Albigenští

49 hráčů, 26 mužů, 22 žen, 1 obojetných

hodin , 2 dnů , 2015

Web: http://albigensti.cz/

Galerie fotek : https://cestycasem.cz/galerie-albigensti/

Albigenští je dramatický výpravný larp, jehož děj se odehrává v městečku Quillan léta Páně 1262.

Katarské války skončily a Langued’Oc je pod nadvládou Francie. Katarství bylo oficiálně potlačeno a zničeno, alespoň papež se svými  dominikány by to tak chtěli vidět. Jenže není všechno tak, jak se zdá.

Ve městečku Quillan se chystá svatba místního pána. Do města přijíždějí lidé z širého okolí, aby se události mohli účastnit, pozvání přijali  templáři a k překvapení všech se zde objevili  i dominikáni. 

Příští běhy: 15. – 17. 11. 2019 Albigenští (pátek ráno – neděle, ideální příjezd ve čtvrtek večer, odjezd možný i v sobotu večer/v noci)
Obecně bývají v druhé půlce března a první půlce listopadu.

Přihláška: https://cestycasem.cz/albigensti/

Fotky a videa jsou odkazované z https://cestycasem.cz/galerie-albigensti/

8.5

77 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

0
Okrasný ředitelIvo Denemark 26.11.2019

Xavier 8. běh

asi nebudu psát nic originálního. Je to profesionálně zvládnutá atmosférická záležitost. Pro zkušenější hráče, kteří nemají problém se ponořit do role doporučuji klindě i kratší postavu.

0
SunnyLenka Daňková 23.04.2019

Eleanor de Quillan, 5. běh

Albigenští jsou z toho ranku larpů, které si můžete zahrát víckrát a furt vás to baví a stále vám to dává spoustu nových podnětů a informací. 

Role Eleanor je z těch náročnějších, co jsem kdy hrála, protože se defakto nezastaví a stále něco řeší. Míra zodpovědnosti je tam velká a mám pocit, že i trochu hráčsky. Ale mě to teda bavilo. Obzvláště s mými syny a povedeným panem rádcem. 

Albigenští nadchnou prostředím, dobovostí, kostýmy, atmosférou.... A zpěvy v kostele.... 

Už jen samotný pobyt na hradě, procházení se po hradbách nebo návštěvy sklepů tvoří magickou náladu. Tam se to "hraje samo".

Orgové už to mají krásně vychytané.

Workshopy, jídlo, kostýmy, herní linky... vše fungovalo. 

S delším odstupem nemám tomu larpu co vytknout.

P.S.: Jen pozor na poherní srovnávání s jinými běhy nebo hráče s hráči a bacha LH nacismus. Může to napáchat boleníčka. 

0
KáněHana Káňová 11.04.2019

Na Albigenských jsem byla dvakrát. Poprvé jako Eleanora, podruhé jako Brigitta.
Užila jsem si to za obě. Albigenští jsou neuvěřitelně silný larp, takže i když tam jedete podruhé, má vás čím překvapit.  Postavy jsou dobře rozepsané, vztahy k ostatním spíše naznačené, ale to vám dává úžasnou svobodu a osobní invenci. Pak stačí jediná špatně pronesená poznámka a už můžete rozjet zajímavou linku bez obav, že něco pokazíte.  A  nejsilnější vztahy také vznikají tam, kde to nečekáte. ;)
Za mě jeden z nejlepších larpů, co jsem měla možnost hrát.

0
LischaiPavel Gotthard 26.03.2018

Mně se to líbilo moc.

 

Super věci:

+ Hrad. Je to krásný hrad, nebyly tam skoro žádné rušivé moderní věci, a pár kusů různých stolů a křesel vlastně stačilo udělat slušný dojem nějaké zaplněnosti nábytkem. Na hradě se dalo hrát všude, různě bloudit chodbami… to lokace je prostě dobrá.

+ Bohoslužby. Bohoslužby jsou docela dlouhé, ale tím správným způsobem. Čtení z bible střídají nějaká latinská intermezza a zpěvy. Zároveň se u nich počítá s tím, že u každé budou dobří zpěváci-organizátoři, kteří na podkladu všeobecně průměrného hráčského zpěvu udělají nějaké super kudrlinky. Celé to působí realisticky a navíc je to v kostele, všem jde pára od pusy a hlas se rozléhá pod gotickou klenbou, omg, omg!

+ Kostýmy a rekvizity. Kostýmy jsou hezký a teplý, meče jsou dobře vypadající latexové repliky, v klášteře mají ručně psanou a ilustrovanou bibli. Prostě dobrý.

+ Jídlo. Pořád bylo něco k snědku, kuchtíci to vařili venku na dobovém ohništi a ve dvou kotlích (šílenství!) a chutnalo to cajkovně.

+ Relativní teplo. Měl jsem hodně strach ze zimy, ale organizátoři udělali fakt první poslední pro to, aby bylo na hradě teplo, a fungovalo to. Teplota uvnitř se pohybovala mezi „chladno“ a „vlastně docela v poho“, což je na hrad v březnu myslím výkon.

+ Mluvící CPčka byla výborná. Především Gobers byl špičkový a měl by za svoji roli dostat Zlatého larpíka.

 

Rozpačité věci:

Chci napsat i něco o věcech, co mi přišly horší, ale dělá se mi to špatně. Viděl jsem je, ale žádná z nich se mě osobně nedotkla, tak je zmiňuju jen tak pod čarou.

? Uvádění hry. Jak jsem pochopil z komentářů tady na ČSLD, bylo výrazně lepší než minule. Jen mě zamrzel takový obecný nešvar, že se hra vysvětlovala hlavně pro lidi, co larpy znají. Co je larp a jak funguje – tedy něco, od čeho se mělo začít – se řeklo až na konci před hrou. Zmínila se spousta záhadných pojmů („mechanika rudé stop zastaví scénu“ – ok, ale… Co je scéna? Jak zastaví?) a protichůdných pokynů („máte v postavě cíle, podle nich hrajte, ale nemusíte je plnit“) které larper po svojí desáté hře dekóduje, ale pro prvohráče mi to přišlo jako docela informační nálož.

? Postavy. Já měl ve svojí postavě obsahu tak pro jednoho až dva další lidi, takže jsem spokojený, ale po hře jsem mluvil s hráči, co se tvářili, že u nich to bylo výrazně horší a moc neměli celou dobu co hrát. Tak nevím, no.

 

Vyloženě špatné věci:

- Jsem nepotkal žádné. Fakt.

 

Díky všem za hru, organizátorům za práci, bavil jsem se moc a dávám 9/10.

Jaufré, 5. běh.

0
SinyAneta Formáčková 06.12.2017

4. běh, Eleanor de Quillan

Když jsem se na tenhle larp hlásila, tak jsem pořádně nevěděla, co očekávat. Možná právě proto, že jsem neměla žádné velké představy o tom, co se bude dít, tak jsem byla po prvních minutách hry mile překvapena s tím, jaká témata se začala otevírat, jaké problémy vyplouvaly na povrch a že moje postava měla neustále co řešit. Musím uznat, že atmosféra, kterou dokázal vytvořit hrad, dobové kostýmy, jídlo či bohoslužby v kapli, byla úžasná. 

Díky orgům za všechno - za báječně připravenou hru, za postavu, která mě i tři týdny po hře stále nutí k zamyšlení a vzpomínkám, a hlavně za to, že když jsem něco potřebovala, tak pomohli. Díky také všem hráčům ze 4. běhu, byli jste úžasní!

Jediné mínus, které se vyskytlo, bylo jídlo - u hostiny chyběla vegetariánská verze... Ale dalo se to zvládnout i tak :)

Hodnotím 9/10 

0
FjertilFrantišek Špoutil 20.11.2017

Běh 4. (2017), pekař Bartolome

Předem nutno předeslat, že Albigenští jsou sice hrou o jistých událostech středověku, ale zároveň je to hrou o okupaci a útlaku, kde máte privilegovanou třídu, třídu trpěnou a třídu pronásledovanou a všechny se více či méně třesou před mocí Instituce, která může zle zasáhnout do jejich životů. Je v zásadě jedno, zda institucí je StB, Gestapo nebo jako zde svatá inkvizice. Zde to byla ta poslední možnost a v jejím hledáčku byli dobří křesťané, tedy Kataři.

Nicméně témata zodpovědnosti za větší celek, svědomí, pevnosti vlastního přesvědčení, prospěchářství atd. se dají napasovat na tuto událost, jako na mnoho dalších z historie. Mnoho z nich však nemá smysl hrát na hradě, jako zde v Lipnici nad Sázavou, kterou jsem rád opět navštívil po dlouhých šesti letech po Porta Rosse.

Prostě to vypadá, že pro autory Kvarteta jsou taková údobí vděčným zdrojem inspirace.

Měl-li bych psát obecněji o hře, tak práce organizátorů s hrou byla na solidní úrovni, výkony CP standardní a kuchařů skvostné. Zima byla snesitelná. Kompromis mezi historickou věrností a hratelností dle mého vyvážený relativně dobře. Předherní scénky zbožňuji.

Pokud bych měl některé výtky, tak snad jen k přípravné, předherní fázi:

  • Velká představovačka dobrá, ale než to došlo, už jsem si nepamatoval začátek. Určitě by to chtělo, aby se min. některé herní skupinky měly možnost před hrou sejít a domluvit se, jak na tom vlastně jsou.
  • Ač jsem byl rád, že hra nebyla tak strašně skriptovaná, jako bývají poslední počiny od Rollingů (a mám to za klad Albigenských), chybělo mi výraznější zvýraznění zejména pro prvohráče jak pracovat s informacemi a s dynamikou hry jako takovou, kdy tak nějak začít přitvrzovat, více se prokecávat a vůbec vyhrocovat své dějové linky.
  • Určitě to chce více rozpracovat poučení o mučení a to nejen ze strany herních mechanik, ale i ze strany RP, tedy nějaký obecný odhad, kdy je kdo ochoten pustit nějakou užitečnou informaci i při nižších stupních tortury, než dojde na pálení železem.
  • (Možná nějaká časomíra by se hodila, klidně i formou "ponocného", aby hráči nemuseli koukat na mobily a hodinky, kdy že je ten správný čas na to či ono.)

Nyní k mé osobní hře:

Pekař Bartolome je skvělá postava a jděte do ní. Pro mne to byla nádherná hra o otcovství a o tom, co vše jsem schopen zradit, abych ochránil ty, na kterých mi záleží. Samozřejmě nemalý podíl na tom mají i obě mé herní dcery, které mi mou hru neuvěřitelně vracely, ale i všechny ostatní postavy, se kterými jsem se dostal do kratších či delších interakcí.

Navíc, ač nebývám ten typ, dostal jsem se v některých scénách do solidní imerze, kde bylo jedno, zda všechen ten vztek smísený s beznadějí a výčitkami svědomí zažívá Bartolome, nebo Fjertil a prostě se mi najednou začaly valit slzy z očí.

Bylo to jako znásoběný zážitek ze hry jediného člověka v jinak skříčím Tak zpíval listopad... a vlastně i v lecčems podobná role.

Prostě velmi silný zážitek, na který budu dlouho vzpomínat. Dal bych 9,5, ale jelikož to nejde a jelikož se mi jedna speciálnost ze hry pevně zakousla do mozku, dávám tomu tedy ve vší slávě 10.

0
ZevlaZevla Zevla 27.03.2016

3. běh, skriptovaná vesničanka (neřeknu vám která, abych náhodou něco nevyspoilovala)
Hra má hodně pěknou atmosféru (kterou nám ještě vylepšily jeptišky, který hodně uměly zpívat) a nejlepší jídlo na světě (+ fakt estetickou kuchyni). Orgové na nás byli neskutečně hodný a pro naše pohodlíčko na studeným hradě (věděli jsme, že bude studenej a nešlo to jinak) dělali maximum, dobře komunikovali, dali dostatečný materiály a přes malý zmatky v textech jsem se dozvěděla všecko, co jsem potřebovala. Workshopy pro mě byly cenný (hlavně představování postav a scénky) a utřídily mi věci, co jsem potřebovala vědět.
Hra byla rozdělená na úseky podle bohoslužeb a v každém úseku přišla nějaká zajímavá velká událost (hostina, divadlo, něčí příchod). Na začátku většiny úseků jsme dostávali pokyn pro hru. Většinou jsem ale v pokynech neměla nic moc překvapivého a obšas jsem tam měla věci, co ve skutečnosti neplatily.
Dozvěděla jsem se díky tomu kdeco o historickým období, ve kterým se to odehrávalo, a celkem to ve mně vzbudilo zájem o některý náboženský otázky, co se tam řešily.
Příběh jsem si užila, i když mi všechno nevyšlo tak, jak mohlo a jak to podle materiálů vypadalo. Rozhodně jsem se nenudila nebo tak, jen mi pak při povídání s ostatníma přišlo, že jsem hrála jinou hru – já jsem měla příjemnou trochu napínavou konverzačku s několika bombastickýma scénama, co to vytáhly hodně nahoru, zatímco někteří mí kamarádi hráli intenzivní filosofický drama. Věc, které jsem si všimla už při hře, byla, že na mě lidi, s kterýma jsem potřebovala hrát, často neměli čas. Ne že by na mě kašlali, ale prostě měli na práci hraní důležitějších věcí s lidma, co pro ně byli důležitější, takže jsem často na někoho dlouho čekala a pak jsem mu stihla říct tak dvě třetiny toho, co jsem chtěla. U svý nejdůležitější linky jsem zůstala spíš na okraji dění, protože jsem na začátku promarnila jedinou příležitost se do toho pořádně nacpat (nevěděla jsem, že bude jediná, což nejspíš nebylo nijak daný a prostě se to tak sešlo). Většinu času jsem si tudíž povídala s lidma z vesnice, šířila drby a vidlácky probírala „politiku“, což bylo fajn a zábavný. K jiným a dramatičtějším věcem ale bylo míň příležitostí, než jsem doufala. Poučení a rada pro příští generace asi je, že když člověk hraje vesničana, má ve hře celkem volnost a musí ji pořádně využít - pokud nechce vypadnout z dění, musí se chytit každý příležitosti a pořádně do toho šlapat hned od začátku, protože později už to smysluplně nepůjde.

Celej týden doma jedu okcitánskou hudbu, takže atmosféru to mělo fakt podmanivou.

0
KlaKlára Wanková 26.03.2016

2. běh Braid

9/10

Pozitiva:

- hrad, vizuál, kostýmy, rekvizity...

- CP

- jídlo a kuchaři. Byla jsem teda na hostině a fakt nevím jak by se mi líbilo kdybych platila stejně jako všichni ostatní a místo kuřat na víně dostala kaši...

- a hlavně hra! Postavu jsem si hrozně užila, příběh to byl krásný a jsem strašně ráda za lidi se kterými jsem to hrála a dopadla jsem díky nim tak jak jsem dopadla. Krom prvních minut rozkoukávání jsem se nezastavila až jsem si musela občas jít dát pauzu do konírny protože jsem byla uplně ulítaná. Hra pro mě měla perfektní průběh a vždycky když už to vypadalo že je všechno v klidu a vyřešené tak se pokazilo něco dalšího a muselo se to jít řešit. Obzvlášť vděčná jsem za svého manžela Nazaira a svojí paní, protože kdyby mi nepouštěla informace od šlechty, hrozně by mi ořezala možnosti co dělat.

 

negativa:

- Přijeli jsme v celkem normální čas a kolem nebyl nikdo kdo by řekl co se bude dít dál. Tak nějak náhodně se podepsali papíry, lidi si tak nějak náhodně vyzvedli věci a pak se strašně dlouho nic nedělo. A po x hodinách čekání se dozvíme "no, chtěli sme workshopy udělat jinak, ale tak je teda uděláme takhle..."

- Čtvrteční workshopy nepřinesly v podstatě nic nového, byly dlouhé a hrozně nudné.

- předem jsem se ptala jestli mi někdo pomůže se zavitím. Myslím že by na to měl být workshop. Nakonec mi s tím pomáhala jiná hráčka, protože nikdo z orgů za celé dopoledne neměl čas.

- poherní povídání bylo dlouhé, nudné a krom těch postav se kterými jsem hrála mě vůbec nezajímalo

- pokaždé čekat na modlitbičky když jsem je stejně většinou nedostala bylo otravné. Navíc když mi krom té první byly naprosto k ničemu.

 

A uplně bokem... fňukat že byla zima mi přijde uplně směšný. Přijela jsem nemocná a musela si pak dojít pro antibiotika, ale i tak mi přijde zbytečný si stěžovat na zimu. Och, to je tak nečekané že v zimě a na hradě bude zima! Tak si vezmu pod kostým ještě jednu vrstvu. Tak si pořídím pořádný spacák nebo si vezmu deku navíc. Hodně jsem ocenila že orgové rozdali vlněné ovinky na ruce. Dala jsem to celé v historických hadrech, botách a věcech na spaní a bylo to uplně v pohodě.

0
PrasátkoJan Huňka 23.03.2016

3. běh - Rufus

6/10

Předně bych chtěl říct, že jsem si celou akci velmi hezky užil takže níže uvedené řádky budou spíš snahou poukázat na místa, kde by bylo možné ještě zapracovat aby si tuto hru mohlo užít více lidí. 

- workshopy byly bohužel nepovedené. A to počínaje volbou jejich obsahu (co je důležité a co není) a i formou (tedy jak a kým byly vedeny) o zábavnosti, nebo zajímavosti pak bohužel ani nemluvě. Myslím, že tady je hodně kam se rozvíjet a zamyslet se nad tím jak pojmout bezpečnost, jak důležité mechanismy násilí a jak historický kontext.

- část skriptovaných postav neměla prakticky žádné záptelky a v rámci "motlitbičky" jim bylo jen zopakováno co bylo v papírech, případně něco uplně mimo charakter, nebo vůbec nic. To ostře kontrastovalo s jinými skriptovanými postavami, které zjevně měli obsahu nepoměrně více. Ten nepoměr byl tak zřetelný, že neustále vzbuzoval otázku, zda některé postavy nejsou jen do (roz)počtu. 

- obrovský cenový rozdíl mezi skriptovanou a neskriptovanou postavou spolu s místy téměř nulovým rozdílem mezi jejich zápletkami je velice nešťastný. Pro lidi co si chtějí zahrát více, investují 2000 navíc do toho aby jejich postava měla skript to může být opravdu velké zklamání.

- *autocenzura*

Aby to nezapadlo, hra měla spoustu velmi dobrých prvků (mše, atmosféra, hrad, spoluhráči...) a pro "hlavní" postavy to působilo, že je i dost co zajímavého dělat. A můj závěr není, že jde o špatnou hru, ale o velmi dobrou hru, která bohužel trpí několika závažnějšími problémy po jejichž odstranění by mohla být opravdu atraktivní.

0
CharlesKarel Černín 23.03.2016

3. běh - templář Guy de Pirou

9/10

Bez té zimy by to podle mě nešlo. Navozovala autentičnost života na středověkém hradě, umocňovala duchovní zážitek z bohoslužeb, přiváděla k ohni na nádvoří postavy, které by se jinak míjely. Díky tomu, že jsem na ni zapomínal prakticky jen při zpěvu chorálů, jsem si uvědomil, jak tělesná nepohoda přirozeně vede člověka k duchovnu. A jelikož jsem viděl se při rozhovoru klepat zimou Isabellu de Mirepoix před jejím stanem a bylo mi jí líto, jsem pak do značné míry chápal, co se "přihodilo" senešalovi.

Albigenští mají pro mě spoustu kladů:

- náboženské téma, které nic nepodsouvá, ale krásně ukazuje, jak důležité místo hrála víra v životě středověkých lidí - vždycky jsem to rozumem věděl, ale jakožto bezvěrec jsem to poprvé opravdu prožil

- autentické prostředí hradu Lipnice

- nádherné kostýmy, slušně vypadající a použitelné zbraně (bofry)

- skvělá dobová kuchyně a sympaťáci kuchaři

- představení postav prostřednictvím scének z jejich života pobavilo a zároveň fungovalo nejen jako "tahák" kdo je kdo, ale i "výkop" náhodných rozhovorů ve hře

- vynikající připravené scény s CP

- společný zpěv na bohuslužbách (pro mě představoval vpravdě transcendentální zkušenost)

- velmi příjemní a vstřícní organizátoři (jejichž další zajímavé aktivity jsem po návratu z Albigenských začal objevovat prostřednictvím sítě)

Samozřejmě, vždycky je co vychytávat:

- na stránkách přetrvávají ke stažení neaktuální mnateriály z prvního běhu, po obdržení aktuálních textů mailem jsem si to musel znovu projít a zkompilovat

- čtvrteční workshopy byly úplně o ničem - v podstatě jen nudné zopakování toho, co jsme my poctiví četli před hrou

- i když boj není důležitou součástí hry, tak workshop prostě nelze svěřit náhodnému dobrovolníkovi z řad účastníků

- měl jsem pocit, že neurození měli mnohem méně herního obsahu k řešení a prožívání než šlechta a často jen tak vyplkávali u ohně, ale možná to byl jen můj dojem

A ještě poznámka, která nemá jasné zařazení:

Překvapilo mě, jak otevřeně byla napsaná (zřejmě nejen) moje postava - charakter byl načrtnutý, ale ne příliš vyhraněný, vztahy k cizím postavám  mnohdy jen mlhavě naznačené. Umožňovalo mi to pracovat s jejím vývojem, ale někdy jsem se kvůli tomu cítil trochu na nejisté půdě. Výsledkem bylo mimo jiné i to, že když se většina mých linek uzavřela v sobotu dopoledne, tak jsem odpoledne převážně jen bloumal, nasával atmosféru a účastnil se společných scén. Pravda je, že po návratu mě napadala spousta věcí, které jsem mohl rozjet, ale to až když jsem měl možnost se nad hrou zamyslet zvenku způsobem "co všechno by mě ještě bavilo prožít". Když jsem v postavě, tak tohle moc neumím a pomáhá mi, když mám nějaké mantinely, ve kterých se můžu logicky pohybovat. Ale jiné hráče by třeba uzavření postavy do nějaké jednoduché typové škatulky hru příliš svázalo...