Para Bellum

6 hráčů, mužů, žen, obojetných

hodin , 2 dnů , 2014

Web: http://parabellum.larpy.cz

Hra, stylově navazující např. na larp Cold City. Tým šesti hráčů představujících tým žoldáků se v Para Bellum zamotal do příběhu inspirovaného Lovercraftovským mýtem. Hra kombinovala airsoftovou střílečku a railroadovou příběhovou akci, kde postupně ubývalo akčních částí a přibývalo těch atmosférických. Pro prohloubení žánru hra experimentovala s několika herními prvky, pracujícími s vnímáním postav, šílenství a kontinuitou času. Během týdne po hře samotné proběhl také hráčům předem neavizovaný epilog celého příběhu, který nerespektoval jasné oddělení hráče a postavy.

9.0

6 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

0
TemüdžinJindřich Kačer 04.10.2014

Byl to můj první larp, ve kterém bylo víc CP, než hráčů a už proto jsem na něj fakt těšil. Sestava týmu byla parádní, předherní příprava a s vymýšlením storek taky, protože tím jsme si vlastně ujasnili, co kdo chceme fakt hrát a jak se nám skloubí dohromady. Organizátoři nám v tom vyšli parádně vstříc, což fakt oceňuju. Nejsem totiž přílišným příznivcem railroadů, kdy mám pocit, že jsem „ve jménu příběhu“ nucen dělat věci, které bych jinak neudělal, takže to často pak nedává smysl a strašně mi to kazí zážitek ze hry (to se mi na pár larpech stalo). Prostě tenhle vlak nás vezl přesně po trati, která se mi fakt líbila, a hodně jsem si ji užíval. No vlak – bylo to vlastně terénní auto, jehož atmosféru bych na té hře ocenil asi nejvíc. Vlastně teprve, když jsem se krčil na zadním sedadle vedle Karla, poslouchal parádního vypravěče a rozhovor kolegů žoldáků, mi tak nějak docházely všechny ty emociální či dramatické zážitky z misí. O divoké automobilové honičce po lesních cestách ani nemluvě… tu řadím k top událostem Para Bella. Lukáš jako „Tichej“ řidič coby podpora týmu byl taky parádní. Pro nás hráče záchytný bod, bez kterého by to podle mě nefungovalo.

Stejně jako Zappo, moc nemusím airsoft, ale v zásadě mi nevadí. Tady posloužil fakt jako parádní kulisa, kdy se člověk cítil na jednu straně drsně s tou smrtící karabinou v ruce a na druhé straně hrozně nejistě tváří v tvář všem těm hororovým prožitkům kolem. Souhlasím i s tím, že obálky byly sice výborný mechanismus, ale na druhou stranu to často vyznělo do ztracena. Nicméně, když jsem viděl tu zásahovou jednotku, která prošla kolem nás a nikdo jiný si jí jakože nevšiml, tak musím říct, že mě dost zatrnulo a následná diskuze o té události stejně jako o dalších podobných se mi fakt líbila.

Mučení bylo trochu ze začátku trochu chaotické, protože jsem fakt úplně nepochopil, jestli doopravdy mučí mě, nebo se na to jen dívám a jestli mám teda nějak reagovat, ale celkově to byl taky super zážitek – asi jeden z nejsilnějších. Ostatně všechny ty věci, které se děly kolem mě, když jsem měl kápi přes hlavu a nic neviděl, dodávaly ten správný hororový nádech.

Vězení bylo dobré, ale krapet dlouhé, takže mě jako Grázlovi po tom mučení, možná až moc otrnulo. Závěr byl ovšem opět skvělý. Celkově musím říct, že to byl jeden z nejlepších larpů, na kterém jsem kdy byl, proto hodnotím devítkou (desítku si schovám pořád ještě do budoucna, kdyby to náhodou něco překonalo). Bylo vidět, že organizátoři si s tím dali fakt hodně práce a důležité je, že ve výsledku nakonec téměř všechno klaplo (záseky byly opravdu jen drobné).

No a nakonec samozřejmě poherní týdenní dojezd, kdy se značky pekelných sumerských psů objevovaly všude kolem mě a vůbec se děly takový divný věci, to byl vskutku originální a jedinečný nápad. Čepicu dolů. Díky za Para Bellum.

0
ZappoPetr Špiřík 21.09.2014

Před hrou jsem nevěděl moc přesně, oč půjde. V původních představách jsem se hlásil na hru ve městě, orientovanou spíš na zločince, detektivy a vyšetřování okultních noirových záhad a teprve v průběhu komunikace před hrou se mi to postupně překlápělo blíž k tomu, co jsme hráli - akční žoldáckou lovecraftovinu v lesích.
Hodně se mi líbil příběh, protože okultno, rusové, náckové a lovecraft jsou moje krevní skupina. Body nahoru. Ladění do noiru podtrhovaný skvělým nahraným Vypravěčem byla paráda. Nahraný hlas Vypravěče byl vůbec jeden z nej prvků hry - dával atmosféru, ukončoval v autě volnou zábavu a držel nás v jedný herní realitě. Super nápad. S tím spojená další výborná věc byl řidič v autě - mít někoho z organizátorskýho týmu, kdo drží v hlavě harmonogram, kdo ví, co je dobře, co je špatně, to bylo hrozně dobrý. Skvělá podpora hráčské psychiky "asi to nekurvíme".
A když jsem u mechanismů, fakt se mi líbilo mučení a to jak bylo vymyšlený. Nový pohled, alternativa k předstírání násilí na sobě navzájem, krásně řiditelný a s přímým dopadem na hru.
Z negativ mých osobních, airsoft pro mě není zábava - na akčních scénách jsem nijak netrpěl, ale jak mi airsfot nic neříká, tak jsem si je ani moc neužíval. Prostě jsem střílel, umíral, střílel a čekal až to přejde. Ale proto, že přestřelky byly střídmý a pokaždý jiný tak se to neochodilo a bavil jsem se v mezích mých možností slušně. Obecně se mi líbilo střídání podnětů ve hře: honička v autě, plížení kolem budovy, masakr v lomu. Akční scény byli tím pro mě zajímavý - v podstatě airsoftu navzdory.
Vrcholem hry pro mě ale byly nebojový scény - všechna setkání s naším tajemným zadavatelem, všechny scény s CP. Prostě paráda.
A protože miluju reference mimo hru a prolínání realit, tak za týden následující po hře jsou ode mě body navíc. Skvěle připravený, gradující a když jsem se někdy ve čtvrtek přistihl, že i při pohybu doma koukám opatrně za roh, jestli tam nění něco divnýho, přiznal jsem si, že se mi to zarylo pod kůži. A samozřejmě - to že jsou organizátoři a CP skvěle připravení, v pohodě a skvěle hrajou do roztrhání těla pro nás, to bylo skvělý. Takže i za tohle díky moc.
Původně jsem chtěl dát 7 (čistě z osobního zážitku, protože airsoft mi fakt nic neříká), ale po týdnu poté - čistá 8.