Druhý larp z trilogie o starých Slovanech se tentokrát zaměřil na konflikt nově přicházející křesťanské víry a starých zvyků a odehrával se na konci 9. století v Pobaltí. Opět spojoval historicky věrné reálie a mytologické prvky v co nejzajímavější herní kombinaci.

Křesťanství vstoupilo do hry jakožto nové náboženství prosazující se metodami více či méně násilnými. Ve hře proto byli jako jednou z hlavních hráčských skupin Frankové, kteří ve jménu císaře Karla Velikého přišli zajistit, aby víra v Ježíše Krista zapustila kořeny na území pobaltských Slovanů. Velký slovanský kmen Veletů byl právě na rozcestí mezi pohanstvím a křesťanstvím a mnozí jeho členové si na novou víru teprve zvykali, z čehož pramenili i spory mezi nimi. Protiváhu Frankům pak tvořili Milčané, kteří si velmi zakládali na starých kultech a křesťanství se bránili. Vedle těchto hlavních tří skupin byly ve hře ještě tři menší – s vlastními cíli. Po boku Franků přišli slovanští Obodrité, víceméně již konvertovaní křesťané, dále pak přicestovali byzantští obchodníci a tři individuality z kmene Rujánů – hrdinové starého pohanského světa.

Kombinace různých náboženství umožňovala zapojit do hry jak třeba divoký hon, lesní duchy a pohanské oběti, tak zjevení andělských bytostí, osvícené vědmy a ostatky svatých. Mezi všemi skupinami vládlo neustálé napětí, které nakonec neskončilo všeobecným vyvražďováním, jak mnozí čekali. Hrozba, že s nimi císař zatočí, jako kdysi se Sasy (všechny pohany prostě upálí) neustále visela nad hlavou.

Perunův boj

Podobné larpy

Události

Larpy autorů