De la Bête

De la Bête je výpravnou hrou, která se inspiruje francouzskými romány, legendami a velkými tématy pozdního období ancient regime. I když vychází hlavně z událostí v oblasti Gévaudanu, není přesně datována a historickými událostmi se pouze inspiruje, než aby je přesně popisovala - odehrává se v blíže neurčené době druhé poloviny osmnáctého století. De la Bête je o proměně myšlení, o dramatických střetech a emocích

8.8

256 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

0
CharlesKarel Černín 10.10.2017

otec Fréderic, 8.  běh

Na tomhle projektu je opravdu co obdivovat. Je to dokonale naplněný designerský záměr. Má to být opakovatelný LARP - a je opravdu tak rozlehlý a spletitý, že při hře jsem poodhalil jen nejbližší sousedící zápletky a mohl bych si příště zahrát spousty dalších rolí. Každá postava má své téma - a ta moje byla opravdu vystavěná tak, že tento abstrakní koncept byl promyšleně naplněn konkrétním obsahem, takže její vztahy i zápletky její téma budovaly a posilovaly. Poprvé v životě jsem postavu prožíval víc dovnitř než ven, cítil jsem jako výrazně podstatnější vlastní dilemata, než to, jakou hru udělám svým spoluhráčům. Souznělo o s mým dojmem, že tohle není LARP velkých scén, ale dokonale propletená pavučina desítek malých příběhů. Díky za něj celému týmu Rollingu.

0
NightLukáš Wűrzler 06.10.2017

Tadeusz Grabowski, 8. běh - 10/10

Tak i já jsem konečně zamířil na ten slavný a všemi opěvovaný De la Bete.

Ze začátku (v mejlech) jsem ze své postavy nebyl toliko nadšený, ale musím konstatovat, že organizátoři jsou neskuteční co se odhadnutí správné postavy týče a Tadeusz mi sedl jak hrnec na prdel :-)

Za mě byl tento LARP zážitkem na celý život. Ani nevím jestli to moc jde popsat slovy, ale lidé, kteří tu hru hráli, tak ví a ti co ji nehráli, tak by to měli v nejbližším možném termínu napravit :-)

Je vidět, že hra už jede nějakou dobu, protože vše bylo uděláno fakt precizně, kostými, prostory, workshopy, předherní scénky, jídlo, atd atd atd.

Za mě tam nebylo nic špatně. Někteří tvrdí, že bylo málo jídla. Mno za mě určo ne, ale možná to bylo dáno i tím, že jsem byl v takovejch nervech, že jídlo bylo to poslední co bych řešil a kdyby mě má drahá žena několikrát neupozornila na to, že je čas oběda, tak bych prostě nejedl :-D

Tadeusz je neskutečná postava. Jeho příběh je jak horsk ádráha, která na začátku pozvolna odbrzdí brzdu a po pár minutách už začíná divoká jízda (kdo by to řekl do pana vědce a doktora, že? :-)

Popravdě jsem málokdy měl čas řešit věci na dokreslování atmosféry. Tedy plkání o "ničem" :-D Jediný na koho jsem měl čas vždy, byla má žena :-)

S Tadeuszem jsem zažíval neskutečně emotivní zážitky a překonával sám sebe. (Fakt nemám rád, když musím jít někam potmě, kolem hřbitova a ještě se u toho vyhejbat lovecký skupině, která celá nadržená míří do lesů za Flafíčkem ;-) )

Takže závěrem ještě jednou smeknu svůj třírohý klobouk směrem ke všem lidem stojící za příběhy v Morsagne od orgů, CPček, lidí v zázemí, přes kuchařky až k samotným hráčům, kteří našim příběhům vdechli svůj osobitý pohled a život.

Do widzenia przyjaciół. I nie pamiętaj mnie w złym. 

Do widzenia....Zloto...

0
KláraKlára 04.10.2017

Celeste Bouchard, 8. běh

Máma velké rodiny je krásná role pro prvohráče, který se tak necítí být sám, hrozně moc jsem si to užila. Hra má úžasnou atmosféru, za kterou snad ještě víc než okouzlující lokace a kostýmy stojí bohatý, spletitý příběh a hlavně všechny ty emoce, od začátku do konce.


Protože jsem puntičkář, přišlo mi, že předherní komunikace lehce vázla. O to víc mě překvapilo, jak dokonale hladce pak probíhala samotná hra, jak všechno klapalo a fungovalo. Za to a za vytvoření takhle složitého světa patří oraganizátorům má hluboká poklona, stejně tak jako jim a hráčům postav i cp patří upřímné díky. Předherní workshopy byly srozumitelné a užitečné, Lucčino povídání o hraní a pak podpora během samotné hry k nezaplacení. Zázemí v rámci možností fajn, problémy šly řešit.


Úplně všechno bylo jinak, než jsem čekala, ale bylo to nezapomenutelné. Pokud to bude možné, přála bych si do Morsange se ještě někdy vrátit, protože každá postava vidí z celého dění jen střípek, nuda to určitě nebude.

0
GregiDan 23.09.2017

Díky strašně moc parádním organizátorům, CPčkám a výborným spoluhráčům, podařilo se nám vytvořit něco perfektního a bylo skvělé, že jsem toho mohl být součástí. De la Bete byl můj první larp a když jsem jel, nevěděl jsem co od toho úplně očekávat. Když vše skončilo, nechtělo se mi ale vůbec pryč.

Nezažil jsem jediné hluché místo a těch dobrodružství a silných momentů co jsem zažil (ať už akce v lesích ve dne či v noci, skvělé interakce s mojí rodinou, rozmluvy s pastorem, hádky s katolíky, schůze obchodního cechu na kterých se člověk nasměje víc než by očekával, či pohádkové zásnuby na závěr) se nemůžu ani dopočítat a vypisovat je všechny, tak to píši ještě hodně dlouhou dobu. Dá se říct, že toho bylo tolik, že jsem se ani nezastavil.

Byl to skvělý zážitek a těším se, až se jednou do Morsange vrátím

 

 

0
DanielDaniel 21.09.2017

Bylo to úžasný. Těžko hledat larp s více strhující atmosférou.

0
JarkaJarka 19.09.2017

Valérie Renard (obsahuje informace týkající se charakteru postavy, nicméně nejde o nic, co by nebylo z medailonku nebylo zřejmé), 6. Běh


Na hru jsem si moc přála jet, nicméně jsem byla náhradník v dlouhé řadě. Dlouho se nic nedělo a když se hra začala dost blížit, skočila jsem po první volné roli, aniž bych se pořádně zamyslela nad medailonkem ("Je to rolling, bude to dobrý"). Poslala jsem peníze. Za pár dní přišla i postava. A já vyhodnotila, že to bude hodně těžké a že vlastně nevím, jestli to vůbec hráčsky dám. Valerie je (a to je snad spoiler-free informace) velmi zlá postava. Představa, že budu dělat věci, ke kterým mne popis postavy naváděl, byly absolutně mimo mou komfortní zónu. Na hrách jsem si nikdy neužívala intriky, obchodování už vůbec ne, natož být nějaké dva dny cholerická obluda... no. Ale dala jsem na reference. "Každá postava je hlavní," říkali. "Ta hra je strašně dobrá," říkali.
Hra mě překvapila. Naskočilo se do ní strašně snadno a kvituju spoustu obsahu, který za mnou přišel, nebo který se velmi snadno dal vytvořit zvednutím náhodně vhozených rukavic, díky čemuž jsem prostě mohla postavě dostát, aniž bych ji celou musela budovat od základů a své místo na slunci si vydobít sama (což mám tak nějak s podobnými typy postav na hrách spjato). Celou dobu jsem se nezastavila, bavilo mě to moc a i intrikování, i obchodování se mi dostaly pod kůži jako nic. Náročné naopak bylo hrát temperament postavy jako takový a tak jsem byla na konci dost unavená a neměla jsem sílu pohrotit dramatické závěrečné vyvrcholení, byť k tomu bylo všechno připraveno a prostě jsem se rozhodla jinak. Z tohoto soudku tedy plyne moje doporučení do rubriky nevyžádaných rad: S energií je třeba pracovat rozumně, poslední den je nabitý úplně stejně jako ty předchozí, a tak třeba chodit nějak rozumně spát, když víte, že bez pořádného vyspání nefungujete, stejně tak jako šetřit energii, dávat si oraz, přijet vyspaný apod.
Přesto bych neřekla, že by moje postava měla být hlavní. A vůbec to nevadí! Tahle hra hlavní postavy nemá, prostě mají všichni (alespoň z mého pohledu a doslechu) velmi zajímavý obsah a nabitý program a nemusí se cítit upozaděně. Je možné se mezi hráči různě pomíchat a nachomýtnout se k věcem, které pro něj třeba úplně připravené nebyly, ale to vůbec nevadilo. Náhodné setkání a společná výpomoc s jednou hráčkou budiž krásným důkazem, který potom pomohl rozvinout a nasměrovat Valeriin osud.
Ale teď k věci.
Jo, kostýmy zůstávaj pořád skvělý. Hra je velká, epická, nabitá. O tom už bylo psáno a stále to platí. Oceňuju přítomnost konzultantů v herní hospodě po celou dobu hry. Stály se sice fronty, ale bylo to hodně užitečné. Možná je to standard, ale neumím si představit, že by hra bez toho fungovala. CPčka. Bylo jich milion (nebo to tak aspoň vypadalo), byly boží a přinášely super obsah. Workshopy. Možnost vybrat si workshop, kterých se před hrou hráč zúčastní je super – sice to byl trochu chaos, ale dalo se to v pohodě stíhat, obsah byl zajímavý a užitečný. Zejména nechcete minout Jarmark marnosti.
Za co jsem ale vůbec nejvíc ráda jsou právě rozšířené obzory co do hráčských možností. Přijde mi, že tím, jak je každá postava zajímavá a má s čím hrát, není problem sáhnout i po něčem, co člověk běžně v hledáčku nemá a zkusit si to. Takže dík!

 

0
Šamanz Egeru 19.09.2017

Roman Dmitrijevič Vinogradov - 6. běh

Říkal jsem si, že když jedu na obsahový/dramatický larp od Rollingu, to pak bude týden bleedování.
Kupodivu ne - jen se mi stýská po světě, kde jsem tři dny žil a pak ho musel tak rychle opustit. Ale nešlo to jinak. V celém Morsange došla vodka, psali to i v místních novinách :-)

Ukázalo se, že larp si z půlky dělají sami hráči a děkovat za to mohu i určité hráčské slepotě - zatímco okolo se vedla válka konspiračních organizací, náboženského vyznání a sousedské nenávisti, tak Roman Dmitrijevič Vinogradov viděl jen pevné přátelství spojující ruskou výpravu, každému mladšímu lovci říkal "synku" a galejnicím "dámy". Věřil, že přátelství a čest je víc, než peníze a sláva.
Jen občasné stíny minulosti mu trochu kazily dobrý pocit z další lovecké výpravy.

Díky všem orgům a spoluhračům za super zážitek.

10/10

0
MartinMartin 18.09.2017

První LARP, na kterém moje postava na konci zemřela.

Ano, i to může být svým způsobem happyend.

0
MíšaMichaela Hrabáková 09.11.2016

Amélie Gaudet - 4. běh

Na galeje jsem jela s lehkými obavami zdali vedle velkolepých dramat ostatních skupin nebudou jejich zápletky jako chudí příbuzní. Opak byl pravdou. Galeje měly silnou atmosféru, kde se střídalo civilní hraní "vězeňského" života s velkými scénami, vyhrocenými dramaty a také velkým strachem a strašně silným pocitem nespravedlnosti. Navíc byla společenská hierarchie celkem prostupná, i vrchnost s námi občas ztratila slovo a mohly jsme za předpokladu dobrého chování chodit v podstatě všude.

Role Amélie mě bavila, bylo zajímavé hrát křehkou intelektuálku v drsném světě galejí, kde se konflikty řeší kamenem v šátku. Kdybych měla jmenovat zápory, tak snad jedině určitá zmatenost a nečitelnost "detektivní" zápletky a pak to, že ač bych uvítala ještě pohrocenější konflikty mezi galejnicemi, víc rvaček, šikany apod.,  hrála jsem roli která z nastavení postavy naopak má tendenci konflikty deeskalovat.

Nejsilnější zážitek ze hry pro mě asi byl ten pocit totální postradatelnosti. Kdy galejnice žijí své příběhy, své sny, obavy a veká témata, ale pro svět venku jsou to prostě jen položky na seznamu, někdo kdo nemá vůbec žádná práva, žádnou lidskou hodnotu, kdy z dozorců se stávají vlastně nejbližší lidé prostě jen proto, že tam jsou pro nás a že jim na nás aspoň trochu záleží.

Předherní a poherní části mi přišly velice dobře zvládnuté, workshopy mě bavily. Byly zmatky s kostýmy, galejní dorazily až v noci a byl to takový výškrabek ze dna, ale to chápu že se stalo jen na našem běhu a je to spíš výjimečné.

 

0
IndyTomáš Beníček 01.08.2016

Hans Esbach - 5. běch

Jako lovec německé skupiny - naprosto nezapomenutelná závěrečná lovecká scéna nahoře v lesích u jezírka....už jen pro tento moment 10/10

Jako postava z 18. století - naprosto dokonalá scéna souboje cti, volný pohyb mezi kostýmově dokonalými postavami v zámeckém prostředí - 100% autentické, úchvatné sousedství s ruskými lovci a neposledně ta slavnostní večere přeplněných stolů ;)

Jako hráč prvního velkého larpu (pak už jen 3 krátké během larpvíkendu v Brně) - cítil jsem smysl aktivity během celé hry, prostředí - kostými - příběhy - to vše opravdu dovolilo na víkend žít v 18. století ...Díky!

 

Larpy autorů