Hell on Wheels

Hell on Wheels je westernový larp pro více než 50 hráčů inspirovaný z velké části stejnojmenným seriálem americké televize AMC a využívající i řadu historických postav a souvislostí. Jde o výpravnou dramatickou hru odehrávající se v reálných kulisách westernového městečka. Kromě osobních příběhů jednotlivých postav staví i na co nejvěrohodnější atmosféře a klasických westernových situacích.

Od podzimu 2013 do podzimu 2016 proběhlo celkem šest běhů včetně jednoho mezinárodního. V tuto chvíli se neplánují žádné další běhy. 

9.1

153 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

0
MíšaMichaela Hrabáková 19.11.2016

6. běh - Cornelie Darling / Kate Warne
Na Hell on Wheels jsem jela s očekáváním, což mi asi ve finále uškodilo.
Dostala jsem postavu kterou jsem z výběru chtěla nejméně, na druhou stranu mě už delší dobu lákalo si zkusit dvojpostavu. A líbilo se mi že jsou postavy na dvě poloviny hry z popisu celkem rozdílné.
Po přečtení plných textů postav jsem byla trošku na rozpacích. Přišlo mi že tím že jsou obě v Durantownu cizinky které přijíždí až v podstatě během hry, tak mají mnohem méně a a hlavně plošší vztahy než než jaké jsem viděla kolem sebe. Obě působily že jsou zaměřené hodně na výsledek, až skoro gamisticky, což mi ale do hry jinak postavené na velkých dramatech a ochotě prohrávat přišlo podivné. Také jsem byla dost zaskočená že detektivka Kate nemá zbraň, i přesto že je po Durantownu nosí kdekdo.
První večer mi přišel dobře zvládnutý, něco jsme se dozvěděli, vše jsme dostali. Prostředí westernového městečka dodává hře hodně moc, vše je 1:1, už jen procházení se po něm bylo hodně fajn.

Druhý den dopoledne se na můj vkus trochu táhlo, v podstatě jsme si řekli jen pár věcí k tomu jak hru hrát, které byly celkem jasné a pak se cvičilo s akustickými zbraněmi a někdo si zkoušel nějaké ty rvačky. Proběhl i krátký trénink rasismu, kde se podle mě dalo dělat i více, černoši by to ve hře určitě ocenili.

Po obědě již začala hra. Díky rozdělení do několika dějství se příběh posouvá i pomocí "deníčků". Můj příběh byl hodně o intrikách a pátrání, v pestré mozaice vztahů jsem si připadala trochu izolovaně, můj hlavní spoluhráč byl můj černý sluha, kterému jsem měla za úkol dávat sodu. Atmosféra kolem vedení železnice byla hodně odlišná od zbytku, nebyl to.western, chlast, kvéry a prostitutky, ale spíš high-class intriky. Není to pro mě úplně nejvíc favorizované prostředí, ale měla jsem skvělé spoluhráče (děkuji, manželé Durantovi!) díky kterým mě to bavilo.
S blížícím se večerem jsem cítila že se blíží má skriptovaná smrt a byla jsem hodně napjatá jaké to bude. Představa pohroceného a dramatického skonu v půlce hry bylo mé hlavní lákadlo pro dvojpostavu. Ve finále jsem ale byla spíš na rozpacích. Okolnosti smrti spoilovat nebudu,ale přišly mi trochu jalové a musela jsem jít příběhu hodně naproti, aby to dávalo vůbec nějaký smysl. Ale jako, aspoň jsem nostalgicky zavzpomínala na staré Florie, kde se takto scházelo ze světa běžně. :) Samotný okamžik O uznávám že byl vlastně hodně atmosférický a věřím že si ho všichni zúčastnění užili.
Tím se uzavřela kapitola paní Cornelie a těšila jsem se na Kate, kterou jsem pojímala jako celkem přísňačku (potěšilo mě, že si všichni mysleli že jsem určitě hrozně nebezpečná, přestože jsem ani nedisponovala střelnou zbraní!). Po příjezdu do městečka jsme se s mladým Williamem vrhli do hry a konečně jsem se cítila jako součást westernu. Jako lehce sitcomové duo pohrocené vyšetřovatelky a nezodpovědného detektiva-juniora jsme vymetali saloony a vyšetřovali. Takhle fáze hry mě bavila nejvíce (tímto děkuji Karlovi a Lucce, byli jste nejlepší! <3 ). Odpoledne však bohužel věci poněkud pokazilo, protože zatímco nám, hrajícím detektivy teprve od rána, se naše zápletky teprve zajímavě rozjížděly, celý zbytek městečka už mezitím směřoval do velkolepých vyvrcholení svých zápletek. Vedle jejich epických scén a dramatických konců jsem si připadala trochu jako chudý příbuzný, víc jako zajímavé cépko než hráčská postava, a hlavně, začali nám rychle mizet spoluhráči, kteří různými způsoby opouštěli hru. Dle mého názoru často zbytečně předčasně, kdyby zůstali déle, měli bychom my i oni ještě zajímavou hru. Takhle se nám většina případů rozpadla na masovém exodu podezřelých i svědků a nebylo co vyšetřovat...

Hustý společný závěr hry jí pěkným způsobem ukončil, bylo to akční, mělo to atmosféru, líbilo se mi to.

Závěrečná párty mi rychle spravila chuť, byla parádní, mocně se tancovalo, hrálo se a povídalo a vlastně jsem asi schopná říct že to byla nejlepší poherní párty jakou jsem zatím zažila.

Ráda bych ještě vypíchla práci organizátorů během hry. CP vstupy byly velkolepé, zázemí fungovalo a telegraf i holičství (místo pro konzultace) byly neustále obsazeny milými a nápomocnými lidmi, kterým moc děkuju, že se o nás starali.

Když to teda nějak shrnu. Hell on Wheels má hodně co nabídnout, naprosto chápu všechny kteří se z Durantownu vrací totálně nahypovaní a chtějí se vracet znovu a znovu. Osobně mám trochu pachuť z toho že jsem do něj úplně nezapadala,obě postavy jsou hodně mimo ten hlavní kánon "indiáni, kvéry, saloony", což mě při hře vlastně mrzelo. A taky že vlastně nevím pro jaký typ hráče je má dvojrole primárně určena. Protože jsou to dle mého soudu primárně řešičské postavy (ale první z nich je jasně skriptovaná k prohře), bez jakékoli romantiky (nikdo mi samozřejmě nezakazuje si tam nějakou vymyslet, ale hra zkrátka žádnou neimplikuje), bez hlubokých osobních vztahů (obě jsou "cizinky" a mají hlubší vazby v podstatě jen na své "pomocníky", a tam je to hodně specifické) či nějakých velkých dilemat a osobních tragédií. V podstatě se mi tak vesměs potvrdil můj první dojem po přečtení textů postav. Přesto jsem ráda že jsem v Durantownu mohla pobýt a pokud by se hra opakovala, ráda si ji za jinou postavu zahraju znovu.

0
ShakoKarel Nejedlík 14.10.2016

Patrick O ‘Brian + William Pinkerton (6. běh)

Usmálo se na mě štěstí (a nebo orgy někdo uplatil za mě). Dostal jsem místo na (nejspíš) posledním běhu této hry a zároveň jsem dostal postavu (tedy postavy), kterou jsem napsal jako svoji první preferenci. Shánění kostýmů chvíli zabralo - nakonec se to nějak povedlo. A pak už mě čekala jen dvojtá porce pořádného westernu - první za Patrika a druhá za Williama. Každá postava byla jiná, ale jsem si s oběma rozuměl. Rovněž to plně vyhovělo tomu, co jsem napsal do přihlášky. V obou rolích jsem měl výtečné nejbližší spoluhráče (Iry a Kate).

Mechanika dvou postav mi přišla velmi funkční - pro mě jedna postava skončila večer, druhá začínala až ráno. Nepřímo na sebe i navazovali, což byl příjemný bonus. Trošku jsem se bál mechaniky "Máš zdroje, napiš si o ně telegrafem.", ale nakonec komunikace přes telegraf byla velmi dobrá. Hra se nesnaží rozehrávat mnoho vážnějších témat (mimo negrů a rudochů) jako vztah k Unii/Konfederaci rok po občanské válce nebo rozdílnosti mezi katolíky/protestanty - přesto je se na hře trošku objevila (možná víc přispěním hráčů než organizátorů, což není výtka ani pro jednu stranu). I workshopy o nenávisti končí zamyšlení hráčů o tom, jak to má jejich postava než direktivní nařízením pro všechny postavy a všechny případy (že bych se jich dalo najít mnohem víc, než tady zmiňuju). Úplně úžasné mi přišlo souznění larpu, Indiánů a westernového městečka - tři relativně nezávislých uskupení, které se spojí dohromady k radosti všech zůčastněných (nejen hráčů).

Dostal jsem všechno, co bych od westernu chtěl, očekával a na co jsem se těšil. Vlastně mnohem víc - dostlal jsem dva dny života na Divokém západě, které byli naplněny událostmi, které by v běžném životě mohli trvat i několik měsíců nebo let. A někteří toho určitě tolik nestihli ani za celý život. Před hrou jsem viděl první sérii stejnojmenného seriálu, což mi dalo možnost načichnout atmosféru. Po hře sleduju druhou sérii a je to jako bych se sám vracel do Durantownu.

Finální hodnocení jsem musel nechat pár týdnu uležet. Nadšení ze hry i tvrdý návrat do budoucnosti již odezněli, přesto mě stále občas napadá, zda Patrick/William nemohli udělat/zahrát jinak/líp. Těch skvělých věcí tam bylo mnohem víc než se vleze do jednoho komentáře - spousta už jich zazněla v jiných komentářích. Za to výtky, aby člověk hledal lupou. Bylo to... westernové. :-)

0
WrauuRichard Mor 03.10.2016

Thor "Švéd" Gundersen (6.běh)
Epesní larp s výborným zázemím i hráči. Organizačně skvěle zvládnuté. Má obava, jak by někteří, co už viděli seriál, mohli mé snahy záporáka sabotovat, se naštěstí nenaplnili. A tak jsem pojal hrobníka jako vyšinutého jedince posedlého pomstou a čísly, který spíš než konverzace vedl s lidma své monology. A magořil čím dál víc. Snažil jsem se ukazovat nejen na chyby rivalů, ale vůbec na hříchy toho města, lidí, cenu života (2 kulky = 4 dolary), a postupně nechat zkaženost toho všeho skrze postavu odkapávat a houstnout, kdy byl často v tichu slyšet jen rýč..... 
Bavilo mě dokreslovat atmosféru skrze komentáře, dialogy i samotnou přítomností (postavy, zvuky rýče, kárky na mrtvoly) a strašně jsem si to užíval:)
10/10

0
GenevieveAnna Vrr 25.07.2016

1. běh Eva Tool

Už tehdy opravdu silný zážitek. Měla jsem skvělé spoluhráče, kteří mi hru opravdu hodně okořenili. Během hry jsem se cítila občas úplně na dně a občas naprosto na vrcholu. I zpětně, po těch letech, jeden z nejsilnějších larpových zážitků. 

0
SunnyLenka Daňková 21.02.2016

Johny (Naomi) Wheeler - 5. běh 10/10

HOW byl můj první LARP, takže mu vděčím za vtažení do této komunity a objevení nového koníčku. 

Byla jsem naprosto fascinována dokonalostí, propracovaností, pečlivými workshopy, skvělými dekoracemi, výběrem prostředí, doplňky (dynamit, ohně, jezdci tryskající na koních...), neskutečně věrohodnými hereckými výkony, kdy jsem byla vtažena do děje, takže jsem nehrála, ale 2 dny jsem to opravdu žila. 

Život Naomi se nakonec ubíral zcela jinak, než jsem si před hrou sama nalinkovala (jak už to tak v životě bývá). Ve výsledku jsem byla mnohem záporáčtější postava, než jsem čekala. Zajímavé pro mne ale bylo zjištění, že i když jsem dělala sviňárny na kdekoho, tak jsem měla svou partu, ve které mi věřili a drželi při mě (nebo jsem si to aspoň myslela) a já se uprostřed té své bandy cítila dobře. Mé rodinné vztahy byly krásně na houpačce, kdy jsem se milovali, nesnášeli, odpouštěli, proklínali....ale ve výsledku mi na bráchově štěstí záleželo mnohem víc, než tušil. O co horší musel pro něj být pocit, když jsem nakonec umírala rukou jeho chráněnkyně a v kapse mi ležel dopis, kde bráchovi odkazuji koupený pozemek, aby na něm šťastně žili. Život Naomi byl trpký a plný slz a vlastních pravd, kterými se dalo omluvit mnohé. Přesto ho však žila naplno. 

 

+organizátoři, CP

+propracované dějové linky, kdy se počítá se vším

+skvělé využití prostředí (scény v lese, u potoka, v indiánském táboře....)

+super jídlo (to bylo snad poprvé, kdy mi chutnala sladká kaše)

+skvělé obsazení. Překvapilo mne, kolik teklo reálných slz a kolik padalo oprávněných rozohněných facek.

+nikdo mi nedal sežrat, že jsem prvohráčka

+++++++++++ a samé nekončící plus

-obávám se, že tento můj první LARP mi nasadil laťku tak vysoko, že už to máloco překoná

 

Takže doporučuji a za rok se budu bít o místo, abych si to mohla zopakovat. 

0
ZevlaZevla Zevla 02.02.2016

Ač vím, že má být HoW hlavně destilát typickýho westernu, chtě nechtě se ve hře střetávaly dvě roviny – epická, schematická kovbojka s různými archetypálními postavami, od kterých se tak nějak očekává, co by asi tak mohly udělat, a na druhé straně střet kultur, společenských vrstev a toho nejhoršího, co která etnická/názorová skupina má v zásobě. Hrála jsem Čejenku žijící ve městě a byly to pro mě především dva dny událostí, který přes veškerý snahy spirálujou do hajzlu a nutně skončí (epickou) katastrofou z té či oné strany. Hra mi neustále házela výrazně těžší témata, než by člověk od kovbojky čekal (od zajímavě nastavenýho a rozvíjejícího se rodinnýho vztahu přes usmiřování dvou nesmiřitelných přístupů ke světu až po myšlenky, jak moc fér nebo nefér je hraní si na stereotypního Indiána vůči skutečným indiánům a co by si o tom mysleli). Bylo to pro mě o dost hlubší, než se to celý tvářilo, a pořád jsem přemýšlela, jestli se na tom mám vézt, nebo to krotit.
Krom skvělý atmosféry, kvérů a koní mi dost dobrej připadal taky koncept trvalých cépéček ve hře, který vyvolávaly konflikty. Organizátoři byli milí a celou hru perfektně komunikovali, jídlo bylo skvělý. Moc ráda jsem byla taky za cépéčka v indiánský vesnici, který si vedle celou dobu dělaly svůj vlastní tábor. Kromě toho, že mě hodně bavilo s nima hrát, jsem si k nim chodila bez vystupování z role reálně odpočinout, což celej příběh tak nějak ještě dělalo plastičtější a umocňovalo.

0
NanukTomáš Daněk 10.12.2015

Cullen Bohannon - 5. běh

I po více než dvou měsících úžasný pocit ze skvělého larpu nevyprchal, ještě pořád se mi vracejí neskutečně silné scény, interakce, přestřelky, věci které jsem měl možná udělat jinak (a možná dobře, že jsem je jinak neudělal).

Hrát Cullena Bohannona byl pro mě, jako fanouška seriálu, splněný sen. Larp ale není seriál a Cullen Bohannon v tomhle mém příběhu padl až na dno. Pár osudných rozhodnutí, společenská izolace bělocha, který se snaží rovnat vztahy s černochy i indiány a v důsledku je nenáviděn všemi, to vše nakonec člověka přinutí odvrhnout i ty, kteří jsou mu blízcí a nakonec uvítat smrt jako vykoupení. Chtěl jsem tragický příběh a dostal jsem ho v plné síle, takové, že jsem pak po skončení musel na čas zalézt do ústraní a jen hledět do země a přehrávat si vše znovu a znovu.

Trošku mi dělaly potíže mechaniky, vždy jsem měl tendenci na někoho mířit a ve zmatku přestřelky byl občas dost guláš; na druhou stranu nepochybuji, že při reálné přestřelce bude zmatek stejně velký. Taky nedostatek peněz a nábojů a rozhodování mezi "koupím si náboje nebo flašku chlastu" byly věci, které jsem řešit úplně nechtěl, ale chápu, proč ve hře byly. Nic z těchto prkotin mi nezkazilo hru a neubralo ani jednu hvězdičku.

Thomas Durant - 6. běh

I zlí lidé mají duši.

10/10

 

0
CharlesKarel Černín 23.10.2015

John Perkins/Buffalo Bill - 5. běh

Po spoustě komoráků můj první "velký" LARP. A přesto si nebudu těch 10 hvězdiček schovávat pro nic jiného, protože pokud mi snad nějaký další LARP dá ještě víc, tak si je stejně zaslouží oba. Ještě tři dny po návratu jsem pořád duchem dlel ve Stonetownu, přehrával si v hlavě scény, vybavoval si nedořešené momenty a dumal, co se dalo zahrát jinak a kam by to asi příběh zavedlo...

Jasně, je to hlavně o filmovém zážitku, nic psychologicky hlubokého. Všechno je hezky dělané na efekt, inspirace druhou sérií HoW je jasně patrná, klišé střídá klišé - ale to je, k čertu, western. Dali mi přesně to, co mi slibovali a co jsem chtěl. Duely na blátivém náměstíčku, rvačky ve stínech, kvílení projíždějících rudokožců, prostě co víc si přát? A přitom úplně plytké to není. Rasová nenávist, manipulace kolem volby starosty i malé tragédie indiánů žijících uprostřed bílého městečka, to všechno dodává příběhu určitou uvěřitelnost a patos. Kdybych měl mermomocí něco zkritizovat, byly by to trochu navzájem splývající cizí postavy v tom závěrečném hektickém sobotním odpoledni, kdy už se jich v městečku točilo docela dost a hráli je z pochopitelných důvodů stále titíž lidé, ovšem v nepříliš obměňovaných kostýmech. Jinak z mého pohledu všechno šlapalo na jedničku, organizátoři tam byli a poradili mi, když jsem to potřeboval, akce vždycky v pravou chvíli přerušila poklid na rozhovory a afterparty utekla jako voda, ani jsem se nenadál a bylo pět ráno. Prostě víkend snů.

Ještě musím dodat, že díky "dvojroli" jsem si za jedny peníze užil tuhle westernovou jízdu vlastně dvakrát. A nemohl jsem mít šťastnější ruku - ani jedna role nebyla moc řešičská, zato obě měly hezký dramatický potenciál, navzájem si byly úplným protikladem a ještě šly ideálně za sebou. Šmelinář Perkins s kudlou v kapse a nenávistí k negrům stříkající z každého slova mě duševně pořádně uspinil a bylo opravdu osvobozující katarzí přijet druhý den vlakem jako "klaďas", navíc stylový, navíc legeda divokého západu a ještě s puškou přes rameno a dostatkem dolarů na nákup střeliva. A vůbec nevadilo, že v roli bylo přimícháno i trochu parodického prášilovství.

Závěrem obrovské poděkování spoluhráčům. Moje dobrá žena Sarah mi úžasně pomohla vyprofilovat Perkinse jako domácího bačkoru, který utíká z domu dokázat si chlapství na negrech. A připravila mi nezapomenutelný konec mé první úlohy. Kamarád Toole byl skvělý, když jsme spolu zapíjeli staré dobré časy, kdy ještě každý znal svoje místo, a dojal mě i ve svém závěrečném tragickém duelu. Ben Hart druhý den skvěle přihrával a umožnil mi rozvinout onu prášilovskou a otcovsky blahosklonnou stránku mojí role. Divoký Bill se svým překvapivým duelem zasloužil o naprosto zlomový moment pro postavu Buffalo Billa a tento tragický směr ještě vygradovaly obě indiánky, Jasná záře a Deštivá obloha. No a díky Barb jsme ty trochu kýčovité společné scénky zvládli tak, že jsme zůstali v Pekle na kolech a nesklouzli k Limonádovému Joeovi. Díky vám všem.

0
BaldaJakub Balhar 17.10.2015

Sam Freedman 5.běh

Hell on Wheels byl rozhodně velice zajímavý larp, který stojí za účast. V roli Sama Freedmana to pro mě nicméně nebyl western. Western se děl někde tam kolem a vlastně se mě prakticky netýkal. Nebylo to ale na škodu, byla to součást toho být černochem v polovině 19.století. Rasismus byl opravdu velmi intenzivní, chvílemi až na hranici snesitelnosti. Hodně mě překvapilo jak moc snadné bylo začít cítit nenávist vůči všem těm rasistům kolem a pak už házet všechny do jednoho pytle. 

Více názorů ode mě v angličtině zde: http://blog.balhar.net/2015/10/hell-on-wheels.html

 

 

0
DavidDavid František Wagner 14.10.2015

Krátké shrnutí: Hell on Wheels larp je dobrá hra, kterou má smysl si zahrát. Bodíky jsem nedával. Autoři jsou borci. Další text si přečtou jenom lidi co hrozně chtějí, zas tak zajímavej není.

 

 

Delší ucelený text se k HoW dává dohromady těžko, primárně proto, že cítím, že moje zkušenost měla specifickou rolí hodně jiný rytmus než zkušenost ostatních hráčů. Předně: moje hra nebyla epická ve filmovém smyslu. Jasně, byly tam výbuchy a střelba, ale mnohem blíž než k westernu to mělo k Road to Perdition nebo třeba možná i k první řadě True Detective. Prim měly dialogy, proměňující se vztahy (byť se hra na správných místech snažila skrz cp hlasy o nějaký korektiv, aby se nevyjelo moc mimo žánrový mantinel, což považuju za dobrý) a měnící se charakter/-y. A bylo to super, protože jsem měl neustále pocit skvěle organickýho propojení se hrou a že moje hra a můj oblouk jsou zároveň dobrá kulisa/ zpestření pro jiný lidi. To bylo super.

Stavba příběhu je klasicky larpově mozaikovitá, velká témata jsou vytvářená spíš tím, že je to velká a významná scéna než čímkoliv jiným: přijedou indiáni, indiáni jsou ohrožení, ale není to úplně zápletka kterou by mohly všichni posunovat/ účastnit se jí. Nemyslím si, že to vadí - konzistenci pohromadě drží atmosféra a plus minus stejná témata zápletek: čest, hrdost, pomsta v milionu obměn. Zajímavý z dnešního pohledu by mohl být jasně negativní vztah k post traumatickým poruchám (Bolan není vykreslen jako tragická postava potom co ho změní zranění, ale jako úplný hajzl), ale v rámci žánru je to naprosto cajk. Žánrovost a témata pak imho dost silně snižují šanci na přesah, což si díky Bohu autoři uvědomují a nesnaží se s tím nějak čarovat a drží se stylu “když si z toho někdo něco, tak asi dobrý”.

Realizace je při pátém běhu perfektní, není co řešit, na co si stěžovat. Obzvlášť miluju v poměru cena/ výkon hrozně neefektivní, ale hrozně roztomilý detaily jako třeba pečlivě udělané nápisy “Made in XXX” na každé drobnosti. Jediný co mi chybělo byly proslulé cukrové lahve, ale to se stane, nemyslím že to je zásadní. U některých věcí pak platí, že možná bych si je užil víc kdyby ve hře byly déle a jenom se mihly - třeba když už je kanon, tak je škoda ho mít na 30 minut a tři střely, pár scének bych si s ním ještě dovedl snadno představit :))

Postoupím teda rovnou ke třem věcem, který se mi nelíbily a pak k něčemu co se mi líbilo středně.

Za prvý, myslím, že workshopy jsou dost neefektivní. Předávají relativně hodně málo informací a postupů v hrozně dlouhé době - od čtvrtečních 20:30 nebo tak něco do pátečních 14:00 je na hru, která sama trvá asi 26 hodin zbytečně moc, obzvlášť, pokud se na nich hraje/ něco dělá jenom minimálně. Absence poviných workshopů po hře je cajk.

Druhá věc. Psychohygiena si myslím, že je řešená nedostatečně. Není to ale úplně vynechaný a autoři zvážili co a jak a prostě se tak rozhodli, takže možnej přístup, hodnotit nechci.

Třetí věc, závislost na předloze. Myslím, že je čas abychom se jako autoři vykašlali na adaptace předloh, který často do larpu nejdou převést úplně ideálně nebo si to sebou nese spoustu zabudovaných problémů (a nemluvím o autorských právech). U HoW to pro mě hodně bylo o nějakých prekonceptech jak má která postava vypadat a hrát (který nakonec ze seriálových postav z mého pohledu prakticky NIKDO nesplnil a bylo to super), o problému lákavých a přísných seriálových postav versus často trochu méně naleštěných neseriálových (kde to kvalitou zážitku nemusí bejt nutně pravda, ale…) a pár dalších detailech. Chci hrát klidně inspirovaný, ale samostatně vytvořený hry a příběhy, protože věřím že na to autoři mají a udělali by to úplně boží i bez berličky existujícího settingu.

Co bylo obecně hrozně dobrý byly krátkodobý postavy. Instruovaný, motivovaný, dobře oblečený a vždycky přísný. Jediný co mi trochu vadilo byl častý pobyt cpček tak nějak v rolích ve vesnici, kterej u často role střídajících lidí vyvolával pro mě trochu vnitřní zmatek jestli jako hraje, “hraje” nebo co jako (to jsem měl hlavně z Čestmíra teda, kterého jsem jako známého mnohem víc vnímal), ocenil bych možná dva stupně šátku “úplný náhodný debil” (bezejmený dělník, pistolník, bandita…) a “cizí postava” (Anderson, senátor…). Ale to je fakt detail. Slabší jsem tady vnímal hráčský přínos: měl jsem často dojem, že hráči mohli ze setkáních vytěžit o řád víc než další přestřelku (jedno elpaso tam mohlo bejt fakt hrozně dobrý a myslím, že se hráčsky dost pokazilo). Druhá věc na hráče je, že ke konci pak nával “nových postav” hráčů, který tím že byly těsně po silném prožitku a už se potkávaly s hráčema jejichž linie spíš končily to táhly spíš do komedie, což v posledních chvílích hry nebylo podle mě úplně ideální. Ale super řešení pro ten prostor který by zvážilo všechny možnosti nemám, opět je to spíš podnět pro hráče. A zároveň je dost chápu, dělal bych to sto pro stejně.

Celkově se jedná o našláplou, suprovou a atmosférickou hru. I když zůstane 1:1 jak je, bude to víc než dost dobrá cesta jak strávit prodlouženej víkend. Zahrajte si jí a proste ty lidi, ať jí dál dělají. Nebo dokonce at udělají něco dalšího suprovýho.

PS:
Jestli jste dočetli až sem, zasloužíte si speciální hejt.
Budování předpokladů a očekávání na základě kdo co hraje, peer pressure “určitě budeš lepší/ horší než XY”, hecovačky a neustálé porovnání před hrou, po hře a v jednom případě i přímo v průběhu hry jsou úplná sračka, kterou nikdy nikomu neuděláte radost. Fakt. I když někomu řeknete že byl mnohem lepší než XY, tak z toho snad radost mít nebude, když si jakože anonymně a mimo doslech (ale slyším dobře, no) postěžujete, že byl někdo mnohem horší než Z, tak jste přijali hodně smutnej koncept. A podporujete tím koloběh hoven.