nezodpovědnou náboženskou fanatičku jsem si nicméně velice užila a spoluhráči v rolích kněžích byli úžasní, obzvlášť otec Frederic mi dával neskutečný kotel a jako hráč (nutno říct, že věřící hráč) jsem měla co dělat, aby to zatvrzelá Emma ustála. Z ničení kříže a hlavně z těch zvrácených dezinterpretací bible, kterých jsem se v roli dopouštěla, jsem měla morální kocovinu a výčitky svědomí ještě pár dní. A ponaučení, které mě oslovilo? Spousta vedlejších linek šla postupem času do háje. Pokud jste fanatik, na nic jiného než fanatismus nezbývá čas - v larpu a evidentně i v reálném životě.

--------------------------------------------

(1. běh, Sabine Rufus)

Shrnutí na úvod: Celkově jsem ze hry naprosto nadšená. Dávám 9/10, spíš proto, že si tu desítku šetřím... (a možná si to ještě časem rozmyslím)

Osnova: Jak je zvykem, nejdřív něco vytknu a pak budu chválit. A na závěr si neodpustím jedno zarytí.

Hře musím vytknout zde již několikrát zmiňované přepálené finále plné mrtvol - nevím, do jaké míry to byla chyba pevného scénáře, tedy orgů, a do jaké míry hráčů, kteří si v dobré víře šetřili to nejdramatičtější na závěr. Ve výsledku mi to trochu zbořilo po celou dobu úžasně budovanou atmosféru. Osobně si taky třeba myslím, že by bývalo bylo lepší konec hry orámcovat nějakým výrazným vyvrcholením týkajícím se všech - kdyby hra končila v epice a atmosféře, jaké dosáhla v pátek večer, bylo by to famózní.
Nějaká hluchá místa ve hře pochopitelně byla, ale to je věc, která se akci pro takový počet lidí absolutně nedá zazlívat (ve hře jsem se třeba snažila dohodnou orgy moderovanou událost pro šest hráčů - a to obíhání a domlouvání trvalo přes hodinu a obnášelo asi čtyři změny času, což mě v tu chvíli dost štvalo, ale zpětně to nikomu nevyčítám a zcela to chápu) Převažovaly situace, kdy se děj hýbal a vše skvěle klapalo, což si zaslouží velkou pochvalu a obdiv. Trochu zbytečná a únavná mi bohužel přišla část workshopů.

Úžasně vybrané a zajištěné bylo místo konání a zapůjčení krásných kostýmů byl luxus - fakt respekt! Výprava vážně neměla chybu a Bestie byla prostě úžasná - když jsem se v rámci hry ocitla na metr blízko u ní (a pravda, dozvěděla se o ní to, co jsem se dozvěděla), běhal mi mráz po zádech a na ten její zjev dlouho nezapomenu. Množství stop a zápletek ukazuje, kolik práce si se hrou organizátoři dali, a hlavně zajišťuje, že je stále co dělat, o čem mluvit a po čem pátrat i když to třeba není primární dějová linka postavy (popravdě si myslím, že pokud se někdo nudil, byla to ve většině případů chyba hráče a ne hry...). Nadchlo mě to množství dramatických scén s úžasnou atmosférou - bohoslužbami počínaje, večerním úprkem a sledováním rudě nasvícené scény s Bestií a Claire z oken zámku konče... Naše čarodějnické setkání s Odette pro mě bylo jedním z vrcholů hry. (A z toho, co jsem slyšela o např. noční korunovaci, soudím, že to byla ještě o něco vyšší liga...)

Kdosi si zde stěžoval na nedostatek emocí, což popravdě vůbec nechápu. Pro mě byla ta hra emocemi naprosto nabitá a poskytla mi hluboký a velmi osobní prožitek. Ačkoli jsem původně podle dotazníku měla hrát úplně jiný typ postavy, díkybohu za to, že mi nakonec připadla role Sabine, protože mi připadala jako napsaná na tělo a nesmírně jsem si ji užila. Ten pocit toho nehorázného másla na hlavě, za které si můžete sami, protože jste pro lásku - k muži a hlavně k sobě samému - podělali, na co jste sáhli, a zranili, koho jste potkali, a teď se k tomu musíte postavit čelem... k nezaplacení.

Velmi mě potěšilo sezení a povídání po skupinkách po hře - chápu, že to měl být asi hlavně feedback pro orgy, ale mě to pomohlo si utřídit, co jsem vlastně zažila a co mi to dalo (záměrně neříkám uklidnit se a dostat do normálu... protože to mi po De la Bête trvalo několik dlouhých dní, po které jsem byla prakticky nepoužitelná.)

Krátce ke hráčům na prvním běhu: Za celou dobu jsem nezaznamenala, že by kdokoli byť jen náznakem kazil atmosféru nebo scény. S mými herními bližními se mi hrálo úžasně, díky moc za ty vztahy a nahrávky (hlavně kolegyním čarodějnicím a panu milenci)

A teď to rýpnutí. Jo, zima mi byla - ale jediný, na koho se za to zlobím, jsem já sama, protože jsem podcenila rady organizátorů a dostatečně se na to nevybavila. Člověk, který se není schopný navzdory tomu, že ví, do čeho jde, připravit na zimu a absenci sprch a potom pro svou blbost/zhýčkanost kritizuje a špatně hodnotí HRU jako takovou, by se měl podle mě zamyslet nad tím, zda by neměl příště jet spíš na dětský tábor než na larp pro dospělé lidi. Strhávat hře hodnocení kvůli vašim osobním problémům s mytím v korýtku či zabíjením ovce je opravdu velmi hloupé - De la Bête si nezaslouží být kvůli takovýmto osobním podpásovkám až 30. v žebříčku.

PatrikPatrik Krupička 05.11.2013

Dávám 9/10 a dovolím si hodnotit i přes to, že jsem hrál MUNIS (což nebylo úplně De la Bete) a potom druhý běh jako CP.
Myslím, že tahle hra možná měla přijít o rok později, možná o dva. Myslím, že to, co většina lidí uvádí jako negativa a které neumí tak úplně vyjádřit je prostě zahlcení.
Já viděl De la Bete před oponou i za oponou. Bestie mě strašila a i jsem se díval jejíma očima. A tohle je můj pocit z ní. Ten jeden strhnutý bod je za to, že to bylo možná až moc epické, velké a velkolepé a snad mě nepochopíte špatně.

TáriRegina Konířová 26.10.2013

účastnila jsem se 1. běhu, role Chantal Pelletiér

Za prvé mají orgové můj hluboký obdiv, co se týče přípravy-zajištění vynikajícího místa, obrovského množství kostýmů, které byly opravdu skvělé, příprava sociálního zařízení (toalety, voda), vstřícnost organizátorů v průběhu celé akce (zcela chápu, že neposlat ke konci lidi tam, kam slunce nesvítí, mohlo býti náročné), samotné množství postav a příprava jejich minulosti

S tím bohužel souvisí i určitě množství failů, které jsem vnímala jako dosti zásadní-při takovémto množství postav nelze zcela zabezpečit jejich vyváženost a logičnost-oceňuju velmi, že jeden z orgů, kteří tvořili postavy je i žena a tudíž většina ženských postav měla logiku, kterou ženy v rámci npříklad vztahů vyžadují..naneštěstí ne zcela všechny, ale k tomu se dostanu.

Při tomhle množství postav je také obtížné zajistit, aby všechno fungovalo, jak má a velká míra naskriptovanosti působila (alespoň pro mě) hodně svázaně z hlediska možnosti řešení zápletek a vztahů.
Také (alespoň pro mou postavu) rozporupnost v informacích, které jsem dostávala k velkému úkolu své postavy byla pro mou hru dost likvidační-a poté, co jsem se dozvěděla v sobotu dopoledne, jsem si připadala jako malý skautík, který teda jako půjde a umíchá, co má, protože jinak hodně lidí umře. Zahrála jsem to, ale připadala jsem si přitom jak idiot a dost mi to pokazilo hru. Další věc byla jistá nelogičnost v mých vztazích, nechci spoilovat, ale faktem je, že to už jsem nezahrála, protože mi to přišlo úplně mimo.

co se týče společného jídla-fajn, z mého hlediska dobré, chutnali mi, jen jsem měla problém s večeřemi-jsem těhotná a potřebuji určitý pravidelný příjem žvance, jinak mi bývá opravdu zle, jak po fyzické, tak po psychické stránce, páteční večer pro mě byl v tomto směru velmi kritický. Je to pro mě poučení, že od určité fáze gravidity již na larpy jezdit nebudu, ale byla jsem z toho hodně rozčarovaná.

De la Bete je nepochybně jedinečná hra, které by ale neuškodila jistá míra úpravy a snížení míry naskriptování..

GavrocheJan Winkelhöfer 21.10.2013

(Dobře, já ten koment k ve stručnosti nepopsatelné hře teda napíšu!)

Když pominu velikost a výpravnost, které se ve zdejších komentářích probraly na můj vkus dostate… ne. Já prostě píšu kdovíkolikátý komentář měsíc po akci a stejně musím zmínit, že Valeč je pro potřeby podobné akce dokonale ulitý kus baroka, všem šičkám, švadlenkám a rekvizitářům musí Pánbůh ručičky pozlatit a stoněco dějových linek působí majestátně i přestože (nebo právě prorože) člověk většinu z nich zakusil pouze náznakem, pokud vůbec.

Práce organizátorů mi imponovala už od fáze přidělování postav. Zajímavá možnost si “vybrat” herní prvky, a podle nich dostat charakter prakticky na míru mě nakonec zanechala s přátelským a milým páterem Gregoirem.

Předherní workshopy byly většinou fajn a sem tam moc ne - stejně se člověk nejlépe seznámil a vpravil do postavy volnou debatou v menších skupinkách. Se začátkem samotné hry ale nastoupily neskutečně silné emoce a zůstaly po celou dobu. Smutek, strach, naděje pravá i falešná, občas i stres, protože tu spoustu úkolů prostě člověk nestíhal. Ze zpovědí, modliteb a požehnání skutečně na člověka šla posvátná úcta.

Spoluhráče jsem dostal naprosto prvotřídní, u většiny z nich si nedokážu představit, že by jejich roli měl hrát někdo jiný. Luxusní načasování, s nímž jejich rozhovory se mnou na sebe navazovaly asi nejde připsat ničemu jinému, než pěkné shodě okolností, ale na výsledný dojem to rozhodně vliv mělo.

Gregoirův unikátní prvek hry spočíval ve vysluhování ranních bohoslužeb. Trochu jsem se bál, že bude ostuda (a když přišlo na dlouhé latinské formule, taky párkrát “tak trochu” byla), nicméně to snad nakonec dopadlo dobře.

Je pravda, že druhá půlka hry byla poznamenaná celkem zbytečným vysokorychlostním umíráním a možná až příliš náhlým koncem, ale zas bylo dobře, že člověk dostal naprosto jasný signál ”tak a je konec”, což ho vytrhlo z posledních dvanácti hodin soustavného bleedu. Ráno po afterparty už nechci nic, než nechat Morsange někde za sebou a zároveň tam moci zůstat napořád, takže i komentář s měsíčním odstupem možná působí, jak zmatený dopis na rozloučenou z béčkového románu.
Co mi to říkáte, že šel bych zas, rád? Když přijde na klišovitá úsloví, tak De la Bete je pro mě pramátí všech podruhénevstoupitelných řek. Nějaká extrémně odlišná postava? To by možná šlo… Nicméně ohledně čísýlek jsem od počátku neměl nad čím přemýšlet. 10/10

DikobrazJosef Kundrát 20.10.2013

Na hře obdivuji výpravu a organizační zajištění kolem, je to kolosální počin a ty stovky hodin práce v pozadí šly vidět. Už jen to, jak akce vypadala a kde se odehrávala, mi stačilo na krásný zážitek do konce života. Můj osobní prožitek hry ale byl plochý a postrádal hloubku. Mému De la bete chyběla identita a drive. Hrál jsem ne jeden, ale tři larpy dohromady. Věnovat se všem znamenalo být rozpolcen mezi postavu sektáře, zhrzelého člověka nuceného odpustit, dozorce a detektiva bez pravomocí. Každá z úloh by ve zhutněné podobě vydala na zajímavý zážitek, ale... pokud jsem chtěl mít do hry náplň, musel jsem se věnovat všem - jedna linka na hru nestačila. Všechny dohromady ale způsobily, že jsem jedl dort pejska s kočičkou. Jednu z linek mi nerozehráli hráči (hele počkej, já se podívám do papírů, koho máš jít hledat - opakovalo se asi čtyřikrát), "řešičské" linky byly naskriptované a já mohl jsem vztekle čekat, až mi bude oznámeno, jak vyšetřování dopadlo - nemohl jsem dělat nic. Linka dozorce byla opravdu super, ale v kontextu celého zážitku zapadla do rozbředlého čehosi. Závěrečné emoce dokonale zničilo hromadné umírání, které ve mě vyvolávalo záchvaty smíchu (člověk přejde herní prostor a jsou noví čtyři mrtví). Osobně si myslím, že jsem prostě neměl štěstí a připadal jsem si trochu navíc. Před výkonem organizace takovéto akce mám velkou úctu, ale nemohu se zbavit otázky, jak by De la bete při stejném úsilí vypadala na dvakrát menším prostoru, s dvakrát menším počtem lidí a dvakrát kratší.
Sylvain Dubois, 2. běh.

EDIT po několika měsících se ve vzpomínkách ke hře stále vracím. Hodně jsem přemýšlel nad svým možná až přilíš kritickým hodnocením a zpětně musím uznat, že hra má takové highlity, že na ně jednoduše nelze zapomenout. Lví podíl také dělá samotný přístup hráče, což autoři velmi dobře reflektují v novém dokumentu "jak hru hrát". 8/10

MantelarLuděk Bohucký 10.10.2013

Francois, baron de Morsange, 2. běh

Přidám svých pár slov.

Organizátorům děkovat moc nebudu, udělal jsem to na FB a tady už to za mě beztak udělali jiní. Díky moc, hoši a děvčata. A druhý dík za kostýmy, které byly úžasně vymyšlené a asi nejsem jediný, kdo v sobotu večer ostatní hráče bez nich měl problém poznat. K oblíbenému tématu zimy a zázemí napíšu asi tolik – jsem naprostý městský změkčilec, který je zimomřivý až hanba, nikdy v životě nespal pod širákem a posledních dvacet let ani pod stanem, přesto jsem si to na DLB užil a vrátil jsem míň nemocný, než jsem tam jel. Ovšem spal jsem celou dobou na zámku. Přeberte si to, jak chcete.

Hru samotnou jsem ohodnotil 9/10. Užil jsem si ji, mám na ni moc príma vzpomínky, ale k úplné dokonalosti (které by odpovídala ta 10) jí chyběly dvě drobnosti. První byly workshopy. Trénink mše a náboženství, tanec, to všechno bylo OK, seznamovací hrátky první večer mi přišly dokonce jako výborný způsob, jak si zafixovat důležité lidi okolo mé postavy, předherní scénky byly taky dobrý úvod do samotné hry, ale ten zbytek mi přišel... já nevím, zdlouhavý? Asi. Na jednu stranu se tam opakovaly informace, které předem přišly mailem, na druhou stranu nebyl čas projít si areál (což nevím, jestli pak herně někomu vadilo, moje postava naštěstí pro můj orientační smysl v zásadě neopustila zámek či trávník). Zkrátka ryze subjektivně mám dojem, když srovnávám s workshopy na Projektu Systém, že PS zvládl tuhle záležitost lépe.
Druhou věcí je, že v některých věcech zápletky různých postav zřejmě úplně nelícovaly, což vedlo ke zvláštním situacím, kdy jedna postava v důležité věci vychází z infa, že „o tomhle problému jsme už mluvili a ty jsi radikálně proti“ a druhý neví, že takový problém vůbec existuje. Je mi jasné, že při desítkách postav a stovce hlavních zápletek se takové věci prostě dějí a stávají ale – zase když to porovnám s PS – dohromady s těmi workshopy to prostě srazí jeden bodík.

Čímž chci v zásadě říct, že hra je skoro dokonalá a jestli budete mít příležitost, neváhejte a běžte si odehrát svůj komorní příběh na pozadí velkých událostí s desítkami lidí okolo vás. Lidí, se kterými se ve hře zřejmě vůbec nepotkáte, ale stejně tam budou a vzájemně si poskytnete iluzi žijícího a dýchajícího panství.

K postavě toho napíšu málo. Byla hodně o vyrovnávání se s minulostí a přinejmenším pro mě i o odpovědnosti. Za své činy i za osudy druhých. Trochu jsem si ji oproti předloze posunul, protože jinak bych po skoro celou hru musel být depresivní, netečný a třesoucí se, což mi přišlo ve vztahu k ostatním trochu málo. Zvlášť když jsem měl na spoluhráče vyloženě štěstí. Takže jako mírně životaschopnější starý baron jsem řešil své dvě hlavní zápletky, obě dopadly a každá z nich mi přinesla jeden velký problém a těžké vnitřní rozhodování, což jsem od hry chtěl, očekával a splnilo se mi to. Víc tady spoilovat nebudu, snad jen, že kdyby se můj syn nerozhodl, že bude ukázkově hodný, láska triumfovat nemusela a vesnice by si pošmákla, jak ošklivě špinavé prádlo vysoká šlechta dokáže prát.

Zkrátka zažil jsem štěstí, dávání podpory druhým, strach mrazící do morku kostí i zoufalou bezmoc a ta nejhorší prožitá krize mě jako člověka zase někam posunula. Co víc si můžu přát?

BOAVendula Borůvková 10.10.2013

I s odstupem je to pro mně 9/10. Na další tři dny mě to naprosto sejmulo. Skvělé a sugestivní prostředí včetně té vlezlé zimy. Opravdu jsem neměla ambice se jít někam vysprchovat, respektive nehodlala jsem si svléknout ani o vrstvu prádla víc, než bylo nutné.

Moje hodnocení je určitě hodně dané postavou, kterou jsem hrála a kterou jsem od začátku chtěla - jako kněžna Irina (2. běh) jsem měla co dělat po celou dobu, včetně posledního dějství. Dostala jsem drama, obrovské emoce, nečekané zvraty a proměnu. Bylo to podmanivé, promyšlené a přitom otevřené různým výkladům (soudě dle konce ruské skupiny v prvním běhu).

Co mě ale naštvalo do běla byl náš poslední páteční lov. Ten den technicky nevyšlo víc věcí, ale tak silný pocit, že vše diriguje CP, který už chce jít zpátky a spát, jsem nezažila. Bylo to tak moc bez pointy, že jsem tu depresi a totální malomyslnost u své postavy ani nemusela hrát.

SáraVanda Staňková 08.10.2013

Sophie Leveque, 2. běh

Ano, zima byla. A velká. Rozhodně bych to ale nevyčítala orgům, varovali dostatečně. Já díky termoprádlu a štěstí, že jsem spala na zámku ve sklepě (kde aspoň nefoukalo), jsem celkem neměla problém. Zase jsem překonala svou pohodlnost, což velmi oceňuji.

Sprchy nebyly, ale opravdu se to dalo přežít. Bez kavárny/hospody a koryta s vodou by bylo mnohem hůř. Mně to dodalo na autentičnosti. A vlhčené ubrousky pomohly, když bylo nejhůř. Navíc si fakt nedovedu představit organizaci sprchování v průběhu hry. Naopak možnost se osprchovat před začátkem a na konci hry by byla extrémně fajn (aspoň než člověk dorazí do civilizace:)). Jde vidět, že jsem to asi neřešila až tak moc, protože info o tom, že mají orgové sprchu, se ke mně nedostalo. Naopak jsem si říkala, že vypadají výborně na to, že jsou tam už druhý týden :D.

Jídlo bylo super, nemám výhrady. Zabíjení na místě mi nevadilo, hostina byla parádní i když jsem z ní nic moc neměla. Zpožděných jídel jsem si nevšimla, protože jsem mnohdy na jídlo ani neměla čas.

Kostel, víra a věci kolem se mi prostě líbily. Scény v kostele měly pro mě neuvěřitelnou atmosféru a fakt jsem si je prožila.

Určitě musím vypíchnout dokonalé kostýmy a prostředí.

Teď k mé postavě. Sophie neměl rozhodně problém, že by se nudila. Dlouho mě tak nebolely nohy jak v pátek odpoledne. Obchodování jsem se děsně bála, je to věc, která mě fakt nebaví, a tak role obchodnice byla trošku výzva. Díky skvělým spoluhráčům (především díky Jeanu Dupontovi) jsem si ale nakonec i tento aspekt své postavy užila. Obchodní cech byl skvělé místo, kde se děly rozhodně zajímavé zápletky. A to, jak Jean dokázal přemýšlet o lidech kolem sebe (bez emocí a jen počítat), mi dalo hodně i do života. Rodina Dupontů byla víc než skvělá. Mohl zato hodně Jean a jeho vybavení naší domácnosti, která působila krásně reálně. Nemluvě o výborných snídaních a portském :). Jeanu Baptistovi děkuji za skvělý pokec na hostině, kde ze mě nemluvila ani tak Sophie jako Vanda :D.

Sophie kromě obchodování měla taky milostnou zápletku. Viděla jsem tady ale opět klasický problém. Mužská role má kromě milostných věcí tolik dalších linek a starostí, že to prostě tak trošku zanedbává. Michel pořád něco řešil, byl namočený do spousty věcí, a rozhodně pro něj milostná zápletka nebyla velkou prioritou. Nakonec jsem si ale řešení našich věcí prosadila a i když chudák Michel vypadal, že ho to nebaví, dočkala jsem se zásnub i tajné svatby v sobotu ráno. Což byl pro Sophii rozhodně vrchol hry.

Co mi ale chybělo byly emoce. Nuda to rozhodně nebyla, nasmála jsem se taky hodně (nejvíc paradoxně v sobotu odpoledne, kdy jsme se zdravili "kdo zase umřel?"). Ale ty emoce se nějak nedostavily. Sophie byla ve vztahu s Michelem spíš hodně racionální a chtěla mít své jisté. Amélie se snažila mi nějaké ty emoce dát a trošku mě rozbít, leč kvůli nepřesným informacím u postav jsme došly k tomu, že vlastně nevíme, kdo co posral a kdo se má zlobit. Takže z hádavé scény byla nakonec spíš sranda (i tak díky, Iris :)).

Za mě 7/10 protože ty emoce mi prostě hodně chyběly.

LeviJakob Kruškić 07.10.2013

Edit po absolvování už třetího běhu v řadě:  Podpisové archy s peticí adresované  Jeho Nejkřesťanštějšímu Veličenstvu Ludvíku XV., z Boží Milosti, Králi Francie, požadující další běhy budou k dispozici u mě a dalších vybraných osob.

Nuff said.

 

Měl jsem tu čest hrát oba běhy. Bylo to naprosto super. Nejlépe utracené peníze od doby, co jsem si pořídil novou helmu, jenž mi později zachránila život.
Opakovaně se při hodnocení her realizovaných Rosenthal o.s. zmiňuji o tom, že si nedovedu představit vyšší úroveň materiálního zajištění, produkce a výpravy a pokaždé mě znovu překvapí tím, že jí dokážou posunout o celý řád výše, přičemž náklady pro hráče se zvedají pouze mírně.
Co se kreativní činnosti organizátorského týmu týče, tak jsem přesvědčen o tom, že se jim podařilo odladit jeden z velmi kritizovaných aspektů přechozích her a tudíž se na De la Bete nevyskytovala žádná skupina, která by se cítila odstřižena od děje. To se nepochybně povedlo zejména díky vytvoření velkého množství zápletek, které se mezi různými skupinami prolínaly. Nebylo tedy hráčů a skupin, co by neměly kvalitně nastaveno, co mají hrát. Osobně mi přišlo, že zápletek bylo až příliš a času příliš málo a mně osobně, jako poměrně sandboxovému hráči, by stačila třeba i "jen" polovina zápletek, nebo bych uvítal dvojnásobnou dobu hry a přesto bych se nijak nenudil, ale vím, že jsou i lidé, co to vidí jinak. Následkem takovéhoto zhuštění děje bylo, že se mnozí lidé ve hře s jinými, co nebyli součástí jejich zápletek, příliš nepotkávali a nemluvili. To však nevidím jako negativum, ale jako naprosto přirozenou věc. Však na party po hře jsem se také bavil zejména s lidmi, které jsem znal, s některými, které jsem nově poznal, ale s jinými jsem sotva prohodil slova, nebo s nimi nepromluvil vůbec, čistě proto, že jsem se zrovna chtěl bavit s někým jiným, nebo jsem dělal jiné věci (třeba si hrál se zvířecími hlavami). Pevně doufám, že to není nějaká má sociální porucha, ale zkrátka přirozený společenský jev.
Pokud někdo i přes toto všechno měl dojem, že nemá do čeho píchnout, existovala ve hře spousta jevů na hranici mystiky, na které si mohl tvořit názor, ať už prostřednictvím dialogů s jinými postavami, tak i formováním vlastního postoje konfrontováním svých kognitivních poznatků s nitrem své osobnosti.
Tím, že mi byla dána možnost účastnit se obou běhů, mohu tyto dva srovnat. Abych však předešel u některých hráčů možnému "syndromu ilegálního imigranta", nebudu je srovnávat kvalitativně. Jen napíšu, že byly velmi, velmi odlišné a spousta věcí, u kterých jsem na druhém běhu očekával, že dopadnou nějak, dopadla naprosto jinak. Musím tedy konstatovat, že na vývoj hry měli dopad v první řadě hráči a nikoli organizátoři a předem nastavené zápletky.

Tak jako v emochartech při poherním debriefingu, mi ani zde nestačí stupnice abych vyjádřil, jak moc mě hra uchvátila. Takže dávám jen deset. Z fleku bych jel na třetí běh, pak asi i na čtrvtý a možná i na pátý.

Ještě bych se rád vyjádřil k domnělému nepohodlí, na něž by si možná někteří mohli stěžovat. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o nijak LH akci a všechny kostýmy umožňovaly použití tuny termoprádla a, pokud je mi známo, nikdo nemusel z nastavení své postavy ležet hodiny bez hnutí v lese, poněkud chladnější počasií snad nemohlo nikomu dělat problém, buďme rádi, že nepršelo. A nekonečné množství tekoucí vody, byť studené, umožnilo snad každému svéprávnéemu dospělému člověku udržovat své tělo v dostatečné čistotě na to, aby zabránil vzniku jakýchkoli zdravotních problémů a rovněž na dostatečné estetické úrovni, aby nebyl svým bližním na obtíž.  

Edit: Je jisté, že každý má jiné hygienické nároky, nicméně já osobně jsem si za použití dostupných prostředků velmi pohodlně omyl každé ráno obličej, krk a uši, podpaží a hruď, ohanbí a řiť, k tomu občas podle chuti chodidla. A ano, uvědomuji si, že je to poněkud too much informations, nicméně byl jsem vyzván, abych koryto se studenou vodou obhájil na příkladu... naopak mě trochu znepokojují ti, co tvrdí, že se osobní hygieně z poměrně malicherných důvodů moc nevěnovali. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody :-)

ZuzanaZuzana Karasová 07.10.2013

Za prvé, díky moc, bylo to velké a tím nemyslím „jen“ produkci. Všechny klady, které zde byly napsány k místu, kulisám, kostýmům, množství zápletek a tak tu už nebudu opakovat, protože  je nad slunce jasné, že to bylo dokonalé ;-)
Pro mne je ukazatel skvělých her to, co si z ní odnesu do života, jakou novou zkušenost mi to přinese. A já si toho neodnesla málo. Asi nedokážu a ani nechci konkrétně říci co, tak se vymluvím na to, že nechci spoilovat. Každopádně jedno z toho určitě plyne, tato hra nebyla prázdná. Měla myšlenku, předávala poselství a ať nejsem tak poetická, byla zábavná a akční.

Hodnotím hru 9/10. Jeden bod jsem ubrala z několika důvodů, které ale organizátoři většinu nemohli ovlivnit. Jedna ze scén, na kterou jsem se hodně těšila byla narušena náhodnou kumulací jiných hráčů, dále mi úplně nevyhovovala herní naladěnost skupiny a co je asi nejdůležitější, nelíbí se mi systém jakým probíhalo přihlašování (s myšlenkou „hráči nemůžou vědět o čem ta postava je“…a přitom já tu postavu, kterou jsem hrála prohlédla hned z úvodního medailonku).  

Na závěr: jestli se bude hra opakovat, rozhodně jeďte.

Ps: poznámka k workshopům. Mě přišly funkční a dobré. Spoustu věcí tam pro zkušenějšího larpera byly holt opakování, ale je třeba být ohleduplný  k prvohráčům a jako někdo, kdo workshopy prošel dvakrát říkám, že se to dalo vydržet. (A taky jsem osobně viděla velký progres mezi workshopy prvního a druhého běhu, takže na třetí to už bude téměř dokonalé :-) )

HankaHana Maturová 07.10.2013

1. běh

Hodnotit některé larpy bývá občas hodně složité, jak by řekl náš mladý pán. Hodnotit tento larp složité není.

Jako první věc bych vyzdvihla úžasné prostředí celé akce – naprosto úžasný zámecký areál, pro tuto akci jak stvořený. Totéž se týká období, kdy se akce odehrávala – zároveň začínající podzim, kdy se již listy začínají barvit žlutě a červeně, na druhé straně teploty, ač na hraně snesitelnosti, které bylo možné akceptovat, a nijak zásadně neovlivňovaly hru. Totéž platí o celém realizačním týmu, který nám byl stále k ruce a dělal, co mohl, aby nám vyšel ve všem vstříc. No a třetí věc, která atmosféru definitivně dotvořila, byly úžasné kostýmy všech hráčských skupin. Za zmínku také stojí skvěle propracované náboženství a společné ranní mše v kostele.

Druhá věc byl samotný příběh – nebo lépe řečeno několik desítek příběhů, které se navzájem proplétaly a utvářely něco neskutečného. Zároveň bylo obrovské množství dějových linek, do kterých se postava mohla zapojit, a zároveň to nebylo překombinované a přeplácené. Prostě řekla bych naprosto skvělá vyváženost.

No a třetí, zároveň však možná nejdůležitější, věc, byla má postava, která byla tak reálná, až mi běhá mráz po zádech. Na stranu jednu vypočítavá intrikánka, na stranu druhou velmi citlivá milující bytost a horlivá revolucionářka. Zažila jsem si snad naprosto všechno, od běhání v lese, intrikaření na těch nejvyšších místech, milostných a citově rozpolcených scén zamilované ženy, až po několik hodin trvající čekání na smrt s vědomím, že jsem dosáhla své pomsty, mohu tedy odejít spokojená sama se sebou. Ale přece, to vědomí, že jsem přišla o vše včetně své lásky, kterou jsem však, jak mi krásně řekla, nikdy neměla, tak přesně to vědomí ve mně tepalo a uvádělo do nepopsatelně melancholických situací. Ale vydržela jsem, zůstala silná a ani jednou nezapochybovala o správnosti své věci a o povinnosti obětovat i sebe samu.

Ano mohla bych zde zmínit, pár drobných mínusů – např. předherní workshopy, které by se podle mě daly pojmout mnohem zajímavěji, naprosto nereálná kumulace mrtvol v posledních hodinách hry, což způsobovalo jisté otupění a ve stylu „á další mrtvola…“ Nicméně toto všechno jsou jen drobnosti a na hodnocení nejvyšším to nemůže nic ovlivnit.

Za všechno tohle nesmírně děkuji jak organizátorům, tak svým spoluhráčům. Nebudu konkrétně jmenovat, protože seznam by byl příliš dlouhý a určitě bych na někoho zapomněla. Však oni sami vědí, o koho se jedná :)

PS: Po skončení 2. běhu a vyrojení se velkého množství komentářů jistého typu se neubráním pár praktickým poznámkám.

1, Jsem ráda, že nebyly sprchy, protože by to bylo organizačně nezvladatelné a protože by se hrozně moc vypadávalo z rolí. V případě nouze byly po zeptání se k dispozici u orgů.

2. Ano, byla zima, ale s tím musel každý počítat. Orgové na to upozorňovali a myslím si, že toto je zodpovědnost každého hráče, který musí znát své možnosti, nikoliv organizátorů.

3. Spojení všech několika desítek herních linek v jednu hlavní mi přijde dost neproveditelné a v případě, že by tomu tak bylo, tak by to, myslím si, bylo hrozně silové a nereálné.

HaraldPetr Kamínek 07.10.2013

Hra pro mě znamenala hluboké zklamání! Ty ubohé sociální podmínky. Nejenom, že jsme neměli sprchy s teplou vodou, ale museli jsme dokonce spát v místnostech pohromadě! Neměli jsme bydlení každý sám! Člověk by si dokázal v extrémních podmínkách představit, že je něco takového možné, ale tedy jsme dokonce spali muži a ženy v jedné místnosti. Takže za absenci sprch a toalet jeden bod dolů. Druhý za smíšené spaní (!) bez postelí.
A to počasí. Kostýmy byly jako fajné, ale vůbec nebyly připravené do zimy jaká panovala. Sice prý nás na to organizátoři upozorňovali, ale snad nečekají, že budeme číst před příjezdem e-maily. Za tu zimu snižuju hodnocení LARPu o další 2 body.
A taky jsem viděl, jak jeden hráč šlápnul na myšku, která mu vběhla pod nohu. Kdyby mi někdo dopředu řekl, že dojde k vraždě myšky, tak bych na takovýto LARP vůbec nejel. Z tohoto pohledu je od organizátorů nezodpovědné, že umožnili chodit v trávě, protože pak se podobné nehody mohou stávat velmi snadně. Cestičky byly kvalitní, zpevněné, schůdné i v dešti, a nic by nikomu neudělalo, kdyby hráči chodili jenom po nich. Za vraždu myšky snižuju hodnocení o 2 body, protože to jsem musel jít na dvě hodiny vydýchat. Za nezodpovědnost s chozením mimo cestičky pak musím dát ještě jeden od dolů za nepřipravenou organizaci.
A pak teda to hraní. Měl jsem sice v postavě napsané asi čtyři zápletky, ale dvě mi přišly takové divné, tak jsem se na ně vykašlal. Vlastně pak i na tu třetí, protože by to znamenalo být vzhůru ještě po desáté hodině. Něco takového, doufám, organizátoři nepředpokládali. Měl jsem tím pádem jednu jedinou zápletku a ta by vystačila tak na čtyřhodinový komorák. Těch 48 hodin bylo úplně nadhodnocených, většinu času jsem jenom seděl a neměl jsem do čeho píchnout. Ještě že bylo možné dát si alkohol v hospodě. Tam bylo aspoň teplo. Už asi nebudu snižovat další body, protože se dostávám do záporu a tenhle server je špatně vybaven, protože neumožňuje záporná hodnocení.
Taky nevím proč tam bylo tolik postav. To jsme si je jako měli zapamatovat? Při tomhle možství by bylo nutné dostat nějaký seznam před hrou. Teda, ono prý něco šlo, ale to zas organizátoři předpokládali, že čteme maily, co nám posílají. A proč to jako muselo být francouzsky? Někteří hráči machrovali a používali francouzské čtení těch jmen. Úplně mě to mátlo. Proč by jako všichni nemohli používat anglická čtení? Vím, že jsem řekl, že už nebudu hodnocení snižovat, ale za tohle musím ještě jeden bod strhnout.
A to jídlo. Vždyť byl pokaždé jen jeden chod. Jedno jídlo se mi nějak nezdálo, tak jsem si chtěl vzít jídlo pro vegetariány a kuchařky se mě normálně ptaly, jestli jsem si ho objednal. No to mě rozlítilo. Ještě jeden bod srazím. Proč bych si měl něco objednávat. Copak mám předpokládat, že se bude vařit v jednom kotli a nebo že se mi to jídlo nebude zdát dost dobrý?

Radši to ukončím. Jako příroda a kostýmy dobrý, ale zbytek nepřipravený. Žádný sprchy, mrtvá myška,  jen jedna zápletka a všechny ty další věci. Fakt otřesný zážitek. I jeden bod je víc, než si tenhle LARP zaslouží. Kam to ty LARPy spějou?

==================
Kecám. Dal jsem hodnocení 9/10. Hra byla hodně dobrá. Dobré i horší už bylo řečeno a měl jsem větší potřebu zareagovat na naprosto otřesné a neopodstatnělé fňukání části hráčů. Pokud váháte zda jet, nenechte se tím kňouráním odradit. Hra za to určitě stojí. Pokud bude další běh, budu se snažit zúčastnit se v některé jiné linii, než kde jsem hrál.

ZevlaZevla Zevla 07.10.2013

Update:
Dva roky jsem se těšila, až si tu hru zahraju ještě předělanou a na zámku, a když se člověk na něco moc dlouho těší, obvykle je to naprd... kromě De la Bete! To těšení vůbec nepřišlo vniveč.
Oproti té živelné akci před dvěma rokama, kdy mě to na začátku sebralo, rozžvejkalo a na konci vyplivlo, mi tohle přišlo úplně dokonale vypilovaný a románový a mohla jsem se víc soustředit na nějaký ty dramatický gradace, přemýšlet, jak udělat epický scény epický a prostě si s tím hrát. Byla to úplně jiná hra než minule. A myslím, že to byl můj první larp, kterej nebyl série promarněnejch příležitostí (to je Huanova hláška :) ), ale všecko se skládalo přesně tam, kam mělo, že jsem nestačila zírat. Sešla se skvělá organizace, skvělý cépéčka, skvělí spoluhráči... a skvělý náhody a dalo to dohromady perfektní příběh.
A oproti minule jsme taky měli krásnej zámek a bezvadně olezlej hrádek, kde strašilo a bylo to jako fakt creepy...
A mohla jsem se s lidma třískat molitanovýma šutrama. Prostě samý dobrý věci. (Nultej běh je pořád srdcovka a jeden ze dvou larpů, který mě celkově nejvíc dostaly, ale tenhle běh nijak nezaostává.)
- 4. běh, Monique Leblanc -

Komentář z 2013 nebo tak nějak:
Nevím, jestli sem mám psát, protože verze, kterou jsem hrála, se záměrně asi dost lišila od těch ostatních. Doufám ale, že to orgům vadit nebude, protože tu stejně budu pět samou chválu. Je už takový trapný, když napíšu, že to je jeden z nejlepších larpů, na kterým jsem kdy byla, ale je (i s odstupem dvou měsíců a vyvanutí prvního dojmu). Kostýmy byly fešácký (hlavně uniformy!), Bestie byla ztvárněná úžasně, načasování věcí ve hře šlapalo jako hodinky (z mého soukromého hráčského pohledu) a zároveň mi organizátoři důležitý načasovaný věci někdy dovolili posunout, abych stihla něco jinýho. Zápletky byly zajímavější a slinější než v lecjakým filmu. A taky jich bylo nekonečno, takže mám pocit, že jsem dobré tři čtvrtiny úplně minula (jen mi bylo líto, že vygradovaly skoro všecky v jednom krátkým období, ale to je asi běh od běhu). Člověk se asi u těchhle larpů musí naučit pracovat s tím, že se děje tisíc věcí najednou (když mají všechny postavy být hrdinové, a ne přicmrndávači), a nenechat se tím zavalit. Hodně se mi taky zamlouval způsob vybírání postav - pro běh, o kterém mluvím, to fungovalo trochu jinak, než pro ty ostatní, ale stejně jsem nenarazila skoro na nikoho, kdo by říkal, že mu jeho role nesedla. Hodně mě potěšila velká spousta aktivních a dobrodružných ženských rolí - u historických larpů si obvykle stěžuju, že nejsou, ale tady to bylo vyřešený pěkně. (A zažila jsem tam nejepičtější scénu, kterou jsem si mohla kdy kde zahrát, takže ještě jednou díky orgům za postavu :) ) A ráda bych jela ještě jednou, takže doufám, že to ještě uspořádáte :)
(Poznámka: snižovat hře hodnocení za to, že se tam zabilo zvíře, je stejné, jako snižovat ho za to, že se tam jedlo maso. Vždycky, když se jí maso, je ze zvířete... Ale asi by bylo dobré to říct vegetariánům dopředu.)
- Claire Gravois, běh před všemi běhy

NilwineKatka Hubená 07.10.2013

Marie Lefevre, 1. běh

Začnu tím negativním - ale rozhodně to nebudou stesky o tom, že byla zima, jídlo bylo pozdě a nebyly tam sprchy. To jsou věci, se kterými se musí počítat a navíc byly z velké většiny snadno řešitelné během hry.
Co se týče postavy, musím říct, že mi přišlo líto, jak je moje postava prázdná oproti postavám, které nevěděly, kam dřív skočit kvůli tomu, kolik linek měly. Jedna z mých jediných dvou linek vybouchla po první hodině hry, protože postava, na kterou byla navázaná, Achille, měl tolik věcí k řešení, že na naši linku mu prostě nezbýval čas. Obecně mi trochu přišlo, že byl obrovský nepoměr mezi klíčovými postavami, a mezi postavami tzv. do počtu, které tam byly spíš pro doplnění atmosféry, ale jejich příběhy byly zcela nedůležité. Chápu, že v larpu těchto rozměrů je velmi těžké, a možná i nemožné zajistit, aby postavy byly vyvážené, ale z pohledu jedné z těch "zbytečných" mě mrzelo, že můj příběh nebyl zajímavější nebo že se aspoň trochu nedotýkal některé z hlavních linek či že neměl žádný výrazný zvrat/gradaci/vyústění.
Mým druhým problémem byl organizátorský kiks, který vyústil v to, že celou sobotu jsem trpěla neznámou, nevyléčitelnou chorobou, která se jen zhoršovala, ale nešla ani vyléčit ani na ní nešlo zemřít, což se přiznám, mi výrazně zkazilo dojem z celého závěrečného dne.

Ovšem i přes tyto dvě výhrady jsem si hru vcelku užila. Hlavní dík přitom patří spoluhráčům. V naší rodině, vztahy fungovaly, s jejími členy jsem si prožila nádherné scény a byla radost s nimi hrát. A veliký dík patří taky partě vesnických holek, se kterými jsme si utvořily vlastní hru, a ta byla dobrá. Jak už tu někdo nadhodil, nelze očekávat, že vás hra bude celé dva dny bavit sama od sebe, ale je potřeba do ní vložit nějakou vlastní iniciativu. My, ač jsme moc linek neměly, jsme si jich spousta utvořily a musím říct, že jsme se bavily dobře a neměly jsme příliš hluchých míst. Na druhou stranu hrát vlastně sandbox v předskriptovaném larpu je takové pomarnější.
Kromě toho bych ráda vypíchla nepopiratelné plusy: jak už bylo mockrát zmíněno, výprava byla ohromující, prostředí bylo dokonalé a atmosféra dokázala člověka úplně pohltit. 
Navíc klobouk dolů před organizátory, kteří dokázali ukočírovat takovouhle monster akci. Až na slabší předherní workshopy a pár zpoždění, organizace klapala, vždy byl někdo po ruce, když bylo potřeba něco vyřešit a obecně přístup organizátorského týmu byl jak před hrou, tak během hry, fajn. Vyzvednout bych chtěla i fotografa, který s velkým citem pro věc přistupoval k herním scénám, vůbec je nenarušoval a člověk ho po celou dobu skoro nevnímal, a i přesto vznikly parádní fotky.

Takže abych to shrnula, hra byla krásná, bohatá, bavila mě a jsem ráda, že jsem si ji zahrála. Byl to pro mě první takhle velký larpový zážitek a hra ve mně doznívala docela dlouho. Přesto ta zabitá sobota a absence zajímavějšího či hlubšího příběhu pro postavu Marie můj zážitek dost srazily, takže hodnocení se plácá někde mezi desítkou za výpravu a šestkou za postavu, takže dám 8/10

TřešťaTom Tresta 07.10.2013

2 běh, Hans Esbach
De la Bête byl jeden z mála dramatických larpů, který mě byl schopen nalákat. Dostal jsem postavu, která měla celou dobu co dělat, nenudil jsem se, bavil jsem se a hlavně jsem vydržel hrát celou dobu. Nutno však dodat, že jsem měl asi příliš velká očekávání, proto se nedostavil dostatečný zážitkový wow efekt. Na druhou stranu mám ze hry desítky zážitků, které si budu dlouho pamatovat. Vypisovat pozitivní věci asi nemá smysl, bylo jich dost, bylo tam vidět nepředstavitelně velké množství udělané práce a má postava byla propracovaná perfektně.
Škoda že se více nehrálo na zámku, téměř nikdy tam nikdo nebyl.
Myslím, že chyběl hlavní příběh, na bestii měl být kladen větší důraz.
Měla být jedna. Byl bych radši prohrál boj se španělama, rusama i místníma, hlavně kdyby bylo větší konkurenční prostředí a fakt by záleželo na tom kdo co podělá a kdo ne.
Ještě ke zbraním... ty flusačky na smradlavý spreje jsou fakt špatná věc. Jako fakt hodně špatná. Mnohem lepší mi přišli perkusní i bez projektilů.

Každopádně atmosféra, zámek, kostýmy, ostatní kulisy, nasazení cizích postav, jejich množství, množství zápletek, stránky a propagace 10/10.

Dodatek- kreslení grafů po konci hry byla fakt strašná kravina. Podle mě nic nevypovídající a o ničem.
Plus klasická Rozentalská závěrečná párty... ještě že bylo kam jinam jít( hospoda, letohrádek), protože tohle je věc co podle mě absolutně vůbec nepatří na závěr tématického larpu z osmnáctého století. Vlastně na závěr žádného larpu. Prosím, zkuste si o tom promluvit a příště to prostě a jednoduše nedělat. Jde zakončit akce lépe.

FeainSarah Feain 07.10.2013

Nějak nevím odkud začít. Na hru jsem se velmi těšila ale první pochybnosti do mě vnesla už postava, která byla poněkud zvláště na pomezí dvou protichůdných pólů řešič/romantická linka. To se následně promítalo do celé hry.
Ona řešičská linka mě dost bavila, ale bohužel neobsahovala žádná vnitřní dilemata (stát x rodina nebo tak) a tak zústávala někde na úrovni příjemné deskové hry. Navíc byla tvořena v podstatě úkoly player x environment, které neumožnovaly zajímavější hráčské scény (kromě eliminace jiných hráčů).Tato desková hra měla navíc poněkud zvláštní časování, takže zatímco v pátek jsem v podstatě neměla do čeho píchnout v sobotu jsem měla řešit tisíc věcí a nemohla se věnovat jiným aspektům postavy.
Ona romantická linka rovněž vyšla řekněme přesně z poloviny (a to jen díky Ludwigově velké snaze, díky za ni!) , což jaksi zamezilo jejímu celkovému vyznění.
V obou případech bylo podle mě, alespoň částečně na vině příliš zřetelné naskryptování, které trochu omezovalo vlastní aktivitu a především dynamický průběh hry. S tímto problémem se, jak se zdá, navíc potýkalo více hráčů, zejména v loveckých skupinách.
Největším a nejpříjemějším překvapením tak pro mě byla hra v rámci rodiny, kde musím ocenit zejména skvělé výkony Marie-Clair, nezapomenutelně jedovatého Alfréda a drahé sestřenky. Lishai v roli Christophera pro mě pak vytovřil převážnou většinu herního prožitku (ale doufám, že už si nebude hrát s jídlem!).
Velmi bych chtěla ocenit rovněž celý setting a zasazení hry. Dík si zaslouží rovněž výprava - zejména pak kostýmy, které musely dát nepředstavitelnou práci a zámek s krásnou zahradou. Vzhledem k počasí ale byla trochu škoda, že nebyla věnována větší péče práci s prostorem. Hra mohla probíhat více uvnitř zámku, když už byl zařízen tak krásný prostor jako sál s frescami, kde jsem (jako šlechtična) za celou hru byla přesně jednou a to posmrtně. To platí dvojnásobně o večerní slavnosti, kde to nemohlo zakrýt ani skvělé jídlo. Protože i přes velké osobní odhodlání pro mě byla zima velmi rušivým faktorem a dost omezovala mou chuť na cokoliv .
Na závěr bych chtěla velmi pochválit práci organizačního týmu, protože jsem si vědoma, kolik času, odvahy a odhodlání příprava hry vyžadovala a i přes jisté výtky, rozhodně nebyla zbytečná. Zároveň doufám, že jim ani moje hodnocení neveme chuť do další práce, protože věřím, že jejich činnost představuje významný přínos pro českou larpovou scénu a taky bych si od nich v budoucnu ráda zahrála další hru ;-)

KláříKlára Doubková 07.10.2013

2. běh, Jeannette Moris

1) jedu na hru na začátku října. Jedu na hru, která se bude konat venku. Slyším zvěsti o tom, že je tam zima. Co udělám? Správně - půjčím si teplejší spacák, dvě kožešiny, koupím pár tělových triček, vezmu si tílko, leginy, tlusté punčocháče, ponožky. Připravím termosku a plecháček na čaj s sebou tahám permanentně. Na poslední chvíli rozhodnu o drobné úlitbě vůči historičnosti a vezmu si černé kozačky bez šněrování, které ale stejně pod sukní nejsou vidět. Na spaní si vezmu čepici a dvoje tlusté ponožky. Ráno holt vylezu ze spacáku, rychle se obleču a na mši holt malinko popoběhnu, abych se zahřála. Problem solved! (PS: já jsem ta, co tam měla ten prakticky tuberácký kašel, takže když jsem to zvládla já, tak snad každý)

2) Jedu na larp, kde vím, že bude mizerné zázemí a nebude tam moc příležitost se umýt. Využiju teda luxus vlhčených ubrousků případně bidetu(!!!!) na toaletě. A když je nejhůř, tak jdu za orgy s tím, že to, že se nemůžu umýt mi dělá opravdu velký problém, nezvládám to a kazí mi to hru, orgové mne pustí do koupelny k teplé vodě. nadávat zpětně na to, že ti zlí orgové měli luxus sprchy a já nic, to mi přijde naprosto absurdní.

3) Jsem na larpu a mám pocit, že nevím, co dál? Najdu si organizátora a poradím se s ním. Když on neví, tak zavolá někoho, kdo ví. A že se na orga musí chvilku čekat? Lidi, proberte se! Jste na monstr akci, která trvá dva dny. To nesmíte porovnávat s akcí, která trvá tři hodiny a koná se v jedné místnosti. Čekání i třeba půl hodiny (které se navíc dá realizovat s teplým nápojem u hospody) je naprostý časový luxus! Nehledě na to, že já kdykoliv jsem potřebovala orga, měla jsem ho do pěti minut. A když bylo zle, tak jsem prostě do té orgovny vlezla (ano, čtvrteční noční výprava k posedu, děkuji moc Vórimo a Alice)

4) nemoc se zhoršuje, je mi fakt blbě a dojdou coldrexy - poprosím organizátory, kteří laskavě nakoupí v lékárně zásoby mucosolvanu a coldrexu. Problém solved.

5) mám snídani, teplý oběd a teplou večeři. Kvalitativně rozhodně lepší než lecjaká závodní jídelna. Místo toho, abych byla ráda, že nemám hlad a můžu dál fungovat. O jídlo tam nešlo. Mně to chutnalo, hlad jsem neměla (a v souběhu událostí bych si ho neuvědomila, i kdybych ho měla).

A ano, rozjela jsem se, protože vytýkat hře zpětně něco, co se dalo snadno řešit před hrou nebo na hře, mi přijde absurdní a nefér.

Čímž nechci říct, že hra neměla nevýhody. Nějaké drobné ano, nicméně jsou to detaily, které se dají snadno napravit a pozměnit. A nic to nemění na mém hodnocení 10/10

1) občasná nelogičnost (chvílema mi přišlo, že je Jeannette totálně blbá. Nechápala jsem, proč bych měla v noci chodit na naskriptované procházky do lesa. naštěstí mne pak manžel na chvíli zazdil (geniální scéna, kdy jsem požádána, abych dýchla na kostky pro štěstí, já dýchnu, padne přesně(!!!) 21. Při "rozhozu", protože dvěma lidem padlo těch 21 už o to požádána nejsem) a to mi dostatečně vysvětlilo, že se tam teda vydám)

2) bloudění po lese v noci - tři orgové, kterých jsem se ptala na cestu mi popsali, kudy tam jít. Každý mi to popsal jinak. Takže jsem hledala místo, kde "půjdu kolem hugenotské kaple", "projdu brankou" a "půjdu alejí". Navzájem si to odporovalo. Mapka, na které mi to bylo ukázáno byla nepřesná a fakt jsem se v tom neorientovala. Velmi bych ocenila mapku ve stylu "dětské mapky cesta za pokladem", která sice nemá vrstevnice, zato má ale jasně nakreslené čáry a cesty. Na schůzku, kam jsem měla dojít v devět večer, jsem dorazila s půlhodinovým zpožděním, kdy jsem bloudila a pak jsem běžela do orgovny, že opravdu nevím kudy tam jít.

3) workshopy - přišly mi... nedostatečné. Možná je to tím, že se jich neúčastnil můj otec, takže jsem vlastně dost dlouho nevěděla spousty věcí. Hodně byl problém s tím, že si lidi pletli dost dlouho jména a byl trochu problém v tom, kdo je kdo. To je ale hodně o hráčích, jak vážně to vezmou.

4) jako fráninářce mi fakt vadilo blbnutí se jmény. Nebylo by od věci nastavit do papírů i "jak se co vyslovuje". Například "Charles" není "čárls" ale "šárl", "Benoit" není "benoit" ale "benoa", "Camille" není "kamij" ale "kamil". A bylo by fajn, kdyby to všichni věděli, protože když hledáte "šárla" a lidi vám nerozumí a vy se ve vypjaté situaci prostě musíte zastavit, přešaltovat a říct to "po anglicku", tak to prostě je na houby

4) v noci orgy nevidět - žluté šerpy ve dne byly skvělé, v noci by neškočila nějaká světýlka. Ale chápu, že by to bylo na úkor hry, takže nevadí, že to nedopadlo.

5) nestanovení systému sexu - chybělo mi to. V noci jsem vysvětlovala, co to je ars amanti, pak jsem si odešla vyčistit zuby a pak se vrátila Jeannette a odehráli (nebo neodehráli) jsme si to. Nicméně myslím, že věnovat tomu kraťoulinkou větičku při úvodních workshopech (třeba když jsme stáli naproti sobě a vyjadřovali emoce) by vůbec nebylo od věci

6) tanec - hudba se zrychlovala a dost dobře jsem se celou dobu tance soustředila na to, jeslti dělám plus minus to, co lidi okolo. (taky na to, abych se neuškrtila na plášti, ale za to nemůžete :))

Výhrady jsou fakt drobné a spíš organizačního charakteru. Nebylo to nic, co by se nedalo zvládnout a co by výrazně hru kazilo.

Tak jo, už jsem dost vyplivala frustrace (a všimněte si, že nejvíc frustrovaná jsem z přístupu těch, co tady fňukají). a teď k těm pozitivům

WAU!!
bylo to velkolepé, bylo to úžasné, bylo to silné. Mám pocit, že moje role místo obrovského happy endu měla spíš rezignaci a smíření, ale rozhodně dost silné! Celou dobu jsem se bála, co se zase stane. Když mi pomřela prakticky celá rodina (ach, ještě že to Daniel v tomhle běhu přežil a přežila to i Jeannette) a já si to dávala za vinu. Když se toho tolik dělo. když jsem jako hráč věděla, co chci jako postava zjistit a pořád to nešlo ani jednou z cest, kterou jsem to zkoušela. Užila jsem si to. Strašně moc. Byly tam silné momenty, byly tam momenty, za které bych vraždila a pak ty, pro které bych vraždila. Trošku mne mrzí nedohrání románku do konce, ale nedá se nic dělat. Ono to smíření a rezignace je taky hodně silný pocit. Jeannette zjistila, že ti, kteří si myslela, že ví, že jsou, jsou vlastně někdo úplně jiní. Asi se nemůžu moc pustit do popisů, protože bych spoilovala, což nechci. Moc nicméně děkuju za spoluhru především manželovi, který mne část hry trošku zazdíval a já jsem šla řešit, jestli je to správně nebo ne. A tu část hry, kdyby byl u mne, byl naopak tak neskutečně úžasný, že se mne pak lidi ptali, jeslti spolu vážně chodíme nebo ne, když jsme byli tak důvěrní. (vodění za ruku a objímání kolem ramen). Hrozně oceňuji i tatínka Fernanda Noyer (Petrie, díky :), Správce Charlese Marteau a strýčka Ambla, se kterými jsem se potkávala hodně. Jo, a taky náš dívčí vesnický spolek.

V jednu chvíli jsem měla pocit, že jsem na mrtvém bodě, tak jsem to řekla orgům (myslím si tohle, dělala jsem tohle a furt nic) a prakticky okamžitě se začlo něco dít.

Děkuju spoluhráčům za ochotu pustit mi do hry informaci, i když z toho pak byly samozřejmě problémy, ale dobře že tak :)

PS: muži v uniformách je pak kapitola sama pro sebe

PPS: ještě k tomu asi něco doplním, až si to trochu utřídím a bude to mít hlavu a patu. Ty zážitky ze hry byly totiž hodně silné a vážně nechci spoilovat. Nicméně Jeannette na papíře vypadá, že tam toho moc nemá, jenže pak se to začne kolem ní točit a ona se z té spirály, která je čím dál tím temnější, vlastně nemůže nijak moc dostat.

MustafaPetr Mustac 07.10.2013

Obecně

+ parádní lokalita, neuvěřitelná výprava, solidní práce se zázemím a zajištěním základních potřeb hráčů, nádherné postavy, provázané příběhy, široké rozpětí rolí v rovině scriptovanosti (od téměř sandboxových postav po postavy "se scénářem"), velké PLUS za vytunění hostiny (na 1. běhu to byla hrůza a ostuda, na 5. paráda a luxus)

- workshopy mi ani na 1. ani na 5. běhu (ale abych byl fér - nenavšítivl jsem všechny, tak to berte s rezervou) nepřišly dost přínosné a zajímavé na to, aby ospravedlnily čas, který sežraly (noc, dopoledne, odpoledne), mně osobně navíc asi celá akce přišla zbytečně dlouhá (příjezd ve středu večer, konec hry v sobotu odpoledne/večer), ale to je dost subjektivní pocit a při absenci workshopů by mi to možná tak hrozné nepřišlo

 

1. běh - Jerome Grossier 

- leccos scházelo na organizaci a přípravě (za zmínku stojí např. že hostina 1. běhu byla otřesná a hladová), ale tak už to na prvních bězích bývá

- postava mi úplně nesedla a dle zadání se mi jí tehdy nedařilo hrát (mea culpa...?), ALE díky značné volnosti v navazování vztahů během hry a řešení všeho možného i nemožného to vlastně vůbec nevadilo a tak i když byl Jerome trochu jiný, než na papíře, užil jsem si s ním hodně zábavy i nějaké ty emoce, navíc...skvělí spoluhráči

- v té době to byl nejlepší LARP, jaký jsem kdy hrál, hodnotil jsem 8.5/10


5. běh - Lambert Dupont
- na organizaci byl znát slušný posun a bylo vidět, že se leccos přepsalo a změnilo

- postava se pohybovala v mé komfortní zóně, tj. nic, co by mi nesedlo, ale také nic, z čeho bych se posadil na zadek (na hru jsem nebyl nějak nahypovaný)

- měl jsem výborné spoluhráče a hrálo se mi s nimi fantasticky, předepsané zápletky se mi dařilo plnit poměrně dobře

- zádrhelem se ukázala "sandboxovost" postav z vesnice, každý totiž má hromadu různých věcí (kterým přikládá různou důležitost) a ježto chybí nějaká centrální direktiva v kolik co a do toho vstupují schůzky, které si hráči sami domluví mezi sebou, bylo téměř nemožné dostat na konkrétní čas konkrétní lidi na konkrétní místo (např. vesnické lovce na náš vlastní lov Bestie - "Promiň Lamberte, mám něco důležitějšího...", "Já nemůžu, musím být tam a tam...nešlo by to jindy?" grrrr)

- měl jsem hodně času (např. začátek hry), kolikrát i v řádu hodin, kdy jsem prostě nevěděl co dělat, takže jsem sep oflakoval, řešil smalltalk, zevlil v hospodě, šel mluvit s orgy nebo se nudil....blbý, ale u akce tohohle typu asi nevyhnutelný, krom toho mám pocit, že leccos vzniklo tím, že postava měla být pro jiné postavy někým, za kým budou chodit o radu, pomoc, nebo se svěřit...a hráči zkrátka nepřišli (ale nevím, možná je to jen dojem)

- na druhou stranu, postava měla výborně napsané vztahy, další jsem si vytvořil v průběhu hry a tak emoce jen tryskaly a konec mojí postavy byl vyloženě epický a úžasný, což samo zvedá hodnocení ;-)

- u mně vedou sice Legie a co se týče prožitku i TA HRA (btw. obojí od stajných tvůrců), ale tohle je TOP larp, takže za mně...9/10

*hužel, na 10/10 mi na 1. i na 5. běhu scházelo NĚCO, co by z toho pro mně osobně udělalo "ten OMG zážitek", který jsem si např. odnesl z TÉ HRY, bez oheldu na to, že De la Bete byla technicky a organizačně o 1000% lepší a bez ohledu na to, že TA HRA má ode mně i na databázi nižší hodnocení...sejít se tak tyhle dva prvky - dokonalost obsahu i formy, tomu se u mně nejvíc blíží zatím jen Legie

HuanMatěj Sybr 07.10.2013

Byl jsem na druhém běhu a musím říct, že to, jakou jsem měl hru bylo definováno z velké části mou rolí ve hře - španělského lovce Angela.

O skvělé výpravě a zázemí se můžeme dočíst v jiných komentářích, pokusím se zmínit specifika mojí hry. (i když malou poznámku si neodpustím: na Portě Rosse byla kuchyně o řád lepší a byl jsem mírně zklamán)
V postavě jsem dostal přesně to, o co jsem si napsal do dotazníku. Lovecké skupiny trávily skoro polovinu času v lese a na výpravách, což ovšem neznamená, že by byla zanedbaná vztahová část hry. Navíc byli v Morsange cizí, pro mě to mimo jiné znamenalo, že jsem se vyhnul nutnosti orientovat se ve velkém počtu postav. Znal jsem lovce, znal jsem šlechtu a většina dalších pro mou postavu byli nějací burani a když jsem potřeboval někoho konkrétního najít, prostě jsem se zeptal "kde najdu tu ženskou/chlapa". Jak jsem už uvedl výše, velkou část hry jsem trávil "v akci", která byla podle mě velmi dobrá - atmosférické, hororové.
Po zkušenostech z předchozích LARPů jsem se chtěl více ponořit do záležitostí víry a provést na sobě takový pokus, jak se s tímto fenoménem budu vnitřně srovnávat. Víry jsem si užil opravdu dost a byla pro mě zásadní součástí hry, stejně jako horor a akce

A teď už plusy
- Postava byla taková, jakou jsem si představoval a jakou jsem chtěl
- Výborní spoluhráči, hraní ve skupině lovců bylo opravdu silné. (znáte to, pravé přátelství, čest, uražené ego, krokodýli atd.)
- Způsob pojetí lovu byl inovativní a zajímavý (nebyly dokonalé, ale stejně palec nahoru).
- Neustále jsem měl co dělat, chvíli, které nebyly nacpané akcí, nebo přípravou na ni, jsem lehce zaplnil chvástáním, vztahy mezi lovci, souboji, bitkami, nebo budování ega!
- Přítomnost a pohotovost organizátorů taky hodnotím kladně, sice by asi měla být standardem, ale na De la Bête se ukázalo, jak se to má dělat.
- Velký obrat v mé postavě během hry, to bylo pro mě vyvrcholením a tečkou za příběhem pana de el Aranda.

Minusy, nebo náměty
- Občas přílišné svázání hrou. Nedokážu si sice představit, jak by se to dalo udělat jinak, ale někdy mi prostě vadilo, že některé situace měli jasné lineární řešení a bylo obtížné na to zapomenout. Taky jsem občas musel dávat pozor, abych "něco nepokazil", nebo se někomu omylem nedostal do linky. Pak byly noční výpravy, o které opravdu nebyly nejlépe zvládnuté - ale na druhou stranu jsem se jim poddal a užil si atmosféru jako z hororového filmu.
- Zima - sice jsem se celkem připravil, ale v některých chvílích to v kostýmu byl opravdu boj (nehledě na ranní vylézání ze stanu přímo na hromadu jinovatky). Zima rozhodně není důvod k tomu, abych nějak srážel hodnocení!
- Workshopy se mi zdály slabší než na některých jiných hrách. Vypíchnul bych snad jen scénky, ty byly dobré, ale zase se ne vždy povedly. A kupříkladu emočára, ač si její význam uvědomuji, je podle mě dobrá spíše u kratších her.
- Palný zbraně byly otravný (možná to bylo tím, že jsem se je nenaučil do konce hry používat), nedalo se na ně vůbec spolehnout a podle mě vedly k trochu trapným situacím.
- Dvakrát jsem se setkal s problémem, který se prý vyskytl už na prvním běhu a nebyl opraven, což mě zarazilo u jinak profesionální práce orgů.

Krátký popis ani ne plus, ani ne minus
- Ač si myslím, že to pro mě byla asi nejlepší hra, neodjížděl jsem tak zasažený, jako z některých jiných. Spíš než koulervoucí zážitek to byl velký počet na sebe navazujících zajímavých situací a hra si celou dobu držela vysokou úroveň (ale bodík navíc bych dal právě za to kdybych byl úplně zdrcen hrou).
- Boží párty na konec by mohla být plus, ale raději ji nechci zohledňovat do hodnocení samotné hry :D

Na závěr bych rád řekl, že De La Bete pro mě byla úžasná příležitost ponořit se do zajímavého světa, zahrát si skvěle vyprofilovanou postavu, potkat se s dobrými hráči a mimo jiné si užít pořádný lov. Bodík strhávám za to, že chyběla výše zmíněná "koulervoucnost" a pak bodík ještě za chybky. Ale ještě se rozmyslím, jestli nepřidám subjektivní bodík nahoru :D

Poté, co jsem se na to vyspal zvyšuji na 9

benzinLukáš Benda 07.10.2013

7/10 první běh Benoa Forestier. Jde o subjektivní hodnocení zábavnosti.

Skvělá výprava a příprava, byla zase o kus lepší než minulý rok. Jednoznačně je Rosenthal na špici v tomto oboru.

Věří tomu, že kdybych jel za jinou postavu, nebo bych měl lepší kostalaci spoluhráčů tak bych dal i 11/10. Ale bohužel dvě linky zapoměli orgové do mé postavy zapsat. Což byly schodou okonlostí vlatně, jediné záplatky, kdy jsem se já měl o něco snažit. Naproti tomu pasivní zápletky se zasekly, přestože jsem o svých temných stránkách rozhodně nemlčel a to ani před těma, kterých se to přímo týkalo. No a to mělo za následek, že jsem prožil na hře hodně osamělých chvil.

EliškaEliška Applová 07.10.2013

Především chci vyseknout poklonu organizátorům a spoluhráčům, jedním slovem pecka!
Věci, na kterých se shodneme snad všichni komentující, takže netřeba víc rozepisovat: kostýmy, prostředí, atmoška - pecka!
K absenci sprch, zimě (i v místnostech, kde se spí) a beranovi: jsou to asi věci, které ne každý překousne, tudíž bych je avizovala dopředu. Za mě: asi je to tím, že cestuji víc na východ, než na západ, nicméně když pár dní není možnost se umýt, tak prostě není. Na DLB jsem to viděla dokonce jako výhodu: autentičnost + nevypadnutí z role. Takže na jaro sprchy prosím nezajišťovat ;) Zima byla, ale na tu se lze připravit (kde nepomůže kožich, pomůže více kožichů). Za berana velké plus!
Opravdu nemohu ze svého pohledu vytknout organizaci absolutně nic (obrovské díky za rychlo vyrobení prstíku!! :)
K mé postavě:

1. běh, Anne Sophie de La Hogue
Anne Sophie řešila dvě hlavní linky: čajové dýchánky a skrývání jejích tajemství (plus věci s tím spjaté, ale nechci spojlit) před jedním konkrétním člověkem. Dýchánky a vše okolo našeho dámského kroužku bylo to nejlepší, co jsem ve hře zažila! Shánění ingrediencí na čaj, nutnost být na dýchánku v ten pravý okamžik (a vynechat díky tomu dvě důležité akce, včetně soudu osoby mě velmi blízké), dámská společnost, která držela za všech okolností pohromadě, na to budu ještě dlouho vzpomínat. Nutno však říci, že přes to všechno šlo jen o druhotnou linku. Pro Anne Sophii totiž byly dýchánky pouhým povyražením.
Mou hlavní náplní a takřka smyslem života byly totiž lsti spjaté s mým tajemstvím. Bojím se, že to, proč jsem si hru neužila, jak jsem doufala, tkví právě v tomto bodě: všechna tajemství a motivace ke lstem se točily kolem jedné osoby. Když to pak ta konkrétní osoba "zazdí" (čti odpustí, dovolí, přistoupí...), může se jít celá Anne Sophie třeba utopit v čaji, jelikož prostě nemá co smysluplného řešit. To mi přišlo na celé hře nejvíce zarážející: bylo tam 90 lidí, se kterými jsem teoreticky mohla interagovat, ale moje hlavní (a téměř jediná) linka se položila tím, že jsem měla příliš hodného spoluhráče. Což si myslím, že nebyla jeho chyba, prostě to tak pojal.
Návrh pro příště, abych mohla dát za Anne Sophii plný počet: udělejte jí to těžší, prosím :)
Nacházela jsem si další náplň a linky, které jsem neměla v postavě dané, ale i ty mi přišly spíš jako vata ve srovnání s tím, co jsem mohla a měla řešit.

Nic jiného bych skutečně nevytkla, jen tak dál! Jestli někdo váháte, zda jet na další běh, jeďte!

***Tereza Hrubá 07.10.2013

Lea Renard -1. běh

Laure Foch -4. běh

Na prvním běhu jsem víceméně bojovala s postavou, která  mi v mnoha ohledech nevyhovovala. Nicméně původní hodnocení musím po 4. běhu poupravit na 9/10. 

EvkinEva Buchtíková 07.10.2013

Táto hra bola ozaj skvelá. Naplnila a v mnohom prevýšila moje očakávania. Herných liniek bolo dostatok a neustále sa ponúkali nové a nové drobné interakcie.
I keď "moja hra" bola o tej beštii len minimálne, niekto správne vystihol, že každý z nás s nejakou beštiou bojujeme, pričom ja som si v hre uvedomila, že som to ja sama. Linka na môjho syna hraného Peldrikom bola rozhodne jedna z najťažších, aké som doteraz dostala. Bolo krásne pozorovať, že nemusí ísť o milenecký, či manželský vzťah aby zanechal silnú stopu a vyvolal obdobný pocit beznadeje kontrovaný absolútnou blaženou láskou a neistou dôverou v rozvážnosť mladého muža, ktorý sa konečne stavia na vlastné nohy.
Lokalita bola úplne úžsná a fascinujúca, až mi bolo po hre ľúto, že sa moja postava zdržovala hlavne na zámku a u fontány, pretože i keď tieto miesta boli neuveriteľné, tak pri prechádzke po hre bolo jasné, že toho bolo omnoho omnoho viac. Bolo skvelé, že bola môžnosť, aby jednotlivé rodiny bývali v určitom súkromí pohromade, čo minimálne u nás fungovalo ozaj tmeliaco.
Ďakujem za krásne hody, skvelé tance a nezabudnuteľnú atmosféru.
Skvelé počiatočné zoznamovačky, ktoré bežne nemám rada, ale strašne pomohli a neboleli. Potešili ma i zahrievacie scénky.
Jediné, čo by som do budúca odporučila zlepšiť sú workshopy, prišli mi trochu zmätočné a v celej skupine to moc nefungovalo.
Takže vrelo odporúčam a sama dúfam v ďalší beh.

MorgainKateřina Holendová 07.10.2013

Dávam 6/10.
Asi je fér uvést, že vlastně nejsem fanda epických her z komplikovaným settingem a nemam ráda zimu.
Dlouhé roky jsem na žádném pseudohistorickém outdoor larpu nebyla - není to můj šálek kávy. De la Bete zcela naplnilo mé očekávání - na to, že to byl formát, který nemám ráda, tak to bylo docela dobré.

Hrála jsem Prudance Lefavre na 1. běhu.

Organizace a produkce - smekám. Informace zaslané krásně předem, hromady nádherných kostýmů, pěkné místo v rozumné dojezdnosti, na místě spousta sehraných lidí, kteří nás posílali pro věci. Skoro pořád dostupný horký čaj, jídlo fajn, pečení berana stylové. Ocenila bych na místě větší teplo a sprchy, ale to už jsem holt náročná, já vím.

Workshopy mi nesedly vůbec. Málo prostoru pro to si zapamatovat těch 100 lidí, zmatek v tom, kdo je kdo a v podstatě nevidím jiný přínos. Líbili se mi ty významné scény, co ve  vsi všichni viděli (uřknutí Abéla, nafackovýní Nikolajovi atd.), ale ostatní části workshopů mi nepřišly nijak moc užitečné.

Hra byla dlouhá, pro mě tam byly odmlky, kdy jsem neměla do čeho píchnout, ale jinak to bylo dobré. Pro mou postavu zafungoval příběh hezky, prošla určitým vývojem, ublížila své životní lásce, byla veřejně zostuzena atd... jako dobrý, to vyšlo pěkně :-).
Akorát to pro mě mohlo skončit asi v poledne a sobotní odpoledne plné epických konců, smrtí apod. mi přišlo až moc kýčovité.
Příliš mě nenadchl princip pašování (a hlavně to, že jsem k němu neměla skoro žádné info před hrou a musela zběsile zpovídat orgy co a jak), ale nejsem na tenhle typ zápletek.

Celkově na tom vidím obrovskou práci, se kterou se organizátoři skvěle popasovali. Slabé stránky jsou dané asi především velikostí akce a mnoho z nich asi nemůže být jinak. Pro mě cenná zkušenost.

Michaela Š.Michaela Šámalová 07.10.2013

1. běh, Sarah Amble
Prostředí, kostýmy, výprava atd, samozřejmě skvělé, to už tu padlo hodněkrát, hra samotná mi přišla velmi dobře připravená a alespoň z pohledu mé postavy i velmi dobře napsaná. Rozhodně nemohu říct, že bych měla nějaká hluchá místa, moje postava byla dost nabitá, takže jsem spíš občas nestíhala. Měla jsem štěstí na spoluhráče, takže velké díky orgům i všem, co hráli se mnou. Jediné co bych tomu mohla vyčíst bylo závěrečné časté umírání, které trochu vedlo k devalvaci, ale chápu, že při množství zápletek, to asi jinak nešlo.
Místy se samozřejmě dostavila únava ze zimy, která byla opravdu velká, ale jak už tu bylo napsáno, buďme rádi, že nepršelo (proti Borogravu v podstatě komfort). Nedostatkem jídla snad nikdo nemohl strádat, pomazánky na chleba byly skvělé, navíc se v hospodě dal koupit úžasný štrůdl.
Takže za mě 9/10, to hlavně proto, aby měl tým orgů motivaci napsat ještě něco lepšího. A taky proto, že nesouhlasím s vražděním kozla/berana, jelikož skopové moc nemusím, mělo to být prase, možná lépe dvě,  krom toho s prasečí hlavou by si někteří hráči určitě užili ještě větší srandu než s beraní...

MyšMichaela Schwarzová 07.10.2013

Chcete zažít autentickou atmosféru 18. století? Pak je to jistě larp pro vás. Jen pozor, možná zažijete i to, co nebylo běžné snad ani tehdy - stálá zima (i "doma" bylo kolem nuly, pro lúzu bydlení bez zavřených oken a dveří), voda v korytu na návsi všem na očích, jídlo opravdu skromné, co taky s vegetariány v 18. století!
Dobře vybírejte postavu, jste-li na galejích, budete spát v mrazu v letohrádku bez možnosti se tiše na noc odplížit do menší zimy, ovšem ani pan hrabě se v noci příliš neohřál.
Téměř komorní larp, jenže pro 90 hráčů, jejichž příběhy se často zcela míjejí, což v životě bývá, v larpech už méně. Očekávání, že osudy spojí rozuzlení příběhu, se jaksi nenaplnilo. Atmosféra vytvořená nádherným prostředím a výpravnými kostýmy byla úchvatná, celá organizace prozrazuje spoustu odvedené práce, ovšem na druhém běhu se již asi projevovala únava organizátorů - často jsme na někoho z nich čekali 10 minut a pak nic nevěděl. Místy se mi vnucovala myšlenka, že důležitá je hra, nikoli hráči. Zarputilost, s jakou nás nutili odehrát plánované (ač leckdy pro děj zbytné scény) přes zranění a další okolnosti, mě zarážela.
Dějové linky byly složité, místy se proplétaly a často míjely, svou postavu jsem si užila, zvlášť pokud jsme hráli to, co nebylo do detailu naplánované. Díky tedy patří mým spoluhráčům - synům a dcerám, kruhu čarodějnic i Lucienne Dupont, ke správné volbě zřejmě přispěl i systém výběru postav. Ta moje mi seděla, jen některé její charakteristiky se poněkud křížily. Workshopy se mi jevily jako bezcené s výjimkou seznámení ve skupinách a předherních scén. Scénky byly naopak skvělé pro orientaci v postavách a mohlo jich být víc na úkor řazení a jiných divností.
Hra samotná patří k těm dobrým, pro mě by dosáhla na 7/10, kostýmy spolu s prostředím by ji pozvedly na 8-9/10. To bych ale musela zapomenout na vše ostatní - zimu, nedostatek spánku vynucený hrou, hygienu a také informace na poslední chvíli nebo vůbec ne - že je venku zima si zjistím na netu, ale že za budovu označí ve 21. století kovárnu bez oken a dveří, to jsem netušila.
Doufejte, že další běh bude v létě, nejlépe ve Francii, a tak nebude zima nebo nedej bože dokonce pršet. Takže nakonec 6/10, naštěstí jsem se přesunula do zámku, jinak bych odjela.
Je sice hezké, že byli orgové tak ohleduplní v záležitostech víry, ale pokud bych se předem dozvěděla, že se na místě bude vraždit zvíře, nejela bych za žádnou cenu, ani kdyby mi platili. Ale byli jsme přece v 18. století...

EriuMichaela Schwarzová 06.10.2013

Levi, nevím, co a jak často si myješ ty, ale já jako ženská si tedy potřebuju umýt místa, která si určitě nemůžu mýt na veřejnosti u koryta s vodou.

Popravdě jsem dost zklamaná. Z hlediska organizace jsem očekával něco jako Osada 12, ale byl to docela propadák. Kostýmy a orgové byli v teple, měli sprchu a podobně, hráči měli jenom smůlu. K čočce jsem coby vegetarián dostala místo uzeného jeden proužek okurky navíc (to tedy rozesmálo nejen mě, ale i okolí), reálně tam vraždili živého kozla, aniž by dali předem vědět, že se něco takového bude dít (to kdybych věděla předem, tak jsem tam nejela, a když jsem se to dozvěděla, fakt jsem strašně chtěla jet domů, ale nechtěla jsem kazit hru ostatním, tak jsem jenom na hodinu vypadla pryč a snažila se nějak srovnat), a tak podobně. Asi je škoda, že nebylo léto, spousta technických zádrhelů by nenastala, kdyby bylo venku pětadvacet. Nemluvě o tom, že jsme všichni málo spali, když se hrálo pozdě do noci a v devět jsme měli být na mši, takže byli hráči všichni takoví chcíplí.  

Hra jako taková nebyla špatná, ale jako Camille Forestier jsem se místy dost nudila. Jedna z herních linek nešla splnit, jenom jedna byla nosná z hlediska děje, jinak byly všechny takové vágní, jako utěšovat kamarádky, někomu odpustit, pro něco se rozhodnout. To nejde dělat celé tři dny. Ale zase jsem mohla spát na zámku, kde aspoň nemrzlo. A měla jsem skvělou rodinu a kamarádky. :-)

Za mě by děj jako takový dostal 7/10, další minimálně jednu bych přidala za zámek a kostýmy a podobně, ale tedy organizaci bych dala tak 4/10 a ještě jeden bod strhla za ty otravné workshopy po hře (ty před hrou byly snesitelné, ty po ní ne). Tak jako spousta věcí byly ty workshopy pro orgy, nikoli pro hráče. Průměr je 5,5, dávám 5 s ohledem na vraždění kozla.

BánšLucie Vaškeová 06.10.2013

Jako snad všichni jsem nadšená z produkce: zámek, park, rekvizity, kostýmy, to všechno bylo překrásné. Organizátoři byli milí a ochotní, velice si cením práce, kterou na De la Bete odvedli. Dávám 11*/10.

Ze hry samotné mi nejvíce utkvěla slavnost - nazdobené stoly s přichystanou hostinou, tancovačka, rvačky, krásní lidé, hudba, lucerny... Bylo to pohádkové. Našla bych určitě ještě mnoho dalších momentů, kvůli kterým si na tento larp ráda zavzpomínám.

Hra mne ale nebavila. Zápletky jsem měla "vyřešené" první odpoledne hry. V postavě jsem měla napsáno několik tajemství, ale vůbec netuším, jak a vůči komu jsem je měla rozehrát. Většinu doby jsem někde postávala a kochala se tím, co se dělo okolo (a bylo to fajn), ale měla jsem pocit déja vu ze svého prvního světa před 12 lety. Neumím a nechci si hledat na larpu zábavu, abych "něco dělala". Možná jsem měla požádat orgy o pomoc, nevím.

Měla jsem také dojem, že se nad Morsange neklenulo žádné téma společné všem. To pro mne ilustroval závěrečný proslov barona, který by šel přečíst snad na závěr jakékoli hry, ať by se v ní stalo cokoli.

Jsem měkkejš - vadilo mi, že na akci není sprcha. Že se spí v prostředí těsně nad nulou (a to jsem byla na zámku), a že ohřát se jde jen v hospodě, jsem se dozvěděla od hráčky z 1. běhu, takže jsem se vybavila. Mnoho lidí včetně mne ale asi tuto akci odskáče šeredným nachlazením. Chápu, že orgové asi doufali v příznivější počasí, ale klidně bych si připlatila za větší komfort.

Část workshopů myslím pro část hráčů nefungovala. Mnohem více bych ocenila spánembohem více seznamování, když už není možné nosit jmenovky (jistě by šly udělat stylově, aby nerušily). Ráda bych po akci slyšela alespoň ty nejdůležitější dějové linie, což se nestalo. Podobně pro mě nefungovala závěrečná zpětná vazba v podobě hodinového sezení v zimě a poslouchání "vím-že-mám-říct-jeden-ale-řeknu-vám-dva-nejlepší-zážitky-protože-jsou-hustý". Proto nakonec 5/10.

Ležím v posteli s hrnkem horkého čaje a už je to všechno lepší. Možná jsem prostě přecenila své síly na tak velký, dlouhý larp a zimu - s tím by ale nic neudělal ani Sv. Dyndy :-)

ZappoPetr Špiřík 06.10.2013

Myslím, že De la Bete je povedená a připravená hra. A velká - to je dokonce myslím hlavní slovo, který ji vystihuje. Pro mě to ale místy byla velikost katedrály, ve které se jako ozvěny jen odráží přání a očekávání...

Dost metafor, asi v nich nejsem dobrej. Vezmu to bodově.

Dobrý:
- Perfektní komunikace org týmu před hrou. Informace, web, FB, maily - neměl jsem nikdy pocit nedostatku informací nebo nespokojenost s jejich formou.
- Realizace. Tuny kostýmů, rekvizit, fakt pěkná zámecká zahrada, zámek, kavárna, jídlo... Prostě ani na jednu z těchhle věcí jsem si nemohl stěžovat, po upozornění na zimu jsem si jen doplnil vybavení a šlo to taky. Zase není co říct než - super.
- Postava. První dojem z postavy byl moc fajn a myslím, že byla vhodně vybraná k tomu, co se mi komfortně hraje, takže nedrhl rozpor hráč/postava. Řekl bych, že komfort role, která je jednou z archetypálních co občas hraju, výrazně přispěl k tomu, že jsem se nenudil.
- Nenudil jsem se. Jak to bylo velký, tak jsem vlastně pořád měl plus minus co dělat a nestál jsem na trávníku jak socha a nedoufal, že už to skončí. Nebyl pro mě problém vyplnit hru plus minus smysluplnou činností.
- Rozsáhlost. V tom dobrým smyslu ta hra byla velká a dávala tak věrohodný pozadí na kterém se dalo sledovat nějaký příběh (a možná i zažít).

Špatný
- Workshopy. Opravdu, ale opravdu k ničemu - pro mě jako hráče, pro postavu, co jsem hrál, nula bodů. Nejpřínosnější workshop, seznamování ve skupině lovců ve středu večer byl spolehlivě přebit dalším celý dnem workshopů o ničem. Po workshopech jsem byl unavenej, vyčerpanej a skoro jsem neměl chuť do hry. A to neberu v potaz zabitej den dovolený mimo.
- Noční lovy. Je to asi jen díl celé hry, ale noční lovy byly pro mě s přehledem nejtragičtější součástí hry - asi jako workshopy. Banda dvaceti lidí klopýtá nočním lesem, nadává, nevidí a působí jak dementi (a ne jako epičtí lovci) a na konci se nic nestane. A dopředu to všichni víme. A druhý den znovu.
- Absence osobních linek/scén/děje. Nevím, jestli to nevyšlo nebo jsem někde něco pokazil já, ale vlastně jsem se s ničím ve hře nepotkal - těšil jsem se na horor (a postava byla avizovaná, že s ním je konfrontovaná) a kdo ví na co ještě a nic. Osobní zápletky nevedly k ničemu zajímavýmu ani dramatickýmu - a nic novýho ve hře se mi nestalo a obecná zápletka nebyla mířená na nás. Nebylo to že by se něco vysloveně pokazilo nebo jsem měl z něčeho špatnej pocit - jen se mi prostě nestalo nic.
- "Tohle není zápletka, kterou hledáte". Když jsme ve hře našli něco, co vypadalo zajímavě a chtěli jsme to řešit, tak jsme dostali vzkaz od orgů "to není vaše zápletka, nechte ji být". Krátký, ale velmi intenzivní pocit k vzteku.
- Gradace hry. Sobotní dopoledne "všichni umíráme" bylo až komický a když jsme si domlouvali rvačku coby vyvrcholení zápletky tak, abysme se vešli do pauzy, kdy zrovna nikdo neumírá, tak to bylo až směšný.
- Pointa vs příběh. Velmi moudrý postřeh (od nejlepšího tanečníka u tyče) po hře byl, že není měřítkem počet příběhů, ale jejich vyústění - a že De la Bete trpěla na nedostatek point. Ať už dílčích příběhů nebo těch velkých.

Vím, že to zní víc negativně, přesto po nějakým zvážení si myslím, že hra je slušná a nelituju, že jsem jel. Moje očekávání (ani značně redukovaný) nenaplnila, ale to z ní nedělá hru špatnou. Měl jsem co v ní dělat, potkával jsem zajímavý lidi, bylo to pěkný. Za mě spíš 6/10, ale celkově si myslím, že tak 7/10. Druhý běh.

EvdricMichal Opletal 06.10.2013

Této hře dávám 10/10
Hrál jsem jak 1. i 2 běh.

1. běh, Postava: Lucas Bouchard
Tento běh byl z mého pohledu naprosto vynikající, emotivní a vykreslený díky skvělé hře mnoha hráčů. Jako stopař jsem měl možnost být zapleten do všech linií okolo lovu na bestii a chvíle mezi lovy jsem mohl vyplnit hrou se svou rodinou a účastí na rodinných zápletkách. Postava, její charakter a cíle po celou dobu byly ucelené a uchopitelné a díky štěstí na spoluhráče jsem byl svědkem mnoha úžasných momentů. Hra mi dala možnost okusit skutečný strach, chvíle napětí a díky gradaci "ruské" zápletky také jedny z nejsilnějších larpových zážitků.

2. běh, Postava: baron Alexandre Francois Auguste de Morsange  
Když se mne před půl rokem poslal přihlášku na oba běhy, ptali se mne organizátoři proč tak činím. Odpověděl jsem, že věřím autorskému týmu, že jsou schopni vytvořit hru, která dokáže být pro postavy z různých sociálních prostředí pokaždé jiná. Tato hra toto splnila.
Jako baron jsem zažil naprosto rozdílnou hru, než jako stopař a tento běh byl pro mne díky mým spoluhráčům stejně dobrý jako předešlý. Avšak globálně hra již nebyla tak dobrá jako běh první a to z důvodů, který popíši níže.

Srovnání obou běhů:
V pohledu na globální průběh 1. a 2. běhu musím hodnotit 1. běh jako řádově lepší než druhý běh. Faktory, proč je druhý běh horší jsou asi tyto:
- hráči
- počasí
- očekávání

1. běh byl lepší a spousta superlativů mezi běhy způsobila, že hráči 2. běhu jeli na hru s velkým očekáváním toho, že budou baveni ale jak každý ví, hra bude tak dobrá jak si ji hráči udělají a to od organizátorů k tom měli obrovské prostředky (prostor, kostýmy, dějové linky, efekty a celková výprava). De la Bete je dramatický larp a ten nelze vyhrát a na druhém běhu jsem měl pocit, že se řada hráčů snaží vyhrát svou hru na úkor vytváření dramatických scén pro ostatní. Řada hráčů držela své kostlivce ve skříni aby na ně nevypadli a neublížili tak svým postavám na místo utváření zajímavých scén a konfliktů. Možná má na to vliv velmi mrazivé počasí, které tak možná zmrazilo spoustu herní aktivity a atmosféru která na 1. běhu byla tak hustá, že se dala krájet.
Přesto na jsem na druhém běhu poznal řadu hráčů, kteří hráli naprosto skvěle a děkuji vám, že jsem mohl s vámi hrát.

MontyMartin Bezdíček 06.10.2013

Jak do pár vět shrnout těch několik dní, kdy jsem se stal někým jiným v jiné době. Vzal jsem to vážně a počítal jsem se zimou, takže až na jediný malý moderní batůžek mi nic po oblečení nepřípomínalo moderní dobu a já se mohl začít nořit do postavy a všech jejích problémů a názorů na svět, se kterými jsem se nedokázal ztotožnit, ale stejně jsem je odehrál. Měl jsem jeden předskriptovaný bod, co udělat skoro určitě a jinak naprostou volnost jak se se životem poperu. Pravděpodobně mi pomohlo, že většina mých větších linek skončila už v pátek večer v době, kdy se nic dalšího velkého neřešilo a já si v sobotu v klidu řešil poslední zbylou linku a všechno kolem obyčejného života a to včetně uvědomění si toho, že je naprosto logické, že jsou hrobníci cynikové, protože jinak by jim z toho stále se opakujícího patosu hráblo, což bylo poněkud zvláštní takhle zažít na vlastní kůži a právě díky velkému ponoření do postavy si uvědomit, že prostě smrt je smrt a stává se a brečet nad ní je zbytečné vlastně.
Mohl bych dál psát o celé velké produkci a šlapající organizaci, ale to už bylo řečeno. Já si užil svůj příběh, kde jsem se v těch postavách naštěstí skoro neztrácel a věděl jsem svoje hlavní lidi na komunikaci, i když jich bylo pár desítek. Workshopy nebyly ideální, ale mohly být i horší a mně stačily. Sepisuju dlouhý elaborát ohledně celé hry, který tedy bude plný spoilerů a ani nestojí za to ho dávat sem.
Celkově hru doporučuji každému, kdo je ochotný obětovat i něco od sebe pro hru. Zvládnout trochu zimy a vzít jí jako možnost si víc uvědomit jak to tenkrát taky chodilo. Obětovat ten čas učením se jiných postav, aby se pak člověk rychleji zorientoval. Stejně tak si ideálně zjistit něco málo o náboženství z té doby. Prostě je to larp, který vyžaduje něco od hráčů, ale rozhodně se za to bohatě odmění.
A ještě dodatečně dodávám, že i když jsem spal po pěti nebo spíš po čtyřech hodinách na noc, tak jsem to považoval za důsledek toho jakou mám postavu. A že jsem běhal po lese s nohou ještě po zranění, takže jsem se unavil násobně rychleji, jsem taky překousl a bral to jako skvělou možnost si tu nohu procvičit.

 

Hrál jsem podruhé a hra mě přesvědčila, že si zaslouží plných 10/10. Nebo možná organizátoři, kteří se nebáli konstruktivní kritiky a skvělou hru ještě zvládli zlepšit, ač se to zdá nemožné. A i když počasí opět zkoušelo nervy a výdrž všech zúčastněných, tak se to nakonec zlepšilo a svítilo i sluníčko. Hra byla naprosto jiná, protože jsem měl úplně jinou postavu a zažíval jsem tedy něco úplně jiného. Kovárnu jsem vyměnil za zámek a nuzné hadry za celkem slušné oblečení a poníženost jsem vyměnil za pocit, že jsem víc než všichni ostatní, i když šlechtě jsem se trochu klaněl občas. Zažil jsem vědu jakou chtěli vědci v osmnáctém století zažít a moje pokusy přinesly nečekané úspěchy a zároveň problémy. A samozřejmě se vyskytly problémy a podobně, ale nic zásadního se nekonalo, takže vše bylo dobré a dobře se vyřešilo a to je hlavní.

StříberkaLucie Ferstová 06.10.2013

Organizátoři předvedli epický výkon. Dokonalé to nebylo, ale také to mezi LARPy, které znám nebo kde jsem byla, nemá absolutně žádnou konkurenci. Drobné logické zádrhele nebo momenty podobné klikací adventuře hra pak prostě převálcovala tím, jak byla psychologicky strhující. Vzhledem k tomu, že v rámci mých dosavadních zkušeností tahle hra tvoří strop, dostala plný počet.
(Jen ty workshopy pro mě byly utrpením, ale chápu, že byly asi mířené spíše na prvohráče.)
Hrála jsem se skvělými hráči a zažila jsem všechny aspekty, které hra inzeruje - dramatické střety, emoce i proměnu myšlení. A navíc spoustu zábavy. Příběh jako gordický uzel se povedlo skutečně oživit.
Nedokážu se ubránit pocitu, že kdo si tuhle hru neužil, může si za to (tak trochu úplně) sám. A viděla jsem tam leckoho, na kom bylo vyloženě vidět, že by do toho mohl dát víc. Díkybohu jsem s nikým takovým nehrála. A můj příběh, jak jsem si ho utvořila, si budu pamatovat dlouho.

Vážně to bylo skvělé, pánové a dámy, děkuju vám.

LischaiPavel Gotthard 06.10.2013

EDIT po třetím běhu: Organizační tým si to vzal do parády a dotáhl, co bylo v první verzi špatně. Hra má teď lepší workshopy, lépe řešené lovecké souboje s akustickými puškami, spravené některé linky a hlavně je lépe uváděna tak, že co se v první verzi jevilo jako chyba gamedesignu, je nyní záměr.

Pořád je sice konceptuálně DlB sporná tím, že v jednom světě spojuje stylově velmi různé příběhy, ale prakticky to vadí méně než v první verzi, protože hráči o tom ví a cíleně hru hrají tak, aby svojí linkou nerušili linky jiných.

Taky jsem dostal lepší roli než posledně, takže s klidným srdcem hodnotím vděčnou a uznalou 9.

-- -- --

Na našem běhu De la Bete byla jedna hezká hráčka (6), která když si vzala kostým a klobouk, tak byla velmi krásná (8). A vlastně je to metafora.

Na DlB je jasně vidět, kolik práce její příprava musela dát. Ušít 100 kostýmů a připravit linky pro 100 postav tak, aby vytvořily herní náplň pro 48 hodin hraní, k tomu příslušné rekvizity, technické efekty - to je práce na půl roku, na rok, pro deset lidí na půl úvazek. Takže u hodnocení DlB je potřeba prostě vědět, že někdo vzal tisíc hodin svého času, dal nám je, a chtěl za to v podstatě pár korun. To je na metál, nehledě na to, jaká ta hra pak byla.

Jsou věci, které na DlB byly skvělé: kostýmy na míru, nádherná lokace, spousta herního obsahu. To jsou aspekty, které rozhodně nemá každý larp, a byli bychom kreténi, kdybychom je brali za samozřejmé a neohodnotili je pozitivně.

Když se podívám na věci, které nebyly až tak skvělé, z mého pohledu je to vždy daň za to, že ta hra byla pro sto lidí. DlB byla svými linkami dost rozstřelená (různé frakce, různé druhy tajemná - kdo hráli, vědí) a jen lehce sjednocovaná společnými příběhovými okamžiky (které tam není možné efektivně cpát, protože je celá hra 20 larpů v jednom larpu a špatně se hledají svorníky). Takže se celý děj spíše tříštil, a každý hráč si dělal svůj (docela dobrý) mikrolarp pro sebe a 10 kamarádů ve své lince, bez nějakého výraznějšího benefitu z toho, že kolem je dalších 90 hráčů.
Naopak těch 90 hráčů škodilo v okamžiku, kdy člověk nahlédl do jejich linek a zjistil, že jeho nevinně vypadající strýc je ve skutečnosti mocný vůdce tajné sekty a hodná babička vede spolek čarodějnic (resp. něco na ten způsob). Hrozně se tím bořila nějaká iluze uvěřitelnosti. Za sebe mohu říct, že komornější příběh pro 40 lidí, kde se všechno nějak vztahuje k lovu bestie a hra má jednu ucelenou pointu, bych uvítal mnohem raději.

DlB je rozhodně zářez do české larpové historie. Nikdy tu nebyl větší larp co do velikosti zápletek - a to je dobré frajerské prvenství. Zároveň tenhle husarský krok ale ukázal, že super-velké larpy přináší víc komplikací, než benefitů.

Děkuju za hru. Byla krásná, s kostýmy a v zámečku dokonce velmi krásná.
(2. běh)

PyverrnJan Peterka 06.10.2013

Poté, co jsem si hru zahrál podruhé tak komplet reviduji hodnocení... a přepisuji.

2. běh. Dal jsem 8/10 a to za přípravu, kostýmy, efekty, lokace atd.... jinak mi hra přišla průměrná.

3. běh. Dobrá zápletka, krásné rozuzlení, žádné organizační kiksy, vše skvěle připraveno a šlapalo to jak má. Jen tak dál, naprosto skvělá hra. Dávám hodnocení na 10/10 a to proto, že jsem si uvědomil že tento LARP nemohu srovnávat s ostatními kterým jsem dal 10. Ta hra byla pro 100 lidí. Nedovedu si představit, že by šla udělat lépe než tak, jak byla a to neuvěřitelné úsilí je na ní sakra vidět...

AfriPetr Muller 06.10.2013

6/10, a to jsem uvažoval, že dám o bod méně. To hodnocení je za výpravu a naprosto funkční organizaci (což je u tak masivního projektu málem zázrak).

Neberte to špatně: ta hra dokáže docela dlouhou dobu bavit spoustu lidí. Zápletky tam jsou. Bestie taky. Celé je to na zámku, šlechta si vykračuje parkem mezi sochami, vesničani jsou chudí a lovci se chvástají u ohně. Můj největší problém je, že to celé dohromady nemělo koule (atmosféru, hloubku, nebo jak se tomu dá ještě říkat). Ani chvíli jsem se nenudil, a to není málo. Problém je v tom, že hloubka věcí, které jsem měl možnost hrát, odpovídala tak zhruba Florii (s lepší výpravou, ale to s tím nesouvisí), což pro dramatickou hru není dobré hodnocení. Celá hra na mě působila strasně genericky: tisíckrát omleté motivy bez invence a díky skriptování bez překvapení. Zápletky vzoru "toho nemáš rád, takže ho budeš během hry pičovat a pokusíš se ho zesměšnit/zbít/whatever" jsme podle mě překonali tak v roce 2010, takže netuším, kde se na téhle hře vzaly. Railroadové skriptování zápletek, bez využití toho dobrého, co railroad umí přinést. Mikromanaging organizátory ve stylu "Už jste udělali tohle? Tak běžte a udělejte to". Obecně mě mrzí, že po stránce herního designu to byl spíše krok zpět: nevím, kam se poděly inovativní prvky, které se podle všeho odehrály na Portě, Borogravu a dalších hrách některých autorů DLB.

U náboženství si nejsem jistý. Sám jsem náboženství neřešil, ale z vnějšího pohledu se mi zdá spíše jako milované dítě autorů, než jako prvek, který by hře jako celku něco zvĺáštního přinášel. S ohledem na čas, který byl téhle problematice věnovaný třeba ve workshopech (které museli absolvovat všichni) to je pro mne spíše mínus.

Jako plus hodnotím určitě nastavení lovců: skupiny s různými vlastnostmi a motivací, předvymyšlené lovecké historky... To fungovalo a bylo to fajn (lov samotný už méně). Navíc se tím dal vyplnit čas při čekání na něco, což bylo ještě lepší.

Samostatná kapitola jsou workshopy: sorry, tak takhle fakt ne. Nenávidím, když někdo plýtvá mým časem. Jediná aktivita, u které jsem měl pocit, že mi pro hru něco dala, byla seznamovačka ve středu večer, v rámci užší skupiny.

Při FB aktivitě po hře jsem se (díky absenci hloubky) cítil zhruba, jako by se mnou chtěl dělat reflexi po fotbalovém zápase. Obligátní kolečko "povězte nám nejlepší zážitek" už asi ani nekomentuju.

MatulmannMichal Matulík 06.10.2013

Neodvažuji se hodnotit takto velký larp. Moje recenze tedy nebude mít ani ambici být objektivní.

Nicméně z toho, co se dá hodnotit za všechny hráče, dávám plný počet bodů. Prostředí hry je dokonalé, stejně jako kostýmy a rekvizity. Možná se dá vytknout neexistence jídelního lístku a sprchy, nicméně toto už se odvíjí od osobních požadavků jednotlivých hráčů.

Hodnocení tedy povedu v subjektivní rovině. Dosud jsem na žádném larpu neměl takový zážitek a tak fascinující dramatický oblouk, jako právě na De la Bête. Měl jsem vše, co jsem si přál při výběru postavy a ještě mnohem více. Mystickou atmosféru, ohromné charisma 18. století, romantiku i tragédii s dějovým zvratem v pravém slova smyslu. Celkově na larp nikdy nezapomenu a dokonce byl tak inspirativní, že doufám v nějakou jeho budoucí filmovou interpretaci. Ale to byl příběh Nikolaje Sergejeviče Platonova, který bude s každým dalším během odlišný, protože De la Bête je hra otevřená. Dávající hráčům velký prostor k tomu, jak ji uchopit a prožít. Nezapomenutelný zážitek není zaručen. Někteří hráči neměli co na práci, jiní byli přehlceni. A konkrétně i na moji postavu toho bylo v posledních hodinách larpu příliš.

Bestie je bestie. Je taková, jak se k ní zachováte. Jak ji příjmete, jak ji spoluvytvoříte. Synergie je tím, co tato hra potřebuje. A se mnou spolupracovala takřka dokonale. Děkuji za to a přidávám své subjektivní hodnocení. 10/10

GinaKateřina Karchňáková 06.10.2013

De la Bête je hra, která má obrovský potenciál. Velké množství postav, nádherné prostředí a kostýmy dávají skvělý základ pro vzájemné interakce a poskytují neustále prostor pro to, abyste ve své roli měli co dělat, řešit a čím se bavit. Pro mne osobně nenastala ve hře ani minuta času, kdy bych se jen tak potulovala kolem a neměla co na práci. Zápletky postav jsou vzájemně propojené a nestane se vám, že byste sledovali dějovou linku své postavy a dostali se tak do slepé uličky. Rozuzlení klíčových zápletek může ale pro mnohé být zklamáním. Nečeká vás žádná dramatická scéna, pokud si ji sami neuděláte. Klíčové události ve hře nejsou nijak načasované ani ošetřené, proto se může stát (a na mém 1. běhu se stávalo zcela běžně), že několik klíčových událostí zásadního významu pro hru se odehrávalo souběžně a jejich protagonisté se navzájem rušili, jindy se odehrávaly a nikdo nesměl ven, takže u krásné scény bylo jen 5 z 90 hráčů. Konec se zvrhl ve zcela absurdní vyvražďovačku, kde spáchala sebevraždu nebo byla zavražděna snad polovina postav a každá další smrt působila už absurdně a zbytečně. Hra rychle ztrácela napětí a na konci už nenabízela nic zajímavého - museli jsme ji jen přečkat. Když pominu technické nedostatky (že na pětidenní hře chyběly sprchy a v kostýmech, které jsme měli, bylo na konci září pořádně zima), dávám hře hodnocení 6/10. Neurazí, ale ani nenadchne.

GekonJiří Zlatohlávek 06.10.2013

Když přemýšlím, jak uchopit DLB jako o událost, jde to snadno. Musím vyzdvihnout její produkci. Prostředí zámeckého parku a ohromná rezerva kostýmů to kouzlo prostě udělá.
Stejně snadno přemýšlím o DLB jako o hře, která zaslouží vyzdvihnout za množství obsahu. Dějových linek a témat je ve hře nepočítaně a pořád je co dělat.

Když ale přemýšlím o DLB jako dramatickém larpu - tragédii - zadrhnu se. Dramatu je v dějových linkách jen velmi málo. Kde bych čekal připravený osobní příběh každé postavy plný překážek, viděl jsem jen šablony bez hloubky. Absence hloubky pro mne hru vystihuje především. Je zřejmé, kde se tvůrci rozlétli do šíře ve vysoké ambici připravit hru pro 90 postav. Jenže právě hloubka je důvodem, proč o tématech ve hře přemýšlet ještě za týden, za měsíc, za rok.

Pokud dostanete tu možnost DLB zkusit, vezměte ji. Soustřeďte se jen na jednu ze svých dějových linek, snažte se situaci shlédnout různými úhly skrze optiky dalších postav, hledejte hloubku, ne šířku. Ve volných chvílích si užijte atmosféru zámeckého parku v poledním slunci.
6/10
---
Pro sebe jsem si odnesl toto ponaučení: než se příště závazně přihlásím na hru, ujistím se, že jsou k dispozici sprchy a teplo.

ŠuhinkaIvana Šuhajdová 06.10.2013

1. běh - kněžna Irina Alexandrovna Platonova
De La Bete pro mě osobně byla akce roku... těšila jsem se na ní jako malá na Ježíška a moje očekávání bylo do puntíku naplněno. Perfektní kostýmy, lokace, příběh, neuvěřitelné výkony téměř všech hráčů. Co se týká komunikace s organizátory - absolutně žádný problém. Na nedostatek jídla nebo zimu si též stěžovat nemůžu. DLB je pro mě něčím, co půjde na larpu překonat jen máločím. Emoce, drama, slzy, lítost a ke konci obrovská beznaděj... 10/10. A hned bych jela znovu :)

4. běh - Adele de la Motte - Opět skvělá atmosféra, skvělé zázemí (jídlo drobátko pokulhávalo, ale hodnotím hru, ne detaily :D ) perfektní příběh a naprostá beznaděj a emocemi nabitý konec.  Prostě nezbývá než opět doporučit!

PajaPavla Lišková 03.10.2013

I po týdnu vidím před očima nádhernou zámeckou zahradu, kašnu, kostýmy, ohně, bestiiny zuby, naši útulnou kovárnu i mrtvého berana. Hra mě natolik pohltila, že jsem si ani vše nestihla pořádně prohlédnout. Budu tam muset někdy znovu. Bylo to velkolepé. Jediné co mě mrzí, že postava (ani já) jsem prostě nebyla fyzicky ani psychicky schopna být všude, kde bych být měla či chtěla. Zkrátka bylo to fajn a bylo toho opravdu mnoho.

GenevieveAnna Vrr 03.10.2013

4. běh Anne Sophie de la Hogue

 

Pro mě totálně rozdílná hra. Skvělá, perfektně připravená, všechno šlapalo a bylo mi ctí zahrát si trochu pokřivenou osobu :-)

Hodnocení neměním, 10/10

 

1. běh - Sophie Leveque

Jako všichni, jela jsem na tenhle larp s obrovskými očekáváními. A mě se splnila.
Když jsem si zaškrtávala, co bych chtěla hrát, tak jsem záměrně se snažila odklonit se od toho, co hraju pořád, chtěla jsem, aby tohle bylo něčím novým. Dostala jsem roli, která mě překvapila a potěšila. Od tragické hrdinky stižené hrozným osudem jsem se dostala ke krásné roli na De la Bete, k roli chytré a silné ženy, která sebou nenechá cloumat a umí se prosadit i ve světě mužů. Tudíž jsou mé zážitky dost odlišné od zážitků například z Borogravu nebo z Porty Rossy. Ale tím jsou unikátnější. Hru jsem si užila plně, pouze jednou jsem měla pocit, že jsem se ztratila, že nevím, do čeho píchnout. V ten okamžik jsem vyhledala organizátora (Lucku) a ta se se mnou na chvilku prošla, popovídaly jsme si a hned to bylo v pohodě a já se zase nezastavila. Kdyby hra byla o hodinku delší, stihla bych všechno, co jsem chtěla. A ve volných chvilkách bylo krásné pozorovat ostatní hráče, jak se prochází po zámečku ve svých krásných kostýmech, povídají si, něco řeší nebo někam běží, občas se nechat něčím strhnout... pro mě bylo pořád co dělat.

Opravdu obrovská poklona patří organizátorům, a to jak tvůrčímu tak realizačnímu týmu za to, jaké obrovské množství práce na hře udělali. Jak již bylo zmíněno: zázemí, promyšlené detaily, kostýmy (!!!), jídlo, stan, koně (!!!), ovce (!!!), prostě člověku to navodilo dojem, že je opravdu v té době, když je tady přece i ten kůň. Hororové sochy u fontánky, tajné dostaveníčko za svitu měsíce u fontánky, kdy se zpoza sochy vyloupne šmírák a překazí vám to, je prostě dokonalé, zámeček (díky za netopýra v místnosti :-)), letohrádek a noční stezky odvahy při cestě na něj, Bestie, zvukový doprovod. No a nelze zapomenout na postavy. Moje postava byla nádherně reálná. Dobře se mi hrála, ačkoliv byla o tolik jiná než to, co hraju. Ale měla jsem skvělé spoluhráče, kteří mi pomáhali všechno rozehrát. Postavy takhle promakané a provázané, to je jedna radost. Musím hlavně vyzdvihnout to, co se mi stává na larpech často a tady ne, že to, co jsem věděla já, věděly i jiné postavy. Všichni jsme měli stejné informace (nebo jsme to tvrdili). Hodně to usnadnilo komunikaci a hru, ne vždycky se to povede a jsem šťastná, že tady to vyšlo. Díky za to.

Kdybych měla najít nějaká negativa: opožděné jídlo (čehož jsem si všimla jenom jednou, stejně jsem jídlo často ani nestihla), ale to mě nepřijde moc zásadní, stává se to a bylo nás prostě hrozně moc. Více předherních workshopů v menších skupinkách. Víc nevymyslím. S věcmi, které trápily mě osobně, nikdo nic neudělá (zima, zima a zima).

Takže za mě: 10/10. Perfektní hra, výtečně připravená, to množství práce je neuvěřitelné. Báječní spoluhráči, skvělý komfort až pod nos, prostředí a zázemí bez chybičky. Měla jsem happy end a konečně jsem ze hry odjížděla s úsměvem na rtech. Jo, a kdyby byl další běh, jedu znova. Už se mi o tom i zdálo :-)

PiroshMartin Buchtík 03.10.2013

Předně: Bestie splnila očekávání, která jsem do ní vkládal. Byla napínavá, emočně nabitá a především obrovská, výpravná a s plným servisem. A v posledních dvou aspektech byla jednoznačně inovativní a posunula mety zase někam mnohem, mnohem dál. Kouzle téhle hry netkvělo v inovativním designu (i když patří rozhodně k tomu nejlepšímu), ale v tom, jak velkou hru se podařilo udělat.
Pro mě osobně byla ale hra prostě příliš obrovská a příliš nabitá dějem – alespoň pro mou postavu. Neustále se něco dělo, a i když hra byla vystavěna dramaticky, zkrátka jsem nezvládal rozehrávat takové ty každodenní a méně významné scény, které jsou pro důležité pro formování postavy a vztahu k ostatním nebo dohrávat různé dlouhodobé spory a zápletky. A tak jsem vlastně cestoval ze scény do scény a na konci jsem byl už tak vyždímaný, že jsem nebyl schopný dělat nic. To samo o sobě vytvořilo velmi dobrou hru, ale chyběla mi v ní spontánnost, to, co vytvoří mezi postavami pouto, které vás nutí bít se za vaše blízké víc než za vaši vlastní postavu. Ale to je něco, co jsem sám před hrou neuměl úplně pojmenovat a hra byla stejně epická i bez toho.
Z technického hlediska: je jasné, že při devadesáti lidech prostě není možné udělat hru, ze které budou nadšení úplně všichni. Je jasné, že se při tak obrovské logistice zpozdilo jídlo nebo krátkodobá postava. Podle mě to prostě nejde jinak. Jediné, kde si myslím, že po technické stránce byly rezervy, byly workshopy – u tak silného a zkušeného týmu. Naopak množství jídla, servis organizátorů, kostýmy, zámek, to vše bylo prostě vynikající.
Celkově shrnuto: jsem nadšený, nehrál jsem moc lepších her, i když z několika jsem si odnesl větší (nebo možná ucelenější) zážitek. Bude-li možnost, určitě bych si jel zahrát znovu, z celého kaleidoskopu příběhů jsem viděl jen mizerně malou část!

PeldricPetr Urban 03.10.2013

De la Bete mě dokázala totálně nadchnout i několikrát totálně rozplakat. Měl jsem obrovské štěstí na spoluhráče a díky své postavě jsem potkal zatím svou zřejmě největší hereckou výzvu... a strašně jsem si to užil a děkuju za to. Prostředí zámku se zahradou, kašnou, sochami, zapůjčené kostýmy a rekvizity... to mi prostě bralo dech, stejně jako několik dějových zvratů, které se mi ve hře udály. Chápu, že někteří hráči si hru nemuseli tolik užít, ale já si ji užil opravdu naplno a před organizátory smekám.
Měl jsem pocit, že zámek de Morsange jednoduše naplno ožil se všemi svými obyvateli a vrátilo se i 18. století.
Myslím, že na spoustu scén budu ještě dlouho vzpomínat. Na večeře na zámku de Morsange, na strach, že se Bestie dostane do zámku, na mše, na procházky kolem kašny...
Sečteno a podtrženo... Klobouk dolů.
A hodnotit tuhle hru z mého pohledu mi nepřijde vůbec složité :)

AxiePetra Pečinková 03.10.2013

Velké larpy zřejmě nejsou pro mě. Díky za možnost to zjistit!

Chvála: Naprosto dokonalé autentické prostředí. Krásné kostýmy. Ochotní orgové. Spoustu herních linek, kterých je možné se "chytit", pokud ta vaše z nějakého důvodu zrovna nejede. Zajímavé zápletky a příběhy. Velmi silné vnitřní drama. Skvělí spoluhráči. Bohatá hostina s tancem. Předherní scény na uložení medailonků a tváří postav. Fungující hospůdka, kde se může na kost promrzlý člověk uklidit ke kamnům a medovině i během hry.

Kritika: Na mě osobně až příliš dlouhá hra, na kterou jsem se nedokázala koncentrovat tak intenzivně po celou dobu (o dvě dějství míň bych považovala za ideální) a také množství postav nad hranicí zapamatovatelnosti (ani po konci hry jsem se nedokázala orientovat ve všech postavách, jejich jménech a statusech a ani v tom zda ještě žijí a hrají původní postavu nebo už mají jinou roli)...  Beru to ale tak, že tyhle věci může mít každý hráč nastavené jinak. Předherní workshopy seznamování v řadě (z mého pohledu naprosto zbytečné a zdlouhavé), chaos a velké prodlevy (pochopitelné vzhledem k počtu hráčů). Co mi však opravdu vadilo, byla absence závěrečného důkladného a jednoznačného vysvětlení celého příběhu (chápu však, že někdo jiný naopak hru bez pointy může považovat za výhodu).

De la Bête mě přes všechnu kritiku bavila a své účasti (i přes zdravotní indispozici) rozhodně nelituju!

AnýskaAnežka Müller 03.10.2013

Na De la Bête jsem jela s velkými očekáváními, která mi hra naplnila částečně. Přesto pokud bych se měla znovu rozhodovat, zda na ni jet, jela bych a také bych ji doporučila komukoliv dalšímu.
Je třeba ocenit výpravu, což sice napsali i lidé přede mnou, ale skutečně si to velice zaslouží - nádherná lokalita zámku s krásným parkem plným úžasných míst, opravdový kostel, kostýmy, technické vychytávky, prostě super. Je vidět, že se hrou si spousta lidí dala spoustu práce.
Na druhou stranu co se mojí postavy týče, náplň hry mi v celkovém úhrnu přišla oproti jiným a oproti mým očekáváním slabší. Zažila jsem pár opravdu výborných scén, ale často jsem spíš sledovala dění kolem sebe a přemýšlela, jak se do něčeho víc zapojit. (V tomto bodě patří velký dík "holčičí" partě - Lee, Marii a Jeannette, které obvykle měly něco po ruce.)
Je pravda, že z linek, které mohla moje postava rozvíjet, vlastně vyšla víc jen jedna až dvě, takže věřím, že v příštím běhu může být hra pro tuto postavu naprosto odlišná.
Podepsala bych se taky pod Loudovu část hodnocení o konci hry, kdy se kolem děla kupa věcí a zásadních scén pro jednotlivé postavy, kterých bylo tolik, že už je člověk opravdu nedokázal ani sledovat, ani nijak intenzivněji prožívat. Tedy do chvíle, než přišel můj vlastní konec hry, který jsem vnímala velmi intenzivně :-)
Závěrem jen dodám, že i přes moje výtky pro mne byla De la Bête hra s úžasnou atmosférou a jsem ráda, že jsem si ji mohla zahrát. Za mě 7/10.

TryskochvostVít Krejčí 03.10.2013

Dobrý to bylo. Scény s královským lovčím, baronem Francois, vyprávění strašidelných historek a príběhů z lovu považuji za jedny z nejlepších momentů. Strach z bestie byl téměř hmatatelný a ačkoli interakce probíhali především uvnitř skupin (lovci, šlechta, vesnice), vztahy s ostatními skupinami byly hezky propracované. Nakonec nejsilnější pocit ovšem nastal po hře, kdy si člověk neskutečně stýskal po 18. století a třírohých kloboucích a tak dál...

KillienZbyněk Štajer 03.10.2013

První můj komentář ever. A bude více méně negativní. Klady shrnuli předchozí komentující, ale ačkoliv jsem se na svou postavu těšil, náplň hry pro mne byla víc čekáním na něco a tlacháním s náhodnýma lidma, protože jsem neměl opravdu co dělat (což zavinila více, nebo méně technika). Měl jsem jedinou silnou scénu a konec hry pro mne nebyl koncem (žádné řádné dilema/drama). Neviděl jsem bestii, protože v tom čase řešil své shora naplánované věci. Chci něco hrát/dělat - ne být divákem dobrých scén, jakkoliv srdceryvných. Asi to byla jenom smůla.

Skvělé bylo prostředí- rád jsem se procházel. Když bylo pěkně bylo to o kus lepší než v zimě. Líbilo se mi sledovat cizí osudy a "vědět" skoro všechno.

6/10 protože se k tomu musí připočítat nějaké organizační zmatky, ne úplně skvělé workshopy a komunikace informací před akcí. Tímto nechci nikoho odradit, hra je to dobrá, stojí za to - ale není perfektní. Jeďte, hrajte je to neobyčejná zkušenost.

LoudaJiří Rosol 03.10.2013

Co říci. Jsem rád že jsem konečně zažil larp z rosenthálské produkce z druhé strany jako hráč a ne jako organizátor. Moje očekávání byla obrovská a věřil jsem že musí jít o nejlepší larp roku, ne-li vesmíru. O nejlepší akci roku nakonec zřejmě šlo, o nejlepší akci ever pro mě bohužel asi ne. Nejprve se pokusím uvést nějaká negativa, abych pak už jen chválil. V akci pro 90 lidí nabité tolika zápletkami se bohužel logicky stává, že hráčova postava s řadou lidí vůbec nekomunikuje, některé ani nezná a aby se z toho člověk nezbláznil tak si jede ty svoje linky na které se soustředí a zbytek sem tam vnímá tak nějak přes sklo, vzdáleně a ke konci hry kdy emoce tryskají proudem a na každém rohu se odehrává nějaká pro tu kterou postavu zásadní scéna je z toho už člověk otupělý a nedokáže se do dění více zapojit, ani to nějak více vnímat. K tomu přispívá i delší doba hry, která mi však přišla pro tento formát dobrá. Nedovedu si však představit jak tomuto zabránit kromě lepších hráčů :)
Neuvěřitelná práce, která byla a musela být do hry vložena, je tak poněkud rozmělněna počtem lidí, jež její produkty konzumují a zákonitě nedokáže vyvolat tak koncentrovaný a sevřený zážitek jako menší hry, kde je každé postavě nutně věnována větší pozornost jak organizátorů, tak i ostatních hráčů. Ve hře byly také menší organizační kiksy (ne vždy dohledatelný org, menší zpoždění s jídly...) ale nic velkého a celkově velký respekt za zajištění osvíceného zámku a veškerého úctyhodného zázemí.
Jako pozitiva bych uvedl hlavně úžasnou atmosféru, krásné prostředí parku, zámku a přilehlých lesů, parádní kostýmy, super hráče - v podstatě nikdo my ve hře nijak nevadil nebo nepřekážel, děsivou Bestii kterou jsem  v průběhu hry viděl jen jednou a z dálky ale přesto mě to vzalo, koně, pes, ovce, padající listí ze stromů prozářených posledním letním sluncem, tekoucí fontánka.
I když jsem nezažil konkrétní individuální epickou scénu, která by mě emočně vyždímala, nebo nějaké zásadní vyvrcholení své role, celkové vyznění a celková atmosféra panství Morsange ve mě ještě nějakou tu dobu zůstane a stále ještě vzpomínám a asi ještě vzpomínat budu na chvíle ve hře prožité.

BedlaJan Fiala 03.10.2013

Myslím, že teprve druhá hra, která si podle mě zaslouží desítku.

Můj osobní příběh byl skvělý, velké ruské drama se vším všudy, láskou, zradou, vraždami i odpuštěním. Měl jsem neustále co dělat, a bylo úžasné vidět, že těch dalších 90 lidí také. Dokonce jsme měli připravenou i zálohu v podobě sady kuželek, ale na ty opravdu nedošlo.
To by ale stačilo na maximálně devítku.

Ten jeden, nejvzácnější bod, si zasluhuje organizační tým za neskutečně náročnou a skvěle provedenou přípravu. V podstatě jediné, co vypadalo trochu nezvládnutě, bylo lehké zpoždění první večeře.

Jinak neskutečné prostředí (nejen zámecký areál, ale také blízký kostel, a okolní lesy s bezpočtem dechberoucích lokací), ohromující výprava (takové množství tak kvalitních historických kostýmů jsem snad ještě neviděl), perfektní zázemí (jemuž lze snad vytknout jen absence sprch), výborné jídlo (ano, žádné hostiny během hry, ale zato jedna opulentní slavnost).

Další klady už, koukám, skvěle vystihly dámy přede mnou, a ty netřeba opakovat.

Děkuji mnohokrát, a těším se na další vaši produkci!

MivkaIva Vávrová 03.10.2013

De la Bête podle mě rozhodně v současné době patří mezi naprostou larpovou špičku a posunuje hranice larpu zase o kousek výš. Ohromně chválím práci organizačního týmu v rámci zázemí a výpravy - ať už základní věci jako jídlo a podobně, nebo epičtější záležitosti typu prostředí (zámek!!! sošky u fontány! děsivý letohrádek! Bestie! Kostel!!!) a kostýmy, všechno bylo suprově vymakané, nevšimla jsem si žádných větších chyb a jakékoliv menší nedostatky se daly řešit v pohodě a v klídku. Možná by mi přišlo fajn, kdyby bylo nějaké místo, kam vždycky, když hráč přijde, najde tam organizátora schopného poradit, potažmo kdyby se před hrou představilo, kdo všechno je schopný nám radit a s čím, křižování herního území v honu po žlutých páskách mě občas trochu rozesmutňovalo. Hrozně chválím, jak bylo řešeno světlo v zámečku, mimochodem! Čistě z hlediska marnivé ženské by mi třeba taky přišlo, že by hra klidně uživila i víc než jednoho fotografa, protože na to, kolik se toho dělo, by se ten jeden musel rozkrájet.
Workshopy před hrou se přiznám, že mi letos přišly takové hodně uspěchané, chybělo mi asi něco v trochu menších skupinkách, co bych si mohla trochu víc prožít a co by mě víc zajelo do postavy. Uvítala bych možná i více předherních scén. U mojí postavy taky imho došlo k drobnému opomenutí ohledně seznamovacích workshopů, ale stane se. Hodně se mi ale líbilo zahrnutí tance, naopak speeddating bych minimálně v tom velkém počtu postav vynechala.
Co se hry samotné týče, byla velkolepá, strhující a obrovská. Nemám pocit, že jsem viděla byť jen setinu. Bezvadně se podle mě ukázalo, co bývá silnou stránkou tohohle týmu - střet různých úhlů pohledu a různých vyhrocených situací, na jejichž opačných stranách jsou v zásadě celkem slušní normální lidi, kterým se něco stalo. Moje postava mi přišla výborně hratelná a s mými spoluhráči se interagovalo jedna báseň. Zároveň ale taky hra trpěla problémem, který je na larpu pro sto lidí asi pochopitelný - věcí bylo občas moc a nedaly se zároveň stihnout, kvůli událostem plánovaným na konkrétní časy člověk nestihl důležité pro postavu nějak osobní události. Hra taky byla tak dlouhá, že jsem já osobně prostě měla problém občas nevypadnout z role - únava a občasné udyndání komplexními zápletkami mě poněkud udolalo.
Celkově jsem ale ve hře měla prakticky pořád co dělat, nenudila jsem se a nevidím žádný výraznější organizační kiks. Důvodem, proč De la Bete ale nedám desítku, je pohled čistě subjektivní - jakkoliv jsem měla super postavu, jejíž příběh mě nadchl, nějak mám pocit, že mi v zásadě žádná z mých výrazných linek nevygradovala. Všechny jsem tak nějak lineárně řešila, v zásadě bez větších zvratů nebo nějakých epických scén, až jsem je nakonec kvůli různým úplně náhodným kiksům nevyřešila a tak nějak se rozplizly do "no, tak to teda nevyšlo". Upozorňuji, že nejsem schopná naprosto odhadnout, čím to bylo - pravděpodobně kombinací nedorozumění organizačních, mezihráčských a osobních hráčských selhání a nějaké nepřízně vyšší moci - ale prostě to tak bylo a můj zážitek ze hry to ovlivnilo k horšímu. A možná bych tedy také zmínila, že by bylo hezké, aby když něco dám jako naprosto kruciální motivaci postavy pro všechno a za každých okolností, to potom mělo aspoň nějaké drobné projevy ve hře, aby to člověku dalo impulz na tu motivaci nějak veřejněji reagovat a třeba se o ní potom bavit - takhle v zásadě všechny moje rozhovory o dané, pro moji postavu velmi zásadní věci, byly poněkud uměle vyvolané "tak já vám teď něco řeknu" :))
Rozhodně ale bez ohledu na tohle mám velký problém přestat žít na Morsange a považuji De la Bête za jednu z nejlepších her posledních let, zcela jistě hodnou zahrání, a pokud by snad byl další běh (ach prosím ano), tak zcela jistě budu chtít jet.

Larpy autorů