Na konci duhy

Za sedmero vysokými horami, za sedmero hlubokými lesy, za sedmero prudkými řekami ležela líbezná země Fae obklopená hradbou snů. Snů divokých i krotkých, temných jako noc bez měsíce a jasných jako den v poledni, strašlivých i krásných tak, že obyčejného smrtelníka polapily do svého náručí a nepustily dál. Však ten, kdo zná tajné stezičky mezi světlem a stínem, jimi může projít až do království skřítků a víl.

Na opačných koncích údolí stály naproti sobě vílí palác a skřítčí hrad, vyzývavě hledíce jeden na druhého. Cesta mezi nimi byla zarostlá slézem a vymletá deštěm. Tak se to totiž mělo v onen čas, že spolu děti duhy nemluvily a staletá hořkost jim s každým rokem víc a víc zatmívala jinak veselá srdce. Po dlouhých šarvátkách byl uzavřen křehký mír, zasazen růžový keř a vytyčena hranice. V každé části údolí tedy vládl jiný zákon, jiný mrav a jiný panovník...

...Na konci duhy byla klasická fantasy družinovka zasazená do magického světa skřítků a víl, která měla něco z epických hrdinských dobrodružství i rozpustilých historek. Svým pojetím byla vhodná pro naprosté začátečníky (jako seznámení s role-playingem), ale i o něco zkušenější hráče (jako nenáročný oddych od vážně stavěných komoráků na čerstvém vzduchu). Premiéru měla v rámci PIVKA 2012 a odehrávala se v parku okolo skautské základny Senečák. Dvě skupiny hráčů (skřítkové a víly) spolu soupeřily v plnění úkolů pro své panovníky.