Legie: Sibiřský příběh

54 hráčů, 36 mužů, 18 žen, 0 obojetných

hodin, 2 dnů, 2014

Web: http://legie.rolling.cz

Autor fotografií: Tomáš Felcman, Ondra Pěnička, Lukáš Makovička

Legie: Sibiřský příběh je výpravná hra, probíhající v několika bězích mezi prosincem 2014 a dubnem 2016.

Příběh hry se odehrává na Sibiři v době anabáze československých vojsk v Rusku, hráči se pak ujmou rolí jednotlivých fiktivních legionářů a civilistů, kteří se dostali na Sibiři do problémů a v průběhu hry se budou snažit spojit se zbytkem legií. Zápletky kladou důraz na dobová témata, otázky morálky, cti a vlastenectví.
Hra je vhodná pro hráčky a hráče všech věkových kategorií. Kostýmy, zbraně, jídlo a ubytování je poskytováno organizátory. Součástí hry je pochod napříč Brdskými lesy; v takzvaných "mrazivých" variantách hry jsou vyšší nároky na autentičnost vybavení a hráči ho celou dobu nesou s sebou.

9.5

208 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

Komentáře

BrinyAndrea 09.10.2018

I s relativně velkým časovým odstupem mohu s klidným svědomím prohlásit, za mě jednoznačně nejlepší larp, kterého jsem se zúčastnila. Jsem ráda, že jsem do toho šla. Dokonce bych si to ráda ještě jednou zopakovala – samozřejmě s jinou postavou. Mohu říci, že se jednalo o nejsilnější larpový zážitek – únava, napětí, emoce, strach…bylo toho hodně. Měla jsem štěstí, protože postava mi sedla jako ulitá. Zkrátka organizátoři vědí, co dělají a dělají to velmi dobře. Kromě hry samotné také velmi chválím workshopy, které jsou dobře pojaté a pro hru velmi užitečné.

LVViktor Zemene 31.01.2018

 Legie jsou jako heroin.

Člověk na tom může jet naplno a užívat je zcela nestřídmě anebo abstinovat.

Abstinovat a toužit, toužit po návratu na Sibiř, jakkoli to zní divně.

Naše postavy usilovaly o brzký návrat domů a já doma toužím vrátit se zpět. 

Pozor, už první dávka může způsobit vážnou závislost. 

 

Vasil Jefremovič Čujkov - 9. Běh

A pár dalších krátkých rolí. 

dariaBára Drbohlavová 29.01.2018

Ana Sergejevna Karpova, 16. běh – mrazivý mezinárodní

Můj první víkendový larp. Ve čtvrtek ráno jsem vstávala s velkou nechutí a nervozitou z toho, co mě čeká. Před autobusem a 50 cizími lidmi jsem zvažovala možnost, že nenápadně zdrhnu. Přihlásila jsem sem téměř z donucení, abych to zkusila a mohla říct, že to není nic pro mě. V neděli se mi do autobusu opět nechtělo, ale z přesně opačného důvodu – nechtěla jsem zpět do reality.

Bleed mě opustil asi po 8 dnech. Dovolím si tvrdit, že Legie byly jedním z nejsilnějších zážitků mého dosavadního života. Prožila jsem dva dny v promočených botech, se zmrzlým rozpadajícím se batohem a nedostatkem kafe. Jenže nakonec na tohle všechno člověk zapomene a zbyde mu památka na zvuky střelby, barvu lesa za svitu hvězd, chuť obyčejných brambor k obědu. Napínavé události na lokacích, skvělé cizí postavy, tíživá atmosféra u Bogomilů. Zjistí, že hodnota věcí je relativní vůči okolnímu prostředí – pouhý hlt horkého čaje tě postaví na nohy, hlt vodky ti dá sílu na další kilometr, posedět u ohně tě zahřeje na další hodinu... Zato hodnota vztahů je absolutní: buď ti někdo pomůže, anebo ne. A když ne, můžeš tam snadno skončit úplně.

Měli jsme po celou dobu velké zpoždění, na vině byla nová lokace, kterou orgové sehnali na poslední chvíli, možná taky ne úplně nejlepší počasí (nad nulou, tedy sníh tál a my se patlali v blátě a loužích). Občas jsme se ztratili i my, stopaři, a průvodci nám museli pomáhat nebo nás i vzít zkratkou. Tři členové Svoloče spadli do jakési jeskyně u telegrafní stanice a museli se zavolat hasiči. Naštěstí se jim nic nestalo, brzy se k nám přidali a my jsme je častovali vtípky o "dírách" celý další den. Když jsem si myslela, že už neujdu ani 100 metrů, podařilo se mi pod náhlou palbou bílé armády předběhnout několik dalších lidí. Do vlakové stanice na konci jsme přiběhli ve 3 ráno... tedy s více než tříhodinovým zpožděním a neskutečně vyčerpaní.

Co jsem si z Legií přivezla? Obrovský respekt k lidem, kteří tohle tehdy museli přežít ne jeden víkend, ale mnoho měsíců. Sílu zatnout zuby a jít přes bolest nebo nechuť. Nefňukej! Vzpomeň si, jaks v Trubinu ležela na zemi a jedla večeři jako pes! Jak tě bratři podrželi, jak i jedna věta může pomoci se zvednout a jít dál, jak v sobě objevíš nové pocity a nevíš, co s nimi dělat.

Podle průměru hodnocení jsou Legie zřejmě jedním z nejlepších larpů v Čechách. Vidím, že mnoho lidí se jich účastní vícekrát. Vypadá to jako droga. Už se hlásím na další dva dlouhé larpy. Bude to stejné jako s drogami? Že je to napoprvé vždycky nejlepší, ale pak už to nelze překonat?

CharlesKarel Černín 10.04.2017

František Topol, 14. běh

Když vzpomínám po téměř dvou měsících na Legie, nejprve se mi vybaví jednotlivé obrazy. Plazící se postava a řinčící plechovky. Tiché našlapování v nočním šeru a pokřikování opilých nepřátel. Nevolí stažené tváře místních, kteří byli nuceni nám poskytnout přístřeší. Vyčerpané pohledy vojáků, kteří uprostřed zbořeniska domlouvají léčku na rudé. Zbytky sněhu se lesknou ve slunci na březích říčky. Nesnesitelně vibrující křik ženy v temnotě betonového bunkru. A tiché cvaknutí kohoutků prázdných zbraní v salvě za mrtvého kamaráda.

Legie mě uchvátily hned dvakrát. Především jako příběh. Tvůrcům se podařilo předat mi formou prožitku všechna témata, která si vytkli za cíl, aniž by hra působila vykalkulovaně nebo násilně. Vlastně až při závěrečné reflexi jsem si uvědomil, co všechno ve mně během pochodu dozrálo - zejména pocit, že jsem měl možnost pozorovat malou, ale neskutečně soudržnou část čerstvě zrozeného Československa, jak putuje po mapě mnohem většího Ruska. Že jsem viděl statečnost zrozenou ze zoufalství a zároveň pomáhající zoufalství překonat. A tomu všemu ještě napomohli skvělí spoluhráči a spoluhráčky mých nejbližších rolí - jak mé osudové ženy, sestry Marie, Oksana a Milena, tak i mí přátelé a nepřátelé, bratři Kučera, Kopecký, Draganov i všichni Kalvodové a Karpovovi. Mimo jiné nikdy nezapomenu na podporučíka Kučeru rozkopávajícího nosítka a křičícího: "Nepřijímám, rozumíte, nepřijímám!"

Podruhé mě Legie uchvátily jako dokonale odladěný LARP. Z pohledu hráče na mě od worshopového rozjezdu až po závěrečné promítací dobržďování působily jako dobře promazaný stroj, který ani na malou chvíli nevypadne z rytmu. Přitom ale při krátkém nahlédnutí do zákulisí jsem měl pocit až lenošivé pohody, kdy každý zná své úkoly a na všechno je spousta času, takže žádný stres. A kdykoliv jsem snad měl v roli hráče pocit, že by mě ta zběsile jedoucí mašina mohla rozmačkat, stačilo zajít za jedním za našich dvou průvodců. Tak příjemné a laskavé lidi už jsem dlouho nepotkal. Klobouk dolů před Rollingem za tohle všechno.

Kdybych měl za každou cenu najít něco k vytknutí, řekl bych, že v pátek během večera v monastyru se události (zejména ty připravené) hrnuly jedna za druhou a nebyl čas ani síla je plně prožívat, takže trochu skouzávaly po (značně unaveném) povrchu většiny z nás bez hlubšího účinku. A samozřejmě po takhle vyčerpávající hře, která navíc končila v sobotu pozdě večer, byla závěrečná party tak trochu "zombie". Vždycky je to ale něco za něco a těžko se na tvůrce zlobit, že LARP postavili na první místo. Za mě hodnocení nejvyšší.

SunnyLenka Daňková 22.03.2017

Oksana Alexandrovna Isicka, 14. běh, 10/10

Předem podotýkám, že historcké pozadí a celé téma legií pro mne bylo do hry poměrně velkou neznámou a jediné materiály, ze kterých jsem čerpala byly předherní materiály. Po hře už mám dost jasnou představu o tom, jak to tehdy mohlo být a jak se lidi cítili. Takže Legie doporučuji i z čistě edukačního hlediska. 

Po delším odstupu můžu o Legiích říct, že to byl velmi intenzivní larp, nejnáročnější, co jsem kdy hrála a to hned v mnoha rovinách. Zároveň je nutno podotknout, že mi bylo i organizátory potvrzeno, že role Oksany náročná prostě je. Takže alert pro ty, co chtějí spíše jen tak s hrou plynout a nic moc neřešit. 

Předherní techniky a workshopy fungovaly skvěle. Dokonce už v této fázi se orgům podařilo vycedit z některých z nás slzičky dojetí. 

Jídlo bylo na polní podmínky naprosto skvělé (Ujunka je prostě nejlepší) a bylo ho dost. Čaje a teplé vody bylo na můj vkus málo. Respektive než jsem se k čaji dostala, už byl vždy prázdný. 

Ubytování bylo natolik nepohodlné, že to dalo pocítit nouzi té doby :D (Šla jsem spát po poradě někdy kolem 3 ráno, kdy jsem si prošlapávala cestičku ke spacáku mezi hromadou těl a připadala si trochu jako v hromadném hrobě. Vydýchaný vzduch a chrápání ze všech stran mi dalo jasnou představu, jak to může být v takové vojenské ubikaci :D

Orgové ve hře fungovali skvěle. Celou dobu monitorovali nenápadně situaci, byli vždy po ruce, velmi obezřetně reagovali na to, když měl někdo trable a prostě byli tam celou dobu pro nás a vedle nás, takže jako hráč jsem se cítila bezpečně jako v bavlnce. A je třeba dodat, že jednou nebýt jich, tak asi půl dne totálně prodepkařím a moc neuhraju. Respekt před nimi!

Měla jsem skvělé spoluhráče, takže celá hra byla našlapaná emocemi, zápletkami a měla rychlý spád. Zároveň je třeba říct, že toto je zrovna typ LARPu, kdy můžete za určité postavy prostě jen jít a nechat se unášet tím, co se děje kolem vás. Skriptu je tak akorát, dají se vytvářet linky a ne/přátelství ad hoc. A nikomu nebude vadit, že je nějaká postava totálně pasivní, protože se tam toho děje až až. Já jsem v určitý moment taky na chvíli vypla, protože na mne dolehla únava a věřím, že jsem nikomu nic nezkazila. 

Tento LARP vám dá určitá objevení sebe sama. Jak reagujete na stres, jak na únavu, nedostatek spánku, jak na strach... Bylo to pro mne velmi zajímavé. 

Poherní projekce byla poučná a velmi dojemná a následné povídání udělalo hezký přechod mezi hrou a následnou párty.

Párty by si zasloužila vlastní prostor. Bylo mi trochu líto těch okolních lidí, co se snaží spát, zatímco my tam zpíváme a kalíme :D

Legie si určitě chci zahrát ještě jednou a věřím, že můj zážitek nebude o nic menší. 

SPoiler alert k Oksaně:

Je tam hrozně moc jmen, které si Oksana musí zapamatovat. Peklo pro člověka, co má blbou paměť na jména. Oksana byla strategicky nejsložitější a nejnáročnější role, co jsem kdy hrála. Byla jsem totálně vyšťavená, mozek převaření z věčného přemýšlení za tři rohy a i přesto nebo proto? dávám 10/10. NEvím, čím to je, ale ty Rollingové hry jsou pro mne vyčerpávající a náročné na bednu.  

 

 

KamilKamil Buchtík 15.03.2017

Legie jsou česká larpová špička. Nasazení, se kterým uvádějí organizátoři další a další běhy, je obdivuhodné. Pokud jste na hře ještě nebyli, zahrajte si, dokud máte šanci.

IsiKristína Kureková 12.03.2017

Alena Svobodová - 14.-ty beh

Myslím, že budem opakovať to, čo už sa tu písalo. Legie sú skvelý larp, majú výborne prepracovaný, dramatický a plný dej, prepojenie postáv je nadmieru uspokojivé, stále je s kým a o čom sa baviť, riešiť, občas tak, že si človek musí zvoliť, čomu sa bude venovať naplno.

Vážne. Ak chcete výborný putovací larp, choďte na Legie. Počula som to vopred a po osobnej skúsenosti potvrdzujem. Prostredie (nádherné prostredie!), rekvizity, denníky, mechaniky, org/CP vstupy - to všetko prispieva k nezameniteľnému zážitku a husto-kruto-prísnej atmosfére, pre mňa tam neboli žiadne rušivé elementy.

Rozcvička bola prekvapivo náročná (pre mňa náročnejšia ako hra samotná, ale tj tým, že som špatný bežec), počas hry sa naproti tomu dalo odpočinúť z času na čas a dobré boty tiež urobili svoje. Tiež workshopy pred hrou a info trvalo dlho do noci - to aby sme neboli tak svieži pri vstupe do hry? (keďže na Sibíri by sme sa mali pohybovať už pár mesiacov) Na druhú stranu poučená z predherných informácií som bola pripravená na väčšiu zimu, ale našťastie v kabáte bolo teplo a mäkko aj keď sa človek vrhol na zem. A bašlik je úplne najlepšia čast odevu.

Kostýmy, zbrane a vybavenie, jedlo a pod. splnili všetky očakávania a ešte ich predčili. Konečne larp na ktorom je a funguje kritický nedostatok munície! (Vďaka čomu tiež napätie graduje a človek si dvakrát rozmyslí, kedy strieľať.)

Z toho, čo som počula (od nich samotných) to je aj vhodný larp pre prvohráčov, lebo je strhujúci a dobre vedie človeka tak, kam chce - ľudia sa nestrácajú a prirodzene sa zapájajú do deja.

Myslím si, že toto je kam by mali larpy smerovať - kvalitný prepracovaný príbeh, kde sa každý hráč cíti ako hlavná postava svojho príbehu, ale pritom dej nie je tak naskriptovaný, že by som necítila slobodu v tom, čo a ako a s kým budem riešiť; zázemie a vybavenie all-inclusive, takže si nemusím zháňať alebo vyrábať kostým alebo zbraň na jednu akciu, kvalitná komunikácia orgov/CP/pomocníkov pred hrou i počas nej.

10/10 a srdečný pozdrav zo Sibíre k tomu

MíšaMichaela Hrabáková 27.11.2016

8. mrazivý běh
Komentář píšu s celkem velkým časovým odstupem, protože mě v některých ohledech ta hra zasáhla opravdu hodně a tak jsem si dala načas.

Organizační věci
Předherní část mi přišla moc hezky zvládnutá. Bylo vidět že po tolika opakováních hry už bylo vše vychytané a hladké. Fasování kostýmů a rekvizit probíhalo svižně. Moc se mi líbila lékárnička, kterou jsem jako sestra nafasovala. Sál byl pro tolik lidí celkem malý, nebylo úplně jak se rozumně ubytovat. Je škoda že není nějak rozdělený spací prostor a párty prostor. Ale o této nevýhodě zvoleného ubytování tvůrci vědí.
Večerní workshopy byly zábavné. Základní vzhled do historie přinesl zajímaví souvislosti a byl veden odlehčenou formou, bavilo mě to. Úvod do šikany zas naznačil, jakým způsobem hrdinní legionáři nahlíží na různé menšiny mezi sebou - Slováky, zajatce, divňáky... Předherní představovací scénky byly užitečné, jen mi přišlo že v některých skupinách se ten skript týkal jen pár postav a ostatní tam dělali křoví bez možnosti se nějak projevit a tím svoji postavu ostatním představit (a nestěžuji si na to protože by se mi to dělo, naopak jsem byla hlavní hvězda naší scénky!)
Workshopy druhý den byly už hodně praktické. Ženský workshop pod vedením Lucky byl jedním slovem perfektní! Následoval nácvik se zbraněmi a cvičná bitva, která víc než vyzkoušením si boje byla přínosná hlavně tím, že si všichni mohli vyzkoušet jak jim funguje vybavení (a měli tak ještě před odjezdem z baráku možnost přibrat teplé oblečení, vyřešit nefunkční či rozpadající se zavazadlo apod).
Pak už následovala dojemná část epických představení všech bratrů i sester a psaní dopisů na rozloučenou. Bylo to hodně emotivní. Díky použitému hudebnímu podkresu jsem tak pustila první slzičky ještě před začátkem samotné hry!
Mechanismy
Deníky jako nástroje fungovaly dobře. Přirozenou formou posouvaly zápletky a odtajňovaly nové zvraty. Zároveň se do nich daly psát myšlenky postav, byť na to ve hře příliš nebyl čas. Jako jedinou nevýhodu pro vyprávění příběhu vnímám to, že není úplně jasné v jaké části hry by se mělo co řešit a kdy gradovat zápletky. Stalo se mi, že jsem jeden ze svým větších konfliktů rozjela a vyeskalovala příliš brzy (dřív než mě k němu vedl skript v deníku, o kterém jsem ale předem pochopitelně nevěděla), díky čemuž pak už ztratil svůj potenciál ve chvíli, kdy pro něj byl v rámci hry vyhrazený prostor. Poučena chybou jsem u druhého konfliktu naopak čekala na jasný pokyn deníku "Konej!", který však nikdy nepřišel.
Mechanika čísla přehradní palby dobře plnila svůj účel. Nestávalo se tak příliš často, aby na jednu salvu bylo zasaženo 0, nebo naopak 100% bojujících. V každém boji měl zkrátka někdo větší a někdo menší štěstí a působilo to jako celek přirozeně.
První pomoc. Před hrou jsem se bála, že Legie jsou primárně pro hráče s puškou a ostatní si tolik zábavy neužijí. Omyl! Běhat po lese s akustickou puškou může být zábava, ale běhat BEZ PUŠKY pro raněné a pod nepřátelskou palbou poskytovat s realisticky vypadajícím vybavením a cákanci umělé krve první pomoc naříkajícím vojákům, to byl teprve adrenalin.
In-game průvodci-konzultanti jsou skvělý nápad - je možné s nimi probírat jakékoli nejistoty ohledně zápletek, trablíky a cokoli dalšího. Zpětně mě dost mrzí, že jsem tento nástorj využívala jen minimálně. Asi by mi to herně i psychicky hodně pomohlo.
Hra
Začnu obecně. Ta hra je podle mě dobře postavená. Jednotka táhne zimní krajinou, je to celé úžasně fotogenické a většinu času je co dělat a nad čím přemýšlet. Zastávky na jednotlivých lokacích posouvají příběhy dál, přesuny mezi nimi zas dávají dobrý prostor pro povídání si. Během zastávek není problém se bavit takřka s kýmkoli dalším v jednotce, při přesunech hodně záleží, zdali se prostě jde v volném zástupu, nebo zdali se po četách plížilo nebezpečným územím, pak byly interakce hodně omezeny jen v rámci jednotlivých herních skupin. Občas tak byl problém se s někým konkrétním sejít a řešit věci, ale válka holt není diskusní salon no.
Úplný začátek - vstup do hy mi přišel takový kostrbatý, možná tam byly nějaké nečekané zdržení, nevím, každopádně mi to přišlo takové podivné. Pak se ale zničehonic vše spustilo a dál už hra šlapala jak hodiny, bez jakéhokoli vytrhávání z rolí.
Herní ekonomika celkem fungovala, byť mi přišlo že byla hodně ovlivněná volností, jakou měli hráči co se týče donesení si vlastních zásob cigaret a dobrůtek jako čokoláda či vodka v placatce. Zároveň však oceňuji, že třeba ceny u CP obchodníků byly hodně flexibilní dle situace, že nejspíš nikomu nekrachla zápletka na tom, že by v osudný okamžik neměl dost cigaret na koupi pro svůj příběh důležitého předmětu.
Deníky skvěle plnily svoji roli.
Boje byly velice atmosférické, obzvlášť ty za tmy. Oceňuji práci bojových CP, kterým se dařilo budit iluzi mnohem větší jednotky, než jakou ve skutečnosti tvořili.
Nevím jestli to byl záměr nebo omyl ale na našem běhu byl kritický nedostatek munice a obvazů (ty údajně někam zmizely a dodnes nevím jestli je někdo herně ukradl coby sabotáž, nebo jestli se prostě ztratily). Bylo to občas omezující, ale zase to tvořilo celkem naléhavou atmosféru nedostatku a určité sounáležitosti, kdy lidé své tenčící se zásoby sdíleli. Přišlo mi trošku rušivé použití morfia jako ekvivalentu "léčivého lektvaru", ale chápu že určité zjednodušení je pro hru asi potřeba.
Jednotlivé herní lokace byly hezky připravené a dobře se hodící vizuelně (dača!, bogoklášter, věž...) některé ke konci mi přišly slabší, ale to už většina postav natolik řešila své gradující zápletky, že jim to bylo nejspíš jedno.
Poherní reflexe byla hodně organizovaná, chápu že “povinnost” vyjádřit se k některým tématům mohla být někomu nepříjemná, ale zároveň si myslím že to spoustě lidem mohlo pomoci si nějak utřídit myšlenky a poklidně ze hry vystoupit.
Nyní se dostávám k té více osobní části. Pokud to teprve plánujete hrát a navíc za sestru, možná to radši ani nečtěte, snažím se být mlhavě nekonkrétní,ale nějaké spoily v tom možná být mohou.
Legie jsou hodně stavěné kolem témat války, vlasti a hrdinství. Většina postav s těmito tématy různě pracuje a jejich postoje k těmto tématům a jejich případný vývoj jsou jednou z point hry. Proto jsem byla překvapená, když jsem si přečetla postavu a zjistila že u všech tří témat mám v podstatě natvrdo napsáno "toto je ti úplně volné". Nebrala jsem to jako nějaký velký problém, věděla jsem že jsou tam jiné věci, které jsou pro moji postavu důležité a které mi udělají hru i tak zajímavou. O to hůř na mě pak dopadlo to co se s mojí hrou stalo.
Legie pro mě osobně už navždy zůstanou hrou o ztrátě. Teď zpětně již vím že to byl dobře promyšlený design, ale tehdy mě to prostě rozložilo a zbytek hry jsem se z toho v podstatě nevyhrabala. Má ztráta proběhla v nečekaný moment, kdy jsem na to psychicky nebyla připravená. Navíc proběhla najednou hned na několika psychických úrovních. Na úrovni čistě herní: tedy má postava něco ztratila, něco co jsem brala že pro ni bylo ze všeho nejdůležitější. Na úrovni metaherní: tedy myslela jsem si že má hra bude o něčem, a najednou jsem zjistila že ne, a že vlastně vůbec nevím, jakou hlavní náplň, jaké téma moje hra na Legiích vůbec má mít, protože padl hlavní důvod proč tam má postava vůbec je. A také na úrovni zcela osobní: cítila jsem nebývalou radost ze skvěle sednoucích spoluhráčů, velmi intenzivní hype jak to bude skvělé, a pak mi to bylo během okamžiku násilím vyrváno a následovala úplná osobní izolace. Tyhle tři roviny se vzájemně podporovaly a výsledkem byl strašlivý šok a totální prázdno uvnitř. Na velkou část hry jsem se propadla do úplné apatie a nebýt deníčku a pocitu "musíš něco hrát, už kvůli svým spoluhráčům", asi bych minimálně celý první den prostě jen šla s ostatními a nic moc nehrála. Druhý den to už bylo o něco lepší, ale stejně mi mé zápletky přišly totálně ve stínu toho zážitku a všechny ambice najednou působily banálně a hloupě. Všechno bylo jak přes šedivou clonu. Asi v dvou třetinách hry jsem jednou ležící v krytu pod palbou zcela vážně koketovala s myšlenkou zničehonic vstát, nechat se trefit a celé to ukončit. Nakonec jsem ale tu cestu došla až do konce a jsem ráda, přes několik nevydařených věcí měl pro mě závěr některé silné momenty a i přes to (nebo naopak právě proto!) že jsem vlastně neuskutečnila vůbec žádný z původních cílů své postavy, vnímala jsem její pozoruhodnou proměnu za ty dva dny a jsem ráda, že jsem ten příběh mohla prožít.

Dozvuky toho zážitku ve mě doznívaly ještě mnoho dní po návratu z Legií. Zpětně to hodnotím jako hodně zajímavou zkušenost, teď už můžu vlastně klidně napsat že to byl můj nejsilnější zážitek tohoto larpového roku.

Dávám 10/10, aby bylo jasno ;-)

YettiJan Arbter 09.03.2016

Mám za sebou únorový běh - mrazivý, 2015 a i když je to už rok a měsíc od doby, co jsem se vrátil, stále mám příběh a osudy lidí v hlavě. Za sebe mohu jednoduše říct, že šlo o nejsilnější LARPový zážitek, který jsem kdy prožil a jsem opravdu rád, že jsem si mohl Zdeňka Kalvodu zahrát právě já. Jestli koukáte do komentářů proto, aby jste se rozhodli, zda na legii jet, přestaňte přemýšlet a začněte vyplňovat přihlášku. Stejně vás nic z toho, co si přečtete, nebo co vám přátelé řeknou, nepřipraví na to, co vás doopravdy čeká. Profesionální organizace, stoprocentní kostýmy a rekvizity, realistický a silný příběh a hlavně možnost, sáhnout si na dno a to nejen po psychické stránce.  Nejspíš je to zakázené, ale doporučuju s sebou balíček oříšků, dobře schovaný. Zachránily mě od hladovění a navíc jsme nad nimi skvěle pokecali s jinými postavami. :)

SindorJan Lička 05.03.2016

Cyril Frej, 4. běh. Kolářovci. Legie překračují rámec běžných her. Ať už je prožijete jako vojenské cvičení, osobní drama nebo hrdinský epos, zanechají ve vás něco lidského. Českou identitu. Národní hrdost bez přívlastků a prázdných hesel. Pravda vítězí - alespoň tady, mezi bratry.

AmbeřanDavid Maleček 03.03.2016

10. běh Taras Bilakov

O tom, že Legie jsou dobře promyšlený, kvalitně provedený a emocionálně silný larp už bylo napsáno mnohé - a já to mohu jen potvrdit.

Rozhodnutí vystavit hráče únavě a výraznému nepohodlí rozhodně přispívá k rozjitřenosti emocí a usnadňuje jejich pronikání skrz roli k hráči. Zároveň zůstává dost prostoru pro sehrání zajímavých a dramatických scén na místech, kde se ešalon zastavuje. 

Moc jsem si larp užil, díky a všem doporučuji.

MantelarLuděk Bohucký 23.02.2016

1. běh - Záboj Vyhlídal

4. běh - Dr. Gustav Weber

9. běh - Antonín Kalvoda

14. běh - Cyril Frej

Vrátil jsem se z Legií počtvrté a potvrdilo se mi, že ta hra je opravdu tak dobrá, že stojí za to nejen ji zahrát, ale klidně i víckrát. Jednak velká část výsledného dojmu pramení z atmosféry, kterou dokáže hra rychle a účinně navodit počínaje workshopy - jak nejsem moc jejich příznivec, tak tady mi ty ranní přijdou jako výtečně vymyšlené - přes gradaci prostřednictvím tlaku okolí a určitých zápletek a konče imitací vlaku autobusovým přejezdem. V tichu zpáteční cesty jsem vážně měl pocit, že sedím ve vlaku do Vladivostoku a hlavou mi procházely myšlenky na to, co jsem zažil. Za druhé, ta hra je vážně veliká. Při třetím hraní (a na dvou předcházejících poherních párty jsem se dozvěděl k obsahu fakt mnohé) jsem našel rozsáhlou dějovou linku, o které jsem nikdy dřív neslyšel.

Co ale považuju za nejdůležitější, jsou příběhy postav. Jsou reálné, váš i ty, co vidíte okolo vás. Takoví jsou lidé, takové problémy je potkávají, takhle oni je řeší.  Ty příběhy jsou silné, zatraceně silné. Co víc, vzbuzují ve vás pocit, že právě příběh vaší postavy, vaše dějové linky, jsou ty, o kterých by se dal natočit film nebo napsat kniha s vaší postavou v hlavní roli, o tom, co vám se stalo, a ostatní postavy by měly jen role vedlejší. A jestli přesně ten samý pocit má dalších čtyřicet lidí okolo vás, nemůžu než žasnout nad dovedností autorů. Když jsem hrál počtvrté, většinu své dějové linky jsem znal předem, a stejně jsem dostal nezřízenou nálož a pořád měl pocit, že to všechno je román o duševním vývoji mé postavy a družstva.

Opravdu, jestli chcete vyzkoušet larp založený na dramatickém ději, jeďte. 

Oproti minulým běhům se navíc opět snížily fyzické nároky na hráče, takže při rozumném výběru postavy mám dojem, že ani pro lidi se žalostnou fyzičkou, jako jsem já, není problém si ji užít.

10/10, napoprvé a beze změn navždy

StanislavStanislav Čihák 22.02.2016

8. běh – mrazivý; střelec Antonín Kalvoda

Můj první LARP jako hráč. Ocenil jsem předherní materiály, jejichž rozsahem jsem byl zprvu překvapen a které sice jsem několikrát pročítal, ale nakonec si myslím, že jsem přípravu stejně podcenil. Říkal jsem si, jestli jsem nepřestřelil - Legie jako první LARP? Našeptávači říkali, ať jedu, že to bude skvělé. Přiznám se, že jsem jim tak úplně nevěřil. Ale nelituju, jako vstup do larpového světa byly Legie ohromující.

Moje herní linka, která mi připadala přede hrou dost povědomá v porovnání s linkou mého reálného života, mě záhy uvrhla do velmi nepříjemného prostoru. Bylo to absurdní, studené, nelístostné, krvavé, ale přece tak krásně obyčejně lidské. Bylo-li záměrem odeslat ze hry člověka ve stavu psychického (a částečně i fyzického) rozkladu, který se má dívat na svět v sobě a okolo sebe jinýma očima, člověka, který si sáhne skoro až na dřeň lidství nejen svojí, pak se to u Toníka Kalvody myslím podařilo.

Oceňuji obrovské množství práce, které je za Legiemi vidět. Nemám, co bych zásadního vytknul a můžu s čistým svědomím prohlásit, že to byl nejlepší LARP, jaký jsem kdy hrál. Našeptávači měli pravdu!

ZuzanaZuzana Hrnčířová 22.02.2016

8. běh – mrazivý; Světlana Ivanovna Kovalenková-Vávrová

Nová postava, nové zážitky. Mnohé jetím podruhé ztratilo na lesku, ale mnohé zase mohlo vyniknout. Ve své podstatě jsem prvohráčům záviděla, že pro ně je všechno úplně neokoukané. Na druhou stranu jsem i ocenila předchozí zkušenost, jak hra probíhá a víc mohla uvažovat, co kdy říct a co kdy dělat.

Na Legie jsem napodruhé prostě chtěla a „bylo mi jedno, co zažiju“ (možná mají orgové tento výrok už někde vyvěšený :D). Bylo mi to jedno, protože jsem věděla, že to bude fakt dobré a za druhé jsem prostě chtěla zpátky do té atmosféry, co mě před rokem tak dokonale sundala.

Postavu jsem měla tentokrát odlehčenější. Něco se možná nepovedlo, něco mělo jiný směr, než se zamýšlelo, ale kolem a dokola mi tento vývoj nasadil brouka do hlavy, jak moc jsem hrála Světlanu a jak moc jsem se nechala ovlivnit sama sebou. Což je… blbé, když se vám nelíbí, co jste za postavu dělali :D Tohle je mimochodem obří plus Legií – postavy i jejich problémy jsou tak reálné, že se hráči podle mě nějakému přesahu do reality vyhnout nemohou.

Když jsem takhle podruhé jela „víc na pohodu“, mohla jsem si taky víc všímat, jak skvěle to je všechno vymyšlené, propletené, zařízené. Víc jsem vnímala problémy a zápletky druhých a většina z nich mi nepřišla jako klišé, ale jako vážně povedené věci k řešení (u řady z nich jsem byla ráda, že se mě netýkají ;-)). Zkrátka a jednoduše nemám, co bych té hře jako takové vytkla.

Jako skvělé vylepšení oproti minulému mrazivému běhu vidím cestu autobusem. Mít před hrou i po hře možnost půl hodiny přemýšlet už/ještě za postavu za úplného ticha, to bylo fakt silné. Taky úplný konec hry jsem si užila daleko víc a daleko „syrověji“ letos (dáno rolí).
Za mě letošní Legie nemají důvod nedostat 10 bodů. Subjektivně bych nechala pořád 9, ale to jenom z důvodů, za které jsem si mohla sama / za které rozhodně nemohl nikdo z organizátorů.

A i když jsem bezprostředně po hře nezvažovala, že bych jela potřetí (nelíbí se mi představa, že by mi měly Legie ještě zase o kousek zevšednět), už se mi po nich začalo stýskat. Takže… třeba zase za rok… ;)

Jediným celkem dost slabým bodem se mi zdála komunikace před hrou.

3. běh, Lucie Havrdová

Komentáře píšu jen k těm nejlepším hrám, takže je jasné, že mě Legie nějak zasáhly. A to jako že dost... Pro ten pocit, který mi ještě jiný larp po hře nepřinesl, to zatraceně stálo! ;-) A nejen pro něj. Nemám problém na larpech brečet, ale tady mi bylo do breku snad 10x a po hře ještě taky několikrát, což se plně slučuje s mottem: "Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně že je silný!" Legie se pro mě díky určené postavě staly vážně "zlou hrou", z čehož jsem naprosto nadšená - orgové se nebáli, spoluhráči se nebáli, prostě paráda. Taky téma jako takové nebylo a nemělo být sluníčkové, takže "temnost" larpu mi naprosto vyhovovala, protože jsem ho takový očekávala a chtěla.
Jediné, co mi z Legií nedělá best larp ever, je možná trochu moje chyba, možná logická věc pramenící ze zasazení hry jako pochodové. Pokud byl zrovna dlouhý přesun a nebyl po ruce / noze nikdo, s kým bych chtěla herně interagovat (nejvíc se to vztahuje na noční přesuny těžkým terénem, kde byl každý rád, že vůbec jde), utíkaly mi myšlenky od postavy i k realitě, což je ale spíše moje neschopnost než vada hry. Ale i čtení deníků i s několikahodinovým přestihem taky trochu nutilo přemýšlet neherně, jak se herně dostat do situace, která odpovídá deníku... (tady je ale možné, že mě to tolik rušilo hlavně v důsledku mé postavy).

Nic jiného bych nevytkla - rozhodně ne nic, co by v sobě nemělo spoiler, nebo ne nic objektivního (no dobře, nesnáším workshopy, takže i na Legiích mi některé přišly takové trochu navíc, ale jsem už vůči workshopům trochu zaujatá, no... ;-)). Naopak bych chtěla chválit, že to všechno šlapalo, jak má - a to i bez signálu! ;-) A že si někdo dal tu práci šít uniformy, předžvejkávat nám reálie, tvořit zajímavé postavy, zařizovat zbraně, sponzory, světla, ešusy a další kotel věcí, co není na jiných akcích takovou samozřejmostí. A poherní závěr i reflexe i přes můj vztah k nim byl dojemný a hezký, ale i dobře stručný, což úplně stačilo. Stejně se lidé ze všeho nejvíc potřebovali obejmout, poplácat po ramenech a trochu se vzpamatovat ;)

Legie zkrátka byly zase jednou z těch her, která domů posílá cosi přejetého, šťastně nešťastného, ale rozhodně ne normálně fungujícího podle představ reality :D Víc takových!!! ;-)

PS: Jen mě mrzelo, že i na mrazivém běhu, kam měl jet dle mého hlavně "výběr" těch, co si nebudou stěžovat, se ke konci hry, který se možná trochu protáhl, objevily nějaké ne moc herní řeči o tenkých svetrech, bolavých nohách, špatných botách, únavě apod. (zejména z řad dam, které ani nenosily kvéry nebo nosítka...). Což je ale hodnocení vůči hráčům, ne vůči hře...

TřešťaTom Tresta 22.02.2016

8. běh postava četaře Radomíra Koláře
Rozhodně jeden z nejlepších larpů, na kterém jsem kdy byl. Velmi oceňuju skvěle psychologicky propracovanou hru, na jejímž konci jsem se i já (značný cynik) téměř slzu uronil. Bylo to prostě dobrý. Za hrou je vidět spousta práce a peněz, lokace jsou uvěřitelné a některé přímo perfektní (Dača, opevněný kostel, Bílá zahrada). Z hry mám opravdu velký zážitek a za něj díky. Třešťa

ShakoKarel Nejedlík 22.02.2016

9. běh - bratr podporučík Josef Kučera (alias "bratr s bodláky na kabátě")

První dojmy:
Zatím nedokážu vyslovit konkretní číslo k hodnocení - to si nechávám uležet. Zde si jen poznačím krátký veřejný komentář, který se mi honí v hlavě (přestože jsem za poslední 3 dny spal tak 15 hodin - z toho poslední 3 hodiny až doma po návratu, tak mi to nějak nedá spát...). Hra (minimálně ta moje za bratra Kučeru) je plná střetů - věcí, které se nedají spojit a přesto se na Sibiři složitě propojili a je těžké se v nich vyznat - demokracie vs armádní hierarchie, Československo vs Rusko, válka vs láska. Být ve velicím štábu legií bylo pro mě (jako hráče) velmi náročné, ale také užasně naplňující... zejména v té hodince (auto cenzurováno pro náznaky spoilerů - buď víte, co myslím nebo se mě zeptejte), ve které mi jedna ze sester přinesla oběd, protože jsem se pro něj nestíhal dostavit... vlastně si nevzpomínám, kdy jsem se během hry v klidu najedl, aniž by neprobíhala porada štábu, vyjednávání s nepřítelem, vyšetřování vlastních lidí a nebo rovnou střelba. :) Hra za štáb je hodně nabitá od začátku do konce - je velmi težké stíhat rozhodovat o osudu 50 lidí, kteří jsou na společné cestě domů a zároveň ve stejném čase řešit osobních linky příběhu.

S odstupem času:
Asi po týdnu jsem pochopil, proč se tolik hráčů vrací na sibiř. Ani po měsíci nedokážu tu hru dostat z hlavy - pořád se tam někde motá a občas se nečekaně objeví nějaká připomínka o tom, co měl Kučera udělat, udělal nebo neudělal. Chci pryč a zároveň chci zpátky.

TerkaTereza Marková 16.02.2016

8. běh - mrazivý, Alena Svobodová

Perfektně připravená hra od zázemí přes rekvizity, příběh po postavy. Množství práce strávené nad touhle hrou je vidět a muselo být obludné. Mimo jiné hra přináší vkusně zpracované zajímavé a originální téma. To hodnotím za sebe osobně nejvíc pozitivně. Obdivuji také kvalitu propojení více než 50 postav, čekala jsem že se hra bude víc trhat na "partičky kamarádů". Jako pro hráče super hra, asi úplně nezměnila můj života, ale nej-larp za poslední rok to pro mě je. Jako pro organizátora jiných her - bylo to fascinující, inspirující, motivující ale i dost frustrující :-)

 

KukulínMilan Houžva 15.02.2016

8. běh - mrazivý, postava desátníka Jaroslava Rosola

Jsem nadšený a zároveň totálně unavený. Legie pro mě zůstanou ohromnou vzpomínkou na působivé, dojemné i zničující příběhy lidí na pozadí válečného konfliktu sehrané ve skvělých lokacích. Byl to pro mě zážitek (inu jak říká milionkrát opakované rčení zážitek nemusí být dobrý, ale silný...což platí zejména pro postavu Rosola, který ve mě asi ještě nějakou chvíli zůstane...ale samozřejmě to neplatí jen pro něj). Což tedy možná jediná věc ke kritice, jdu si hledat terapeuta (neberte to doslova, ale ještě teď jsem rozsekaný jak hračky z tržnice :) ).

MartinaMartina 05.02.2016

Player of Richard Majer in the (first) international run here. 

This was not my first game in english, but it was my first time larping abroad and my first time playing cross-gender so I was more than a bit nervous. 
But the organizers kept all of us covered, I felt safe and confident that everything would work out just fine. And it did! 

On the plane home to Sweden, I was humbled to have been invited to take part of this important piece of history and national identity. We played real people, stuck in a real struggle to get home. I enjoy playing a soldier, and the soldier game was great even if it gave slightly less time for doing non-soldiery stuff. Sould I play it again I will want to play a soldier once again, but one who can be more one of the gang.

I loved the gear, everything from gun (even though it kept clicking in the cold) to bashlyk (best piece of clothing ever). Loved the diarys (such a great way to progress game when in a short, tightly scheduled larp). Loved the locations (WFT COW-THING). Loved the NPCs (so dedicated, you did such a great job). But some of my strongest moments were the pure beauty of the snow-covered surroundings while on march. In the dusk, over that field, we WERE in Siberia. I want to do more of this, the walk-and-larp, I´ve done some but never with so dramatic locations. 

Anyways. Legion. I´ve recommended it to most of my friends, and would myself play it again if I had the chance. Hoping for more international runs, because this was inspiring and awesome and lots of players who are also organizers will borrow stuff from this to improve on their own games. Also hoping this opens up for more high-quality Czech games to go international (I´m looking at you, De la Bête.). 

Thank you all for a great game. More than great. More than game. <3

RakkaRakka Salminen 30.01.2016

This was my first international larp, and definitely worth the cost and travel. A large, amazingly well organized game - having several runs in same location really shows in seamless ease of the NPCs always being there. The props and other practical things worked really well, too.  The only major hitch was the timing of pre-game arrival and workshops, but that's easily avoidable in future runs. Some smaller things also, like publishing who plays who in good time beforehand, and mentioning whose brother has been talking with sister nurses has been seeing would have helped. 

Vera felt somewhat insulated from the worst horrors of war, and more focused on her immediate family than getting involved in other plots - but I believe that's part of how I read the character, part because of my playing style, and part because I barely slept the previous night so the in-game events of Saturday night (which there were many) were missed. I think it would have been easy to play her otherwise, as she was quite strong-willed and already involved in some plots (which would have been a lot more pressing had things been played out differently) other than her main ones.  It seemed I also missed things because of just being in the wrong place when things were happening, that might have changed things. But frustrated, hurty, warm and fuzzy family relationships were had, and until the end she figured things were going to be fine. (Turned out that nope, should have paid more attention back there either in character or as a player, but... done is done. Vera will just have to live with it.)

I have hardly any experience with playing women in modern historical games (been more on the organizing side, and focused on pre-16th century games) so it was an interesting experience. I feel that the limited options women had at the time were well reflected in the game, which is fine if you want to create a window into that world. Not something I'd want to play in every game though. But Vera was a good character, the game excellently organized, and I'll definitely tell all my friends who love suffering and long marches to come if you do another international run. 

KrásnoočkoAnna Novák Vanclová 25.01.2016

(mezinárodní běh, Taras Bilakov)

Musím to tu řádně překopat poté, co jsem si zahrála jinou roli a to takovou, kterou jsem si skutečně vybrala, měla dost času se na ni připravit a ve hře mi vážně sedla.

Jsem nadšená. Taras je nesmírně zajímavá postava s cool zevnějškem manipulátorského šméčkaře a zajímavým nitrem antihrdiny s vlastním morálním kódem a ač jsem měla trochu obavy, zda mi taková role sedne, sžila jsem se s ním skvěle, po celou dobu mě strašně bavil, měl co dělat, jako hráč mám dobrý pocit z toho, jak jsem ho podala navenek pro ostatní, a měl pro mě i přesah a dlouho po hře ve mě dozníval a povedlo se mu ze mě dodatečně vytřískat i pár slz. Byla to bez diskuze jedna z nejlepších, ne-li nejlepší postava, co jsem kdy hrála a můj dojem z tohoto běhu se dost blíží 10/10.

Což je sakra rozdíl oproti tomu, jaký pocit jsem měla ze svého prvního běhu. Což osobně vnímám jako doklad jedné slabé stránky legií: určitou nevyváženost jednotlivých linek a postav, jejich imerzních hloubek i herní náplně. Věra stála zcela mimo legionářské dění a to mi herně i metaherně přivozovalo všudypřítomný pocit pátého kola uvozu a "jsem tu jen do počtu". Taras stál zcela mimo legionářské dění - a místo toho měl vlastní, nezávislý, epický a nesmírně zábavný příběh.

Co se týče zcela praktických věcí: na mezinárodním běhu mě navíc nadchl jednak autobus z Prahy, který mi ušetřil nutnost somrovat místo v autě, odvoz z nějaké nesmyslné zastávky vlaku 10 km od místa konání, či nervovat kvůli půjčení auta a jeho následnému řízení na sněhu a ledu a navíc ještě poskytne možnost si po cestě civilně pokecat s budoucími spoluhráči než nás naženou na workshopy, zadruhé pak jídlo, které bylo nutričně i chuťově naprosto skvělé a hlavně, zorganizované tak, že s vegany a alergiky se samozřejmě počítá. (Ano, je to možná detail, ale pro mě je to fakt důležité, protože neznám větší voser a věc, která mě vyhodí z role a pohody víc, než když musím nahánět organizátory jednoho po druhém a někde stranou žebrat o svoje jídlo zatímco ostatní dávno jedí a mě se v hlavě honí "zase na mě zapomněli" či "oni na mě prostě kašlou".)

Jako poslední věc musím zmínit i tohle, ačkoli je to nad rámec hodnocení Legií, ale mělo by to někde zaznít a byla bych ráda, kdyby si to někdo přečetl: To, že mě někdo konečně nechal hrát mužskou postavu, pro mě hodně znamená (víc, než si leckdo může myslet) a můj zážitek ze hry to myslím dost umocnilo. Nepříjemné je, že se mi tím poněkud zvedla laťka toho, co od postav a larpů chci. Chci mít větší výběr zápletek a témat než se mi obvykle dostává. A chci co nejvěrnější sžití se svou postavou, což v mém případě dost možná znamená nehrát ženy.

Hodnocení jednoznačně zvedám, ale budu férová a nepřepálím to. Ty nevyrovnanosti v postavách i v organizaci jednotlivých běhů tam jsou a průměr 6 za Věru na mrazivém běhu a 10 za Tarase na mezinárodním běhu je 8.

------------------------

(3. běh, Věra Kalvodová)

Nechala jsem si to pořádně uzrát, ale ani tak pro mě není jednoduché tuhle hru hodnotit. Proto tento komentář tak nějak dělím na objektivní a subjektivní část. A začínám tou hezčí.

Objektivně je ta hra fakt skvěle udělaná. Historický setting je originální a precizně zpracovaný, výprava je boží - kostýmy, zbraně, výběr lokality a trasy... i ta přiměřená fyzická námaha a zima. "Gameplay" spočívající v netypické pochodové formě, scénách v podobě zastávek, zajímavé mechaniky pro zranění, určité skriptovanosti, deníku a možnosti si do něj v průběhu hry zapisovat, se mi opravdu velmi líbil (ačkoli některé jeho rysy jsou samozřejmě silně dvojsečné a stálo by za to na ně před hrou více upozornit - např. na to, že za pochodu se opravdu dost obtížně hledají a dobíhají postavy s nimiž potřebujete hrát, na to, že podstatná část hry probíhá za tmy, ve které je problém ony postavy vůbec rozeznat...). Průběh hry byl skvěle zorganizovaný - věřím, že to muselo být logisticky opravdu šílené a organizátory obdivuji za to, jak to zvládli.

Na druhou stranu, subjektivně... musím říct, že mi Legie při tom týdenním rozležení v hlavě poněkud zhořkly. Vyplnilo se mi bohužel to, čeho jsem se úplně zprvu bála, ačkoli mi následně tuto obavu úspěšně rozptýlila ta spousta pozitivních reakcí hráčů prvních běhů. Totiž nepříjemný metaherní pocit, že jsem tu tak trochu "do počtu". Ačkoli jsem byla tolikrát ujišťována, že všechny hráče čeká plnohodnotná hra bez ohledu na to, zda jejich postava má či nemá tu "pušku", Legie mě o tom nepřesvědčily. Očekávala jsem, že nosnou myšlenkou bude ona "obyčejnost" všech zůčastněných, pocit, že tady ve srabu na Sibiři jsou všichni stejně důležití (metaherně: zajímaví), ať už jsou to stateční vojáci nebo slabé civilistky, že to, že má postava řeší rodinné vztahy bude stejně hodnotnou linkou jako to, že někdo jiný řeší budoucnost svojí země. Ale ať jsou civilní postavy jakkoli hluboké a propracované a jejich příběhové linky dramatické a spletité, z Legií podle mě strašně jasně čpí, že jsou přeci jen hlavně o těch vojácích a o tom hrdinství. Většina té famózní výpravy se týkala boje a zbraní. V titulcích hry se vzdává hold hlavně legionářům. Na naprosté většině fotek ze hry (které tvoří podstatnou část její propagace i výstupů a jsou fakt výborné) jsou vojáci a akce. Je to možná otravné, ale použiju srovnání s loňským blockbusterem De la Bête: stovka postav od těch nejmocnějších šlechticů po chuďase a vězně, ženy i muži, starci i ucha - a podle toho, co jsem četla a slyšela od desítek hráčů, prakticky všichni měli pocit, že hrají hlavní roli - a já samozřejmě také. Naopak na Legiích jsem si připadala jako role vedlejší - jako postava (což by bylo zcela v pořádku), ale i jako hráč (což mě prostě mrzelo a bohužel musím říct, že s odstupem mrzí čím dál víc).

Moje hra spočívala především v rodinném dramatu, které jsem si opravdu užila, zvláště jeho vyvrcholení bylo opravdu silné - a za to děkuji skvělým spoluhráčům. Žere mě ale vědomí toho, že jsem vlastně hrála larp o něčem jiném a (herně i neherně) "méně zajímavém a podstatném", než bylo jeho hlavní téma. Když se v závěrečné reflexi rozebírala jednotlivá ze "tří hlavních témat hry", čekala jsem, vzhledem k tomu, co jsem v ní zažívala (a na začátku i na konci komentovala) já a mnoho dalších, že jedno z nich bude určitě "rodina". Ale nebylo.

Skvělých hodnocení má Sibiřský příběh spoustu, tak já si na to troufnu a dám 6. Snad chápete, že ne natruc, že jsem nedostala pušku a kalhoty.

TiriusJan Staněk 25.11.2015

2.běh - Heřman Kopecký

5.běh - Jaroslav Rosol

11.běh - František Topol

Hra o bratrství pro mě paradoxně byla vždy hrou o samotě. V mém podání asi dost uzavřená a přemýšlecí, ale o to silnější.

Druhý běh byl drsný po fyzické i psychické stránce. Zjistil jsem, že si z něj spoustu detailů vlastně nepamatuju, možná jsem je ani nevnímal. Bylo to surové, ale stálo to za každý krok.

Pátý běh mi přišel mnohem snesitelnější - změnou terénu, delším obdobím světla i tím, že jsem věděl, do čeho jdu. O to více (a bylo to i postavou) jsem se mohl obdivovat té úžasné katedrále vztahů, postav a zápletek, kterou autoři vytvořili.

Velmi inspirující, silné, opravdové a propracované. Legie se musí zažít, jinak nepochopíte...

ŠuhinkaIvana Šuhajdová 25.11.2015

Postava Lucie Havrdové.

Moc jsem tuhle roli chtěla, křehká něžná dívka, která má tajemství? Co víc si přát, kor od lidí, kteří mi vždycky zprostředkují neskutečné drama a emoce.

Legie pro mě osobně byly hrou, která přinesla nejtěžší téma, které jsem kdy hrála. Teď nemluvím o válce, bojích, zradě a nenávisti nebo naopak o hlubokém přátelství. Mluvím o lásce, která občas mívá až mnoho podob a tu kterou jsem odehrála řadím k těm nejhorším a nejděsivějším. Pro mě osobně byly Legie obrovská herecká výzva.

Pokud bych měla hodnotit hru jako celek, tak se mi neskutečně moc líbily kostýmy, zázemí a hlavně skvelá CP a pak především to, jak máte pocit (stejně jako u DlB), že každá postava je tím hlavním, že neexistuje nikdo jako vedlejší pěšák.

Obrovské plusové body má Lucie a David za skvělou psychohygienu po mé hře. Oba dva dokáží nastolit klidnou atmosféru a naladit se na vaše pocity. Říkají přesně to, co zrovna ted potřebujete slyšet a za to jim patří obrovské díky.

PiroshMartin Buchtík 07.08.2015

Legie potří jednoznačně k vrcholům české larpové tvorby. Zajímavý a neohraný setting, ve kterém je zasazen bezpočet příběhů a veliká produkce jsou tři jasné volby proč si larp zahrát. Pro mě je na Legiích ale nejdůležitější věcí, která propoujuje a zdůrazňuje všechny tři kvality hry, přiměřená odvaha organizátorů udělat inovativní rozhodnutí v designu hry. Zima, pochod, záměr unavit hráče, spaní v jedné místnosti, možnost si volit mezi mrazivých a běžným během - to jsou asi ta nejviditelnější, al zdaleka ne jediná designová rozhodnutí, která se ukázala být jako funkční a udělala z larpu jedinečný zážitek. Co mi úplně zvládnuté nepřišlo byla komunikace kolem larpu samotného, což do určité míry bylo dáno exponovaností hry v našem larpovém internetovém bahýnku (zdravím do daleké minulosti organizátory Systému:). Pokud se nenecháte odradit zlými internety, jistě si ji chcete zahrát. Jednoznačně jedna z nejlepších her, kterou jsem hrál.

CatieKateřina Kopecká 06.06.2015

2. běh - Světlana Ivanovna Kovalenkova Vávrová
6. běh - Marika Gombárová

Dva různé příběhy, dva různé světy, spousta emocí. A mohla bych to hrát potřetí a stejně bych byla překvapená ze spousty věcí. Taky dva různé konce, které mě donutily se trošku zamyslet. Díky. Protože po tom všem, co jsem si za ty dva běhy zažila, fakt moc ráda ještě potřetí pojedu.

EliškaEliška Černovská 19.05.2015

2. běh - sestra Alžběta Kučerová

3. běh (mrazivý) - Anna Sergejevna Karpovová

Hra je komplexním zážitkem - každá postava má silný příběh a během hraní jsem nezaznamenala žádná "hluchá" místa. Příběh je dynamický a je protkán jak obyčejnými příběhy lidí tak válkou a hrdinstvím. Odehrává se na cestě, což samo osobě hodně dodává atmosféře - cesta domů, naděje, strach, ale také únava. V mrazivém běhu navíc si všechno své nesete s sebou, což mě osobně hodně hru vylepšilo. Celkově velmi propracované do nejmenších detailů. Hodnocení 10/10. Pokud se bude někdy ještě opakovat, určitě doporučuji.

HanaHana Lauerová 06.04.2015

1.běh - Věra Kalvodová

4.běh - Raisa Michailovna Arsenjunkova

Legie jsou o válce, bolesti, lásce, smrti, přátelství, nových začátcích, naději… Legie mi toho hodně daly, mohla jsem si díky tomu prožít osudy lidí a přiučit se něčemu novému.

Popravdě jsem úplně nevěděla, do čeho jdu. Nedokázala jsem si představit larp tohoto typu. Když jsem se zeptala, kolik toho asi nachodíme (nebyl to nikdo z organizátorů), byla jsem jí ujištěna, že víc jak 8km za den to nebude a rozhodně nepůjdeme v noci. Opak byl pravdou a já si to neuvěřitelně užila.

1.běh – Věra Kalvodová
Věra patří mezi zdravotní sestry, což má jak své výhody, tak své nevýhody. Během hry mi přišlo, že jelikož je zdravotní sestra její hra je dost akční, na druhou stranu, věcí k řešení je méně než u trénu. Což je pochopitelné, ale bohužel se mi stalo, že se skoro všechny věci se vyřešily hned první večer (i když jsem se snažila řešení těch věcí prodloužit) a já další den neměla prakticky co dělat.

Bohužel se odrazilo na mé hře i to, že spoluhráčovi nesedla role, což mne mrzelo. Ale sestry z Červeného kříže a další moji spoluhráči mi pomohly na to zapomínat.

Závěr prvního běhu byl ohromující. A moji hru to nakonec zlepšilo.

4.běh – Raisa Michailovna Arsenjunkova
Jelikož jsem Legie v tu dobu měla už jednou za sebou, měla jsem zhruba představu, jakou roli bych si chtěla hrát. Raisa tou rolí nebyla. Když jsem po rozhovoru s organizátory přistoupila na to, že Raisu budu hrát, nebyla jsem z toho nadšená. Bála jsem se, že by se mohla opakovat situace z prvního běhu a já neměla co dělat. Moje očekávání nebylo tedy velké.

Když jsem se potkala před hrou se svými spoluhráči, začala jsem se těšit, protože jsem věděla, že za nimi můžu přijít kdykoliv a oni mě neodbydou. Večerní předherní scény byly skvělé, správně zasadili lidem brouky do hlavy a oni měli čas se nad tím zamyslet… Závěrečná konzultace s organizátory mě nakonec ujistila, že bude všechno dobré.

Hra začala a já se naprosto položila do děje a byla jsem jím uchvácena až do samotného konce. Nakonec se toho dělo s mojí postavou tolik, že jsem byla ráda, že jsem měla chvilku čas na to, abych přemýšlela o věcech, které se staly. Moje očekávání bylo naprosto překonáno a užila jsem si to na 110%. Raisa je podle mého názoru jedna z nejlepších postav na hře (i když to podle medailonku nemusí být zjevné) a já jsem ráda, že jsem si ji mohla zahrát.

Za to patří velké dík mým spoluhráčům, CPčkům a hlavně organizátorům, kteří vědí, co dělají a na výběru postavy si dávají záležet.

Jestli váháte na Legie jet, neváhejte a jeďte. Legie patří mezi špičku českých larpů.
10/10

HaraldPetr Kamínek 05.04.2015

6. běh Karel Novák

Autoři hry ze sebe dostali to nejlepší, co doposud ve své dlouhé autorské historii vytvořili. Pokud si chcete zkusit jeden jediný výpravný larp, jeďte na Legie.

VojtěchVojtěch Kudla 05.04.2015

5. běh Stanislav Vávra

Můj druhý LARP v životě, mě naprosto nadchl. Veškerá zodpovědnost za to jak hra dopadne, která mohla být delegována na hráče, na ně delegována byla. Myslím si, že ač je to odvážný krok, tak je prostě funkční. Nikdo si nechce zkazit hru, za kterou platil takovou sumu. Tím samozřejmě nechci, říct, že by to byla suma příliš vysoká. Naopak. Cenově je hra dostupná komukoliv, kdo je odhodlán na ni jet. 

Mé osobní dojmy
Hra na hráče vyvíjí jak fyzický tak psychický nátlak a to často dost nevybíravým způsobem. Což je dobře. Konkrétně u hry s válečnou tématikou to v naplňuje i ten, jako kdyby skrytý, lidsky-didaktický záměr (potvrzení jeho existence nechávám na autorech). Legie jsou žrádlo pro všechny hráče, kteří jsou emocinálně citlivější a užívají si možnost prožít si vypjatější situace, které, díky bohu, nemusí prožít v současnosti. 

Jako projekt jsou Legie čímsi, co má co dát, komukoliv, kdo tam přijede. Bezmála dva dny hereckých výkonů (na úrovni nezáleží) vám aspoň tak na týden až dva ... až tři po hře, vnutí do hlavy jakousi residuální představu soupodstatnosti hráče a postavy, čímž vás donutí konfrontovat se s osudem postavy na lidské úrovni ... pokud si to připustíte samozřejmě. A je škoda pokud tak neučiníte.

Závěrem bych tedy chtěl říct, že tento počin je dílo. Projev umění psát a organizovat. Tým, který se sešel aby tyto dvě činosti propletl odvedl vynikající práci a byla by veliká škoda, kdyby se Legie nevypravily na svou cestu tundrou k vlaku, příštího podzimu opět.

DavidDavid Vávra 04.04.2015

5. běh: Antonín Kalvoda

Můj první celovíkendový LARP a jsem naprosto nadšen. Z toho komplexního emocionálního zážitku jsem bleedoval ještě týden. Na začátku jsem se obával, přijel jsem do vesnického kulturního domu ke spoustě lidí, které jsem neznal. Neseděly mi kostýmy, necítil jsem se dobře. Odjížděl jsem plný silných zážitků, všichni ti lidé byli moji bratři a měl jsem si s nim hrozně co říct. 

Hrál jsem postavu Antonína Kalvody - otce tří dětí, kteří byli na frontě také. Vzal jsem si tu roli, protože jsem si chtěl vyzkoušet, jaké to je starat se o děti, navíc ve vyhrocených situacích. Možná mě to bude čekat i v reálném životě. A zážitek to byl vskutku pozitivní. Zažil jsem si i něco akce a spoustu interakce s jinými postavami.

5. běh se oproti jiným běhům docela zpozdil - mohlo za to úvodní ztracení našeho Novákova družstva a pak ne moc dobré velení poručíka Topola. Při prostojích a dlouhých pochodech lidé začali vypadávat z role. Ke spaní jsme dorazili až k půlnoci, totálně vyčerpaní a unavení a ještě jsme měli v denících spoustu herních úkolů. To je ale jediná vada na kráse.

Hrozně oceňuji množství detailů, které orgové připravili - fotka před a po válce, dopis na rozloučenou, křížek na krk co jsem našel v žebradlu, finální video, detaily lokací, ... Je vidět, že orgové do toho dali srdce a SPOUSTU práce.

Taky jsem rád, že jsem si vyzkoušel trochu disciplíny, vojenství, plazení v bahně, nepohodlí a tak. Od kamarádů slyším: "No jo, chybí ti vojna". A mají pravdu - vojna měla spoustu pozitivních dopadů na člověka, jenom trvala moc dlouho. Takhle na víkend to bylo super :)

Také kostýmy byly autentické a hlavně kompletně připravené orgy. To byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem se na tento LARP rozhoupal. LARP rozhodně předčil moje očekávání, nečekal jsem, že se tak moc dokážu vžít do role. Budu na ten zážitek dlouho vzpomínat a těším se na další LARP od Rollingu.

13. mezinárodní mrazivý běh: Ján Doubrava

Po dvou letech jsem se vrátil na Sibiř. Jak mi to chybělo! Tentokrát jsem si zkusil roli kněze Slováka Jána Doubravy. Byla to zase úplně jiná hra, Legie jsou skutečně znovuhratelné. Mezinárodní hráči byli zlatí. Produkce po třinácti bězích vyladěná do detailu. Moje postava změnila můj pohled na náboženství a vztahy v larpu. Byl to asi zatím největší larpový zážitek (a následný bleed) v životě.

16. mezinárodní mrazivý běh: Slavoj Horák

Legie jsou závislost :) Po třech letech znovu na Sibiř, tentokrát první běh na nové lokaci. Nová lokace nás v mnohém vypekla a běh byl ještě víc fyzicky náročnější než obvykle. Ale znova se ukázalo, jak je hra propracovaná a znovuhratelná. Vyzkoušel jsem si roli seržanta a velení jednotce, zajímavá zkušenost. A zažil jsem opravdu silný závěr. Nadchlo mě zapálení orgů, tak jsem se rozhodl jim na dalších bězích pomoci jako CP.

10/10

TetrisTereza Forštová 03.04.2015

Nataša Bogdanovna Pokriškinová - 6.běh

Nepovažuji se za "larpaře", mám za sebou jen pár larpů, takže jsem z legií měla hroznej strach. Historii neznám, nemám ráda válečnou tématiku a nemám ráda střelný zbraně. Večerní workshopy mě tohoto strachu zbavili částečně, dopolední výcvik úplně.

Bála jsem se i fyzické náročnosti, ale nebylo třeba (měla jsem teda dobré boty). Přestávky dostatečné, vody dostatek, jídla za mě také. Hra samotná mě okamžitě vtáhla a totálně překonala všechna očekávání. Připravený příběh i překvapení naprosto super, prostředí naprosto super, zvraty super. Nemám co vytknout.

Jediné co mě napadá jako mírně negativní, bylo docela zmatené přihlašování a zveřejňování jednotlivých dokumentů ke hře. Bylo jich moc a stejné informace byly občas na různých místech uvedeny různě. Na místě bylo naštěstí ale vše hned jasné.

Strašně moc vám děkuju za hru, budu na to vzpomínat dlouho a hodně jsem se o sobě dozvěděla. :)

ViperLukáš Makovička 02.04.2015

1.běh - fotograf
2.běh - střelec Askar Kaya
3.běh - střelec Taras Bilakov (mrazivý běh)
4.běh - fotograf
6.běh - fotograf

Do posud jsem se účastnil téměř všech běhů. Ať už jako hráč nebo jako fotograf. Místy i jako CP. Samotnou hru jsem tak poznal hned z několika úhlů a musím říci, že jsem nedokázal žasnout. Krom věcí, které popisují ostatní hráči ve svých textech, bych za sebe rád zmínil neuvěřitelnou propracovanost příběhu a postav. Organizátorům se podařilo vytvořit úžasný celek, který je ve svém jádru opravdu tvořen drobnými vlákny jednotlivých postav, které jsou vlastně jakýmsi podhoubím pro samotný legionářský pochod.

Rád bych vyzdvihl odlišnost mrazivého běhu. Základním a pro některé asi i jediným rozdílem je absence spacáků a fakt, že si hráči vše nosí s sebou. Pro mne osobně to byla nádherná zkušenost. Dostal jsem se do stavu, kdy při odchodu z každé lokace jsem automaticky řešil zda mám všechno - žebradlo, čutora, zbraň a "zavazadlo". Ztráta jakékoliv věci by znamenala velké komplikace, ba možná i smrt. Podle toho jsem se k tomu i choval a pomohlo mi to umocnit zážitek ze hry. Tuto možnost doporučuji.
Také bych rád vyzdvihl fakt, že nosítka s raněnými jsme nosili výrazně déle, než je k vidění na běžném běhu. Toto také hodnotím jako klad (samozřejmě za předpokladu, že je alespoň pár lidí na střídání). ;-)

Jinak z mého pohledu "do zákulisí" hry musím opět pochválit propracovanost této hry, která je hráčům skryta. Organizování CP, přesuny auty na lokace, příprava lokací, balení lokací, příprava kostýmů a osobních "rekvizit" je ohromující!

Na konci roku či na jaře 2016 se nejspíš budou realizovat další běhy. Pokud někdo váhá, zda přijet, nebo váhá, zda nejet znovu, tak jednoznačně doporučuji!

Hodnocení: 10/10 ( své hře samotné bych dal 9/10, ale při pohledu s odstupem na všechny běhy, kde jsem byl, musím dát 10/10)

MivkaIva Vávrová 01.04.2015

10. běh - Anna Sergejevna Karpovova

7. běh - Nasťa Karalenko <3

Edit po roce: Od 4. běhu jsem Legie celé přeložila a účastnila se organizace mezinárodního běhu a pak nakonec jela na 10. běh, protože to tak dopadlo. Skrze souhru náhod jsem sice dostala svoji vysněnou postavu, ale stejně jsem si říkala - nojo, Legie už znám, to prostě už taková síla jako poprvé nebude, žádná linka mě nepřekvapí, a navíc ty romantiky mě už tolik neberou.

Inu, přátelé, pletla jsem se jako nikdy. Bylo to skvělý a skvělý a ověřila jsem si, že spoustu věcí i když člověk zná, tak stejně ho znovu dovedou zasáhnout, jenom tím, jak jsou hráči pojaté nově a jinak. Zjistila jsem, že jsou zápletky, do kterých jsem ani já neviděla (řadící se k těm nejzlejším a nejtemnějším, co jsem na larpech kdy potkala), ale že teda zase tak zkušená larpová harcovnice, aby mě larpy nebraly, taky fakt ještě nejsem. 

Taky jsem měla pušku, kožich, dva bratry, vedla padesát lidí temným lesem, a vůbec si vyzkoušela spoustu nových a zajímavých věcí, nový a krásný příběh a tak vůbec a ověřila si, že tahle hra je vážně moje srdcovka a všechna práce, co jsem do ní věnovala, mi fakt stojí za to.

4. běh - sestra Červeného kříže Alžběta Kučerová

Hry jsem se trochu bála (nesmírně nerada dělám herní rozhodnutí založená na fyzickém nepohodlí, únavě nebo hladu), byla jsem ráda, že jsem jela na březnový a již několikátý běh, ale moje očekávání Legie naprosto krutě předčily.

Zaprvé - s fyzickým vypětím se pracovalo tak akorát, aby to pro mě bylo v pohodě (což teda částečně mohlo být dost slušným počasím). Jídlo bylo a bylo v celkem dobrém složení. Únava byla snesitelná. Pochod délkou a náročností taktéž a i jako sestra, která navíc měla pořád běhat za raněnými, jsem to v pohodě dala a únavu a fyzické vyčerpání jsem začala cítit až po hře. Jediná kritika v tomhle bodě by byla to, že by mi přišlo dobré, aby se zajistilo, že hráči budou mít v pátek kde spát mimo rachot povídání si a dovydávání věcí - osobně mě to před hrou dost únavově nalomilo, a především otrávilo, a byla jsem z toho trochu smutná. Špunty nepomáhají zdaleka dost.

Zadruhé - herně jsem pociťovala velmi precizně odvedenou práci a hru jsem si užila. CPčka byla super, trasa výborně vybraná, z mého pohledu všechna logistika fungovala, jak měla, a dostala jsem neuvěřitelnou pohlcující iluzi války, ve které jsem byla celou dobu. Vidím tam relativně velkou závislost na hráčích hrajících vůdčí pozice, ale u nás to vyšlo výborně. Zároveň všechny ty věci, které dělají osobní zážitek, se  mi povedly skvěle - bezvadný kolektiv sester, skvělí hráči vztahových linek, kteří mě i přes spoustu vlastní práce nezazdívali, neuvěřitelně silné scény podpořené prostředím (když předvánoční večer začal padat sníh a sestry začaly zpívat koledy...). Povedlo se prostě všechno to, co pomáhalo gradovat postavě - a i když jsem některé linky ukončila možná příliš brzo, stejně mi hra dál dávala dost jiných věcí na práci a dařilo se mi zapojovat do linek, kde jsem sice neměla moc co dělat, ale vlastně tak nějak dávalo smysl, jak se to vyvinulo.
Potud jsem prostě měla dobrý a plný larpový zážitek, kde mě pár věcí sralo, ale povětšinou všechno vyšlo skvěle. Potud 9/10.

Zatřetí ale musím zmínit tu neuvěřitelnou iluzi války a Sibiře, kterou se tady pomocí pochodu, trochy vojenské simulace, správně dávkovaných impulzů a lokací a vůbec všeho povedlo vykreslit. Osobně jsem v životě nezažila více pohlcující larp, kde bych vážně celou dobu měla pocit, že jsem ve válce a v té hře - a nutno říci, že největší "bleed" po hře nebyl z postavy, ale z prostředí. Myslím si, že díky tomuhle efektu je taky hra schopná svoje myšlenky - o válce a hrdinství a i o jiných věcech - do hráčů zarýt víc do hloubky a reálně je donutit se zamyslet nad věcmi, které by je jinak nenapadly, víc než jindy - pro mě třeba národnost a co to znamená být Čech. Tohle je pro mě ten bod, který Legie posouvá od fakt dobrého larpu k jednomu z nejvýjimečnějších zážitků, které mi kdy larp dal, a k jednomu z pomyslných vrcholů mojí larpové zkušenosti.

PeckaMikuláš Peksa 01.04.2015

6. běh - Jaroslav Rosol

Legie byly můj druhý larp, tak se necítím podávat nějaké znalecké posudky.

Musím říct, že to na mě udělalo hluboký dojem. Dostal jsem velmi zajímavou roli - čekal jsem od ní leccos, ale to, v co se to nakonec zvrhlo, předčilo všechna moje očekávání. Pocity po hře byly velmi silné - údajně jsem sebou ještě druhou noc po skončení hry ve spánku hodně házel. Rosol dělá docela složitá morální rozhodnutí a je těžké si to nenechat vlézt pod kůži. Zase toho člověk tolik nenaběhá, takže hra je pro Rosola asi výrazně míň fyzicky náročná než pro ostatní mužské role.

Rekvizity se mi opravdu hodně líbily, ačkoli párkrát jsem měl strach, že si něco udělám - kdyby mi v té malé místnosti spustila pistole, nevím, jestli by to neprorazilo ušní bubínky mě i té přítomné slečně.

K organizaci nemám výhrady - max. je třeba dohlédnout na to, aby se do velitelských rolí hlásili lidé s nějakými zkušenostmi s velením. Velet 50-členné jednotce není vůbec jednoduchý úkol a pokud člověk neví, jak do toho, může to ve finále působit trochu divně. Porady štábu se táhly, jednotka se při postupu občas nekoordinovaně roztrhla, mužstvo nebylo schopné předvést nějaké vojenské návyky (řadíme se na rozdávání menáže, zajišťujeme odkládané pušky, atp.). Jeden z četařů to soukromně charakterizoval jako "školní výlet s puškama". Jako desátník za to nepochybně nesu svůj díl viny. Asi bych chápal, kdyby někteří dezertovali, protože to skutečně vypadalo neperspektivně. Druhý den se to každopádně spravilo, jak se organizace "usadila".

Ten člověk, co tomu celému velí, do toho každopádně musí vletět hodně z ostra... (a jo, krafu, ale na jeho místě bych to nedal).

Tak či tak, hraní na vojáčky je důležitá část, ale ta atmosféra a děj z toho dělají naprosto jedinečný zážitek.

 

MustafaPetr Mustac 31.03.2015

1. běh - střelec Askar Kaya (regulerní přihláška, postava nabídnuta dodatečně mimo předvýběr)

6. běh - Roman Sergejevič Karpov (last minute)

Musím říct, že první běh mně trochu zklamal. Možná to bylo neduhy prvních běhů a prostě tím, že jsem nevěděl, jak v tomhle typu hry hrát, možná jsem se nechal moc otrávit nepohodlím, jehož míru jsem v té době neznal, možná je to tím, že jsem prostě skončil s rolí, která mně nebavila nebo měl smůlu na vztahy a připadal si úplně osaměle. Mám pocit, že jsem tou hrou prošel jako stín, bez většího povšimnutí, bez vážnějších vztahů, bez hlubšího zážitku. A byl jsem zklamaný.

5/10 za výpravu a hraní si na vojáčky.

Můj 2. běh, v pořadí již 6. (a zatím poslední) byl úplně jiné kafe. Nejen že organizátorské neduhy 1. běhu byly odstraněny a workshopy prošly brutálním tunningem, ale dostal jsem roli, která mi nakonec sedla takovým způsobem, že se pro mně 6. legie staly nejlepším larpovým zážitkem vůbec. (k současnému datu :P)

Dostal jsem Romana Karpova a s ním jsem dostal výzvu, příjemnou porci námahy a nepohodlí, zodpovědnost, silné vztahy, hluboká témata, uvěřitelné a pochopitelné motivace a oproti 1. běhu i možnost nalévat se vodkou. A zažil jsem naprosto kulervoucí konec, který opravdu stál za to.

15/10.

 

Výsledkem je 10/10.

Jestli budou další běhy, budu opravdu ve velkém pokušení. 

EDIT: Ne, kecám. Jestli budou další běhy, 100% jedu, počítejte se mnou!

ImiStanislava Pajerová 31.03.2015

1. běh – sestra Marie Judita
5. běh – Lucie Havrdová
6. běh – Arkadina Fjodorovna Tuchanská

Nutno dodat, že hra ušla stejně jako její hráči od prvního běhu dlouhou cestu. Zatímco první běh byl pro mne obrovské zklamání, běh pátý a šestý mě pohltil už od workshopů (chci vypíchnout vstupování a vystupování z rolí, pomocí krátkého představení postavy na podiu). Na prvním běhu jsem netušila jak hru hrát, neseděla mi role, jak se zabavit, co s některými pokyny v deníku… na pozdějších bězích je vše vysvětleno a hodně mi to pomohlo.

Hráčům doporučuji pečlivě a s rozmyslem vyplnit dotazník k přihlášce. Postavy na hře jsou zajímavé a náročné. Může se tedy snadno stát, že dostanete postavu, kterou jste si mysleli, že chcete hrát a nakonec zjistíte, že je nad vaše síly nebo jste od ní čekali něco jiného (a je to jenom vaše chyba, protože jste si v dotazníku vybájili věci, co vlastně hrát nechcete).

P.S.: Hra není jen pro lidi s kvérem! Ale je dobrý si postavu s puškou zkusit.

Po prvním běhu 6/10. Po pátém běhu 8/10. Po šestém běhu 10/10! Jsem moc ráda, že jsem dala Legiím ještě šanci.

RubčaLucka Rubenová 30.03.2015

Raisa Michailovna Arzenjuková, 6. běh, Hrádek u Manětína

Od Legií jsem měla hodně vysoká očekávání ... a ta byla naplněna.

Vyhovoval mi výběr postav - sice delší formulář pro zamyšlení, ale zaslané postavy k výběru mi pak seděly. Můžete volit zaměření na akci či na vztahy a emoce či na kombinaci obého. Nevyhovoval mi larpportál, je prostě příliš zmatený a v některých prohlížečích zcela nefunkční. 

Předherní workshopy: klasické focení, kdy ale obdržíte portrét již před hrou, abyste si mohli i vizuálně ověřit, jak se výraz vaší postavy postupně mění. David výborně uvádí do dějinného kontextu. Lucka s Evou vedou zábavný workshop o ženských zbraních. Speciální nácvik šikany. Seznámení skupin, které spolu stráví více času a předherní scénky s představením. Vojenský výcvik jsem neabsolvovala. Chyběl workshop pro prvohráče či předherní setkání párů, které mají romantické linky.

Skvělé kostýmy a rekvizity. Jakože fakt skvělé. Hodně oceňuji výběr lokalit na trase.

Hodně se mi líbila herní mechanika deníku - jak pro možnost rovnou si zapisovat své myšlenky a pocity, tak pro posouvání děje.

Děj je velmi emočně nabitý. Psychické vyčerpání však podtrhává i to fyzické a jdou ruku v ruce. Zážitek se tím však jen umocňuje, což vnímám jako plus.

Čekání před lokacemi byla někdy příliš dlouhá, zvláště pro civil, kdy člověk mohl za tu dobu trochu vypadnout z role.

Závěr je dobře zpracovaný. Nejdříve silná gradace příběhu. Následně odjezd autobusem zpět, v tichosti, ve tmě, kdy může zážitek doznívat. Následně dobře vedené reflexe vzhledem ke zvoleným tématům k diskusi.

Na závěr tedy ještě několik dojmů mé postavy:
"Válka je pro civil o čekání. Pocit naprosté bezmoci. Nemůžeme jít aktivně pomoci do bitevního pole. Nevidíme situaci. Všeobjímající strach – vždy když naši blízcí vyrazí do boje, možná jim dáváme poslední sbohem. Chtěli bychom si najít ve válce své místo a nebýt jen přítěží, ale i podporou. Můžeme se jen modlit. Nejhorší je to mrtvolné ticho, které přichází po střelbě. Strach, co na bitevním poli najdeme. Zda HO / JI tam najdeme živou. Ticho, které křičí hlasitěji než Munchův obraz.

I ve stavu naprostého fyzického a psychického vyčerpání máme silnou vůli přežít. A to i ve chvílích, kdy jsme takřka ztratili víru, že to někdy skončí. Že se jednoho dne dostaneme do cíle. Ale naděje umírá poslední – ve válce to platí o to víc než kde jinde. A tak nám náš vnitřní hlas při této zcela zoufalé cestě neustále opakuje: „A ještě jeden krok…a ještě jeden krok…a ještě jeden krok…“.

I ve válce kvete láska. Láska zoufalá. Láska neznající hranic. Láska, která nám dává smysl žít ve chvílích, kdy už vše ostatní smyslu pozbylo.

Sibiř je drsný kraj. Stejně tak krutý, jako válka. Ale komu se z tohoto místa podaří odejít, odchází mnohem silnější než kdy dřív. Ale odchází zcela jiný, než jaký přišel. Zanechal tu část sebe sama. Ale své vnitřní démony si už navždy bude vodit s sebou.

Válka je boj. Neustálý boj samého se sebou."

MuDaniel Hrnčíř 29.03.2015

nehodnotil jsem číselně, páč bych musel porovnávat s podobnými larpy (jinak bych tam střelil10) od stejných autorů (teamů, lidí...), což mi přijde úchylný. 

zkrátím to.

Legie: mrda.

Svobodník Askar Kaya - mohamedán s koberečkem za svoloč. Super role, ale nemyslím si, že by ve hře byla nějaká nesuper role. Pochod famózně krásný - fakt nádherná krajina a měsíc. Lokace vymazlený. Příběh super - silné momenty skvělé. Jedinou výtku jsem měl na hráče - David 100x zopakuje: nestrkejte si jazyk do hlav, neházejte offtopici nikdy, a nedělejte, že někoho mlátite pěstí vypadá to blbě anebo toho druhého zraníte a nekričte na lidi že jakože dostali za dva střelou a mají... - jasně všechno (kromě jazyka) se porušilo, takže za mne jsou legie super a občas ji kazí jen hráči :).

Ps: nebojte se jet - fyzicky to lze ustát v klidu máte-li kousek vůle, psychicky snad pro většinu taky (neberte si prostě drsný role) a důležitých faktů do hry se vejdou do stránky. Mnohem důležitější než učení se zpaměti je promyslet si scénu předem, nepřehrávat a jít do toho, protože legie dávají čas si všechno připravit, nenudíte se a lokace vás k tomu krásně připraví.

Dík

EliškaEliška Applová 26.03.2015

Jekatěrina Petrovna Donikinová
Arkadina Fjodorovna Tuchanska

Nebudu se rozepisovat o tom, jak jsou Legie skvělé - jsou - a mnoho lidí to již zvládlo přede mnou a já s nimi zcela souhlasím. Stejně tak jako s kritikou (snad krom toho spaní v hlučící místnosti  - to mi nevadilo).

Snad jen dodám... Jsem velice ráda, že jsem si mohla zahrát dva běhy (pár dní po sobě, na stejné lokaci). Bylo zajímavé hrát natolik odlišné role s tolik se lišícími názory, osudem a herní náplní. Bylo zajímavé porovnat oba běhy s tolik se lišící sortou hráčů.

(Offtopic: poté, co jsem dohrála podruhé, mě hra donutila přemýšlet nad tímto - jak moc je dobrý ohýbat postavu proti jejímu nastavení? I když je to ku prospěchu hry? Nebo třeba ku pomoci jinému hráči? Doteď jsem si na to neodpověděla, ještě to určitě s pár lidi proberu. Jsem hodně ráda, že mě Legie přiměly nad tím přemýšlet.)

Po zprůměrování hodnocení obou běhů nedávám úplně zcela nejvyšší hodnocení, i tak ale Legie řadím do kolonky "übercool špíly". Hodně doufám, že to šestým uvedením neskončí a že se budou ještě hodně propagovat do světa a nalákají hodně prvohráčů - nejen kvůli larpům, ale i kvůli tomu, co Legie předali snad každému z nás - zájem o tento střípek našich a ruských dějin a zdravé posílení národní hrdosti. A tak to má být :)

Edit: Dobrá, přecijen jsem si vzpomněla na věc, co mi vadila a zatím nebyla zmíněna. Není to tak, že bych za ni srážela bod, ale zamrzela. Patřím mezi lidi, kteří si občas velmi rádi zahrají se svým partnerem. Čím silnější vztah, tím líp. Klidně hodně záporný. Bohužel byli organizátoři ze zásady proti tomu. Rozumím tomu, respektuji to, proto to nepromítám do hodnocení, nicméně mě to zamrzelo (ne to, že se mi to mermomocí nepovedlo vydupat, aby nám dali společnou linku, ale to, že ani nebyla šance, že bychom ji mohli hrát.)

TermotTereza Žáčková Motalová 24.03.2015

I když jsem Legie hrála už podruhé, měla jsem pocit, že hraji vlastně úplně jinou hru. Možná tomu pomohla i jiná lokalita, ale i tak... každý běh je naprosto odlišný.

Legie by si zasloužily obsáhlejší příspěvek, ale ani u jedné ze svých postav toho nejsem moc schopná.

Za obě postavy a za celý příběh Legií bych využila poslední zápis do deníku sestry Marie Judity, jak jsme byli požádáni na poherním workshopu:
"Ve válce se ukazují ty nejlepší, ale také ty nejhorší lidské vlastnosti. Přestože se my, sestry Červného kříže, snažíme, nikdo nikdy z války neodejde nepoznamenán!"

LoudaJiří Rosol 23.03.2015

Na sepsání tohoto komentáře jsem si schválně nechával nějaký ten delší čas, což obvykle nedělám. To samo o sobě svědčí o tom, jak silně mě Legie zasáhly. Před závorku vytýkám, že na hře jsem měl velitelskou pozici, což se myslím silně odrazilo v podobě zážitku který si odnáším. Prakticky celý týden po akci se mi do myšlenek neodbytně vrací situace ze hry. To se mi u slabých her nestává. Legie jsou skutečně vysoce kvalitní a náročná hra. Souhlasím s Drirrem že by se na ní dala řada věcí zlepšit (nepohodlné spaní před hrou a po hře, nepříliš dobré páteční workshopy - zejména mám na mysli šikanu v kroužku kteoru dodnes nechápu a přijde mi pitomá, informace hloupě obsažené v milionu a jednom dokumentu ve kterých se nedá rozumně hledat bez snadného rozlišení potřebných a nepotřebných informací, postava na 14 stran ,která by se dala napsat na 5...). 

Všechny výše popsané nedostatky mi ale nijak neubraly ze zážitku ze samotné hry, který byl neskutečně silný. Téma pochodu a neustálá potřeba jít dále, spojená s odpovědností za udržení toho cirkusu na kolečkách a pokud možno v pořádku, mi sama o sobě plně postačila jako náplň. Do toho jsem měl velmi silnou romantickou linku, příběh o staré pomstě, zradě a přátelství a byl jsem neustále zatahován do linek ostatních. Do toho zima, sníh, boj, krev a pochod. Hra měla silný emocionální náboj, ještě jsem nezažil tak silné zpracování témat vlasti, bratrství a společného cíle. 

Legie musely dát neskutečnou práci, ale je to práce dobře a pokud mohu posoudit tak efektivně vložená a viditelná. Špička dnešní scény a od posledního larpu autorů De la Bete jde o skok vpřed mílovými kroky.

DrirrFilip Appl 23.03.2015

Legie jsou špičková hra, o tom asi není potřeba dlouho se rozepisovat. Následující text jsou spíš určité kritické postřehy, které z Legií nedělají nejlepší hru ever:

Výběr postav a systém komunikace a sdílení informací považuji spíše za špatný. Larpportál je strašný systém - nepřehledný, padající, ošklivý. Kdyby mi ty soubory někdo poslal jednoduše mailem, budu spokojenější. Výběr postav mi také nepřišel moc dobrý, ty obrázky jsem nějak nepochopil, byť je to originální nápad.
K předherním aktivitám. Úvod, pokec s Peldrikem super, workshopy v pátek normálka, jsem rád, že se neřešily nějaký chujoviny ale praktický věci. Nicméně přesto pár poznámek:
- Nulový servis pro prvohráče. Možná bych zvážil něco pro ně ve stylu "jak hrát naši hru".
- Spaní - Vím, že to je technický problém, ale prostě spaní ve stejné místnosti, kde se vše děje až skoro do rána je nešťastné. Špunty do uší nejsou zrovna ideální řešení.
- Ranní rozcvička - Před rozcvičkou bych uvítal prostor pro to se ráno aspoň napít a hlavně se rozhýbat! Začít rovnou běhat a plazit se vede ke zraněním. Obecně mi přišel malý důraz na bezpečnost.
Hra samotná byla z celkového pohledu fakt dobrá, sevřená, příjemně unavující a opírá se především o nastavení celého konceptu (vojenská jednotka, nutnost furt jít), který velmi pohodlně nenechává hráče se nudit (protože vždycky je možný dělat nějaký vojenský věci nebo prostě jít). To je určitě hodně fajn a v zásadě mi to hodně dělalo hru, protože (což je můj jediný větší problém se hrou) postava Radomíra Koláře, kterou jsem hrál, mi nepřijde moc dobrá. Tady jsou důvody (obsahuje SPOILERY o postavě):
Nelogičnosti – Je jich víc. Největší: sepisování petice proti Slovákům a Rusům. Notičky říkají, že mu s tím má pomoct Slovák z jeho jednotky a svobodník, co má ruskou manželku... Do teď to moc nechápu.
Nesnášenlivost, která měla být silný motorem mé hry bohužel hrát nejde (svýho Slováka má vlastně rád a ostatní nezná nebo je nepozná. V tomhle směru byly workshopy nefunkční).
Absence osobního příběhu a plochost postavy -  Ve hře Kolář nemá nikoho, s kým mohl něco hrát. Kdo by byl popsaný více než dvěma stručnými větami. V tomto směru jsem byl zklamaný, když jsem viděl jak ostatní hrají příběhy a já nemám žádnýho parťáka ve hře, se kterým bych mohl hrát. Ano člověk si to může najít a taky jsem to udělal a ano, vím, Kolář je pro hráče, kteří chtějí hlavně velet a akčnit, jenže to přece neznamená, že nemá mít příběh. Nemusí a nemá být milostný, ale třeba  o pomstě, hrdinství, hledání něčeho apod. Prostě jsem se bohužel necítil jako hlavní role, ale spíš jako sandboxová postava hozená do railroadového larpu.
Z toho všeho trochu vyplývá, že hra na mě byla dlouhá. V Trubinu už jsem cítil, že hra pro mě měla před hodinou skončit a bylo by to dobré. Pak už to bylo jen o parťáctví s Lumírem, který jsem si ve hře vytvořil a o akčnění, emočně už mě nezasahovala. Oceňuju konec a jsem rád, že jsem zůstal, protože to bylo super.

Celkově se mi hra líbila, akce je super, velení mě bavilo a věděl jsem, proč si vybírám takovou postavu. Jen jsem nečekal, že bude trochu placatá a bez příběhu. Jinak zpětně oceňuju také skvělé spoluhráče, kteří mi hru hrozně vytáhli nahoru a neuvěřitelně zvládnutou logistiku hry. Nikde se neválely nechápající cépéčka, jídlo a pití bylo všude jak mělo, spaní bylo, setkání byly připravený, nikde jsem prostě neviděl zádrhel. Tomu vzdávám největší poklonu. Fakt respekt.
Sumasumárum Legie jsou určitě výborná hra, ale postava Koláře podle mě není moc dobrá (přitom má obrovský potenciál). Každopádně i tak jsem si hru dost užil a děkuju organizátorům!

8,5/10

RychlíkJakub Rychlíček 18.03.2015

3. (zimní) běh - Bronislaw Jestrzemski

Přijel jsem, hrál jsem, odjel jsem a jsem stále nadšený. Takto by se to dalo pojmout, ale pěkně do hloubky. 

K Legiím jsem byl zpočátku velmi skeptický. Říkal jsem si, že to přece nemůže fungovat. Někam se pořád jde, občas se zastaví v lokacích, pak se zase jde, pak se čeká a nikdo pořádně neví na co a do toho se hrajou nějaké příběhy a dramata. A ejhle, ono to funguje. A funguje to takovým způsobem, jaký jsem opravdu nečekal a byl jsem velmi příjemně překvapen. 

Od postav, přes workshopy, po samotnou hru a konec byla hra výborná. Dřív jsem měl svého favorita DLB, ale po Legiích je DLB přesunuto na druhé místo. 

Na druhou stranu si myslím, že kdybych jel na jiný běh, než zimní, tak si hru užiju třeba méně. Není to tím, že hráli jiní lidi apod., ale tím, že jsme nemohli mít žádné "moderní" vybavení, tak hra dostala mnohem hlubší rozměr. Když byla zima, tak byla zima, když bylo mokro, tak bylo mokro. Žádné termo, nebo vyhřívané pytlíky do kapes. Hráči si nesli všechno na zádech a z toho byla vidět i únava, která se následně projevila při hraní. Celá jednotka, chlapy, ženský, tak vypadali opravdu jako lidi, co někam jdou a všechno co mají, tak si nesou sebou. To byla jedna z hlavních věcí, proč se mi to tak líbilo.  

A nyní bodově:

postavy - sedla mi se vším co nabízela. Styl hraní, konflikty, cíle, fajn

jídlo - nebylo ho mnoho a nebylo moc vydatné, ale to k tomu patří, na Sibiři to takhle chodilo :)

lokace a zastávky - přišlo mi, že se kolikrát čekalo déle, než bylo potřeba. Když člověk celý den chodí a potom hodinu leží, nebo sedí, tak pak tělo bolí víc, než kdyby se chodilo. 

celkový příběh a role - pecka, super, výborný. Opravdu jsem se nenudil a od pohledu mi přišlo, že i ostatní hráči měli co dělat. Příběh je velmi silný a konec ještě lepší, ale nebude spoil :)

Suma sumárum: Jsem velmi rád, že jsem si mohl zahrát a doporučuji všem :) 

PS. Příští zimní běh víc zimy a sněhu, ať je hodnocení 11/10 :)

ČikiPetr Kuběnský 17.03.2015

4. běh - Lumír Havrda

(může obsahovat drobné spoilery - před hrou doporučuju nečíst)

Racionální úvaha a celkový dojem, který ve mně Legie zanechaly, se v tomto případě trochu sváří. V prvé řadě je ale třeba říct, že tenhle larpový kousek patří mezi českou špičku (za pár let se bude říkat "mezi dobovou českou špičku", což jen víc posílí kultovní status, který má hra už dnes).
Jestli jsem se před hrou něčeho bál, pak je to jednostranný pohled na historii (legionáři byli hrdinové bez bázně a hany) a taky toho, jestli mi dvoudenní non-stop hraní nepřijde moc dlouhé. Ani jedna z obav se myslím nenaplnila. Jednostrannosti zabraňuje fakt, že se ve hře ocitají postavy z různorodého názorového spektra a různě (de)formovaných charakterů: od fanatického Koláře a Horáka, kteří si z válečné mašinérie učinili životní styl, přes otloukánka-zajatce Čecha a důstojného Kopeckého (který funguje jako názorová protiváha ve smyslu "pokud zrušíte svoji přísahu, jak se vůbec můžete koukat do zrcadla), až po svoloč, která hájí primárně svoje partikulární zájmy. Non-stop hraní na delším časovém úseku naopak považuju za plus - hlavně proto, že zjišťuju, že mě nejvíc ve hře bavily sandboxové momenty, kdy se jen tak pochodovalo a diskutovalo o všednodenních problémech člověka. Ale je pravdou, že zvlášť ke konci už jsem byl tak unavenej (a taky trochu vytočenej množstvím dramatických situací na jedné z posledních lokací), že se to trochu promítalo do schopnosti hrát imerzivně (ve smyslu vůle něco v roli dělat).

S tím souvisí jediná věc, která mi v určitou chvíli opravdu vadila a zpětně narušuje můj skvělý dojem ze hry. Je jasné, že dramatický oblouk je pro většinu lidí alfou a omegou toho, jak chápou budování osobního příběhu postavy. To má za důsledek snahu vygradovat příběh postavy těsně před koncem - ideálně v nějaké velké srdceryvné scéně pro ostatní. Dává to smysl, ale zároveň byl náš běh určitým mementem toho, jak se podobná věc může zvrtnout v noční skrumáž nenadálých úmrtí, soubojů, neustálého křiku jedné anonymní postavy na druhou a podobně. Skoro uvažuju, jestli nesepsat nějaký manifest "larpové realističnosti", která by reflektovala, že dramatický larp může být klidně i trochu oddramatizovaný, pokud jako hráč cítím, že už je toho moc. Na modelu "každé postavě velkou scénu na konci" může fungovat Rassvet, kde je dvanáct (nebo kolik) postav, ale ne padesátičlenné Legie. Dávám to v úvahu jednak organizátorům, aby se podobné věci snažili předcházet, ale zejména hráčům, protože skutečnou hru tvoří především oni.

Jinak se mi chce spíš chválit - ať jde o fantastické kostýmy a rekvizity (mimochodem frustrace ze zaseklých nábojů a a sem tam nevybuchujících granátů je pro mne zdrojem určitého potěšení, protože nepochybuju, že s podobnýma problémama se museli vojáci za první světové potýkat poměrně často a stálo to jistě hodně životů), nebo o skvělou přípravu herních materiálů. Mám-li něco drobného vytknout z předherních věcí, musím říct, že vybírat postavu na základě fotky zátiší prostě není dobrý (byl jsem s postavou spokojen, ale dost jsem tápal, na základě čeho mám vůbec vybírat - tj. co mi fotka říká), podobně zdrženlivě se stavím k využití larpportálu. Workshopy mi přišly funkční a dobré (jediná vada na kráse bylo povídání v kroužcích, na které nebyl optimální prostor - zejm. akusticky). Snad bych jen ocenil víc kontextových informací o době a politicko-společenských poměrech (jasně, dá se to načíst z wiki, ale je konfortnější si to i poslechnout).
Herní mechaniky a prvky fungovaly dobře. Moc se mi líbilo číslo určující pravděpodobnost zranění i způsob, jakým se přistupovalo k jejich ošetřování (vč. řešení problému - jak nemít v půlce hry většinu vojáků neschopných pohybu). Herní deníky taky skvělé, zvlášť s ohledem na to, že nebylo třeba se jich držet, pokud šel vývoj vaší postavy v určité fázi už trochu jiným směrem. Směřování příběhu mělo dobrou gradaci - za zvlášť nosný považuju přechod od pevného velení k jejímu postupnému rozkladu. Jak už jsem říkal, samotný pochod je prostě skvělá věc a vlastně velké novum v daném larpovém formátu. Za zvlášť nezapomenutelný považuju páteční večer, kdy jdou utahaní vojáci do kláštera, začne padat sníh a někdo upozorní, že za pár hodin začínají Vánoce a lidi spontánně začnou zpívat koledy. Tyhle drobné momenty pro mě tvořily to nejpamátnější, co si z Legií odnáším (i když pokřikování na Boha přímo v kostele, coby součást skriptovanější části hry, má taky něco do sebe :))
Mám-li pochválit hodně - musím vyzdvihnout konec hry, alespoň tedy ten konec, který jsem zažil jako nenastoupivší do vlaku. Ten pocit sounáležitosti s hrstkou vyvrženců, kteří se vydávají na další cestu po odjezdu většiny legionářů do Čech ("nikdy bych nečekal, že tu nakonec zůstanu jako součást svoloče" - "tak to prr, už je zakázaný říkat nám svoloč" - "jste svoloč a já jsem hrdej, že jsem teď svoloč taky"), se nedá adekvátně popsat. Nemluvě pak o úplném závěru, kterej ten doják ještě umocnil.

Ze zpětného pohledu - a už spíš z kategorie přemýšlení nad hrou - mám dojem, že mi Legie cosi cenného daly: mnohem líp si teď uvědomuju, jak sám hraju - co mě vlastně na hraní baví, jaký typ interakcí a s kým vyhledávám, a že při samotném hraní potřebuju rozumět postavě a napojit se na ni (i kdyby mi bylo její jednání hodně proti srsti) a zároveň ji používat jako štít - nechat prožívat události ji a ne přímo sebe (v rámci nějaké duševní hygieny).

Omlouvám se za dlouhý příspěvek, jehož některé části jsou možná spíš úvahou, kterou jsem potřeboval konzervovat pro sebe.

TalbotTomáš Bazala 16.03.2015

Hodně dlouho přemýšlím, jak pojmout hodnocení a celkem se s tím peru.

Nakonec jsem se rozhodl, že hru porovnám spíše s dalšími larpy obecně než s hrami od tvůrčího týmů, který dělal Legie. Ve srovnání s další českou produkcí jsou Legie (stejně jako další hry od Rollingu, Rosenthalu a dalších přidružených tvůrců) prostě někde jinde, na hony vzdálené a napřed. To je jejich velká deviza ... a taky problém. Jediné hry, které jsou pak porovnatelné jsou opět hry od těch samých tvůrců.

Nakonec jsem udělil známku 9/10, protože porovnání s dalšími hrami je prostě téměř nemožné. Za co jsem srazil bod? Za čiště subjektivní dojmy, které mi trochu kazily dojem. 1. představení postav pomocí obrázků mi přišlo dost špatný. Asi jsem ho nepochopil. 2. Larpportal je špatný systém. Je to tak špatný systém, že si prostě hra takového formátu, jakým Legie jsou, nemůže dovolit mít tak poruchový a "user-unfreindly" systém.
Poslední věc, která mi trochu dojem zkazila, byla vysoká míra kontrastů, které trochu působili, jakoby ani tvůrci nevěděli, jak přesně uchopit poselství hry. Na jednu stranu je to hra o hrdinství, na druhé straně o kruté realitě a nakonec je vše smáznuto ukrutným patosem. Zvláštní.

Celkově hodnotím Legie jak jednu z top her u nás, kterou ale sráží problém toho, že prostě její starší sourozenci (DlB, Porta Rossa a další) byly lepší. Zároveň to ale nijak nesnižuje hru v porovnání s celkovou nabídkou larpů v ČR.

 

PetriusPetr Turoň 10.03.2015

Přiznám se, že mám s hrou dost problém v podobě velice smíšených pocitů. Některé detaily před hrou mě docela vytáčely (ať už platební údaje rozdělené na třitiny a umístěné na třech místech, tak jiné věci). Na hru jsem jel s tím, že hodně nevím a snad mi to příprava na místě zlepší. "Dílny" ale nepomohly. 

Hra samotná rychle přinesla naprosto boží prostředí, atmosféru a autentičnost. Hodně tomu přidalo i počasí, lokace a výbava hráčů. Přestřelky v noci a jiné věci. Prostě super!

S postavou jsem měl dost velký problém (Richard Majer). Nebyl jsem si jistý jestli její pojetí chápu správně a chápu, co se po mě chce a hlavně kam to směřuje. Dost různých detailů mě mátlo a zároveň jsem nevěděl jestli je to správně nebo ne. Nevěděl jsem jestli ptaní se orgů nepovede ke spoilerům a jestli hra není postavená právě na překvapeních, tak jsem se moc neptal. Taky nepomohlo to, že vedení jednotky moc nepouštělo některé informace.
Celkově mi to dost nesedlo a to i kvůli tomu, že finální scény mojí postavy hodně nevyšly. Když se nepovede závěr, je pak celkový dojem dost pokažený. 
Taky moc nepomáhá, že kvůli dalším běhům si člověk moc o některých věcech ve hře nepopovídá, protože by spoiloval.
Jsem si jistý, že kdybych tu samou postavu hrál ještě jednou, užil bych si to strašně moc. 

Za mě hra jako celek asi někde mezi 8-10. S tím jak mi to sedlo asi někde míň. Nebudu hodnotit, protože prostě nevím. Určitě má smysl si to zahrát už jen kvůli tomu žážitku a amosféře. A taky si dost uvědomuju, že naprostá většina hráčů si z toho odnesla jiné a silnější zážitky.

TáriRegina Konířová 09.03.2015

3.běh, Alžběta Kučerová

mrazivý běh se mi moc líbil-komu se povede šít v noci, s batohem na zádech v oranici? Příběh byl velmi poutavý, atmosféra, kterou lidé vytvářeli silná a výkony všech velmi pěkné.

Workshopy se mi líbily, byly dobrým způsobem, jak se dostat do reálií světa, i když je jasné, že dostat lidi, kteří žijí v 21. století do reality začátku 20. s jeho rasismem, xenofobií a dalšími bonusy není vůbec snadné. Líbil se mi velice ženský workshop :-)

k samotné hře-je vidět, že si s jendotlivými rolemi organizátoři hodně vyhráli, já sama jsem to měla dost zapeklité vztahy. Oce%nuji, že se zlepšila logičnost ženských postav oproti jiným larpům z dílny organizátorů

Deníky byly prima, nicméně jsem úplně nenašla čas si do nich něco zapsat a po hře bylo pozdě, ale to až tak dalece nevadí, jako nápad na to, co kdy udělat, super (nicméně u mě to mělo rychlejší spád díky informacím, co jem zjistila dříve, než deník čekal, ale mojí hře to vůbec nevadilo)

Moje postava mi velmi sedla, spoluhráči byli báječní, atmosféra vánoc v sobotu večer krásná (o lavici vedle zpívali Byla cesta, byla ušlapaná a má postava mluvila o vánocích, které během války prožila úplně sama), to bylo moc dobré.

Lokalita byla pěkná, pochody tak akorát než jsem se trochu unavila, batoh se nesl v pohodě a kanady mě nezklamaly :-) v neděli jsem doma sice odpadla, nicméně, když bych musela jít další štreku, taky bych ji dala bez větších problémů.

Celkově pro mě byla hra příjemným vytržením z každodennosti, na kterou budu vzpomínat dlouho. Znovu bych jet nechtěla, zážitek je pro mě neopakovatelný. Na hru jsem jela s poměrně velkým očekáváním (byl to cca por roce a půl první larp, na který jsem jela), které bylo beze zbytku naplněno.

 

DavidDavid Dušek 08.03.2015

3. běh, Bořek Sedláček
I po dvou týcnech jsem ze hry pořád nadšený. Můžu říct, že to byla nějlepší hra, na které jsem zatím byl. Příběh i atmosféra se ohromně povedli a já si to opravdu užil.
Hezky byly vyřešené předherní workshopy. Nebyly níjak nudné a myslím, že spoustě lidí pomohly vžít se do hry ještě než začala.
Potěšilo mě také, že mrazivé běhy byly vcelku náročné a nepohodlné, jak bylo slíbeno (například vláčení nosítek v noci mimo cesty, armádní jídlo, nedostatek vody). Prostě, že to nebyl žádný výlet v kostýmech (určitě by běh šel udělat náročnější, ale chápu, že ne všechny by to potěšilo). Mimo jiné i proto jsem se na mrazivý běh těšil – zdá se mi, že často se na larpech organizátoři snaží o co největší věrohodnost, ale jakmile se to týká pohodlí hráčů, nesmí na to nikdo sáhnout. A v tom mě mrazivé běhy nezklamaly a tento trend pohodlí pro hráče konečně někdo porušil :-)
Líbil se mi nápad denníku. Je to myslím velmi elegantní řešení pokynů pro hráče. Mám k nim jen pár drobných postřehů. Nejspíš to byla moje chyba, ale stávalo se mi, že jsem například nepoznal rozdíl mezi pauzou na pití a lokací ke kontrole denníku (většinou to bylo jasné, ale občas jsem v tom měl zmatek), takže jsem v jednu chvíli byl třeba o dvě stránky pozadu (naštěstí bez vážných následků :-) ). Ale jak říkám, byla to možná moje chyba. Taky bylo trochu nepříjemné nkěteré zápisy luštit za svitu petrolejky ve chvíli, kdy bych potřeboval být někde jinde. Občas se mi také zdálo, že pokyn jde celkem proti smýšlení postavy, ale to byla spíš asi záležitost toho, jak se vyvinula situace konkrétně na našem běhu. To jsou ale jen detaily.
Líbilo se mi, že všichni jednali, jako kdyby šlo o realitu. A také, že bylo opravdu minimum věcí, které jsme si museli domyslet, či odmyslet. Lokace byly hezké, efekkty věrné a situace realistické.
Chci poděkovat všem, co se na Sibiřském příběhu podíleli. Budu na něj vzpomínat ještě dlouho.

***Tereza Hrubá 02.01.2015

1. běh Alžběta Kučerová


Nejdřív bych ráda uvedla, že jsem absolutní měšťák a v přírodě jsem nebyla, počítám tak 10 let. Legie tedy byly především velká osobní výzva. A nejen, že jsem přežila, ale celou hru jsem si neskutečně užila.

Jasně, že nevyšlo všechno... spoluhráč se komplet vykašlal na linku, takže deník záhy pozbyl platnosti, unavovaly mě prostoje, byla mi zima (že jsem nedala na ty rady o fuseklích), měla jsem hlad, cítila jsem se hrozně sama, tak dvě stanoviště jsem doufala a těšila se, až mě někdo konečně zastřelí... nicméně to všechno ve finále jen přispělo k autentické atmosféře. Čeho si obzvlášť cením je, že krom hry samotné byla spousta času na přemýšlení. Prostě ta cesta byl skvělý nápad.

Pro mě jsou Legie jedním z nejlepších zážitků vůbec. Subjektivně bych hodnotila jasných deset, nicméně objektivně chybějící linka a tím pádem i absence pochybností, váhání nebo nutných voleb pro mojí postavu snižuje hodnocení na 9/10.

Marie Judita na šestém běhu vyšla se vším všudy. Takže 10/10

NilwineKatka Hubená 29.12.2014

2. běh Věra Kalvodová

Legie mě hrozně příjemně překvapily, čekala jsem hru na vojáky, přepjaté hrdinství a pár lehce posmutnělých ženských postav, které závidí mužům pušku, a dostala jsem výborný příběh, zajímavou a plnohodnotnou postavu (i bez pušky),  nesmírně příjemné civilní hraní všech zúčastněných, několik naprosto nezapomenutelných scén a celkově velmi syrový hráčský zážitek s nejhustší atmosférou, co jsem kdy u larpu zažila. A jak už přede mnou zmínil Prasátko, Legie s odstupem času zrají jako víno. Člověk si postupně uvědomuje, jaký měly přesah, co všechno mu daly, o čem ho donutily přemýšlet a uvědomit si - a přesně tohle pro mě posouvá Legie z kategorie "fakt dobrý" na "výjimečný". A upřímně bych každému doporučila, ať si je jde zahrát.

Většina kladů už byla zmíněna, ale:

- Fyzická náročnost byla úplně v pohodě, ve skutečnosti jsem byla překvapená, že se šlo tak málo, těšila jsem se na delší pochod :) Jediné, co je potřeba, je nějak upřímně odhadnout svojí fyzičku, nepřeceňovat se, a podle toho si vybírat postavu. Hraní za pochodu podle mě fungovalo velmi dobře (pokud zrovna nebyla tma jak v pytli, ta to trochu zabíjela) a byl to pro mě zajímavý formát, který mě vážně bavil.

- Přihlašovací dotazník a předvýběr postav mě trochu děsil, měla jsem pocit, že jsem dostala na výběr úplně jiné role, než jsem chtěla, a bála jsem se, že tam nebudu mít co hrát. Ovšem ve finále jsem dostala skvělou postavu, která mi vážně perfektně sedla a splňovala všechno, co jsem hrát ne/chtěla. Takže důvěřujte organizátorům a nenechte se odradit medailonky, které stejně nikdy nemůžou dostatečně postavu vystihnout.

- Postavy mi přišly krásně lidské, příběhy byly uvěřitelné a civilní a prostředí bylo fakt autentické, což hrozně umocňovalo zážitek z Legií. Přiblížilo to prožitek mně jako hráči a pomáhalo mi to lépe se vžít do role a přirozeně fungovat ve hře. Před hrou jsem neměla k téhle části česk(oslovensk)é historie žádný vztah, a bála jsem se, že mě to jako téma nebude bavit a navíc, že jako ženská a civilistka budu takova "do počtu", ale nastavení postav a příběhu a atmosféra mě naprosto vtáhly. Měla jsem krásný silný osobní příběh, spousta vztahů a postava byla plně zapojená do děje. Obecně mi přišlo, že tam nebyla žádná postava, která by byla "doplňková" nebo neměla do čeho píchnout - a to i holky z trénu! - což si myslím, je v larpu na tohle téma úctyhodný výkon! A kromě dobře nastavené hry jsem kolem sebe měla taky partu bezvadných hráčů (a to i prvohráčů), se kterými se hrálo skvěle a výrazně přispěli k tomu, že jsem si hru takhle užila.

- Organizační servis byl špičkový - kostýmy, rekvizity, zázemí, spaní, jídlo, všechno bylo naprosto super a vyloženě komfortní. (A samozřejmě to, že jsme měli krásné počasí a nebyla moc zima téhle pohodě určitě taky pomohlo.) Speciální body navrch bych dala za bratra Mrkvičku a sestru Karalenkovou, kteří byli skvělí a po celou dobu hry byly vždy po ruce a ochotní řešit jakékoliv problémy/dotazy/pochybnosti/cokoliv, takže se nestalo, že bych jako hráč nevěděla, co dělat nebo kam směřovat.

Byť hra samozřejmě měla i své mouchy, sem tam nějaké prodlevy, místa, kdy jsem netušila co se děje či příběhově hlušší místa, tak to byly opravdu jen drobnosti, které v kontextu celé hry byly fakt nedůležité a hráčský zážitek nijak neředily. Takže závěrem, ať už máte jakékoliv pochybnosti a výmluvy, proč na Legie nejet, zapomeňte na ně a jeďte! :)

10/10

 

Edit: 4. běh  Nataša Bogdanovna Pokriškinova

Legie ani napodruhé neztratily vůbec nic ze své síly! Hodně se mi líbilo, že pokaždé byly příběh, atmosféra, motivy, se kterými jsem se setkala, i vyznění celé hry úplně jiné. Ano, moment překvapení samozřejmě už chyběl, ale o to lépe jsem si dokázala prožít a užít vývoj svého příběhu a vztahy k ostatním. A co je důležité, že i tentokrát pro mě měly Legie veliký přesah - což je to, co od opravdu kvalitního larpu očekávám. Přiměly mě zamýšlet se nad spoustou otázek a ujasnit si některé hodnoty, ač témata se lišila (v prvním běhu hlavně rodina, válka vs. pacifismus, hrdinství, v tomto běhu pak identita, přátelství, zodpovědnost, kořeny). Navíc tentokrát se dostavil i bleed, což se mi vážně moc nestává, a jen to dokazuje, že Legie mě dokázaly silně zasáhnout i emocionálně, nejen na té rozumově/intelektuální úrovni. A myslím, že velkou zásluhu na tom měla i naprosto špičková sestava spoluhráčů!

Takže Legie znovu 10/10 a staly se pro mě opravdovou srdcovkou.

PrasátkoJan Huňka 29.12.2014

1. běh Slavoj Horák
Už to, že jsem napsal co jsem hrál, protože by mi to jinak bylo líto je důkaz jak moc mě hra zasáhla. Hodně tady toho už padlo a mám hroznou chuť opakovat spoustu věcí, kterými jsem popsal facebooky bezprostředně po hře. Byl to silný zážitek a tak začnu raději tím, co by stálo za zlepšení:
Předherní workshopy se nedaly stíhat, je to hodně nabitý a s přecházením a zpožděními to prostě nešlo. Pro zážitek to ale nemělo žádný význam.
Raní rozcvička by si z mého pohledu zasloužila více "pochodových" a akcent na posloupnost velení. Myslím, že pro zážitek všech by bylo lepší, když by vojáci byli jako celek lépe organizovaní a připravení poslouchat povely. To nepřijde civilistovi samo.
Pochod byl super, ale táborový vedoucí hluboko ve mě čekal, že si někdo ve tmě o kořen ve svahu něco udělá. Neudělal. Rozhodně bych "děti" na takovouhle akci nepouštěl bez pevné kotníkové boty.
Bylo tam pár hluchých míst, zejména při čekání, které celkový zážitek spláchnul. Myslím ale, že to bylo dáno porodními bolestmi prvního běhu. Přesto by se měli důstojníci jasně vyškolit na minimalizaci prostojů při rozhodování a přijmutí odpovědnosti za rychlé, byť ne 100% promyšlené, podložené nebo správné rozhodnutí.
Deník je dobrý sluha, ale zmatený pán. Kolikrát jsem až při odchodu z lokace pochopil, co se mi deník vlastně snažil sdělit. Nakonec to ale ani nevadilo.
Tahle hra zraje s odstupem. Na hře to bylo super, po hře výborný a týden po hře vynikající. Jak člověk zapomíná na drobná utrpení a pamatuje si to co je pro něj důležité - bratry a sestry, dokonale fungující jednotku, respekt od těch od kterých by si ho člověk přál a despekt k těm kdo si ho zasloužili. Byl to opravdu nevšední zážitek, který chci aby zůstal takový jaký jsem ho měl já, na prvním "jediném opravdovém" běhu a zlobím se na jiné běhy, že ho předělávají a kazí (a večer se přistihuji při přemýšlení jak by se mi asi hrál doktor Weber). Určitě bych každému doporučil aby si to zažil, což je asi jediný způsob jak sdílet tenhle zážitek.

Chtěl jsem hodnotit 9, protože něco tu a tam haprovalo, ale dávám 10. Čemu jinému bych už pak tu desítku dal, když ne Legiím!

 

KlaKlára Wanková 28.12.2014

2. běh - Lucie Havrdová

8. mrazivý běh - Tatiana Pavlovna Draganovová

Edit po druhém hraní:

Bála jsem se že hra nebude tak fungovat když už jsem to hrála a o své postavě, i o ostatních hodně vím. Nakonec to vůbec nevadilo. I na podruhé jsem si to naprosto báječně užila. Pořád tomu dávám desítku a nemám vůbec co vytknout (krom toho že na sněhu by to bylo hezčí :D)

Po prvním hraní:

Ze hry jsem byla naprosto nadšená. Rozhodně největší zážitek letošního roku a možná nejsilnější larpový zážitek vůbec, ale jsem zatím dost ovlivněna tím že to bylo nedávno. Postava mi hrozně sedla i když jsem si původně myslela že budu hrát něco dost jiného. Technické zpracování, kostýmy, FOTKY, informace, asistence organizátorů - perfektní. Měla jsem hodně štěstí na spoluhráče.  

- Naskriptovanost mi nevadila, dávala mi smysl a když náhodou ne, tak byl vždycky po ruce někdo s kým jsem to mohla probrat.

- Workshopy byly v pohodě, to že se spalo v tělocvičně bylo uplně v pohodě. Tak když se mi v hluku blbě spí, tak si vemu špunty do uší.

- Fyzicky to nebylo náročné, docela fajn procházka, chození v noci bylo zajímavé a s dobrýma botama nebyl s terénem problém. Kdyby lucerny měly stínítka, byla by cesta uplně perfektní. Měli jsme teda dobré počasí a v mrazu, lijáku nebo se dvaceti čísly sněhu by to bylo náročnější.

- ze začátku jsem se bála že mě hra nezaujme, protože téma legií a československa mě vůbec nezajímá, ale politická témata se mi na hře ukázala jen okrajově. Věřím že takových postav je na hře víc a člověk by se o tuhle hru neměl připravit jen proto že je přesvědčen že se tam nic jiného neřeší.

- stejně tak je tam dost postav které nebojují a nestřílejí, což je taky něco co mě nezajímá

10/10

LucieLucie Hořejší 28.12.2014

Nechci psát, že to byl nejlepší larp, který jsem hrála. Těch nejlepších už bylo víc, každý ale svým vlastním způsobem. Ačkoli Legie měly podle mého názoru nějaké ty mouchy, tak pro mě osobně mají také svoje nej. A to nejsilnější atmosféru, kterou jsem kdy na larpu zažila.

Schválně píšu pro mě osobně, protože jsem hrála takovou svou malou hru ve hře a o zbytku hry nevím vůbec nic. Vzhledem k ostatním komentářům níž je ale možné, že většina hráčů má pocit, že hrála svou malou osobní hru. Může být i právě v tom ukryté kouzlo Legií...?

Na prvním běhu byl trochu problém s dostatkem a včasností jídla a pití, předherní workshopy nebyly úplně dotažené a snesly by úpravu pojetí, nebyla úplně stoprocentně zvládnutá organizace pochodu a vůbec byl občas problém, jak prvek pochodu se hrou skloubit... To všechno jsou ale organizační drobnosti technického charakteru, které se dají pro příští běhy jednoduše odstranit a vylepšit. Hra samotná je podle mého názoru skvěle napsaná, opravdu propracovaná a má hráčům co nabídnout. I víckrát.

Mě osobně hodně zaujal prvek pochodu, který hru do značné míry mění a definuje. Nějakou dobu trvalo, než se s ním hráči naučili zacházet, možná i tomu by měl být věnován před hrou větší prostor. Pochod ale dodával hře na autentičnosti. Čekala jsem, že to bude mnohem víc fyzicky náročné, nakonec to byla docela pohoda. Až mi to bylo trochu líto a za sebe bych uvítala víc zimy nebo víc kilometrů nebo náročnější terén...

Na Legie jsem nejela jen za zábavou, ale i za trochou sebevzdělání a pro podněty k zamyšlení. V tom hra rozhodně nezklamala. Legie nejsou jenom o pochodu, o válce, o vojácích... Když budete chtít, najdete prostor i k přemýšlení. Třeba o tom, jak válka mění lidi, jak může být člověk ve zlých časech mnohem silnějším než v těch dobrých... a o mnohém jiném. Zážitek z Legií je nepřenositelný, musíte ho zažít. Stojí to za to.

OlórinIvo Michal 27.12.2014

Legie jsou tak trochu kombinací larpu a vojenské simulace (minimálně tedy pro hráče v kalhotách). Můžete říct, že možná nadhodnocuji tu vojáckou složku, ale má-li se taková více jak padesátihlavá jednotka někam úspěšně přesunout, tak vojenské chování není jenom věc dobrého RP: bez nějaké té dávky discipliny se průvod táhne pomalu jako rodinka na nedělním výletě. Do druhého dne už hráči jakž takž přivyknou nutnosti organisovaného chování a šlape to lépe (pun intended).
Krom toho je také třeba držet hlídky, zapezpečovat okolí, nevzdalovat se od jednotky a vůbec vojensky fungovat, což dohromady s nutností přesunů vytváří velice zajímavé situace a časový tlak na řešení herních linek. To je rozhodně typ zážitku, kterým jsou Legie charakteristické. Na druhou stranu hráči si na to musí zvyknout (za tu chvíli šaškování na buzerplace při workshopu se toho tolik do krve nevlije) a na některé předepsané linky se z rozličných důvodů nedostane.
Proti předskriptovaným událostem působí krom nedostatku času při přesunech (přispěla i roční doba: zkuste si večer něco řešit s některým z vojáků nebo sester, když ve tmě vypadají všichni skoro stejně) také možnost zranění v boji (těžce raněný sotva bude někoho vyzývat na souboj na šavle) a prosté náhody, které tu díky velké volnosti hráčů mají prostor. Třeba v mém případě se situace ve hře druhý den s předskriptovaným deníkem již dost rozcházela. Následnou improvisaci jsem si ale užil ještě víc a snad se to povedlo tak, že žádný zůčastněný hráč nebyl ochuzen o svou porci hry...

Rozhodně je to dobrá hra, zejména pokud si rádi hrajete na vojáky. Organizátoři jsou ochotní a vstřícní; pochod není tak zlý; skvěle zpracované reálie potěší šprty; systém boje palnými zbraněmi je pro dané účely parádní;... a snad každý se dostane k nějakému tomu morálnímu dilemátku a nejedné emotivní scéně. Hrát postavu mimo hlavní sjednocující myšlenku "bojujeme, abychom jeli domů" bylo asi o něco složitější, ale také není třeba se toho příliš bát.

Některé scény rozhodně nezapomenu, ale z role jsem se otřepal snadno a nějaké strašlivé bleedy vážně nepociťuji. Dokonce to pro mě nebyl ani nr.1 zážitek. Doporučení si Legie ale rozhodně zaslouží!

GavrocheJan Winkelhöfer 26.12.2014

Kde začít? U promakané předherní komunikace, která zafungovala jako pozvánka do světa legionářů a která mě donutila si o jejich hrdinství něco málo přečíst. U nádherných zátiší, která budila obrovskou zvědavost a vysoká očekávání. U komplexního přihlašovacího systému, kde občas nezbývalo než důvěřovat organizátorům, že vědí, co o nás vlastně chtějí zjistit :-)

Jako - hej. Jedenáctistránková postava? Za mě dobrý! Deníkové zápisy dost pomáhají se do postavy vcítit, i když jde o tak vzdálenou a se hrou okrajově související věc, jako “jak se u Frejů slavily Vánoce”. Písnička k postavě nebude? Hej, nevadí, můj soundtrack k Cyrilovi má čtyři a půl hodiny :-D Celkově se mi obě postavy (první i druhý běh) hodně trefily do nálady a stylu, který bych chtěl hrát - ač tento způsob přihlašování moc nemusím, tady odvedl skvělou práci. Pěkné grafické zpracování všech textů je také záhodno zmínit.

Výprava je vážně skvělá. Padesát lidí (plus svoloč) v uniformách a kožiších prostě vypadá úchvatně, lokace jsou většinou megalomanské, výbuchy a výstřely přicházejí hojně. Chladné i palné zbraně vypadají luxusně a je jich hafo. Sibiřský příběh je relativně nákladná hra, ale každá koruna je ve výsledku vidět.

Samotná hra je hodně specifická. Tím, že se většina hry odehrává za pochodu a velká část pochodu se odehrává za tmy (i když to se asi v březnu opakovat nebude) se dost zpomaluje tok informací, od těch základních jako “Kde je kurva zbytek mýho družstva???” po ty pokročilejší typu “Netušíte, o čem se támhle bratr legionář šeptem domlouval s těmi podivnými jedinci ze Svoloče???” Celkově se příběh sune dopředu spíše tím nevyhnutelným (co se přirozeně stane) a není moc dobré spoléhat na dramatické oblouky a podobné vychytávky. Sem tam vás nějaká silná scéna potká, to ano, ale minimálně já (na obou bězích) prožíval své osobní drama hodně dovnitř a na konci mě nečekala výrazná gradace drásavých scén, ale příběh se prostě uzavřel. Přirozeně. I to je jedna z věcí, kterými je tento larp jiný a bleedhunteři tak vlastně platí daň za výjimečnou autentičnost válkou poznamenaných duší a dobového étosu. Z čehož jde bleedovat taky, ale spíš tak nějak... myšlenkově.

Po dvou bězích, před třemi dalšími dávám SUBJEKTIVNĚ 9/10, protože pár věcí k poladění vidím a chci mít kam případně zvyšovat. Legie jsou prostě super, uvidíme se v březnu.

MaudGabriela Benešová 26.12.2014

1. běh Oksana Isická 

Z 1. Oksany Isicé jsem se dostávala čtrnáct dní. Vypsala jsem se z postavy na jedenácti rukou psaných stránkách. Roli jsem měla dobrou, i když jsem si jí nevybrala úplně dobrovolně. Chci jet ještě jednou a tentokrát bych ráda za střílecí roli. Role beze zbraní mají taky smysl, i já jednu takovou měla a nelituju. Moje fyzička mi na to stačila, i když  v pátek večer jsem měla breaking point, kdy jsem se rozbrečela únavou, ale  vlastně mě to nijak nerušilo. Co chcete na Sibiři uprostřed palby? Bylo to autentický. Jela jsem na první běh a bylo mi jasný, že  proběhlo nějaký to zdržení a tak podobně, ale zas mám jistotu, že další běhy nebudou stejné a bude mě mít co překvapit. Linky jsem nestihla všechny odehrát, bylo jich dost a během pochodu (hlavně potmě) se těžko řešily. Ale opět, zážitku to nepřekáželo. 

Na Legie jeďte, tenhe druh cestování časem stojí za to.

5. běh střelec Milena Sedláčková

Z Mleny Sedláčkové jsem se dostávala měsíc. Role mi sedla jako hrnec na p..el a jsem za ni nesmírně vděčná.  Milena Sedláčková je matka, která jde do války kvůli své rodině. Tahle role byla hodně vztahová, užila jsem si pocit sounáležitosti s jednotkou, který jsem si přinesla do civilního života. Skvělý zážitek. Napětí. Zoufalství. Naděje. Překonání sebe sama ať už fyzicky (to dost často) i psychicky (taky víc než jednou). Měla jsem celou dobu co dělat. Pomohlo mi i to, že jse už některé role znala z prvního běhu, aspoň jsem tušila, kdo je s kým příbuzný, což mi při hře dost pomohlo oproti prvnímu běhu. 

Nesmírně oceňuju všechny orgy a CP, jela jsem na 6.běh jako Cépko a poznala jsem, kolik je za hrou úsilí, probdělých nocí, místy taky zoufalství a naděje. Legie si zaslouží opakování. Jeďte.

HipíkTom Tychtl 23.12.2014

Podobně jako Zevla jsem byl mimo "ty hlavní", což byla skutečně hra ve hře (ono označení "ty hlavní" není tak úplně korektní). Bylo to vlastně i o to víc silnější. Ten larp má pro mě momentálně přesah jako žádný jiný předtím. Doteď se probouzím s myšlenkama zatoulanýma u legií. A skutečně hodně mi dal závěr celé akce. Nemyslím teď herní, i když i ten byl skvělý, ale zkrátka úplný závěr. To je jeden z těch velkých vlivů, díky kterým mám Legie pořád v hlavě.
Víc ze sebe i s tímto odstupem nedostanu. Hodně toho, co bych chtěl říct je stále ještě dost abstraktní. Doplním to až se vrátím z mrazivého běhu. Ale už teď je to jasná desítka.
Jo a s tím chozením to fakt není tak hrozný. Pokud přijedete zdraví nebo pokud se vám něco vážnějšího nestane po cestě samozřejmě.

ZevlaZevla Zevla 22.12.2014

2. a 5. běh

Po 2. běhu:
Ztvárňovala jsem postavu trochu mimo hlavní skupinu  a měla jsem tak trochu hru ve hře, tudíž jsem hrála hlavně s konkrétní partou pár lidí a "společné" potíže se mě netýkaly tak jako většiny, což mě trochu mrzelo. Měla jsem ale zajímavý příběh, ač soukromý, došlo na morální rozhodování a taky jsem měla pušku, což bylo dobrý :) (Vyplývá z toho hlavně asi to, že ne všechny postavy jsou nutně emotivně ždímací a některé jsou depresivní jen trochu.)
Hra je strukturovaná podle zastávek na cestě, ke kterým se vždy váže něco, co má člověk udělat či na co se zaměřit podle hráčského deníku. Ne vždy jsem si byla jistá, na které zastávce to vlastně jsme nebo o čem deník mluví, ale vždy byli po ruce organizátoři, kteří věděli. Mně osobně deník jako takový průvodce z velké části fungoval a připadá mi to jako zajímavá mechanika, ale jakmile se někde na něco vykašlete, může se stát, že vám deník pak už nebude souhlasit a hra se vám začne ubírat úplně jiným směrem.
Hraní na pochodu s lucerničkama v zimě v lese se vyznačuje hlavně tím, že většinu akce je tma jak v prdeli, takže nemůžete nikoho a nic najít a jste rádi, když neztratíte spoluhráče a pušku, takže doporučuju hlavně nezávazné nebo nevinně se tvářící zápletky a rozhovory netýkající se života a smrti rozehrávat okamžitě po začátku hry, protože pak na to už nebudou podmínky.
Během hry naše skupina dost často hlídkovala vzadu, což mělo dost často za následek, že se k nám (nebo tead aspoň ke mně jako míň než řadovému vojclovi) nedostalo, kam se vlastně jde a co se zrovna děje (pokud se teda po nás zrovna nestřílelo), což mně tehdy nevadilo, protože jsem měla co dělat, ale teďka mi to přijde škoda, protože jsem společné problémy nevnímala dost ostře (někdy vůbec).
K fyzické náročnosti bych řekla, že ač jsem takový ten člověk, co se na výletech vždycky šine poslední a všichni na něj čekají, nepřišlo mi to extra zlé a to jsem hrála vojáčka (takže nějaké to běhání, postávání s kvérem a plížení lesem navíc). Nanejvýš mě bolely nohy, protože jsem měla mizerný boty do města. Takže kdž si vezmete dobrý boty, třeba vás nebude ani bolet nic.
Předherní rozcvička pro kalhotové postavy mi přijde jako skvělá a nepostradatelná věc, nejen proto, že si člověk poběhá a trochu si poleží v loužích a obalí se bahnem, aby na Sibiř nevyrážel příliš křepce, ale hlavně proto, že si vyzkouší, jak mu funguje jaké vybavení, co má zbytečně a co mu kde překáží, takže na hru vyrazí s funkčně uspořádanýma zbraněma atd. Jinak jsme nikde příliš nečekali, jídla, vody a čaje bylo akorát, lokace byly stylový a pěkný, kostýmy a vybavení krásný.
(Nataša Bogdanovna Pokriškinova, 2. běh)

Update po 5. běhu:
Tahle hra má sktuečně schopnost být tak mnohotvárná, že můžete jet několikrát a stejně nemáte dopředu prozrazeno nic, co by bylo pro novou postavu zásadní. Tentokrát jsem měla šanci zahrát si i všelijakou filosofii, politiku a pořádný bratrství.
Ač jsem jela podruhé, užila jsem si to snad ještě víc. Moje postava se znala nebo si chtěla povídat s kdekým, takže jsem nevěděla, kam dřív skočit a kde si při pochodu ukradnout chviličku na rozhovor s někým, kdo byl úplně jinde (hrozně moc by mi bývalo pomohlo, kdyby naše družstvo nebylo pořád na jednom místě a měnilo se různě, která družstva jsou na které straně pochodu. Byla jsem celkem smutná, když jsem nutně potřebovala cosi řešit s člověkem, který byl celou hru z rozkazu na přesně opačném konci pochodu - pokud to tu někdy bude číst nějaký budoucí hráč nějakého velitele, tohle tu nechávám k posouzení :) ). Možná i proto jsem neměla ani trochu čas přemýšlet o věcech, co se netýkaly hry. Prostě mě to na začátku vcuclo a na konci vyplivlo.
Na závěr musím říct, že jsem mezi 2. a 5. během viděla docela pokrok v předherních aktivitách a také mi připadal jasněji ohraničený a pochopitelnější začátek.
(Alena Svobodová 5)

PEEPAPetr Holenda 19.12.2014

V první řadě musím uvést, že mám naprosto tristní fyzickou kondici a tím tedy byl do značné míry ovlivněn můj zážitek na LARPu. A že nevím, kdy se jedná o dramatický LARP, kdy o survival LARP a kdy už je to living history (ke které měli Legie, alespoň pro mne, blízko).

Jedinou kaňkou na čtvrtečním programu byla naprostá neoddělenost prostorů pro spaní od prostorů pro "beforeparty" a focení (které šlo zoufale pomalu, ale to přičítám především preciznosti a profesionalitě fotografů, takže to se vlastně kritizovat až tak nedá). To mělo za následek, že byl docela problém se rozumně vyspat. Zvláště vezmeme-li v úvahu, že již po sedmé ráno druhý den byl povinný nástup na rozcvičku a obecně vstávání.
Rozcvička jako taková byla utrpení. Beze srandy. Takhle brzo ráno, ještě běhat, válet se na rozmoklé louce a tím si namočit hadry na celý den, to všechno v plné polní... i když chápu proč to bylo, vadilo mi to. Nejsem na to stavěnej.

Časový rozvrh byl obecně v tomto směru značně nahuštěný... udělat ho volnější (i za cenu o hodinu dvě kratší "Cesty") by mi asi vyhovovalo více. K organizaci před hrou je to asi tak vše.

První den cesty byl pro mne utrpení. I když postava měla nějaké linky, které bylo "třeba" řešit, neměl jsem na to. Když jsme byli na cestě, bylo ode mně vyžadováno být na určitých místech a ve střehu (rozvíjení linek nepřicházelo v úvahu). Když jsme někde na čas sedli (a nebyla nutnost někde lítat po sidequestech), byl člověk rád, že sedí a odpočívá a neměl sílu cokoliv řešit. Mnohokrát jsem organizátory proklínal za něco, za co vlastně nemohli (moje fyzička) a nesčetněkrát jsem uvažoval, jak si to trápení zkrátit (předčasnou dobrovolnou smrtí někde v přestřelce). Nakonec ale úcta k ostatním hráčům mi nedovolila někomu takto hru zkazit tím, že bych vyměknul.
Nejvíce se mi draly skrze zuby urážlivá slova především při přesunech lesy za naprosté tmy. Jakkoliv chápu, že to zvyšuje kvalitu prožitku, mně to přišlo nebezpečné a bez jakýchkoliv světel (protože po nás někdo střílí) se přesouvat občas poměrně složitým terénem mi přijde do jisté míry jako malý zázrak, že se nikomu nic nestalo. Myslím, že zranění typu vyvrknutého kotníku či nepříjemného pádu s všelijakými následky jsou něco, co se v takovýchto podmínkách může stát kdykoliv. A pak už bude pozdě. Zkrátka chodit v noci někudy, kam by se člověk dvakrát nehnal ani za světla, není dobrý nápad.

(Za největší štěstí pak považuji to, že mi byla kýmsi odcizena puška a já jsem se s tím krámem nemusel po zbytek dne tahat :-D)

Druhý den jsem se cítil kupodivu poměrně dobře. Což mělo pozitivní vliv na hru i na můj zážitek. Byl jsem sice nadopován ibuprofeny, ale více se mi chtělo hrát, více jsem se snažil se všemi interagovat a zkrátka tak nějak obecně jsem se snažil vnést do hry více i pro ostatní. Na to jsem první den kvůli vyčerpání totálně kašlal. Snad i děj druhého dne byl tak nějak bohatší a poměr mezi přesuny a zajímavými místy mi více vyhovoval. Více se dělo, gradace se stupňovala. Druhý den zkrátka téměř nechal zapomenout na nešvary dne prvního. Za což jsem za sebe velmi rád.

Myslím si, že nějaká ta várnice s čajem by měla být prakticky na každé zastávce. Nechci to počítat, ale mám pocit, že byla tak na každé druhé. Zkrátka pravidelněji. Onen harmonogram cesty by mohl být i průhlednější bez asistence bratra Mrkvičky, poněvadž by člověk více věděl kolik ještě bude potřebovat čaje, než se dorazí na další checkpoint.

Hra jako taková fungovala. "Zevnitř" to vypadalo, že všechno klape a zapadá do sebe, hráči se baví a hru si užívají. Což je vlastně asi nejdůležitější.

Na Legie budu rozhodně vzpomínat. Ale víckrát už tam nepojedu. Zážitek to byl dozajista kvalitní a atmosféra byla nesmírně hutná a emotivní, nicméně za tu námahu mi to podruhé nestojí. Už proto, že by ten příběh byl do jisté míry prožitý a prožitek by tedy nebyl tak originální.

Můj obdiv však patří jak organizátorům, kteří odvedli nesmírný kus práce (který je na hře vidět), úžasným (i když pekelně těžkým a neohrabaným) kostýmům a navození snad až neopakovatelné atmosféry. Stejně tak můj obdiv patří hráčům, kteří bez zafňukání a mnohdy s nemalou únavou došli až do konce cesty. Vím, že pro některé to bylo přinejmenším stejně obtížné, jako pro mne.

Tak tedy díky všem zúčastněným. A omlouvám se těm, se kterými jsem třeba měl nějakou linku a neřešil jsem ji. Sám jsem na to nenalezl sílu a dostatečnou motivaci ve víru všech okolních důležitějších událostí.

Všechny případné zájemce prosím o to, aby brali v potaz, že to není zas tak strašné náročné, jak to může z tohoto popisu vypadat. To jen já jsem na tom tak mizerně. Rozhodně se to dá s větším či menším úsilím nebo sebezapřením zvládnout. Není to vražda :-)

7/10

El... 18.12.2014

Že to bylo skvělé, že to byl jeden z nejlepších larpů v mém životě, že to bylo celé skvěle zpracované… to vám asi moc neřekne. Byl jsem na prvním běhu, chtěl bych začít nějakou negativní kritikou, vždyť to byl první běh, určitě tam bylo spoustu nedodělků, ale já je neviděl a to je asi to, o čem ty nejlepší larpy jsou. Silné téma z české historie a dobře zpracované postavy. Nechci spoilovat, navíc hodně už řekli a řeknou jiní. Tak snad jen to, že pokud nejste vyloženě odpůrci pohybu a dokážete dojít alespoň od počítače do lednice, nemusíte se „pochodu“, který je součástí Legií bát. Je to vážně spíše taková procházka, navíc vám po cestě dají i najíst, a pokud si k tomu ještě vezmete placatku, nemáte se čeho bát.

PůlnočniceMichaela Portychová 17.12.2014

Osobně - doporučila bych Legie každému, kdo je na tom v základu fyzicky dobře a chce si zažít silný, válečný příběh. A je jedno, jestli vás tohle období zajímá nebo ne...postavy a jejich osudy dokážou člověk strhnout. Mě to tedy rozhodně strhlo. Ráda bych řekla, že jsem taky rozhodně měla tu úplně nejlepší postavu ve hře...=) Taže tohle fakt bude inteznivně subjektivní. Na úvod: Více méně se jsem schopná ztotožnit s většinou pozitivních komentářů, které tu ostatní psali. Tak jen zkusím ještě přidat něco z vlastní hlavy.

Chlapi budou tvrdit, že je to jen procházka...a ve své podstatě, pro mě to taky nebyl žádný zásadní problém. Ale prostě jo, pochoduje a běhá se ve tmě (místy v mizerném terénu, bahně, kopcích), pravděpodobně se pořádně nevyspíte, budete špinaví, ze střelby nejednomu člověku vyskočí adrenalin...a ano, někoho to může unavit/vyčerpat. Nemá smysl hrát si na hrdinu, pokud zrovna dojíždíte antibiotika, nebo prostě celkově někde něco skřípe. Jestli z popisu máte pocit, že na to nemáte, proč se trápit? Není hanba tohle vynechat. Pokud si ale v základu přijdete zdraví a v pohodě, larp není nijak extra náročný. Za sebe říkám: unavila jsem se nesmírně spokojeně. Je tedy pravda, že my jsme měli dost hezké počasí. Kdyby lilo nebo mrzlo až praštělo, asi by dojmy byly dost jiné.

Válka, emoce, rozhodnutí, drama. Mrkněte na fotky a hodně vám to řekne o žánru. V téhle hře se umírá, protože v bojích na Sibiři se prostě umírat musí. Spousta postav nekončí hezky. A ano, někdy to je skript, ale vytváří to velmi dobré herní momenty. Pokud člověk nechce postavu, co umře v půlce hry, prostě si to vyplní při přihlašování. To, že přežije až do konce, mu ale prostě nikdo nezajistí - už kvůli variabilitě příběhu. Skutečně to může skončit milionem a jedním způsobem. A to je boží. Jen není na místě čekat králíčky a jednorožce...

Každý si tu může najít něco - hrdiny i zbabělce, ženy se zbraní i beze zbraně. Velitele. Řadové vojáky. Jde dost o to, vyjasnit si, co člověk chce, a pak si podle toho vybrat postavu - a nebát se prostě orgům ty priority napsat co nejdetajlnějc. Vyplatí se to. Mně postava nesmírně sedla a pak se to jen vezlo.

Je jasné, kolik tahle věc musela tvůrcům dát práce - pěkné jsou jak dějové, tak historické detaily. Smekám klobouk a děkuju za všechny hodiny, co nad tím pánové a dámy museli strávit.

Inu, můžu s čistým štítem říct, že na svůj pobyt na Sibiři u Hvožďan vážně jen tak nezapomenu. Hned bych jela znova...jen si ten jedinečný zážitek nechci kazit. Takže už budu navždycky závidět každému, kdo to bude právě prožívat poprvé. =)

 

KláříKlára Doubková 17.12.2014

3. běh - mrazivý - Arkadina Fjodorovna Tuchanská

Už jsem to hrála podruhé. A podruhé jsem byla hlavní role ve svém vlastním příběhu. Vřele doporučuju. Zázemí, workshopy, vše je dobré.

 

 

 

2. běh - Naděžda Andrejevna Fjodorovna

Musím reagovat na to, že kdo neměl zbraň, jako by nebyl... a na to, že civil jsou chudáci. A časem se rozepíšu. 

Užila jsem si to. A to jsem tam, prosím pěkně, rozdávala jídlo a k snídani mazala chleby. Měla jsem velmi silnou romantickou linku. Ano, kdyby tahle nevyšla, tak bych byla asi docela smutná, ale ona vyšla. A kdyby nevyšla, tak by to určitě bratr Mrkvička nebo sestra Karalenko vyřešili. Nebojím se, že bych si to neužila. Opět jsem vyhrála larp. A to jsem to vážně nečekala.

Bylo to silné, bylo to drsné, bylo to intenzivní. A jsem překvapená, že to šlo zvládnout poměrně snadno. 

Další běh bude ten mrazivý. A jako voják, ať to mám z druhé strany.

 

Důležité poznámky 

- když se píše, že suché ponožky pomáhají i do mokrých bot, je to pravda

- věci, bez kterých se "určitě neobejdete", z batohu ani nevyndáte. 

- Hodně pít je fajn, hodně chodit do lesa v sukních je méně fajn. 

 

 

LischaiPavel Gotthard 17.12.2014

Jako disclaimer musím říct, že jsem měl velké, velké, velké štěstí na postavu. Vlastně si myslím, že jsem měl nejlepší postavu ve hře a vyžral to nejskvělejší, co Legie můžou účastníkovi dát.

Díky postavě a sledu okolností jsem se v půlce protlačil do velení, takže jsem si na začátku užil střílení a běhání a když už se to pomalu okoukalo, spadl jsem do úplně nové hry s novými spoluhráči, kde se řešila jednotka jako celek a morální dilemata. Což bylo tak super, jak super to zní. O to víc jsem se cítil provinile, když jsem kolem sebe viděl lidi, co neměli pušku, tahali nosítka nebo byli smutní civilisti. Nevím, možná měli taky nějakou super hru, ale bojím se, že ne tak báječnou jako velící s kvérem.

Takže váš hráčský zážitek podle mě dost závisí na tom jestli máte zbraň (+1), střelnou zbraň (+5) nebo někomu velíte (+10). Bojím se, že když chytnete špatnou roli, hrozně snadno se můžete stát otloukánkem co tahá nosítka a ešusy, protože to je věc, kterou frajeři s frčkami a puškami dělat nebudou.

Hra je podle mě taky hrozně moc závislá na velících důstojnících, kteří vytvarují její podobu. Aby to fungovalo, musí někdo udílet rozkazy a lidi si musí chtít trochu „hrát na vojáčky“. Řešit, kdo bude držet jaké křídlo, hulákat rozkazy, pořád salutovat, krýt se za stromy – i když ví, že je to vlastně trochu zbytečné. Pokud jsou dobří důstojníci, je to super. V našem běhu hrál jednoho z četařů Dexter, který má dlouholeté zkušenosti s reenactmentem a airsfotem, a když on dával rozkazy, najednou jsme byli v armádě.

Dále jen telegraficky:

+ Některé herní lokace jsou naprosto skvělé. Podle fotek už jistě modří tuší, že se nebude hrát jen venku – a je to moc dobře. Scéna u **** byla pro mě jeden z nejvíc cool larpových zážitků vůbec.
+ Organizačně a logisticky zvládnuté. Organizátoři budou asi brblat, že to šlo líp, ale my dostali vždycky včas najíst a CP byla tam, kde být mají. Takže jakýpak copak.
+ Je pěkně zvládnutá konzistence postav, všem docela věříte, že by mohli na legiích být a funguje to dohromady.
+ Fyzicky je hra úplně v pohodě pro někoho, kdo je zvyklý chodit s batůžkem na výlety. Občas se muselo jít po tmě po nějakém svahu s kořeny nebo přes rozblácené pole, ale všechny tyhle věci podle mě zažijete na libovolném puťáku. Takže jsem si zažil trochu nepohodlí, ale zase ne moc. Podle mě velmi dobře nastaveno.

- Některé herní lokace jsou naopak hodně provizorní a trochu to zamrzí (tady byla vesnice, teď je tu jen pár ohořelých tyček). Chápu, že postavit zbořeniště vesnice není jen tak, ale rozumíte mi.
- Občas se objeví nějaká trošku až fantasy linka („Pátráme po něčem hrozně schovaném, máme nějaké indicie, řešíme to…“), která úplně neladí se settingem, ale buďto jich nebylo moc, nebo se mi vyhnuly, takže v pohodě.
- Hodně se přesunuje po tmě, což je otrava, protože se s během toho s nikým nedá moc mluvit. Ale to bude zřejmě v březnu lepší, protože se nebude trapně stmívat ve 4 jak teď.

Takže shrnuto: Pokud budete mít štěstí na roli a velící, bude to bezva. Pokud ne, neumím to zaručit. Objektivně myslím že tak 8/10, subjektivně pro mě jasných 9/10.

EolisBořek Zelinka 16.12.2014

Pochod, stres, boj, zima, pochod, stres, zima boj... Válka není dobrý čas, pro nikoho, kdo se jí přímo účastní. A na Sibiři už vůbec.

Je pravda, že některé herní mechanismy skriptují hru a hráči jsou o tom dopředu uvědoměni a během workshopů se kromě jiného dozví, jak se skriptováným obsahem nakládat. Přesto má hra celkem výraznou volnost v hraní jednotlivých postav, což mi prokázaly značně odlišné výsledky her prvního a druhého běhu.
Hra to není nijak veselá, taková válka nebývá. Ale je silná v příbězích jednotlivců i celé jednotky.

Hráči dostanou možnost zjisit, jak může být někdy důležité obětovat se za ostatní nebo jak těžké může být nést za ně odpovědnost. Rozhodnutí činěná v průběhu hry nejsou snadná a často se můžete dostat do situace kdy budete volit mezi špatným a horším. Protože na ta dobrá není čas, prostředky a mír.

Na to, jak rozsáhlý prostor musel být postupně připravován a organizován je třeba pochváli dobře fungující organizaci, i způsob, jak zajistit průběžnou podporu hráčům po celou dobu hry.

Účastnil jsem se prvního běhu a očekával jsem výrazně méně, než jsem od hry dostal. Přesto byla hra mírně poznamenána některými prvotními nedostatky, které velmi pravděpodobně byly a budou snadno napraveny.
Za první běh 8/10 (s tím, že jsem přesvědčen že každý další běh už může být jen lepší)

DashPatrik Musil 16.12.2014

1. Běh Četař/Svobodník Vladimír František Eusebius Kinský

Předně říct, že Legie byla můj první larp. Narazil jsem náhodně na odkaz a když jsem viděl téma, řekl jsem si musím to zkusit. Předně říkám, že jsem se vrátil velice nadšený.

Bál jsem se, že v konkurenci zkušených hráčů budu jakýsi ztracený, ale naštěstí se to ukázalo jako liché. 

Přípravné materiály, které jsme dostali byly obsáhlé a dle mě pro vžití se do psotavy určitě dobré. 

Hra byla určitě promyšlená a velice dobře zorganizovaná. Spojené prvky pochodu a různých zastávek dávaly možnost interakce i vlastního klidu, který člověk občas potřeboval. Různé problémy, které se vršily na jendotku jako celek nemohli organizátoři ovlivnit. Když velení stávkuje nepomůže ani sebe větší org s magickým hlasem.  

Jediné negativum, které vidím je předskriptování některých věcí, které se někdy prostě nedají stihnout. Za sebe vím, že spoustu věcí jsem prostě nemohl ani udělat. Neříkám, že mi to vadí, protože jsem rozdělal další linky. Ovšem dle mě to může být trošku svazující. 

Legie byly o válce, únavě, smutku, zoufalství, ale taky lásce k bratrům, štěstí, naději. 

Nevyspalost, přepady(kterých dle mě mohlo být více - protože občas byly dost nehezké prostoje), vyčerpání. Bez tohohle by Legie nebyly Legiemi. 

Nakonec musím říct, že jsem si nemohl vybrat lepší první larp než byly Legie!

9/10

 

 

GenevieveAnna Vrr 16.12.2014

1. běh - Jekatěrina Petrovna Donikinová

4. běh - Anna Sergejevna Karpovova

9. běh - Arkadina Fjodorovna Tuchanska

(po 9. běhu, mém třetím)

Je hrozně moc znát, kolik práce na tom organizátoři nechali od prvního běhu. Už u čtvrtého běhu jsem si říkala, že je to vychytaný, že si dali záležet a dopracovali třeba nějaké drobnosti. U čtvrtého běhu jsem měla dojem, že každá postava je naprosto rovnocená a byla jsem fascinovaná množstvím silných příběhů, na které jsem narážela během svojí naplněné hry.

A po devátém si říkám: vau, netušila bych, že to jde ještě víc dotáhnout. Lehká změna trasy, která mě příjemně překvapila, dotaženost CP, vyhráli si s produkcí. Musím říct, že teď je to opravdu pro mě perfektní larp, kde se prostě nic nepokazilo, nikde jsem si neříkala: ty voe... . Jsem prostě nadšená. Jedinou výtku mám k 9. běhu, že hráči poměrně často vypadávali z rolí, ale to je drobnůstka, která se prostě stává.

Co se týče rolí, co jsem hrála, tak si myslím, že jsem obsáhla poměrně různé postavy a všechny se mi líbily. Každá z nich je uvěřitelná, každá je jiná. Co zvláště mě nadchlo je to, že jsem si mohla vyzkoušet, jaké to je, když dvě postavy vypráví stejný příběh, jenom z jiného úhlu. Tohle mám hodně ráda na historii a tady jsem potěšená, že jsem si to mohla vyzkoušet. Všechny tři role hodně silné, všechny tři strašně zajímavé.

Jak jsem váhala, jestli jet potřetí, tak jsem v zásadě přesvědčená o tom, že pojedu po čtvrté, až to budou svízelníci zase uvádět. 

.....

(po 1. běhu, nebudu to mazat, je to tak, jak to bylo tenkrát)

Když mi prvně vyprávěli o hře, kterou připravují, tak jsem si říkala, že to není nic pro mě. Historie jako dobrá, ale pochod, zima, bahno... nu, neznělo mi to jako něco, co musím zkusit. Pak jsem dlouze mluvila s Vorimou a Davidem a zhodnotila jsem, že to je něco, co musím zkusit. A nelitovala jsem jedinou sekundu.

Hra je vyvážená a promyšlená. Pochod má svoji důležitou funkci a jakmile přestanete nasazovat klasické pochodové "jdu a jdu a nic neříkám" ale vžijete se do postavy, tak je pochod radostí. Při pochodu můžete jít sami a přemýšlet, trápit se nebo se radovat. A přestávky vám hravě vyplní hra nebo spoluhráči. Nenudila jsem se jediný okamžik. Nestíhala jsem dělat zápisy do deníku, byť jsem chtěla. 

Když se člověk dobře připraví, nemůže mu být zima. Já jsem zmrzlík a bála jsem se toho, takže jsem byla navlečená jak tučňák a zima mi nebyla. Na příští běhy ale lépe zvolím boty, ty mě trochu zradily. A na hře jsou tak nádherné kostýmy!

Hra samotná, celý příběh, mě neskutečně nadchnul. Krásné a velice kvalitní zpracování celé sibiřské anabáze. Je znát, že si autoři dali záležet nejenom s tou dramatickou stránkou larpu, ale také s tou historickou, což jsem zrovna já opravdu velice ocenila. Je to hrozně důležité a hra v tomhle předčila veškerá má očekávání a jsem ráda, že nadchla hráče pro české dějiny a pro to, aby si třeba zjistili něco víc o tom, jak to tehdy bylo. Co se týče dramatické stránky, moje postava měla velice silný a smutný příběh, který mě úplně pohltil. Víc jak týden po hře mám stále slušný bleed a jsem ráda, že to tak mají i ostatní :-). Moc se mi líbila celá nálada hry - pochmurná, ale se společným cílem a ideou. Moje postava stála tak trochu stranou, ale o to větší jsem měla radost, když jsem pozorovala, jak nádherně funguje soudržnost v rámci jednotky a zvláště v družinách. Brzy se ze všech opravdu stali bratři a sestry. 

Udržet hru funkční během pochodu je náročné. Proto oceňuji zařazení do jednotky bratra Mrkvičky a sestry Karolenkové, kteří měli jediný úkol - projít si s námi celou anabázi a být nám k ruce pro dotazy. Stejně jako forma deníků, kdy jsem opravdu vydržela nenakukovat dopředu a některé věci byly pro mě dost překvapením a hodně mě to těšilo. Občas mě některé věci zmátly, ale když jsem přestala panikařit, že ještě něco nevím a prostě jsem se nechala unášet hrou, tak ono to vždycky nakonec zapadlo do sebe :-). Musím organizačnímu týmu složit poklonu za to peklo, kterým si museli projít. Dovedu si představit, že koordinovat tolik aut, lidí a lokací byl docela příšerný úkol :-)

Nedostatek spánku, který tady již padl. Inu, náš běh se trochu zdržel na jedné lokaci a tím jsme přišli o dvě hodiny, které jsem teda radši naplnila hrou, než spánkem. Přišlo mi, že to dobře navozovalo atmosféru, když jsme se ráno probudili jako trochu zombie a měli jsme dál pochodovat. Asi by se mi trochu hůře hrála ta deprese, kdybych se probudila vyspaná do růžova a dostala kávičku a koláček :-) A inu pochod... no, opravdu nejsem příliš nadšený chodec, ale tady jsem si to užila. 

10/10

 

VlastaVlastimil Peksa 16.12.2014

Hra je do určité míry skriptovaná formou deníků, které si s sebou hráči nesou a ze kterých se průběžně dozvídají, co by měli udělat na další zastávce. Zastávky jsou velmi pestré, věcí k řešení je dost. Pochody mezi nimi jsou pak (pokud se neztratíte) dost dlouhé, aby v člověku vzbudily pocit, že je to daleko, daly prostor pro povídání i přemýšlení, a přitom úplně neotrávily a nevyčerpaly (snad nikdy nepochodujete víc než hodinu, aby se při tom něco nestalo)

Samostatnou, úžasnou a nesdělitelnou je atmosféra jednotky, spojení se proti vnějším nepřátelům, nepohodlí a problémům. Aktéry tohoto larpu nejsou vojáci, aktéry jsou lidé ve vojenských uniformách. A za těch pouhých 30 hodin, co hra trvá, se spolu neuvěřitelně sblíží. Oslovení "bratře" je zpočátku nezvyklé, na konci tak říkáte automaticky všem.

Za mě 10/10, bleed a flashbacky jako prase.

HankaHana Maturová 16.12.2014

Hodnotit tuto hru je pro mě velmi obtížné. Subjektivně můžu říct, že jsem si ji hodně užila. Nicméně bohužel právě proto, že jsem si ji hrála po svém a v podstatě v rozporu s většinou věcí, co po nás organizátoři chtěli, čímž jsem mohla některým hráčům hru zkazit a asi se to taky stalo, což tedy samozřejmě nemůžu vnímat pozitivně.


Hra samotná podle mě kombinuje protichůdné prvky. Na jednu stranu je to jakýsi sandbox, na druhou je tak silně skriptovaná, že to zaručeně nemůže fungovat. Jinými slovy, již od začátku jasně chce, aby daný hráč byl na konci v té a té dané poloze, situaci, což je absolutně nelogické, protože tím, kolik volnosti ve hře je, se může situace vyvíjet úplně jinak. Za mě bych úplně onu nelogickou skriptovanost vypustila, mnohem víc uplatnila prvky sandboxu a po odstranění některých dalších nelogičností – např. v opuštěné chatě nás najde pošťák (chápu, že je to herní mechanismus, ale je to prostě nelogické, tedy to ubírá na autentičnosti) by to podle mě byla skvělá hra.


Samozřejmě musím ocenit krásné kostýmy, prvek pochodu, který se mi hodně líbil, skvělé zbraně, super efekty a mnoho dalšího. Je vidět, že tvůrci se opravdu snažili. Jen prostě škoda, že za mě je design hry nefunkční.

 

Únor 2016:

Od doby, co jsem hru sama hrála, jsem taky dvakrát dělala cp a jednou ji fotila. Zároveň má za sebou téměř 10 uvedení, dost hodně se posunula (aspoň z mého pohledu) a stále potkávám další a další hráče, kteří jsou z ní unešení nebo ji hrají po xté a stále dostávají nové a nové skvělé zážitky. Faktem zůstává, co jsem psala výše a totiž, že mně osobně některé herní mechaniky a systém hry prostě nesedí, nicméně musím po tom roce a půl dojít k závěru, že o to silnější a lepší asi hra musí být, když i přesto se stala něčím, k čemu jsem si vypěstovala silný citový vztah, co mi vlezlo pod kůži, kde mě zajímá, jak který charakter na kerém běhu skončí. Kdy má pro mě vypěstovanou speciální vůni, kterou s ní mám spjatou a prostě obecně chci říct, že ta hra je strašně moc dobrá, silná, předává strašně dobré, krásné silné a důležité poselství a prostě jestli je tady ještě někdo, kdo ji ještě nehrál, tak to prostě udělejte, protože na Legie nezapomenete a nejspíš se vrátíte.

NewmanJan Novák 15.12.2014

Dobrý počasí, workshop mi nevadil.

10/10

BaldaJakub Balhar 15.12.2014

Workshopy, které zabraly čtvrteční večer a páteční ráno bylz alespoň pro mě úplně zbytečné, nedozvěděl jsem se tam vlastně ani nic moc o tom jak tu hru hrát, ani o době a o tom jak v ní lidé uvažovali ani o ničem praktickém. Kdyby nebyly rozhodně by mi nechyběly. Obzvláště ranní pochodovací a mlátící workshop, bez kterého bych se klidně obešel. 

Samotná hra byla opravdu pochod, většinu času člověk trávil chozením, čas od času s tím, že si na někoho zastřílel. Nešla se žádná velká vzdálenost, ale vzhledem k tomu, že se často šlo mimo cesty, trvalo to relativně dlouho. Obzvláště otravné to bylo první večer, kdy se šlo v kuse asi 4 hodiny a cestou se nic nedělo. 

Zastávky jako takové byly relativně rozmanité, což hodnotím pozitivně, ačkoliv bohužel díky bojům, které občas probíhali i na místě, se stalo, že začal boj, který mi rozbil zajímavou scénu. 

U postavy jako takové jsem sice dostal velké množství textu, ale reálných informací v něm nebylo až tolik a často mi v něm chybělo to, jak vlastně se stal tím kým se stal a kým ta postava je. Byly jasné cíle ve hře a historie, ale ne už tak proč je takovým člověkem jakým je. 

Z technického hlediska mi docela vadilo, že první večer nebyl prostor, kde by člověk mohl jít spát. Všechno se dělo v sále, a tudíž bylo obtížné se tam v klidu vyspat. Obdobně vnímám negativně to, že nebyl v noci ve hře dostatek času na spánek, pro mě je to značná překážka jak pro užití si hry, tak pro hraní postavy. 

Postava mi velmi nesedla a subjektivně pro mě ta hra nebyla v ničem moc zajímavá. Nevím jestli bych ji mohl doporučit komukoliv kdo si nechce hrát na vojáky s dlouhým denním pochodováním. Pokud vás tohle baví, jistě si to užijete.  Hodnotím za 6, subjektivně je to pro mě tak za 4, ale objektivně si nemyslím, že je ta hra zdaleka tak špatná a pokud trefíte postavu, ke které budete mít blízko, pak díky značné únavě budete mít šanci si sáhnout hluboko do sebe. 

BOAVendula Borůvková 15.12.2014

Pro mne nejlepší a nejsilnější larp sezony a to jsem letos pár opravdu legendárních kousků hrála. Absolutních 10/10 dávám za historii, kterou se tu podařilo oživit. Za silný pocit "národní hrdosti", který jsem si odnášela - ač to zní opravdu hodně pateticky, ale nelze jinak. Za dobře napsanou a propracovanou hru s intenzivními momenty a dramatickými charaktery a jejich interakcemi. Za opravdu dobrou similaci obecného marastu, fyzického vyčerpání, zmatků, hladu, zimy... Dalo se to bez problémů zvládnout a zároveň to udělalo skvělý efekt. Miluju Sibiřský příběh a vím, že se do něj zas vrátím...

MontyMartin Bezdíček 14.12.2014

Hra vás unaví, ale nebude to jenom fyzická únava z pochodu, ale i psychicky. Hra po vás hodně chce. Přečíst hodně textu a co nejlépe si ho pamatovat. Připravit se na zimní podmínky a neucuknout před tím. Čím víc, ale přistoupíte na to, že tohle není jen zábava v pohodlí, kde se jenom necháte bavit, ale že opravdu tvoříte jako hráči co se děje a vytváříte pak to, nad čím můžete dlouhé hodiny po hře přemýšlet, tak určitě do toho jděte.
A rozhodně to je jedna z her, které v hlavách zrají jako víno a před týdnem těsně po hře bych dával 9/10, ale o týden později už to je 10/10, protože mi dochází co všechno mi hra zvládla dát a já to vlastně ani v tu chvíli netušil. A nemyslím tím jenom ten dobrý pocit, že jsem to zvládl ujít.

GordhartRoman Čech 14.12.2014

Bahno, zmar, smutek, výbuchy. Další bahno. Pláč. Zase bahno. Tma. Pořád bahno.


A někde mezitím těch několik málo úsměvů, které člověka donutí jít dál.

 

9/10

RadoRadek Hübl 14.12.2014

J.Kučera, 1.běh

Můžete i jinde zažít skvělou zábavu. Můžete i jinde potkat skvělé hráče. Můžete i jinde prožít propracovaný příběh, který Vás v průběhu dokáže překvapovat...( i když to vše najednou je vyjímečné). Ale kolik larpů Vás změní? K lepšímu? V jednom textu jsem se dočetl, že legionáři prohlásili: "Na Sibiři poznal Čech sám sebe." Pokud se tohle stane muži v mém věku po několika desítkách larpů, stačí Vám to k důkladnému zamyšlení, zda jet? Romantická procházka to ovšem není a vše co jsem psal nedostanete od hry zadarmo...musíte jí dát její daň. A ona ji chtít bude...

Edit . 4.běh - V.J.Čujkov

Tentokráte Rus, nová lokace a noví spoluhráči...A opět platí to co předtím. Navíc moc děkuji skvělým spoluhráčům a spoluhráčkám...technické detaily co by mohly být lepší už řešili jinde apro mě je prostě důležitější prožitek a příběh. I proto že vím že ony technikálie prostě někdy nejdou líp udělat...prožil jsem úžasný příběh s nečekanným proměnami. A to je pro mě zásadní. Za mě opět  10 z 10 :D

RadomirRadomir Zacek 13.12.2014

Na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti mrazem, na pokraji smrti vysílením, ale stálo to zato. Byla to obrovská zkušenost, která se ovšem brání pokusům o vysvětlení. TOHLE SE PROSTĚ MUSÍ ZAŽÍT.

DanielLeoš Kyša 13.12.2014

Láska, válka, přátelství, hrdinství, ideály, zrada, bratrství, a spousta střílení, běhání, házení granátů a soubojů ... je tam všechno, prostě všechno. Můžete prožít velké dobrodružství ať jste muž nebo žena. Tenhle larp je pecka. Čekal jsem hodně, ale dostal dvojnásobek s porcí hranolků grátis. 

Dodatek: Po přečtení následných komentářů a debat s hráči bych chtěl dodat, že tenhle larp je typicky "rollingovský", tedy i když si myslíte, že někteří lidé okolo vás mají horší roli, tak to tak není. Já hrál třeba zajatce, tedy otloukánka hry, a nakonec jsem měl pocit, že jsem hlavní postava celého larpu a celý příběh se točí jenom kolem mě a je tu jenom kvůli mojí postavě. Protože ten můj příběh byl prostě pecka. A to jsem většinou neměl zbraň. No, nebylo to tak, stejný pocit měli i ostatní, kteří říkali: Chudáku, to bylo na nic, že my si tu střílíme a ty jsi zajatec, hrál jsi vůbec něco? :-)

 

Larpy autorů