Bitva o Divočinu VII: Apokalypsa

100 hráčů, 0 mužů, 0 žen, 0 obojetných

0 hodin , 1 dnů , 2011

Divočina, země ztracená uprostřed nekonečných lesů, je po dlouhých válkách zničená a vyčerpaná...

Ale v zemi, kde každý kmen dychtí po podrobení svých soupěřů, není mír přirozeným stavem. Králové, vládci, náčelníci, všichni, ať už poražení či vítězové, se vždy snažili nalézt rozhodující zbraň proti svému soupěři...

Jenže pak se to stalo. Země ještě ani nevsákla krev poslední bitvy a už se zase smráká na horší časy. Země se zachvěla, nebe zešedlo a řeky zrudly. Oblohou se rozezněl hřmot a krajinu prořízl děsivý jekot. Jako údery vulkánova kladiva se ozval dusot čtveřice koní. Do Divočiny vtrhli apokalyptičtí jezdci. Podaří se někomu zastavit Smrt, Válku, Mor a Hlad? Vydělá na tom někdo? Nebo je to konec světa?

V sedmé bivě o Divočinu se proti sobě utkají: Armáda skřetů, vojsko neživých, horda marodérů a řád paladinů.

3.9

9 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

0
MontyMartin Bezdíček 23.02.2013

Z mého pohledu velké zklamání. Zaprvé lokalita, kdy my paladinové a marodéři jsme byli mimo hlavní ostrůvek, takže do hlavní oblasti jsme museli přes úzký můstek přes vodu, kde nebyla možná střelecká podpora a v případě, že by marodérům nevelel Blizzy, takže by nebylo snadné se s nimi spojit, tak nebyla prakticky ani šance se dostat na mostek, ale o to víc bychom bojovali mezi auty místních obyvatel, což byl další zásadní problém. Neustále kontrolování, kam kdo ustupuje a kam kdo padá bylo otravné a ty pohledy místních, kteří si hlídali auta, taky nebyly příjemné.
Následně tedy k tomu mostku, kam se vedle sebe vešly tři větší štíty tak, že nebylo možné jejich nositelům zasáhnout nic než hlavu, na které ideálně ani neměli batvat natož přilbu, takže to končilo takovými víceméně paty občas, když proti sobě stály dvě takové trojice a za nimi desítky lidí, kteří nic nemohli. Sestup z můstku na stranu ostrůvku pak byl naprosto ideální pastí, kdy každý z toho kopce dolů nemohl zastavit a jenom si mohl vybrat komu naběhne na zbraň, protože vzhledem k úzkémnu mostku přecházející mostek rychleji umírali, než měli šanci vytvořit jakoukoliv obranu proti tomu kruhu smrti.
Samotné questy nám předával jako velitel Draken, takže naprosto netuším ani jeden quest jaký byl, prostě jsme mlátili skřety a nemrtvé a jednou jsme prý museli a marodéry. Celkově jsem vůbec nestihl nic, co se mělo dít v hlavním měste, které mělo být larpovější apod.
A to nemluvím o náběhu hranou štítu jednoho skřeta do obličeje fotografky, kdy tam měl dost prostoru s tím cokoliv udělat, ale už jednou byl v pohybu a štít měl zvednutý a nějak se mu asi nechtěl to asi řešit. Za to organizátoři nemůžou, stejně jako by nemohli za to, kdybychom se neudrželi a zmlátili ho do bezvědomí, ale prostě nezanechalo to na mě dobrý dojem.
Bohužel nemám prakticky co pozitivního, pro naší skupinu to byl první a poslední ročník Bitvy o Divočinu, takže nemůžu hodnotit jestli to byl jediný nepovedený ročník, nebo jsou na tom všechny stejně špatně.