Erinor XIII. - Kočičí zaklínání

90 hráčů, 0 mužů, 0 žen, 0 obojetných

0 hodin , 3 dnů , 2011

Stěny potemnělé místnosti osvětlovalo mihotavé světlo svíčky. S každým silným poryvem větru se však místnost na několik vteřin ponořila do tmy. Na zavřené okenice bubnovaly kapky a žadonily o možnost vejít dál. Záblesk a silný hrom donutil přítomné k výměně ustrašených pohledů. Po chvíli se všichni uklidnili a opět se posadili k malému stolku uprostřed místnosti. Skřípavý zvuk doprovázel cestování malé kamenné destičky, která za sebou zanechávala v dubovém masivu vyrytou čáru. Vosk svíce se pomalu roztékal po stole a než dosáhl vyryté drážky, všichni přítomní dali ruce pryč. Sledovali, jak se černý proužek parafínu rozběhl na cestu po stole. Během mžiku byl celý vyrytý ornament zaplněný. Svíce zhasla a místnost se ponořila do tmy. Všem přítomným probíhal mráz po zádech a nikdo se neodvážil ani hlesnout. Ač vítr kvílel a kapky se dožadovaly pozornosti, stále to nebyly zvuky, na které čekali. Prásk a malými namodralými plamínky začal hořet celý symbol. …Strašlivá zima až na kost probíhala celým tělem. Jedinou niť suchou na sobě neměli, ale stále vzdorovali počasí jen, aby se nemuseli vrátit dovnitř. Nikoho nemohli požádat o přístřeší, protože by se příliš vyptával… …Mladá dívka jemných rysů se procházela po zablácené ulici městečka. Její bílé šaty jakoby zářily. V rukou si nesla bílou chlupatou kočku, která svými pohyby jasně dávala najevo, že s ní nebude zacházeno jako s klubkem. Záblesk. Hrom. Kapky deště, zima a nikde ani noha, natož dívka s chundelatou kočkou. Nic víc… Až časně ráno za šera se odvážili vejít dovnitř. V místnosti nikdo nebyl, vévodil jí pouze pěkný dobový stolek, u něj už pouze tři židle a černá růže. „Tak a teď už do hajan! Zbytek příběhu zase zítra.“

6.9

12 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1