Perunův pád

60 hráčů, mužů, žen, obojetných

hodin , 4 dnů , 2011

Poslední z trilogie larpů z historie starých Slovanů se zaměřil na období z konce 10. století na Kyjevské Rusi a hráči byli svědky soumraku a pádu slovanských bohů a tradic. Všichni znají staré ruské byliny o bohatýrech Iljovi Muromcovi či Dobryňu Nikitičovi, stejně jako pověsti o Koščejovi nesmrtelném či o loupežníku Slavíkovi. Byla to doba, kdy se každý z pravých mužů chvástal svými činy a kdo nepobil sám alespoň stovku nepřátel, vlastně nic neznamenal.

Za tímto mytologickým pozadím však stály skutečné historické reálie, představované vládou knížete Vladimíra, slunéčka jasného, který dal v Kyjevě demonstrativně svrhnout sochu Peruna a jiných starých bohů a vyslal jasné rozkazy v tomto směru i do pohraničního městečka Borševa, kde se larp Perunův pád odehrával. Ač křesťanství mělo tehdy už jasně navrch, mnozí se stále držely starých zvyků, ale museli jednat potajmu. Do kraje přišli sebevědomí a všehoschopní Varjagové, což je ruské označení pro Vikingy, kteří zde zaváděli vlastní pořádky. A do toho všeho zemřel místní kníže a zpoza hranic se ozývali divocí Pečeněgové, zjevně ovládáni neznámou silou nového náčelníka, který se podezřele podobal Koščeji nesmrtelnému. I byzantský metropolita vyslal svého zástupce do tohoto odlehlého kraje, aby pomohl vymýtit nešvary starého modlářství a čarodějnictví.

Hráči byly tentokrát rozděleni do šesti porovnatelných skupin, když vedle zástupců různých ruských městských států (Kyjev, Smolensk, Černigov a místní Borševo) přišli zmínění Byzantinci a Varjagové. Každý bojoval za své zájmy – jeden pro Boha, druhý pro peníze, třetí pro moc, jiný pro odhalení mystických příběhů. Ale Perun ani jiní staří bohové to tentokrát neměli šanci přežít.

8.5

6 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1