Zahrada planoucích nadějí

26 hráčů, 11 mužů, 7 žen, 8 obojetných

40 hodin , 2 dnů , 2017

Šedivé ráno. Rudý svět a bílé pláště. Přijíždějí děti, ty malé křehké bytosti s nadějí v očích. Nadějí na budoucnost. Ale je naděje něco víc, než drobky, které drsná ruka smete ze stolu? Nad dveřmi visí nápis „Ústav experimentální medicíny“ a půlka těch bytostí je příliš malých, aby jej přečetla. Jen pravidla, řád a pach dezinfekce. A lékař z jehož očí jde strach. Vrátný, který pořád hlídá. Nebo ne? Jakoby měl v očích úsměv a celý další svět. Slyším ho přicházet, těším se, možná bude mít i pro tyhle děti připravené představení. A naději.

Na dva víkendy se staneš jedním z nových pacientů Ústavu experimentální medicíny. Dětským pacientem s nevyléčitelnou nemocí. Všudypřítomná bílá a šedá banalita bude svádět boj o tvoji duši s barevným světem divadelního představení a snů starého režiséra. Jak naložíš s krátkým časem, který ti zbývá? A kde se skrývá skutečný lék?

Konceptem hry je dvojrole hráčů: nemocné dítě a skřítek - podvrženec (nepředstavujte si skřítka jako sourozence Křemílka, ale jako jakoukoli magickou bytost ze Snového světa). Na začátku je každý hráč především dítětem trpícím záhadnou nemocí, která má mnohé příznaky podobné rakovině. Z nejrůznějších důvodů se těmto dětem podařilo dostat do československého socialistického Ústavu experimentální medicíny, kde probíhá výzkum a pokusy o léčbu této nemoci. Děti jsou zde podrobeny přísnému režimu zajišťujícímu jak co nejlepší podmínky pro uzdravení, tak jejich řádné zařazení do socialistické společnosti.

V prostředí strachu a odtržení od rodiny tak dětem zbývá jediné bezpečné místo – jejich vlastní sny. Proto se ve chvílích volna děti vytrácejí dozoru zdravotnického personálu a utíkají do svého vlastního světa, kde jsou skřítky patřícími ke středověkému dvoru, na němž spřádají intriky, prožívají lásky, hledají bohatství a moc a především utíkají od nemoci a starostí. Zda děti jen utíkají do své fantazie či zda v sobě opravdu mají skřítčí duši, která se skrývá a pomalu probouzí v chladném Ústavu, to už záleží na víře každého hráče, ale dítě věří, že je skřítkem. Skřítkem, který je součástí neobyčejného dvora, skřítkem ze světa legend a dob, kdy po zemi ještě kráčeli čarodějové a víly. Z dob, kdy se děly zázraky, které mohly zvrátit i ten nejkrutější osud…

Larp je inspirovaný několika předchozími ročníky, v komunitě známými prostě jako Skřítci. Těchto her proběhlo několik v režiji různých organizačních týmů: Pavučina snů, Klíč k Jaru, Sny o svobodě, Zvony pekla a Soumrak bohů. Nicméně základ všech těchto larpů naleznete v deskových hrách Changeling: The Lost a Changeling: The Dreaming.

4 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

0
BlackRadek Ďurina 29.05.2018

Jen velmi těžko se do pár řádků vměstnají celkové pocity ze dvou běhů, ale pokusím se o to... Na začátku bych začal trochou kritiky a teprve pak vyzdvihnutím toho ostatního.

Lidský svět byl pro mě vytažený až do absurdna, což byl nejspíš záměr, ale bohužel, přímo z hry to nebylo poznat. Nezájem, možná až zbytečná buzerace personálu i lehce psychopatické chování hlavního doktora by snad děti přehlédly (i když by naprosto nechápaly proč se děje to, co se děje) - školenému personálu by ale mělo být jasné hned, kde je chyba a zakročit. To se stalo až ve druhém běhu po zpětné reakci, kterou si orgové vzali k srdci a patří jim za to díky. Obecně beru vracení se ze Snění do lidského světa jako násilné vytržení ze snu, kam děti utíkaly a bylo to tak jen dobře (ten markantní rozdíl mezi vnímáním).

Co se týká Snového světa, tam nemám co bych vytkl. Hráči se svých rolí zhostili na výbornou - mnoho z nich své pohnutky dokázali tajit až do úplného konce, jiní se zase starali o problémy ostatních více, než o sebe, obláčky nesloužily k narušování hry, ale jen k našeptávání a ponoukání. Všudypřítomné Střípky odhalovaly spoustu zážitků a člověk se tak nejednou pobavil, nebo zamyslel. Zkrátka když jsme se oblékli do kostýmů, vstoupil jsem tím do jiného světa a ten svět byl překrásný, barevný a pravda, pro mě ke konci trochu tragický, o to však silnější a emotivnější.

Skřítčí larpy nejsou tolik o akčnosti, jakožto o prožití různých momentů, o zážitcích, a hlavně příbězích. Zde se jich událo požehnaně-epické, heroické, milostné, šťastné, tragické i zcela všední, přesto stojící za vzpomínku. Zkrátka konečně jsem si připadal, že se někdo trefil z 99% do mých přání toho, co chci prožít, aniž bych o tom sám věděl. Napsat by se dala jistě malá kniha, pro zhodnocení však snad postačí když řeknu, že na tento larp budu vzpomínat ještě hodně, HODNĚ dlouho a láskou.

Kovář