Pražská hlídka IX: Na ostří nože

40 hráčů, mužů, žen, obojetných

hodin , 7 dnů , 2013

Web: http://www.prazskahlidka.cz

Autoři: Danaketh Honza Křenek

Skupiny: —

Městský larp motivovaný prostředím knih Sergeje Lukjaněnka.

7.2

15 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

0
PatrikPatrik Krupička 13.11.2013

Hodnotit Pražskou hlídku je pro mě trochu komplikované. Tuto hru hraju už dva roky a do světa jsem zapadl až kam to jde.
Co se tohoto běhu týče, kvalitativně určitě převyšoval své předchůdce, ale jak srovnávat měsíční a týdenní nebo víkendový běh?
Ve hře jsem si užil napětí, akci, politiku i vyšetřování.
Ale pořád mi dělá problémy ohodnotit, za kolik té zábavy tam může organizace, za kolik hráči a za kolik náhoda. A ví te co? Na to se vykašlu. Prostě hra byla dobrá, já si jí užil a tomuto konkrétnímu běhu dávám 8/10. Ne snad, že by se konalo něco objevného, ale všechno šlapalo jak má, nenudil jsem se a došlo i na nějaké nečekané události, kterou hru posunuly zas o kus dál.

0
VlastaVlastimil Peksa 12.11.2013

"Staré pořádky se hroutí. Pravidla, která platila stovky let, už neplatí. Přízrak války se pomalu vkrádá i do Prahy, a spolu s ním strach. Strach z chaosu, z anarchie, ze smrti, ze zítřka. V takové době jedni zapomínají na staré křivdy, jiní si je naopak vyřizují. Všichni ale balancují na okraji propasti..."

Týdenní letní díl Pražské hlídky IX byl, jak už číslovka napovídá, pokračováním dlouhodobé série městských larpů ze světa Hlídek na motivy románů Sergeje Lukjaněnka. Většina postav jsou členové Hlídek, které dohlížejí na pořádek v Praze, pátrají po narušitelích pořádku, bojují s nimi, vyjednávají a vedou nikdy nekončící závod s druhou Hlídkou. Tento rámec ale nijak nesvazuje jednotlivce, ať už v Hlídkách nebo mimo, v jejich osobní iniciativě. Je možné budovat si osobní politické pozice, vést mocenské intriky nebo provádět výzkumy fungování Šera. Hra je flexibilní a umožňuje hráčům přizpůsobovat si množstí času, které v ní tráví jako postavy. Pokud prostě zrovna potřebujete ze hry zmizet, nevadí to.

Herní systém Pražské hlídky nepatří k nejjednodušším, kromě obsáhlého grimoáru kouzel a rituálů, kterými může teoreticky disponovat téměř jakákoliv postava ve hře, má každá postava svou specializaci, která má své vlastní schopnosti. Kromě "příručkových" kouzel a rituálů ale fungují i další, sofistikovanější a efektivnější postupy. O těch se ale postava musí dozvědět ve hře, ať už vlastním výzkumem nebo učením se od ostatních, což dodává hře další rozměr, další stupeň komplexity, a otevírá možnost nehrát jen bojovníky nebo diplomaty, ale taky učence.

Toto léto se neslo v duchu velkých změn ve společnosti Jiných. Běžné události hlídkařského života se mísily se změnami, který způsobila novelizace Velké Dohody. Do toho dorazili nacističtí vědci se svou snahou o vytvoření nadčlověka, obří rituál otřásající základy reality nebo epidemie šerého moru. Oproti volnosti z předchozího dílu byl tak tehle díl více railroadový. Většinu velkých událostí nešlo moc ovlivnit, postupně přicházely a úspěšně eskalovaly napětí. Ačkoliv jsem se tak místy cítil ve vleku událostí, kvůli kterým jsem měl chuť křičet "Né, zastavte čas, já nechci další den, protože to všechno bude ještě horší!", atmosféricky byl tenhle díl doposud nejlepší městský larp, který jsem hrál.

No a pokud bych měl tomuto dílu něco vytknout, byl to nedostatek hráčů CP, kvůli kterému občas nebylo v rámci běžné hlídkařské činnosti co hrát, přesněji tedy s kým hrát. Důležité a dlouhodobé linky byly obsazené, a hráči, kteří se na nich podíleli, se prakticky nezastavili, zatímco jiní zažívali občas prostoje a museli si hledat zábavu sami. Za sebe můžu říct, že mě toto nepostihlo, prakticky každý den jsem vyžitý a vyčerpaný padal do postele po třetí hodině ráno. Jediná věc, která totiž člověka na Hlídkách skutečně omezuje, je potřeba občas spát a jíst...