Arkánum II: Až slunce zapadne

0 hráčů, 0 mužů, 0 žen, 0 obojetných

0 hodin , 0 dnů , 2010

Web: http://arkanumlarp2012.wikidot.com

Autoři: Khelben Daniel Bohovic

Skupiny: —

první pardubický larp Arkánum.  hra postavená na konceptu samostatného světa, vytvořeného přímo pro potřeby larpu. Celý projekt vznikl jako odpověď na problémy které vznikali při ztvárnování světů jako je world of darkness a noční hlídka, kde se nový hráči neorientovali a skalní příznivci bývali zklamaní ořezaností settingu.  a tak vniklo arkánum, které začalo s čistým štítem a představilo nadpřirozený svět s jeho ne zrovna černobílými obyvateli.  Až slunce zapadlo tak představilo pardubice ve který jsou mnohá tajemství ukryta a jen čekají až je nekdo dostatečně odvážný nebo šílený odhalí a použije.  

4 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

0
ManikMichal Havelka 13.09.2013

Hra, na kterou jsem napsal snad svůj první larpový článek - http://www.larpy.cz/reportaze/recenze/arkanum-recenze/ . Zpětně mi vyznívá poměrně neutrálně, dnes už bych byl více kritický.

Organizátor vycházel ještě ze "staré školy" larpu, tedy piplání pravidel do detailu, jejichž extrémní počet stran (a nejasností v nich) způsobil nejednu podivnou situaci, kdy se akční scéna zastavila a dořešovaly se pravidla. Herní náplň a výraz settingu kulhali po jedné noze, akčních a napínavých scén bylo po skrovnu (odhadem tak dvě až tři), jinak se jednalo spíše o dlouhou konverzačku. Abych jen nehanil, když už taková scéna přišla, stála alespoň za to. Návrh hry byl na tu dobu taky poměrně pokrokový (každá postava unikátní), rozsah postav bych ale řadil spíše do kratšího komorního larpu. Ve zpětné vazbě se organizátor věnoval hlavně příběhu a vyhýbal se kritice (subjektivní dojem), proto jsem jeho další městské hry minul obloukem.

Na tehdejší podobu městských larpů slabší 4/10.

0
GodricMartin Hanzl 10.09.2013

Z mého pohledu ničím nevyčnívající městská hra s „libovolným urban fantasy settingem“. Mix prostředí Noční hlídky, knih Neila Gaimana (?) a různých autorských prvků byl spíš kontraproduktivní – hodně jsem tápal, kdy se řídit ještě předlohami (pokud jsem je znal) a kdy naopak věci fungují úplně jinak.

Tradiční neduhy tohoto typu her se objevily i zde: velké území způsobující řídkost hry a dlouhé přesuny, hodně nepřiměřeně dlouhá pravidla (ovšem je třeba chápat v kontextu doby, kdy propracovanost pravidel měla zaručovat kvalitu hry).

Přes to se našlo i pár světlých momentů: nevinná vedlejší postava v první scéně, která se na konci ukázala být záporákem, volba magických míst tak aby i reálná lokalita byla nějak zajímavá, chuť lidí hrát. Ty by mohlo být inspirativní i pro dnešní larpy.