spolu/sami

21 hráčů, mužů, žen, 21 obojetných

hodin, 4 dnů, 2016

Web: http://spolusami.larpy.cz/

Dokážeme být šťastní, když najdeme svou spřízněnou duši?

Spolu/sami je hra o vztazích, o obyčejných lidech, kteří se potkávají, ztrácejí a nacházejí, milují a nenávidějí. Odehrává se v Praze, město není jen prostředí hry, ale i významným atmosférickým prvkem.

Hra je rozdělena do dvou víkendů. V prvním víkendu si hráči během workshopů tvoří postavu, vztahy a základní příběh, který ale mohou během hry aktivně měnit. V druhém víkendu pak hráči příběh odehrávají.

Hra je určena pro 16-36 hráčů; hry se nakonec zúčastnilo 21 lidí.

9.1

21 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

Komentáře

LischaiPavel Gotthard 26.06.2017

Někdo (Duli? Feain?) na poherní párty glosoval: "Potkáme se se stejnýma lidma, s jakýma se potkáváme normálně, děláme stejný věci jako normálně, jen jsme větší dickové a ubližujem si. Larp je divné hobby."

Jestli s/s zvažujete, tak můžu říct, že za mě:

+ Hraní close to home funguje. V nějaké chvíle jsem měl stejné pocity, jak kdyby se to dělo doopravdy, a kolem sobotního poledne jsem byl v pokušení jít sám někam do parku a nikoho nepotkat, protože to celé prostě působilo moc reálně a nechtělo se mi to řešit, jako se mi někdy nechce řešit reálný život.

+ Hraní na facebooku a posílání zpráv taky funguje. Po týdnu sypání příspěvků na falešný účet máte pocit, že ti lidé skutečně žijí a máte k nim nějaké vztahy.

? Hra je přesně taková, jakou si ji uděláte. Pokud si začnete stavět roli, kterou vás vlastně ve finále nebude bavit hrát, nic vás nezastaví. Stejně tak když si do poetické hry naládujete dramatické konflikty, budete si je pak muset řešit. Takže teď si říkám, že kdybych místo rozhodování se mezi dvěma ženami jen celou hru chodil městem a řešil, jak fungovat s jednou ženou bez možnosti střídání, mohlo ta hra fungovat ještě asi i líp (nebo možná jen jinak). Nikoho z toho neviním, maximálně sebe, jen prostě pokud s/s zvažujete, tak je možná dobré při vytváření postavy zvolnit a ubrat z dramatičnosti i po tom, co už máte pocit, že jste jednou ubrali.

- Trochu rozpačité pocity mám nakonec z workshopů prvního víkendu. Knížka do které si píšete postavu je boží a hezky postavená, jen aktivit bylo hodně a připadlo mi, že pořád někam chvátáme a není čas se nad ničím pořádně zamyslet. Ocenil bych spíš než postupné nabalování postavy si se třemi kamarády sednout nad pivo do zahrady a během pár hodin ty postavy pořádně promyslet a prodiskutovat v klidu, bez mrkání na hodinky, že do pěti minut musím navzát ještě dva další vztahy.

Celkově jsem se bavil a mám příjemný pocit z toho, že jsme hrál zase něco jiného než klasické obsahové larpy, za což jsem rád. Koncept funguje, s/s bych určitě doporučil, a hlavně je super, že vznikají larpy co jsou jiné.

ŠuhinkaIvana Šuhajdová 26.06.2017

Spolu/sami byl úplně jiný larp, než jaký normálně hraju. Larp krásný, silný, citlivý, melancholický a neuvěřitelně realistický. Předherní workshopy mě bavily, Lucka s Kamilem jsou prostě duo, které vám řeknou jak a co a po prvních pár minutách jsem se zbavila strachu, co mě čeká a co vlastně budu hrát, ptz vše krásně vysvětlili. Co se mi na téhle hře opravdu líbilo, bylo použití fb před hrou a ve hře a to, že vlastně žijete postavu, která vám je blízká (já to tak alespoň měla) a prožíváte v podstatě to, s čím se můžete běžně setkat v reálném životě. Většinou hraji larpy, které hodně cílí na dramatičnost, tady jsem měla jen jednu dramatičtější scénu a jinak vše bylo civilní a ukázalo mi to, že i takovéhle larpy jsou něco, co mě neuvěřitelně baví. Poslouchání songů při procházce Prahou, sezení na lavičce, postování selfíček, lasergame, snídaně s přáteli. Všechny tyhle drobné radosti, které normálně prožíváte, tady dávaly úplně jiný rozměr a za to organiátorům spolu/sami moc děkuji. Určitě si tuhle hru zahrajte, pokud bude přležitost.

TiriusJan Staněk 25.06.2017

Spolu/sami rozhodně stojí za zahrání, je to originální a chytrá hra. 

Z mého pohledu byla hra atmosférou přesně taková, jakou jí autoři chtěli (resp. jak na mě působilo, že ji chtějí), a zároveň si jí každý hráč připravil takovou, jaká mu vyhovovala. Geniální kombinace.

Kdybych měl najít něco, co by mi vyhovovalo jinak, bylo by to:

- Poměr dramatu a autenticity. Hra je velmi civilní a autentická, osobně bych ale šel klidně dál, odstřihl se od pro mě trochu kýčovité lyričnosti a tlačení na pilu v různých dysfunkčních vztazích, rozmělnil bych jednotlivá dějství a dramatické zvraty (odpolední rozhovory o tom, kdo všechno se s kým rozešel, trochu připomínaly finální masakr na De La Bete). Naopak bych se zaměřil na pro mě nejsilnější stránku hry - možnost prožít pár hodin v kůži jiného člověka, jehož život ale může v něčem až děsivě připomínat ten váš, bez klasické larpové dramatičnosti. Moderní a civilní setting, stejně jako využití okolního města, jsou pro to naprosto skvělou příležitostí (a aby bylo jasno, ve hře už to samozřejmě je, jen já sám bych to klidně ještě posunul).

- Zaměření workshopů. Opět je to mým osobním nastavením, ale více by mi vyhovovalo budovat postavu zvnějšku a postupovat do hloubky, než se dlouho tak trochu plácat v problému své postavy, aniž bych jí měl více ukotvenou ve vztazích a reáliích. Celkově jsou ale workshopy hodně dobré a promyšlené a naprostá většina věcí mi dávala smysl. 

- Ocenil bych asi nějaký organizovaný začátek hry, podobný, jako je její konec. Naštěstí jsme domluvili velkou párty (mimochodem asi nejlepší část hry), která člověka vrhla rovnou do víru herního světa a ukázala všechny ty neuvěřitelně autentické a barvité vztahy. Kdybych se měl do hry dostávat nějakými menšími schůzkami, asi by mi to šlo mnohem hůře.

- Klidně bych hru prodloužil o dalších 24 hodin a využil tak celý druhý víkend, protože je prostě dobrá a zároveň vlastně strašně krátká. 

 

I když moje shrnutí možná vypadá jako seznam stížností, jsou to ve skutečnosti dost maličkosti, které bych prostě jen já udělal jinak. Jak psáno výše, Spolu/sami je super hra dvou chytrých a talentovaných autorů, která mě bavila a kterou si chci zahrát znovu.

Díky Kamile, díky Lucko!

MorgainKateřina Holendová 27.07.2016

Larp měl dobře a zajímavě zpracované workshopy. Člověk nima proplul bez zaseknutí a byl to zábavný víkend. Zároveň měl každý hráč možnost si nstavit obsah své hry jak uznal za vhodné a tím měl každý v rukou závažnost témat, která bude řešit, i svůj program a intenzitu hraní, což dělalo hru hodně komfortní.

Hra samotná pak měla lehkou, trochu pomalou atmosféru. Hrálo se civilně, takže místy vlastně člověk nevěděl, zda hraje nějakou roli, nebo je tam sám za sebe.

Zpracování hry bylo kvalitní, koncept promyšlený a řemeslné zvládnutí skvělé. Doporučuji a nemám, co bych vytkla.

Hodnotím 8/10.

NejiMartin Philipp 21.06.2016

Na začátek musím podotknout, že podobně jako Lucka a Kamil mám i teď já celkem nejasnou představu, jak hodnocení hry formulovat.

Když jsem se na hru hlásil, velice mě lákal pojem „lyrický larp“ a všechno to okolo. Hra, která si vlastně na nic nehraje. Dokument, který jsme dostali před hrou je naprosto skvělý, přehledný a snadno si o hře utvoříte ucelenější představu. Dalo se doptávat na věci a na otázky se vždy reagovalo.
Na první víkend jsem již tedy nešel v takové nejistotě, vlastně spíš plný očekávání. Celé to bylo pohodové, dobře připravené a měl jsem pocit, že tvořím něco opravdu funkčního a neplácám se ve slepé uličce. Hodně k tomu přispívají průběžné zpětné vazby od ostatních hráčů, přece jen, hrát budete hlavně s nimi. A taky nutno podotknut, že to byla celkem kvalitní party. Odcházel jsem s již téměř hotovou postavou a už vymýšlel první status na její Facebook.

U Facebooku mě nejvíce fascinovalo, jak rychle vznikl ten minivesmír příspěvků a selfíček který už úplně nešlo odlišit od toho skutečného. Docela síla. A taky se dala vytvořit ucelenější představa o chování a charakterech postav a vlastně i o všech vztazích mezi nimi.

To už tady ale byl druhý víkend a samotná hra. Úžasné bylo, že jsme začali hrát ani nevím jak. Nebylo třeba řešit, jestli jsme začali všichni ve stejný moment, každý začínal hru trochu jinde a trochu jindy. A vůbec to nevadilo. Po zbytek hry jsem se až snad na jeden jediný krátký moment od postavy neodpoutal. Celé to bylo příjemné, naprosto v pohodě a super. Chodil jsem na jídlo s přáteli, na party, lasergame, nebo se jen tak procházel Prahou se ženou. Místy možná až trochu děsivé, když někam vcházíte, mluvíte s „obyčejnými“ lidmi a oni vlastně neví, že to nejste vy. Hra byla trochu, jako když nastoupíte na metro, jedete kousek přestupní stanicí a pak ještě chvilku a vystoupíte. Může tu být možnost volby, ale ne nutně řešení. Konečnou na hře neuvidíte. Na hře jsem zažil velkou škálu vztahů. Pracovní, čistě kamarádský, friendzone, romance, bromance a všechny jsem si užil a přišly mi funkční i během tak malého času na jakékoliv vyhrocení a dramatizaci (a to vlastně ani nebylo úplně vždy žádoucí a potřeba)

spolu/sami splnilo všechno, co jsem od hry čekal, a dalo mi ještě trochu víc. Jsem moc rád, že jsem dostal příležitost si zahrát. Dlouho jsem přemýšlel, jestli hru hodnotit, když jsem si jí z většiny vlastně napsal sám. Myslím, že to nevadí. Nevzniklo by to bez tak dobře připravených materiálů a velké ochoty Lucky a Kamila se do něčeho takového vůbec pustit. A nevznikl by ten silný a až mrazivě snadno uvěřitelný příběh, který jsem prožil.  A to za těch 10/10 stojí 

HipíkTom Tychtl 19.06.2016

Musím říct, že spolu/sami je pro mě moc příjemným překvapením. Městský larp bez okázalých velkých gest a s civilním hraním. A když je myšleno civilní hraní, tak až do mrtě.

Rozdělení larpu do dvou týdnů je, pravda, pro mnoho lidí asi dost limitující, ale stojí to za to. V prvním týdnu se vymýšlí celá hra, hráči se mezi sebou poznávají a vytvářejí se charaktery, vztahy, minulosti apod. To vše, aspoň v našem případě, probíhalo v příjemném a pohodovém, leč intenzivním tempu a tak se z prvního setkání stal plně nabitý víkend, ze které jsem si já osobně odnesl rámcovou představu o hře a o to víc otázek a věcí na přemýšlení, které mi ostatně zabrali ještě mnoho času v týdnu před samotnou hrou. Díky herním mechanikám existuje herní linie s určitými pevnými body, která se nastaví během prvního víkendu, ale zároveň je tato linie v mnoha ohledech velmi flexibilní a aniž by se hra za dramatických okolností rozbila, je možné ji v klidu a bez výčitek vůči spoluhráčům měnit a to i bez jejich vědomí. Život je ostatně plný náhod a zvratů a spolu/sami je larp o obyčejném životě. A tak se může stát, že sice máte naplánovanou oslavu narozenin svého kamaráda z prvního víkendu. Ale teď je hra a nejlepší kámoš vám volá, že se s ním rozešla holka, zrovna když jste na cestě na párty. Zvraty a náhody.

Hra samotná mi svým tempem a nastavením vyhovovala na 110%. Tím, že si hráči hru v prvním víkendu vlastně přizpůsobí sobě na tělo, se vytváří nádherná mozaika úplně normálních lidí, kteří řeší vlastně každodenní starosti a radosti. Zápletky jednotlivých postav se ve hře samozřejmě objevují, ale v konečném výsledku bylo mně jako hráči úplně jedno, jestli se zrovna můj problém dostane ven a bude se řešit. Spíš byl pro mě prostředkem pro dotváření atmosféry. Člověk tak mohl zažít posezení s kamarády v kavárně, hraní na kytary u vína, půlnoční rozhovory a vzpomínání i milovaní na koberci. Některé problémy se řešily, o jiných se vědělo, některé jen propluly kolem bez většího dopadu. Hra pak působila hodně autenticky. Byl to zkrátka pohled do života několika lidí, jejichž příběhy plynou už dlouho a budou plynout zrovna tak dál. Proto i hra nemá úplný konec s vyvrcholením všech zápletek.

Líbilo se mi využití Facebooku i telefonů. I to přispělo k vytváření vztahů mezi postavami a k navození atmosféry. Nebyla nouze o srdcebolné citáty o lásce, odkazy na stránky se zaručenými recepty na to či ono, vyjadřování momentálního rozpoložení písničkou, stížnosti na dlouhou pracovní dobu, zkrátka cokoliv si přečtete na svém reálném facebookovém profilu, tak přesně takhle vypadal i Facebook herní. Ve všech těchto případech už do vytváření organizátoři nezasahují, neboť vše, co vám chtějí sdělit, vám sdělí během prvního víkendu. Pak už je to na hráčích, což se v tomhle případě povedlo naprosto báječně. I se všemi těmi selfíčky a událostmi na párty.

Co k tomu dodat víc? Asi jen, že musím souhlasit s Vórimou, že hra svojí civilností nemusí být pro každého. Většinu času je to small talk a spíše neřešení zápletek, respektive neřešení zápletek ven a okázale. Častokrát jde spíše o vnitřní prožitek, nebo alespoň v mém případě to tak bylo. Chce to taky hráče, kteří mají chuť tvořit a vymýšlet a nebát se toho, protože ty jednotlivé detaily pak děljí hru.

Byly slzičky, byl smích, byly lásky, bylo přátelství, byl hněv, byla hudba, byly pohledy, bylo víno, byla Praha. Bylo to silné, bylo to uvěřitelné a bylo to krásné. Děkuju Lucko a Kamile, jsem rád, že jste se do takového larpu pustili. Užil jsem si to víc, než bych na začátku byl čekal. Za mě jednoznačně desítka.

Jo a po vzoru facebookových postů mojí postavy, Hanziho, to zakončím poznáním, co si z hry odnáším já a vlastně i Hanzi:

Hanziho moudrost pro dnešní den: "Ziggy Marley v jedné písničce zpívá "...I can't make you happy, unless I am...". Člověk se může snažit zachránit svět a lidi kolem sebe, ale nejdřív musí bejt v pohodě on sám. Protože jinak i hodný kluci a hodný holky dostanou od života strašně přes hubu. A tak se pak jednoho dne vzbudíš s pocitem, že máš všechno a jsi nejšťastnější člověk na světě jenom abys večer zjistil, že nemáš nikoho a nic."

BaldaJakub Balhar 19.06.2016

Ve zkratce, pokud nemáte rádi delší texty:

Spolu / Sami bylo skvělé. Uvěřitelné, lidské a díky všednosti všeho toho co se dělo vlastně strašně snadno uvěřitelné. Jako kdyby sis na na sebe navlékl na 24 hodin někoho jiného jenom bez vší dramatické kýčovosti. Prostě někomu jen tak nahlédnout okénkem do výřezu jednho dne jeho života, který pak normálně bude pokračovat dál.

Doporučení: Pokud bude další běh jeďte. 

 

Delší úvaha nad hrou a použitými mechanismy:

Spolu / Sami je pro mě ukázkou toho jak jsem si představoval městské larpy, když jsem kdysi začínal hrát larpy. A je to pro mě taky zatím jediný příklad, který opravdu fungoval. Asi to je tím, že se nesnažil pod náš svět schovávat jakýkoliv jiný. Asi na tom má velký podíl to, že nešlo o akční hru. Určitě bylo důležité, že jsme si všichni vzali k srdci civilní hraní a díky tomu bylo vše uvěřitelné. V celé hře ve městě, ve kterém denně žiji jsem byl z postavy vytvržený jenom jednou a jenom lehce. 

Každá postava měla nějaký zásadní problém, který jsme si vytvořili v rámci Workshopů. Když jsem ho vytvořil hodně jsem podcenil, jak klíčovou součástí celé hry nakonec bude. Teď když se za hrou ohlížím zpětně, tak vidím, že na celých těch 24 hodin se dá smysluplně nahlížet jenom optikou toho problému a toho jak ovlivnil celý život a chování té postavy, kterou jsem hrál. 

Hra pro mě vlastně nakonec nečekaně byla takovou reflexí na to jak žiji aktuálně svůj život očima postavy, která by takový život nepochopila a ptala by se proč. Není to něco co bych si uvědomoval v průběhu hry, ale poté co jsme dohráli a celý ten zážitek se ve mně rozkládá a snažím se ho nějak pochopit a popsat.

Workshopy

Je to teprve druhá hra, která používá workshopy pro celou tvorbu hry, kterou jsem hrál. První bylo Dance Macabre a druhou Spolu / Sami a z obou her jsem si nakonec odnesl velmi silný zážitek. Nevím jestli je to hrami jako takovými, prostředky, které používají nebo tím, že si postavu tvoříme sami ve workshopech, a tak je mnohem snazší aby byla "close to home". Já si nicméně myslím, že torba ve workshopech na tom má nemalý podíl. 

Workshopy byly přiměřeně dlouhé, k věci a umožnili nám vytvořit opravdu živoucí postavy. Kamil s Luckou nás provedli tvorbou celé hry od mechanik a point celé hry, přes pochopení co je hlavním problémem postavy, který hodně definuje proč je tam kde je, vytvoření základních vztahů, kolem kterých se bude hra tak trochu točit až po propracování jednotlivých vztahů i pozadí naší postavy. Umožnilo nám to vytvoit plastické charaktery, které měli dostatek společného s námi, aby se snadno hráli, ale zároveň byli dostatečně rozdílné, aby nám jejich hraní něco přineslo. V průběhu večera a rána druhého dne jsem kromě obligátní lehké party měli i dostatek prostoru k tomu, abychom prohloubili naše postavy a minimálně důležité vztahy. 

Důležitým aspektem pro hru byl i týden mezi hrou, kdy jsme si vytvořili facebookové profily našcih postavy a dostali jsme za úkol každý den něco postnout. minimálně mě to společně se čtením obsahu ostatních přátel pomohlo si udělat lepší představu o tom jací jsou a mnohem snáz se pak navazovalo ve hře samotné. 

Gameplay

Těsně před hrou jsem se docela bál jak to samotné vplutí do hry bdue fungovat a jestli nebude moc divné tvářit se, že jsem najednou někým jiným. Ukázalo se to být nakonec tak snadné, že jsem si ani pořádně neuvědomil, že začala hra, tedy kromě toho, že jsem čas od času mluvil anglicky kvůli Crianovi. Zpětně jsem rád, že jsem si na postavu sehnal jiné oblečení, než které obvykle nosím. Hodně mi to pomohlo oddělit se od postavy a opravdu se do ní vžít. 

Jednou z otázek, které ve mně hlodali před hrou bylo jak se vlastně ve hře projeví téma: "Dokážeme být šťastní, když najdeme svou spřízněnou duši?"? Byl jsem překvapen. Nijak jsem se téma nesnažil akcentovat, ale tím jakou hru jsme si ve workshopech připravili, bylo prakticky všudypřítomné. Ať už v drobný rozhodnutích mé postavy, nebo v tom co se dělo v kruhu přátel a kamarádů, se kterými jsem trávil čas. 

Ve hře se měla také projevit klíčová postava. I tohle byl prvek, na který jsem se díval trochu s podezřením. Představa, že budu s někým tak trochu donuceně trávit půl hodinu nad kafem opatrným hovorem jenom jemně se točícím kolem problému mě úplně nenaplňovala důvěrou, ale nakonec se alespoň pro mě ukázalo, že vůbec nemusí jít o něco takového. Bohatě stačilo pár slvo na party někoho jiného, pro to, aby naplnila svoji roli a pomohla postavě zamyslet se nad možností svoji proměny. 

Skvělým aspektem hry, tedy alspoň pro mě byla její flexibilnost. V okamžiku, kdy něco nedávalo dál smysl, tak to prostě postava neudělala a udělala něco jiného a pořád to v rámci hry fungovalo aniž by ji to rozbíjelo. I to, že člověk někam nedorazil bylo vlastně taky trochu odpovědí, se kterou se dalo hrát ve zbylých vztazích. 

Ve hře jsem hrál ve skupině, která hodně interagovala s Crianem, který neumí česky. Nebyl jsem si ist jak tenhle experiment dopadne, ale z mojí strany to nakonec dopadlo skvěle. Plynule se prolínající hovory v češtině a angličtině společně s občasným tlumočením Crianovi pro mě dali tomuhle zážitku další rozměr, který jsem nečekal a to bylo zamyšlení nad tím jaké to musí být žít v zemi, kde nerozumím lidem, když se baví mezi sebou. A tak trochu nechápu jak to může ve svém každodenním životě zvládat. 

 

 

Subjektivní dojmy ze hry (Trocha blábolení o tom jaká pro mě jako hráče a postavu byla hra):

Je skoro 12 hodin po hře a já si stále nejsem jist co si o ní mám myslet. Jisté je alespoň pro mě, že jsem zažil 24 hodin, které byly strašně silné. Nevětší podíl na tom mělo asi to jak jednoduše a uvěřitelně vše plynulo. Vše bylo civilní, postavy byly uvěřitelné a nikdy jsem se nedsotal do situace, kdy bych si říkal k sakru co to v téhle hře dělá. 

Emocí a vzpomínek je na těch 24 hodin vlastně strašně moc a je těžké si je nějak utřídit a udělat si z toho nějaký obraz, který bude alespoň vzdáleně dávat smysl. Vlastně jediné co se z toho dá vykopat jsou proměny toho jak se cítím. Na jednu stranu bylo strašně krásné a vlastně jednoduché hrát alkáče muzikanta. Tahat s sebou všude kytaru a vlastně všechno co člověk potřebuje k životu, čehož je zatraceně málo. Jak snadné by si bylo myslet, že žít takový život pořád by bylo snadné, ale v reálu si to nemyslím. V tom ta hra byla alespoň za mě trochu nebezpečná, tím jak ukázala kvůli omezenému času jenom malý výřez je snadné si myslet, že takové by to bylo pořád...

Ve hře jsem vlastně neměl ani okamžik, kdy bych se cítil mimo nebo nějak mimo postavu. Což je vlastně tak trochu navzdory reálnému světu ubíhajícímu všude kolem mě. Prostě jsem si vyzkoušel jaké by to mohlo být někým jiným, ale ne někým jiným v jiném světě ale někým jiným v tomhle světě. Tenhle larp pro mě tak trochu odpovídal na otázku, jaký by mohl být můj život, kdybych v některých okamžicích zvolil jinou cestu. Co mě na něm překvapilo bylo jak moc intenzivní zážitek to vlastně nakonec byl a to navzdory tomu, že se vlastně nedělo nic nějak extrémního. Večer strávený do časného rána partyováním, pitím a hraním na kytaru následovaný hovorem u snídaně a zase hraním na kytaru v gröbovce vlastně není nic nějak atypického, ale celé dohromady to pro mě vytvořilo jakýci nadčasový zážitek. Zážitek po kterém jsem si říkal: "To už to skončilo? To přece není možné."

Playlist od Tomáše, mé postavy: https://youtu.be/T0FqqCvctu4?list=PLyL8VjBA5xL7HcaUAuAdvcJ9P0z0DbBIC alkoholika muzikanta, který vlastně nikdy nic nedokázal, ale nikdy neměl pocit, že by mu to v životě chybělo. 

VórimaOndřej Hartvich 19.06.2016

Spolu/sami je strašně moc zajímavá hra. První víkend, kdy jsme se společně naladili na stejnou vlnu a vymýšleli jsme vše od jmen, po vztahy a "zápletky" mezi námi byl skvělý. Tak moc, že i kdyby hra nevyšla, tak jen pro něj chcete spolu/sami zažít.

K samotné hře. Je civilní. Se vším, co to přináší. Při naší hře se to povedlo dodržet a vše tak bylo reálné a občas na tělo. Myslím si ale, že přestože je spolu/sami výborná hra, tak není pro každého. Civilní hraní nevyhovuje každému a pokud se budete hlásit, tak na to myslete.

Mě to ale vyhovovalo a odnáším si velmi zajímavý a svým způsobem dobrý zážitek.

Kamil s Luckou vymysleli skvělý koncept larpu, ale za samotnou hru si mohou hráči, protože ji vytvářeli spolu (ještě víc než obvykle).

Původně jsem dal 9/10, ale jak se zážitek usazuje, tak hodnocení změním. Důvod? Protože nejraději mám hry, které nejen, že mě zaujmou a baví hrát, ale zároveň si z nich i něco odnesu. A ze Spolu/sami jsem si odnesl víc než jsem si v první chvíli myslel. 

10/10