Pomezí larp

24 hráčů, 10 mužů, 14 žen, 0 obojetných

8 hodin , 0 dnů , 2017

Web: http://pomezi.larpy.cz/

Autor fotografií : Hana Maturová

Pomezí vás zavede do tří pater ponurého domu, v němž je každá místnost stylizována jako místo v jednom opuštěném městečku kdesi v Sudetech. Vy sami se vydáte ve šlépějích jeho ztracených obyvatel, abyste v potemnělých světnicích a zaprášených koloniálech objevili a znovu prožili příběhy jejich touhy, úpadku a odpuštění. A možná, možná při tom zjistíte, že jste vždycky byli tak trochu jako oni.

 

Pomezí je larp o lidských touhách a posedlostech podle stejnojmenné imerzivní divadelní inscenace.

Hraje se v opuštěném pavlačovém domě, jehož každá místnost je stylizovaná jako prostor v poválečné pohraniční vesnici. Tuto scénografii – za kterou inscenace Pomezí získala Cenu divadelní kritiky 2016 – larp a jeho hráči plně využívají.

Hra je experimentální jednak způsobem, jakým se přes sebe překrývají zdvojené herní termíny (hráči hrají dvakrát po sobě a při druhé návštěvě potkají nové začínající hráče), a jednak snahou předat hráči postavu pouze za pomoci rekvizit a diegetických textů.

Na jaře 2017 proběhlo devět repríz, na jaře 2018 dalších osm. Po derniéře divadelního představení Pomezí v květnu 2018 byl prostor rozebrán a larp už se nebude reprízovat.

9.3

86 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

0
DavidDavid Vávra 22.05.2018

2018 čt/pá - fotograf Andráš

Experimentálnějších larpů jsem se vždy bál. Raději mám více struktury a lineární příběh, který k nečemu směřuje. Pomezí ale tyto obavy rozehnalo. Jsou to totiž larpy 2:

Jako novousedlík jsem zažil klasický lineární příběh, kde jsem si jako fotograf měl vybrat mezi třemi ženami. Rozehrál jsem to se všemi a nakonec si jednu vybral. V mém ateliéru se pořád něco dělo, obsahu bylo dost. Do toho jsem občas viděl různé bizardnosti od starousedlíků, kteří byli spíš takové podivné pozadí. Občas se mě to i přímo týkalo, jako třeba když mě na začátku 2 starousedlice odtáhly do bažiny a tam znásilňovaly. Můj starousedlík mi také hodně pomohl zorientovat se na začátku, byl to super úvod do hry a dostání se do role. Pak už mě nechal být, občas jenom něco creepy zašeptal do ouška. Klasický průběh larpu - na začátku nikoho neznám a je mi trapně, pomalu se dostanu do role, emoce se rozjíždějí a nakonec mám ke všem spoluhráčům blízko. V noci se mi o Pomezí hodně zdálo.

Druhý den bylo všechno jinak: Sešli jsme se s lidmi co už jsme se znali, hrát stejný larp znovu. Uvolněnější atmosféra, vtípky, cítil jsem se víc jako CP. Často po larpu přemýšlím, že jsem někde nevyužil potenciál scén, že by se něco dalo hrát jinak, lépe. Teď jsme mohli! Mohli jsme hrát stejné scény jinak, pokračovat v příběhu, rozrušovat novousedlíky nebo jenom dělat divnosti. Každý si v tom našel to své. Před začátkem jsme se neherně domlouvali jak budeme hrát, to je poprvé co jsem to dělal. Byla tam mechanika, jak se neherně domlouvat i v průběhu hry, ale imho to nikdo nevyužil, hra byla na to moc intenzivní. Bavilo mě starat se o novousedlíka - provádět ho ateliérem, posouvat ho k divným věcem. Je fascinující kolik informací se předává jenom ústně starousedlík-novousedlík a není to nikde napsané. Celý týden se to takhle předává, trochu mění. V průběhu hry jsem si vyzkoušel se svými třema ženami hrát přesně naopak než první den - Magdalena mě posílala do háje, Gabriela mi oplatila co jsem jí včera provedl, o Emmu jsem se hodně staral a dělal s ní divnosti. Divnost jsme si užili hodně s klecí na ptáky - zavřeli do ní novousedlíka, pak staroMagdalena dělala že je pták a krmili jsme jí drobky.

A to všechno v naprosto skvělých prostorách, vyladěných do dokonale ponuré podoby díky divadlu. A k tomu skvělý hudební podkres. Přemýšlím co by se dalo zlepšit - možná víc míst a transparentnější registrace, bylo hodně těžké se tam dostat. A v úplné závěru by bylo fajn zapojit hráčku, co účinkuje ve filmu. 

9/10 - nezapomenutelný zážitek, rozšíření toho co je v larpu možné, škoda že už se nebude nikdy hrát :'(

0
LemmingMichal Kára 22.05.2018

Nicolas Taussig, st/čt

Začnu sporným bodem a tím je náhodný výběr postav. Rozumím tomu, že náhoda někdy může pomoci lidem vystoupit z jejich stereotypu / komfortní zóny. Nicméně mě přidělil postavu, kterou jsem jako jedinou opravdu nechtěl, protože jsem z loňského focení věděl, že vede na hraní věcí, které mě hrát nebaví. Navíc jsem poměrně brzy zjistil, že je i dost gamistická a špatně se mi posouvala do nějaké šílenější polohy. Způsob výběru postavy považuji za jediný z experimentálních prvků hry, který byl poněkud sporný.

Nicméně krom toho byla už jen samá pozitiva: U většiny příběhových LARPů mívám blok do hry dávat větší množství své invence, protože se nějak instinktivně bojím, že tím hru rozvážím nebo někomu zkazím příběhové linky. Pomezí bylo natolik šílené, že jsem se toho nebál a už první den dával do hry vlastní zápletky a vztahy. Tak jsem si mohl postavu dost posunout do polohy, ve které mi více vyhovovala.

Hodně mi pomohly skvělé hráčky hraběnek, které se toho nebály a prakticky od začátku do toho šlapaly na plný plyn. Kdyby nebyly tak skvělé, byla by moje hra o dost smutnější a o poznání méně šílenější. Jako starousedlík jsem hrál více i s Magdalénou, se kterou jsme si také dobře sedli.

O skvělém prostředí, atmosféře, dobré organizaci, způsobu předávání postavy a dalších věcech tu už psali jiní, nebudu se opakovat.

O něco lépe mi seděl první den. Ve druhém bylo sice více scén a byly i silnější/šílenější, ale byly nespojité. První den byl konzistentní příběh, který měl nějaký vývoj a zakončení a to je pro mne na LARPech poměrně důležité. První den byl tak na 9.5 / 10, vzhledem ke druhému dni jsem dal nakonec devítku. Každopádně to byla od organizátorského týmu skvělá práce!

 

0
KláraKlára Obrová 21.05.2018

Anežka Březinová - 6. běh

Můj první larp. Věděla jsem, že to bude psycho, protože jsem viděla divadlo. Věděla jsem, že to bude o vztazích, o touhách, o zvrácenosti. Věděla jsem, že nic tam nedopadne dobře. Měla jsem plán - být silná, ať se stane cokoliv. Prát se, bojovat. Všechno vzalo za své, jakmile jsem si vyzvedla svůj kufr a nastěhovala se do svého bytu. Moje postava a její hrzůzy a strachy mě absolutně ovládly a já jsem jen mohla doufat, že to přežiju. Nic se nedalo naplánovat. 

Jak píšu, byl to můj první larp, takže nemám srovnání, ale bez nadsázky to byl nezapomenutelný a srdcervoucí zážitek. Dokonalá scénografie, do detailu promyšlené postavy, o kterých jsme si pak hodiny a hodiny dokázali povídat a zjišťovat jejich motivace a touhy. Hra byla temná, plná pocitů absolutního zmaru. Moje postava dělala jen samá špatná rozhodnutí a ostatní postavy jí absolutně nedovolily z toho kolotoče vystoupit. Skvělé. Moc děkuju tvůrcům a organizátorům za možnost si tohle všechno prožít. A spoluhráčům děkuju za to, že se nebáli odhalit temnotu svojí duše a všem těm zrůdnostem dodali punc reality. 

0
ZedZdeněk Ručka 21.05.2018

Pomezí jsou dva larpy v jednom. Dva naprosto nezapomenutelné larpy. Takto jsem je prožil:

Pomezí – den první

Zvedám ze země zaprášený kufr a čtu si adresu na jeho štítku, kde stojí: Pracovna, 3. patro. Zatím nevím, kdo vlastně jsem, a mám z toho tak trochu tísnivý pocit. Ponuré schodiště, po kterém právě kráčím, ten dojem umocňuje.

Konečně přicházím do své pracovny. Nedočkavě otevírám kufr a dozvídám se své jméno: Vojtěch Kalandra. Oblékám si věci z kufru a ve slabém světle pracovní lampy prohledávám místnost plnou klecí, vycpaných ptáků a nepořádku. Nacházím fotografie, dokumenty, rukou psané poznámky a zjišťuji, že Vojtěch má velké problémy. Že já mám velké problémy.

Jsem po uši v dluzích. Živí mě moje sestra. A já ji neustále sleduji a odháním od ní toho kurevníka fotografa. A moje láska si vzala za muže mého nejlepšího přítele, který ji teď doma trýzní.

Zatímco se doslova hrabu ve své minulosti do pracovny se potichu přikrade mé budoucí já. Když na mě promluví, nemusím předstírat úlek, neboť je skutečný. Přestože jeho maska vzbuzuje strach, jsem vděčný, že přišel. Aspoň nejsem na všechno sám. Po našem rozhovoru cítím sice malou, ale přesto naději, že vyřeším své problémy.

Ten pocit mi však nevydrží dlouho. Během následujících hodin mou duši postupně zaplaví úzkost až po okraj.

Silácký sen o tom, jak svému soku vymlátím duši z těla, vzal za své. Když mě veřejně ponížil před zraky celé vesnice ani jsem se nezmohl na odpor.

Romantický sen o tom, jak se vracím ke své lásce, se rozplynul jako pára. Ze strachu, že by mi zase ublížila, jsem jí ani nedokázal říct, co cítím.

Blyštivý sen o tom, jak se svým přítelem uděláme kšeft století, skončil hořce. Pln obav, že mě přítel zradí, jsem se raději rozhodl zradit já jeho.

Nakonec jsem už jen doufal, že mě, jako už tolikrát, zachrání má milovaná sestřička. Ale ta se nakonec rozhodla upřednostnit své vlastní sny. Skončil jsem opuštěný a neměl jsem už ani sílu se zabít. Naštěstí mi aspoň v tom někdo podal pomocnou ruku.

Pomezí – den druhý

Jsem zpět. Připadám si jako fénix, když vstal z popela. Jenže já se vrátil tak trochu jiný. Svobodnější. Začínám si protahovat křídla a učím se znovu létat. Taky přemýšlím, jestli se budu cítit lépe, když novému Vojtěchovi pomohu být aspoň o fous lepším člověkem, než jsem byl já sám. Nebo mi přinese větší uspokojení dívat se, jak se taky topí ve své vlastní slabosti?

Postupně si však uvědomuji, že dnešek není ani tak o něm, jako o mně. Mohu letět, kam se mi zlíbí. Letím se tedy vyrovnat se svou minulostí a začínám žít dle slov ďábla z pera Fjodora Michajloviče Dostojevského: „Jakmile se opravdu odřekneš Boha, všechno bude jiné. Padne morálka jako zanikající geologické období a lidé budou hledat radost tady na zemi. Člověk zvítězí svou vůlí a rozumem nad přírodou, pochopí, že je smrtelný, že nemá naději na vzkříšení a přijme smrt a přijme ji rád. Bude jako Bůh a všechno mu bude dovoleno. A jakmile se Člověk stane Bohem, přestane platit jakkýkoliv zákon. Všechno bude dovoleno, všechno!“

 

0
PajaPavla Lišková 16.05.2018

Postava: Agáta von Rulerwald

běh II.2018

Absolutní magie. Ten dům je živý a balí lidem duše do cárů nadšení, hrůzy a vytržení.

 

 

0
ViperLukáš Makovička 27.07.2017

Postava: Ondřej Březina
1.běh - novousedlik
2.běh - starousedlík
10.běh - fotograf (ten neherní)

Na tento LARP jsem se moc těšil. Už když jsem kdysi byl na divadle, tak jsem si říkal, že bych si Pomezí i rád zahrál. O několik měsíců později se objevila zmínka, že Pomezí se stane na jeden týden i larpem. Dokonalost!

Můj pohled na samotný larp a herní zážitek je hodně zkreslený tím, že jsem hrál první běh. Viděl jsem nějaké nedostatky, které už na 2.běhu nebyly. Viděl jsem také jako fotograf na posledním běhu, jak moc se uchopení hry změnilo - k lepšímu.
Hra pracuje s úžasným konceptem jakési dvou-stupňovitosti. Hráč si projde polohou Novousedlíka, který přichází do Pomezí, aby se zde usadil a žil. Do svého domu je uveden svým Starousedlíkem. Ten Novousedlíkovi řekne či naznačí důležité věci, které se možná staly a nebo teprve stanou. Pak následuje samotná hra, kde Novousedlici i Starousedlíci hrají vedle sebe(ne však nutné spolu) přičemž se na konci hry z Novousedlíku stanou Starousedlíci. Čímž se magické kolo Pomezí stále otáčí a válí se kupředu. Nabaluje na sebe dobré postřehy a zkušenosti bývalých Starousedlíků. Ty se seskupují a hru jako celek posouvají dál a prohlubují její ponurost, temnost, zvláštnost a tajemnost.

Nejen proto musím říci, že je mi líto, že jsem byl hned na prvním běhu, kde mnoho věcí ještě nebylo tak zažitých. I přesto to byl dokonalý herní zážitek. Získal jsem tu nejlepší postavu, kterou jsem si opravdu užil. Jen mi je líto, že jsem se do své postavy mohl vtělit ještě více. Postava Ondřeje je náročná a velmi specifická a byla pro mě výzvou. Jak moc úspěšně jsem se s touto výzvou popral? Nevím. To není na mě, abych soudil.

Závěrem:
Kdybych hrál znovu, rád bych hrál opět jedině Ondřeje.

Hodnocení: 8/10

0
JarkaJarka 07.06.2017

8.-9. běh, Gabriela

Hra byla hodně specifická a výjimečná a užila jsem si ji jako žádnou jinou.

Gabriela pro mě byla herní šablona, skrz kterou jsem měla hrubý rámec toho, co hrát a co dělat. Zbožňovala jsem svobodu, kterou hra nabízela a velmi příjemnou dávku bizáru, kterou bych si ani nevysnila. Fakt paráda! Pro mě jenom potvrzení toho, že dobré hry nepotřebují zpravidla způsobovat bleedy a mít bohatě rozpracovanou psychologii postav, aby člověk odcházel s pocitem, že si to užil.

Toužím hrát znovu a dík!

0
AňaAnna Urbanová 25.05.2017

7. běh neděle/pondělí, Magdalena

Další důvod, proč děkuju všem malým bohům, že mě přivedli k larpům.

Snové, magické, pomezní. 

Postava mi sedla naprosto; kdybych na tím měla vůli, vybrala bych si ji znovu. Magdalena to měla ve hře relativně jednoduché v porovnání s běsy, které musely řešit jiné postavy, ale neznamená to, že by se jí nic nedotklo. První novousedlický den s naivitou a sobeckostí šla úspěšně za tím, co si vytýčila, a coby starousedlice zjistila, že to zlato bylo vlastně kamení a že její rozhodnutí ji nevedlo k vítězství, ale trpkosti a žalu. 

Coby relativně nové hráčce mi chybí srovnání s ostatními larpy a nejsem tím pádem schopná hodnotit např. experimentálnost nebo různé mechanicky. Fakt je ale ten, že to fungovalo, a krom jediného momentu, kdy se dvě mechaniky dostaly do konfliktu a trochu to ovlivnilo směřování příběhu, šlo všechno jako po másle. 

Respekt organizátorům, spadlá brada nad scénografií, zážitek doznívající celý týden, hluboká vděčnost, že jsem u toho mohla být. 

Jednu hvězdičku ubírám jen proto, že jediný další larp, na kterém jsem byla (Villa Loewe), mě zasáhl ještě o maličko víc. Ale i tak - dokonalost. 

 

0
NerionOndřej Janovský 21.05.2017

Pomezí je jako sen, ze kterého se nemůžete probudit.
Všechno to stojí a padá na tom, jestli to udeří na tu správnou strunu v nitru hráče....a taky hodně závisí na spoluhráčích; dovedu si předtsavit, že pokud by to moji spoluhráči pojali jinak, výsledek by byl diametrálně odlišný a možná míň naplňující. Nebo pokud by se sešli lidi, co se fakt nemusí a nesednou si a nedokázali by se do svých rolí dost ponořit.
Dalším rizikem je náhodný výběr rolí, který mi přijde jako super experiment, ale může se hodně nepovést.
Nejvýraznější devizou je samozřejmě prostor. Třípatrové městečko Pomezí by bylo úchvatné, i kdyby si ho člověk jen tak procházel...ale hrát v něm hru? Perfektní!
A pak koncept dvou částí hry - nejlépe, pokud hráno ve dvou dnech (a nikoli tedy třeba dopoledne/odpoledne, jako to bylo u víkendových uvedení). Ten jeden všední den mezi byl pro mě skoro stejně zajímavý, jako hra samotná. Už dlouho jsem nebyl myšlenkama tak "jinde" a tak hodně jsem se netěšil na večer, abych utekl z všední reality do té jiné - bizardní (Matrix, fakt!) .
Rozdělování hry na dvě odlišné části taky umožňuje vytvářet zvláštní vazbu mezi Starousedlíky a Novousedlíky - je nezvyklé a podivné minout se s částí svých spoluhráčů a nemoci si s nimi promluvit mimo roli. Za mě ale jednoznačně plus.

Řada lidí říkala, že si hru za Starousedlíky (druhý den) užili víc - že se mohli víc odvázat. Pro mě byla starousedlická hra velmi důležitým pokračováním hry z prvního dne. Nedokážu vybrat, že by mě třeba jedno bavilo víc než druhé. Ono je vůbec těžké ten larp nějak smysluplně hodnotit.  Jenom v číslech mám jasno: 10/10.

Ale teda asi to není vhodné pro strašpytly, psychicky nevyrovnané osoby a lidi, kterým je nepříjemný blízký tělesný kontakt nebo konflikt. Nevím, jestli to autoři dostatečně předem zdůrazňují. Vůbec bych se nedivil, kdyby někomu citlivějšímu v tom divném městě hráblo.

0
MaroMarek Hrdina 18.05.2017

S odstupem cca týdne mě trochu mrzí, že jsem tento LARP neposunul do trochu více creepy formy, protože pokud k tomu nějaká hra vyloženě vybízí, je to tato. Absolutně mrazící a neskutečně krásné prostředí "prvorepublikové vesnice v pohraničí" je v konečném důsledku jen krásnou kulisou a třešničkou na dortu abstraktního, téměř až surrealistického díla (zejména ve své druhé polovině), díky které můžete beztrestně na několik hodin předvést veškeré úchilky a potlačené poruchy osobnosti a ještě od ostatních sklidíte pochvalu, jak skvěle jste svou postavu zahráli. Předností her je nepočítaně, z těch, které tu ještě zcela nezazněli bych vyzdvihl dvojdennost hry, díky které se značně eliminuje pocit o promarněných příležitostech, a možnost zahrát si hru víckrát, jelikož reálně člověk zachytí max třetinu celého příběhu a vůbec netuší, co se odehrává jinde.

Negativum z mé strany jen jedno - dům je obrovský a když potřebujete sehnat někoho konkrétního, občas se trochu nahánite. Ale polohové lokátory asi čekat nemůžu.

Bezpochyby larpová novinka roku a doufejme, že se dočkáme opakování. 9/10, pro desítku by to chtělo nějaký bleed (i když v této hře raději asi ne...)

Hrán 1-2. běh, postava Jonáše.