PASS: Roadkill

Šílenství. Benzín. Drogy.
Žádná apokalypsa nikdy nebyla. Svět neshořel v záblesku ohně, ale postupně zkolaboval a zhroutil se do sebe. Lidé byli nuceni se změnit a přizpůsobit novému řádu. Nedostatek naděje nahradily drogy, délka života se měří v litrech benzínu a rozum vystřídalo šílenství.
PASS:Roadkill volně navázuje na tradici série postapo larpů PASS (PostApokalyptická Schizofrenní Symfonie). Hra experimentuje s využitím skutečných vozidel jako součástí herního světa a nahrazením airsoftu, typického pro PA hry, akustickými plynovými zbraněmi.
Stěžejním tématem hry je deviace společnosti a život podle jiného souboru pravidel. Hra začleňuje vybrané moderní dramatické mechaniky a využívá je v klasicky drsném světe postapo larpu.
Celá hra se točila okolo velkého Závodu, který rok co rok organizuje gang zvaný Kulturní Fronta, sdružení pochybných existencí, hudebníků, umělců a hlavně feťáků. Kdo jiný by si do svého domova pravidelně zval ty největší šílence, smažky a hrdlořezy z celé pustiny.
Hra jako taková ale nebyla jen o Závodu. Byla o všem, co s tím souvisí - sázky, hecování, sabotáže, uplácení či vyřizování osobních sporů. A to vše v krásné prašné náruči Motorestu - onoho bájného místa, kde chlast i benzín teče proudem a kde se každou noc kalí, jako by neměl přijít zítřek. A to vše za nejsilnějšího párty pokřiku pustiny:
MAX KALBA!!!

8.2

12 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

Komentáře

WangMartin Wang P. 16.05.2017

Závody ve wastelandu naživo - něco, co jsem nedoufal, že bych mohl někdy skutečne zažít. Nezapomenutelné!

NerionOndřej Janovský 29.06.2016

Velký respekt za odvahu něco takového uspořádat - ty postapo káry přinesly něco dosud nevídaného. Škoda jen, že na to, že šlo přdevším o Velký Závod, nebyla auta až tak moc využitá (těšil jsem se na všudypřítomný boj o benzín a náhradní díly a špinavé mechaniky, kam se podíváš, a ono nic). Vlastně ono toho docela dost nebylo využitého. Z nevyspalých tváří organizátorů a nedokončených předherních textů bylo poznat, jak strašně moc se nestíhalo. Nemluvě o tom, že sandboxový larp neznamená správně larp bez vyvažovacích zásahů organizátorů a bez promyšlené řízené ekonomiky. Do kopru to potom docela snadno dokážou poslat hráči, kteří nepřistoupí na nastavení od orgů a buď si dělají, co chtějí (třeba si do hry o strádání v PA světě dovezou vlastní basu) nebo naopak nedělají nic (gangy se měly permanetně nesnášet a škodit si a přitom vlastně všichni tak nějak hráli spolu). Ta atmosféra "co si sám neuděláš -to nemáš" tam byla bolestivě cítit. Ale možná se to týkalo jen našeho gangu a jiní hráči měli pestřejší náplň. Každopádně to stálo za pokus, ale kdo čekal návrat těch "starých legendárních" PASSů, kde se dala atmosféra krájet, ten musel být nutně zklamán.