Takové hodné děti

10 hráčů, 5 mužů, 5 žen, 0 obojetných

5 hodin, 0 dnů, 2015

Autoři: Lucie Lucie Chlumská

Skupiny: —

Hra se odehrává na dvou silvestrovských večírcích (rok po sobě). V místním kulturním domě se schází všichni, kdo v městečku něco znamenají, a slaví příchod Nového roku. A jak to tak bývá, vyplývají na povrch nějaké ty křivdy, zloby a tajemství.
O to ale v téhle hře úplně nejde. Důraz je kladen na to, jak se vztahy mezi lidmi změní poté, co se stane tragédie. Koho lidi podporují? Proti komu se postaví? Jak se příběhy jednotlivců i rodin posunou? A co si lidé budou pamatovat?
Ve hře mají specifickou úlohu někteří hráči. Od počátku mají o hře více informací a mohou tak posouvat dění i gradovat některé scény. O to méně si ale aktivně zahrají v druhé části příběhu.

8.1

52 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

Komentáře

ZakOndřej Staněk 11.07.2018

Po řemeslné stránce pěkně napsanej larp, autorka už to asi někdy dělala. Líbila se mi mechanika se vzpomínkami. Taky workshopy pomohly vtáhnout lidi do situace a zapojit do tvoření (lepší je to nechat vymyslet samy, než jim to naoslit, žejo).

Musím říct, že jsem na začátku nedokázal odhadnout, co se stane. A je zajímavé zamýšlet se nad tím, jak ta situace asi vypadala ve skutečnosti (jestli jsme se přiblížili). 

MantelarLuděk Bohucký 06.01.2017

Roman, hráno před Třemi králi 2017

Nebudu opakovat, co napsali jiní přede mnou, tak jen velmi stručně. Je to pořád neskriptovaný komorák, takže záleží, v jakém se sejdete složení (já měl štěstí), a platí, že jaké si to uděláte, takové to budete mít. Na druhou stranu hra samotná vám k tomu vyjde absolutně vstříc - promyšlenými a snadno uchopitelnými postavami, uvěřitelnými vztahy, rozumnými zápletkami, workshopy přede hrou. Popravdě, je jen málo komorních larpů, které by mi toho na stříbrném podnose daly tolik. A o tom, že zážitek z hlavní linky je silný, se netřeba zmiňovat. Pokud máte rádi civilní, nepatetické konverzační larpy, tenhle určitě nevynechte.

Protože nejvyšší dvě patra hodnocení mám vyhrazena pro opravdu výjimečné počiny, dávám 8/10, kdyby to systém umožňoval, přidal bych půlku navrch.

ChannahHana Kupková 03.04.2016

„Pokud to neumíš vysvětlit jednoduše, nerozumíš tomu dostatečně dobře.” - Lucka holt umí. V popisu postavy, předherních workshopech a závěrečné reflexi není jediná věc navíc, všechno má svůj důvod a smysl a šlape jak dobře naolejovaná, ehm, gilotina. Díky, byl to zážitek. 

ČikiPetr Kuběnský 26.03.2016

Už začátek hry mě příjemně naladil. Dostal jsem cca jednu A4 postavy, kde bylo popsané vše podstatné. To je učebnicový příklad pro mraky organizátorů, kteří vyplňují popis charakteru spoustou zbytečného balastu v důvěře, že to hráči pomůže líp se vcítit do role.

Workshopy byly smysluplné a občas plnily i několik funkcí zaráz - např. budování backgroundu vztahů mezi postavami při vytváření vzpomínek a následné použití vzpomínek v druhé polovině hry.

S mechanismem "vzpomínání" mám stejný problém jako Kamil. Je to skvěle vymyšlená narativní fíčura, ale z druhé strany taky věc, která přerušuje hraní tak často, že pro cílené posouvání příběhu v druhé polovině hry vlastně chybí prostor (můj osobní dojem je, že se děj v téhle části hry vlastně vůbec neposouval a nešlo směřovat k nějakému završení). Možná by pomohlo, kdyby byla tahle část delší a prodlevy mezi vzpomínkami tím pádem taky...

Zároveň to trochu narušovalo herní imerzi (nikoli samotné přehrání scény, ale spíš ta prodleva, v níž si aktéři četli lístečky) a vlastně to trochu rušilo i jinak civilní ráz hry, protože civilnost se do larpu podle mě dostává tím, že se postupně vžívám do postavy, kdežto přeladit do úplně jiného časového bodu během pár sekund a zůstat u toho přirozený, to chce opravdu dobrého herce. Ale z druhé strany se mi ta mechanika hrozně líbí a bez ní by šlo o tuctovou hru - fakt doteď tápu, jak se k tomu postavit.

Závěrem - měl jsem skvělé spoluhráče a hra je po příběhové stránce napsaná velice dobře, takže jsem si to velice užil. Drobné zklamání přišlo na konci s vysvětlením, jak to s celou tragédií bylo. V jakémkoli médiu vždycky preferuju neuzavřenost a nedopovězenost (slovy Ingardena a Isera "místa nedourčenosti"). Tady mi závěrečné review vzalo trochu radosti.

CharlesKarel Černín 23.03.2016

Prague by LARP 2016, Karel Trnka

Spousta věcí na téhle hře byla pro mě nová a zábavná. Společná tvorba vzpomínek, mechanika jejich přivolávání, příprava uvnitř rodin na druhý Silvestr, volnost v tom, kam postavu v druhé půlce hry nasměrovat. Hra má prostě skvěle našlápnuto a líbí se mi, že to není jen plytká zábavička, ale autorka se snaží něco podstatného říct. Bohužel, můj hlavní problém spočívá v tom, že zamýšlené poselství by podle mě měla u LARPu vždy předat hra samotná a ne až rozhovor po ní a o ní. A přesně to se mi tady stalo. První půlka uplynula zcela přirozeně, ale ve druhé jsem měl pocit, že nevím, jak příběh rozproudit a že vzhledem k nedostatku informací prostě jen dál a dál protahujeme stísněnou atmosféru večírku, na kterém nikomu není do zábavy. Teprve povídání po hře dalo druhé půlce hry jakýsi smysl, ale pro mě už bylo pozdě - nezměnilo to nic na tom, že jsem druhý Silvestr prožíval jen jako jakési kolektivní komunikační zadrhnutí bez jasného směřování či smyslu. Možná by nebylo špatné ještě víc zdůraznit, že možné reakce na klíčovou událost, které si hráči vymýšlejí v úvodním workshopu, jsou inspirací, ale že hrotit je potřeba hlavně vzájemné obviňování - myslím, že pak by povídání po hře o tom, jak to bylo dooporavdy (resp. co o tom vlastně víme) mohlo i mě zasáhnout víc.

 

FionorTomáš Klein 15.03.2016

Na začátek se přiznám, že nenávidím předherní workshopy. A dokladem kvality Takových hodných dětí je i to, že byly přirozené, mířily k jádru věci (pomohly lépe provázat postavy a skutečně se seznámit se spoluhráči) a promítly se i do hry. Takové workshopy je potom radost absolvovat.

O samotné hře toho nenapíšu moc. Snad jen to, že jsem si z ní odnesl velice intenzivní pocit vnitřního smutku. Tam, kde jiné hry nabízejí očistnou katarzi, Lucie ještě trochu zatlačila a vyždímala z tématu něco navíc. A zafungovalo to. Potrvá ještě nějakou dobu než si utřídím všechny ty emoce, které postava nemohla pustit ven, protože na to nebyla správná chvíle (což není výtka, postavy v Takových hodných dětech mají neskutečně bohatý vnitřní svět a někeré věci hráči dojdou až postupně).

Nebyl to nejintenzivnější LARP, který jsem hrál, ale mezi těmi, které si budu pamatovat, získal důležité místo. I díky spoluhráčům, kteří předvedli neskutečné výkony.

Prague by LARP 2016

RahufJiří Sýkora 14.03.2016

Prague by LARP 2016 / Martin Trnka

Tragédie o dvou dějstvích za zvuků Michala Davida.


Velmi příjemné překvapení na závěr PbL. Ze hry jsem měl původně trochu obavy, ale byl jsem velmi rychle vyveden z omylu: je to skutečně skvělý LARP. Vše, co obsahuje, je promyšlené, má to své místo a pasuje to dohromady. Postavy jsou výborně napsané, atmosféra maloměsta, kde si lidé vidí vzájemně do talíře je velmi dobře vykreslená a pocit komunity, kde má každý své místo, tak vzniká i bez křečovitého provazování "každý s každým". Předěl mezi kapitolami je skutečně znát, a vzhledem k tomu, že vývoj postav není nijak skriptovaný, je radost pozorovat, jak se kdo oproti první polovině změnil. Vzhledem k tomu, že se jedná čistě o konverzační larp, odpadá otravené a nespolehlivé učení mechanik, a těch několik málo mechanik, které se ve hře vyskytuje, je dostatečně intuitivních. 

Vřele doporučuju, nemůžete sáhnout vedle.

9/10

MontyMartin Bezdíček 14.03.2016

Lucka prostě umí hry psát a každý její komorák je takové malé umělecké dílo, které umí udělat přesně to, co od kvalitního umění čekáte. Což znamená, že vás zaujme, možná trochu pobaví, vtáhne do sebe a na závěr vás donutí přemýšlet.

Já si hru užil a můžu jí určitě doporučit.

TiriusJan Staněk 14.01.2016

Super, super, super.

Hodně se mi líbila celková civilnost. Bylo to uvěřitelné (alespoň pro mě) a silné. Oceňuju postavy, které ač krátké, řekly vše, co potřebovalo být řečeno a velmi dobře ukázaly úvodní nastavení. Pokud bych něco změnil, pak je to délka druhé části hry, která mi i díky vzpomínkám přišla výrazně kratší a to podle mě nedovolilo rozvinout všechna témata zdůrazňovaná v úvodním workshopu. Ale možná jsem jen já pomalý a když mám něco takového ve hře zpracovávat, potřebuju prostě čas, abych to chvíli pomlel v hlavě (ještě během hry).

Celkově ale ani v nejmenším nelituju, že jsem jako náhradník kývnul nějaké tři hodiny před hrou. Rozhodně doporučuji a hodnocení je pro mě jasné.

Díky!

ŤofkaViktorie Knězková 13.01.2016

Jako náhradník na poslední chvíli jsem dostala roli, tkeoru bych si nikdy sama nevybrala, ale prožitek z akce mi to neubralo, možná spíš naopak.

Konzistentně a uchopitelně napsané postavy a jejich vzájemné vztahy,  funkční workshop, zajímavé mechanismy, velmi citlivě zpracovaná hra a dost prostoru vnést do ní sebe a ovlivnit hru i ostatním. Podařilo se mi nebrečet, ale slzy jsem v druhé půlce hry měla v očích několikrát.

Co se děje týče, nebudu znovu opakovat to, co už psali jiní. Nevšimla jsem si jediného hluchého místa, spíš naopak, což je paráda.

Jestli se někdy vědomě rozhodnu nemít děti, bude za to moct Lucka - tak sugestivní role selhávajících matek píše snad jen ona. A ať nespoiluju, nenapíšu, koho přesně jsem hrála :)

9/10

 

RozumFrantišek Vondrák 15.12.2015

Na první pohled obyčejná civilní hra z prostředí venkovského kulturáku. Na ten druhý velmi zajímavý larp poukazující na snadno přehlédnutelné věci.

Jakýmsi středobodem je tragédie. Ta má většinou schopnost zastínit vše okolo. Nutí vás sledovat ji a ne to, co se děje s lidmi okolo. Často je i koncem příběhů. Tady se však můžeme podívat i na to, co se dělo potom. Skutečným a podstatným středobodem Takových hodných dětí jsou totiž vztahy lidí ovlivněných onou tragédií.

První polovina (první silvestrovský večírek) hry slouží k ujasnění a ustavení vztahů. Druhá pak ukazuje změny, ke kterým v jednotlivých vztazích došlo. Hra jde však ještě dále a velmi ostře je konfrontuje s minulostí prostřednictvím mechaniky vzpomínek. Ty přerušují často děj druhé poloviny a na někoho tak mohou působit rušivě a stěžovat hráčům imerzi. Na mě ale naopak působily tak, že prohlubovaly můj vztah s postavou a tím i herní zážitek. Čemuž dopomáhala i ona přímá konfrontace přítomnosti a minulosti.

A jen letmo chci zmínit účelný workshop i následnou reflexi, která mi pomohla uvědomit si věci, které jsem ve hře i v životě přehlížel.

PS: Na první pohled to vypadalo, že Lucka umí psát stejně dobré kretény i outsidery, takže se toho nemusí nikdo bát.
PPS: Ještě bych chtěl poděkovat všem spoluhráčům, protože jste byli všichni skvělí.

 

GenevieveAnna Vrr 05.12.2015

Hraj Larp víkend 2016

Hra se mi hrozně líbila. Zajímavé téma, nezpracované, hodně originální koncept, který mě nadchnul.  Nechci spoilovat, takže toho nebudu tady rozebírat moc, ale ráda bych zdůraznila propracovanost všeho, přišlo mi, že opravdu všechny postavy měly svoje místo na hře, byly důležité. Skvělý výběr hudby, dobrá práce s časem i s tématem, díky za poherní popovídání, které mělo místo a bylo dobře řešené. 

Měla jsem, zvláště na role mě blízké, skvělé spoluhráče a to taky hodně udělalo. Vůbec tuhle hru hodnotím hodně vysoko a na nejvyšším žebríčku komoráků a to za téma, zpracování, mechaniku a celkový dojem, který to ve mě zanechalo strašlivě silný. 

GavrocheJan Winkelhöfer 04.09.2015

Hráno na betatestu (červen 2015) a v rámci festivalu Hraj larp (srpen 2015).

Přátelé... nepodceňujte komoráky. I na prostoru dvou hodin a dvou místností se může s děsivou upřímností zhmotnit obrovská tragédie. Pomáhají tomu jednak skvěle uplatněné mechaniky, jednak výtečné workshopy, které dokreslují jak hráčský pohled na vyrovnávání se s tragédií, tak samotné vztahy mezi postavami, takže už do začátku přinášíte určitou hráčskou investici, což pak ve hře některé scény umocňuje exponenciálně.

První půlka hry je klasický vztahový komorák. Dobrý, ale nijak převratný, funguje spíš jako zorané pole, do kterého zasejete a připravíte se k pozdější sklizni. Pak se ale něco stane. Nejen v příběhu (to totiž čekáte), ale se hrou jako takovou (to teda sakra nečekáte). Chtělo by se říct, že hra začne porušovat pravidla, ale ona asi žádná taková nejsou, takže na rozdané karty do druhého poločasu lze jen... nevěřícně zírat a zvykat si na bezmoc, která vámi brzy začne smýkat.

A o bezmoci je druhá část především. Moc se toho nestane, ale pokud první půlka utekla jako dobře strávený čas, tu druhou propálíte nezřízeným tempem a budete se divit, kam všechen ten čas uhnul. Dřív než se nadějete, je tu reflexe a Lucka neporušila dobrou tradici svých larpů, nechat si nakonec to nejlepší (ehm, nejsilnější). Budete odcházet smutní a zamyšlení.

Je to o lidech a o tom, jak se chovají v extrémních situacích. Nic víc, nic míň.
Je to špičkové, protože je to obyčejné.
A vy všichni, kteří máte rádi těžká témata (nad kterými by vás v životě zaboha nenapadlo přemýšlet) a složité vztahy, to chcete hrát.
10/10

KatooKatka Winkelhöferová 13.08.2015

zezačátku si člověk řekne... Ále, nějaká "tragédie" to je cajk... a pak.. dostane vás to do kolen!

Bylo moc hezký vymyslet si vlastní pozitivní a negativní vzpomínku.  Tuze kreativní! Zároveň to donutilo se do svojí role dostat ještě víc, dát jí své vzpomínky a víc k ní snad i patřit (sorry lidi, vždycky si role beru dost osobně :P ).

Bylo to hodně dobrý! Nutí to zamyslet se nad tím, nad čím se normálně zamýšlet snad ani nechceme... Jo!

PS: Hrála jsem mámu dvou synů a rozhodně jsem se nenudila.. ;)

ViperLukáš Makovička 11.08.2015

Postava: Martin
Hráno v rámci: Hraj Larp

Tak toto byl vlastně první "Lucčin" komorový larp, který jsem si zahrál. Bohužel jsem nebyl úplně ve své kůži a tak se mi nepovedlo se do hry naplno položit. Skoro mám pocit, že jsem se během hry nezmohl na nic než small-talky o "blbé hudbě". I přesto jsem si hru užil i když jenom průběrným způsobem. Koncept hry, který je rozdělen na dva Silvestrovské večírky s intermezzem, se mi líbí. Hra se tím hezky "posune a odliší" (víc neřeknu, neb by to byl spoiler :-p ). Rozhodně musím ale říci, že ona "tragédie" mě fakt dostala. Člověk ví, že něco přijde, ale neví jak a na koho. To je super. Když jsem se dozvěděl, co se stalo, tak jsem tomu prostě nechtěl věřit.
Na závěr bych určitě řekl, že co mi přišlo, tak postavy "dětí" a "dospěláků" jsou v tomto lapru vyvážené. Slyšel jsem totiž několik názorů, že lidi radši chtějí hrát ty děti, protože jim dospělý přijdou nudný. S tím nesouhlasím. Dle mého názoru není třeba se bát, protože obě dvě generace rozhodně mají, co hrát! :-)

Hodnocení: 7/10

KamilKamil Buchtík 08.08.2015

Mám rád neskriptované civilní hry. A Takové dobré děti jsou navíc dobře udělané.
Zajímavou designovou volbou mi přijde mechanika vzpomínek. Vzpomínky, krátké scény z minulosti dvou postav, si vytváří hráči na workshopu a vlastně jimi interpretují a uchopují vzájemný vztah. Vyvolávání vzpomínek, přehrávání scén, je nosným prvkem druhé části hry. Úžasný, funkční a krásný je kontrast nálad, rozdíl mezi atmosférou probíhajícího děje a vzpomínky. Vzpomínky jsou skvělou ukázkou neotřelé narativní techniky.
Problematické se mi zdá časté narušování děje, kdy hráči jdou hrát nebo sledovat vzpomínku. To hráče vytrhává z postavy a narušuje imerzi. (Podobný problém, ale ve větším, máme na Kdyby).
Jsem ale moc rád, že se Lucka mechaniku rozhodla použít. Je to totiž věc, která Takové hodné děti odlišuje od ostatních her a činí ji něčím zvláštní. Rozhodně doporučuju.

 

PiroshMartin Buchtík 07.08.2015

Jeden by řekl, že téma vesnické šavlovačky je ve vodách českého larpu dávno vytěžené a nemůže nic nového nabídnout. Jasně, většina zápletek vás nepřekvapí, ale způsob, jakým se hrají a vůbec forma celé hry je přesně to, co jí dělá zajímavou. Po designové stránce je to zajímavý crossover mezi českým konverzačním komorákem a narativní skandinávskou jeepformou, včetně použitých technik. Rozhodnutí, jak hru vystavět, je promyšlené, smysluplné a funguje. To ale neznamená, že by bylo zajímavé pro každého. Pokud vás ale osloví téma (které nechci vyzrazovat), můžou pro vás Takové hodné děti opravdu silný zážitek. A jestli vám téma bude šumák, tak si alespoň zahrajete pěknou tamatickou konverzačku. Pro znalce Lucčiných her pak dodávám: Jako tradičně dostanete civilní téma s minimem podivných nerealistických událostí, dobře vystavěnou hru servírovanou v jednoduchých materiálech a přesah k zamyšlení. Co nedostanete, je holčičí hra.

MaudGabriela Benešová 15.07.2015

I když o té tragédii víte, nevíte koho se týká a... překvapila. Líbila se mi možnost tvořit si částečně svůj osud, předherní workshop i debreefing. Je to dost dobrý.

KateřinaKateřina Midori 13.07.2015

Hodnotím po 3. běhu. Primárném tématem je ta konkrétní tragedie, ale dalších vztahových témat je tam taky dost. Jako všechny Lucčiny komoráky to bylo fakt dobré a chcete to hrát a má to nějaké ty přesahy. Přišlo mi to znatelně drsnější než L-word, ale nerozsekalo mě to tolik jako Příběhy hříchu. Zároveń mi vyhovovalo, že to není jeep a měli jsme relativní hráčskou svobodu v tom kdy co uděláme, koho podpoříme a s kým se pohádáme. Lischaiovo hodnocení je dost trefné.  Líbily se mi pro mě nějaké nové herní mechaniky a workshop o možnách důsledcích tragedie na jednotlivce i na komunitu.

LischaiPavel Gotthard 25.06.2015

(hodnocení po betatestu, změny proti plné verzi jsou prý minoritní) Tahle hra je jako čokoládový dort, kde je pod polevou zmrzlina a pod zmrzlinou hemžící se kokon slepých brouků. Nejdřív se na ten larp podíváte si a říkáte si: "Hmmm, čokoládový dort, takových jsem jedl bezpočet, ale nevadí - okusím i tento!" V polovině hry objevíte zmrzlinu. "Jémine, to jsem nečekal, to je ale zajímavý prvek! Vskutku chutný dortík, to jsem rád, že jsem se do něj pustil..." Kdy narazíte na ty brouky nevím. U nás to bylo během reflexe a velmi se mi to líbilo. Snad je Lucka nevyndala, to by byla škoda. 8/10.