Pomoc z nebes - Silvestr 1939

25 hráčů, 15 mužů, 10 žen, 0 obojetných

8 hodin , 1 dnů , 2015

Web: http://www.pomocznebes.cz

Autor fotografií : Stanislav Čihák

Prosinec 1939. Po obsazení Polska zuří v Evropě tzv. "Podivná válka", Francie a Británie jsou sice s Německem ve válečném stavu, boje však ještě nevypukly.
Za této atmosféry přijíždí na horskou chatu v Sudetech slavit Nový rok skupinky Němců i prominentních Čechů. Budou oslavy probíhat tak, jak by si přál majitel zdejšího pensionu? Nebo někteří z hostů nepřijeli pouze slavit?

Poznámka: Mezi prvním a druhým uvedením hra prošla zásadní proměnou. Změnil se počet i složení postav, všechny byly od základů napsány znovu a jinou formou. Předherní workshopy byly přepracovány z přednášek na více interaktivní aktivity, upravila se práce s herním prostorem a hra byla o zhruba dvě hodiny zkrácena (s mnohem jasnějším vymezením konce a začátku). Přibylo množství rekvizit a nově bylo součastí regitračního poplatku i zapůjčení kostýmů. 

8.9

82 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

0
MuDaniel Hrnčíř 07.12.2018

Ahoj,

 

za mne naprosto výborné drama na pomezí komorní a "výpravné" hry (asi i díky postavě, která měla interakce i mimo budovu). Hrál jsem 0 a 8 běh. A můžu s klidným srdcrem říci, že myšlenka a "feeling" je pořád stejný. Akorát zpracování je jiné. Novodobější (a za mne i lepší, ale upřímně - to pro mě není důležité). 

Chvíli mi přišlo, že jsou postavy, které mají slabší výplň a musejí si více hledat té zábavy. Pak jsem se, ale dozvěděl, že tahle myšlenka napadala jiné hráče, kteří hráli moji postavu. A upřímně, já se nezastavil. Pořád jsem měl, co dělat. Pořád jsem mohl řešit sračky, které na mne padaly a ve kterých jsem se postupem topil. Došel jsem tedy k závěru, že Pomoc z nebes dává na bedra hráčů více zodpovědnosti, tzn. musí se trochu zapojit, do klína jim hodí minimum a s tím se musí hrát.

A to je docela osvěžující. Je to takové komorní, uvěřitelné, "milé" divadlo, jenž vede k uvěřitelnému zážitku. A to je něco, co mě neskutečně baví. Mám rád velké dramatické chvíle, kdy z mlhy vystupuje bestie stejně jako pláč opuštěné ženy skrz zavřené dveře. Na Pomoci z nebes najdete to druhé a je to stejně silné.

Díky!

0
MontyMartin Bezdíček 14.01.2017

6.běh - Walther Schroder - majitel penzionu

Hru jsem si hodne užil a je hodně poznat, že se jedná o stálou práci na té hře a je určitě o dost jiná, než byly předchozí běhy a není prakticky co vytknout, protože jediné drobné negativum, že na mě nebyl kostým, takže jsem si musel přivézt vlastní, což nebyl zásadní problém naštěstí. Na místě všechno fungovalo skvěle, problémem byla nedochvilnost hráčů, která naštěstí nevadila nijak zásadně. Workshopy bych já klidně zvládnul i delší, ale já mám workshopy rád, hlavní bylo, že všechno podstatné o světě a hraní hry se zvládlo probrat a bylo to v pohodě. 

Hra samotná plynula moc pěkně a civilně a já jsem se většinu doby nezastavil a měl jsem pořád co dělat, protože i když jsem měl dva, potažmo tři hlavní konverzační partnery, tak jsem stále pobíhal mezi všemi hosty a kontroloval, co a jak se děje a zda je všechno v pořádku a vlastně to tím bylo taky dobrý, protože jsem měl základní představu, co se všude děje. Bylo moc příjemné to civilnější hraní, kde na sebe lidi nekříčí před všemi, ale jdou někam bokem, kde na sebe teprve zvýší hlasy, ale zároveň nechtějí do svých problémů tahat další lidi, co s tím nemají nic společného a tak nějak mi to prostě dávalo skvěle smysl. Mechaniky na snižování a zvyšování tlaku jsem nepoužil, ani na mě nikdo nepoužil a nedokážu vlastně posoudit jestli jsou nějak potřeba, ale bylo sympatické je tam mít. Podobně jako mechanika na odhánění hráčů nebyla potřeba, protože postavy jsou slušně vychované a stačí poprosit a opustí prostor i bez mechaniky, zároveň je příjemné vědět, že tam je ta možnost si tu hru trochu upravit i v průběhu, aby probíhala dle přání hráče.
Vstupů CPček bylo až neuvěřitelně moc a všechno to dávalo smysl a bylo to prostě zajímavé, že nebyl vlastně ani chvíli klid a dalším zajímavým bodem je pak to, že to všechno působí logicky a dává to život tomu světu kolem penzionu, což je super.

Celkově prostě skvělá hra, která je vychytaná, má skvělou lokaci, kostýmy a rekvizity a u nás i skvělé jídlo od Uji a Jazla na nšem běhu. A naštěstí my se dokonce i na místo a zpátky dostali autem, takže jenom já jsem měl delší procházky sněhem před hrou a po hře, ale ostatní moji cestující měli komfort i v tomto ohledu. Prostě doporučuji pokud vám to téma něco říka.

0
LudmilaLudmila Jarošová 09.01.2017

Jela jsem na hru spíš s nižšími očekáváními, postava z materiálů působila relativně tuctově. O to víc jsem mohla být nadšená. :-)

+ Hra byla opravdu mnohem lepší, než se mi na první pohled zdálo. Počínaje skvělým zázemím, jídlem, kostýmy, skvělým barmanem a pohodlnou postelí přes obsahově plnou hru (vstupy od hráčů, často poměrně nečekané, i cp - za celou hru jsem se ani chvilku nenudila, naopak, chvílemi jsem nestíhala) a silný příběh po skvělé zakončení a dost dobrou party. 

Na začátku mě trochu zklamal kostým, ale pak se ukázalo, že to naopak hezky podtrhuje rozdíl mezi čechy a němci.

- Nejsem fanynka workshopů. Ale ta hra za to stála a díky tomu, že byly převážně interaktivní, se daly v pohodě vydržet. :-)

0
ElvisLukáš Vaculčík 08.01.2017

6. běh

Velice kvalitně zpracovné období počátku protektorátu. Výborně ztvárněná atmosféra nastupující nejistoty přeměňující se na strach. Je to larp o prožitku, o osudech obyčejných lidí, kteří se snaží dělat to co jim příjde nejsprávnější.

Produkčně je Pomoc z nebes výborně zajištěná, kostýmy které každý hráč dostane podle své role, nádherná lokace sudetského mlýna, velmi dobrá jídla (Uja + Jazlo)  a zásobený bar a teplý čaj po celou dobu hry.

0
SunnyLenka Daňková 21.02.2016

5. běh, Anna Hermannová 7/10

Na Pomoc z nebes jsem se strašně těšila, postavu si vytvářela v hlavě, představovala si dopodrobna vše, co Anna asi zažila a byla jsem hodně natěšená na to peklo, co přijde a pak následný neodvratný bleed (ano, zní to masochisticky). Čekala jsem den plný hádek, zoufalství, marné snahy o tmelení nestmelitelné rodiny, věčně opilého syna, finanční potíže, emocionální tlaky, kostlivce ve skříni a věčně přítomný strach ze všeho. Měla jsem poprvé hrát hodnou a kladnou postavu. Dostavilo se u mne ale zklamání, ale uvědomuji si, že to mohla být souhra blbých náhod. Má postava pro mne nakonec byla poměrně plochá a moc se mne vnitřně nedotkla. Třešničkou byla závěrečná scéna, kde jsem se mohla hráčsky vyřádit a tu jsem si užila. To byla satisfakce a na tento moment nejvíce vzpomínám. Odnáším si z toho poznání, že asi spíše musím hrát konfliktnější postavy, protože budu víc pánem své hry. U hodné postavy to neumím rozdmýchat. Chtěla bych si to zahrát ještě jednou, ale v jiné roli. 

+ silný příběh a propracované postavy

+ nádherné prostředí a magická krajina

+ kostýmy

+ překvapivě rychle se člověk zorientoval v rolích

+ skvělý fotograf

- slabší workshopy

- nepočítalo se moc s jinými rozhodnutími postav než dle představ pořadatelů. Čekala bych větší flexibilitu příběhu pomocí CP.

- špatné jídlo (Byla bych ochotna si i připlatit za to, mít tam volbu koupit si něco stravitelného.)

- slabší CP a organizace

- málo přicházejících zpráv se skriptem, tudíž se pro mne moc neposunoval děj

 

 

 

Long story jen pro otrlé:

Začnu od začátku a budu tentokráte přeskakovat z pozitiv na negativa a naopak tak nějak plynule. 

Nádherná lokace. Už cesta od auta nočním lesem lehce navozovala atmosféru sudet. Svítící mlýn byl magický.Lidé uvnitř, už většinou skvělo okostýmovaní na mne hned dýchli atmosférou toho, co se bude dít, takže očekávání stoupalo. 

První večer byl krátký workshop a pak zahajovací párty, na které se ale člověk moc nemá o čem bavit, pokud lidi nezná. Možná bych celý ten první večer věnovala intenzivním workshopům, aby se ráno mohlo začít rovnou hrát. 

Samotná hra začala divadelními scénkami uvádějícími do děje, což bylo fajn, ale ten samotný návrat v čase pro mne byl zcela smazán tím,že pokyny k divadelní scénce jsme dostali na monitoru laptopu. Takže jakože už jsme v 1930, ale s laptopem na stole.....nevím....

My Hermannovi jsme měli být v jádru dost rozhádaná rodinka, kterou já jsem chtěla tmelit. Překvapením pro mne bylo, že nebylo co tmelit, protože jsme byli vlastně dost hodná pragmaticky uvažující rodinka, kde děti jsou docela hodné, více méně poslouchají, manželé se na všem shodnou a vlastně tak nějak všichni drží pohromadě a milujou se a odpouští si v klidu snad všechno na světě. Tím pro mne byl kus hry docela ukrojen. 

Záhadou pro mne byla hromadná procházka, od které jsem čekala nějakou zápletku nebo nějakou scénku posunující děj. Na procházce se ale krom konverzace vůbec nic nestalo (asi bylo potřeba uklidit po obědě, ale dovedu si představit, že by to šlo využít smysluplněji). Očekávala jsem, že pomocí CP nebo dopisů se budou víc motivovat nebo posunovat příběhy, které zůstaly stát.

Jídlo asi už ani nemá smysl rozebírat. Bylo ho málo a bylo nehorázně špatné (absolutní nedodržení základních receptů, absence chuti, konzistence i surovin). Ale měli jsme prý smůlu. Na jiných bězích to prý bylo ok. 

Večerní debrief byl fajn, ten velmi oceňuji. Párty potom ale bez konceptu a s velmi jednostrannou hudbou. Celkově jsem bohužel měla dojem, že si to CP a organizátoři přijeli užít a zapařit si trochu na úkor kvality programu účastníků.

Je mi líto, že jsem poprvé takto hodně kritická, ale bez kritiky by se to zase neposunulo kupředu.

Za konceptem jde vidět obrovské nadšení a snaha, podmínky pro hru, kostýmy i základní skript jsou prostě skvělé a tak je škoda, že ten potenciál není využit pořádně. 

Tento LARP si chci určitě zahrát ještě jednou, jestli mne po tomhle hodnocení autoři přijmou. Ráda na něj změním názor. 

 

 

0
NanukTomáš Daněk 18.02.2016

5. běh - Dr. Johann Alexadrovič Engel

Začnu trochou těch negativ.

Trošku mě zklamaly předherní workshopy, důraz byl kladen hodně na historii a psychologii hráč / postava a trochu méně jsme se věnovali sociálním vztahům, pravidlům chování a podobně. Pro mě ale byl dost nevyvážený poměr mezi workshopy a samotnou hrou, která by z mého pohledu bez problémů a ředění snesla hodinu až dvě navíc. Alespoň v mém případě jsem ke konci nevěděl, co dělat dřív.

Osobně jsem moc nepochopil nutnost hajlovací mechaniky, ale zásadní problém to určitě nebyl.

Co opravdu nezafungovalo, bylo jídlo. Jsem skromný člověk a sním všechno, ale tohle prostě bylo hrozné. Při uvítací večeři jsem měl sto chutí vyvolat nějakou herní scénu, ale nakonec jsem od toho upustil, protože by to mohlo zbytečně ovlivnit zbytek hry. Možná si řeknete, že to je prkotina, ale přece jen je obtížné hrát vybranou společnost v luxusním penzionu, když vám na stůl dají nějakou neslanou polívku s dvěma kousky šlachovitého kuřecího masa a do toho ladně zanoří oschlý knedlík.

A teď ta pozitiva.

Nádherné místo, jak příroda tak samotný mlýn je úžasný a určtě plánujeme se tam někdy zase vydat mimo hru.

Byl jsem moc rád za mechaniky, kterými byl vyřešen "boj" - extrémně jednoduché a logické. V důsledku to znamenalo, že jsem nemusel strávit ani okamžik nad přemýšlením nad nimi a z postavy jsem tak za celou dobu hry nemusel ven ani na chvíli.

Díky skvělým spoluhráčům jsem si neskutečně užil morálně šedou postavu, která si za celou hru prošla výborným dramatickým obloukem, od odlehčeného začátku, momentů, kdy to vypadalo, že se vše podaří přes první náznaky krizí, které si ještě nepřipouštíte a pak jedna rána za druhou a pád, který mě dostal na kolena doslova i obrazně.

Tenhle larp mi dal neskutečně intenzivní zážitek plný strachu a vnitřního boje a hlavně touhy po životě. Neskutečně cenná životní i herní zkušenost.

Kolem a kolem - skvělý larp, který rozhodně doporučuji všem. Kvůli těm pár prkotinám dávám 8/10.

0
DavidDavid Vávra 11.01.2016

4.běh - Ondřej Smolák

Hra mě zaujala už jenom emotivní znělkou na pozadí webu. Toto historické období mě hodně zajímá, takže jsem se nadšeně přihlásil. Musím podotknout, že trochu vázla e-mailová komunikace před hrou. Na některé e-maily jsem nedostal odpověď, stačilo by klidně jenom něco jednoslovného.

Když už jsme u negativ, tak technické maličkosti: Večer před hrou bylo až moc volno, byl bych raději za více workshopů (socializace před hrou je taková awkward, pokud tam nemáte hodně kamarádů). Chyběly cedulky s jmény postav před hrou, hodně by to pomohlo orientaci a zapamatování si. V materiálech chyběl věk postav. Aspoň orientační věk se hodí vědět pro to, jak se mám k postavě chovat. Šlo to dopočítat podle souvislostí, ale to není moc praktické. Některé herní místnosti nebyly vůbec vytápěné, jinde bylo zase vedro. Mám z toho pořádnou rýmu. 

Dál to vezmeme chronologicky: Po příjezdu jsem byl ohromen, jak je penzion krásný a dobový, navíc silvestrovsky nasněžilo. Kostýmy byly kvalitní, moc pěkné a sedly! Na mojí postavu to není vždy tak jednoduché. Workshopy před hrou byly ala Rolling akce, nic překvapivého ale plnily svůj účel dobře.

A pak začala hra.  Moje postava začínala mimo penzión, takže jsem měl začátek pěkně akční - super! Poznali jsme tak i krásné okolí penzionu. Po příchodu do penzionu jsem začal řešit svoje linky a bavilo mě to. Bylo fajn, že většinu postav jsem herně neznal, takže jsem se nemusel stresovat že jsem si všechny postavy nezapamatoval předem. Linek a děje bylo tak akorát - nepřetrhnul jsem se ani jsem se nenudil. Hra rychle plunula k velkému emotivnímu závěru. Tam jsem byl postaven před velké morální dilema. Překvapilo mě, že se moje postava rozhodla opačně než jsem si na začátku myslel, že se to bude směřovat. Opravdový vývoj postavy během hry. 

Reflexe po hře a party byla tradičně super. Ještě bych vyzdvyhnul originální nápady: Herní telefon! Byl to iPhone s dobovým sluchátkem a dalo se jím opravdu volat. CP tak mohli jednoduše ztrárnit hodně rolí a mělo to super atmosféru. Mechanika na hajlování - byl jsem rád, že se skutečně nehajlovalo a mechanika dobře vystihla podstatu toho gesta. 

Ze hry si odnáším hlavně více vědomostí o té době, workshopy a diskuze s ostatními o tom byly opravdu zajímavé. Skrze prožitky si lépe dokážu představit, jak se cítili obyčejní lidé v Sudetech a Protektorátu. Tu ohromnou beznaděj, když kolem celého Československa byl Reich a spojenci nás v tom nechali. Tu zbytečnou nenávist. 

8/10 - vzhledem k tomu že plný počet u mě mají jenom Legie, tak super. Stačí doladit pár těch technických maličkostí a odpovídat na maily.

 

0
KláraKlára Příbramská 20.12.2015

Jana Hermanová - 3. běh 

Na to, že už je to dva týdny, tak se mi zážitek ze hry teda ani trochu neotupil. Děkuju moc organizátorům za jednak svkělý objekt, zázemí, workshopy, kostýmy a tyhle věci, ale taky hlavně za skvělou postavu, zápletky a obecně celou hru, protože prostě, vy jste borci, že jste to napsali, jako fakt. 

Takže tam lidi prostě jeďte, sice budete brečet a budete hrozně smutný, ale rok 1939 a 2. světová žádnej čajíček nebyl. 

A protože to bylo hrozně boží, tak 10/10. 

0
LischaiPavel Gotthard 11.12.2015

Lehounce spoiler alert - píšu to s rozmyslem, ale otřu se o to co ve hře čekat a nečekat, takže určitým způsobem dávám tušit směřování celku. Tak můj komentář kdyžtak přeskočte.

Druhá světová je vděčná. Pomoc z nebes těží všechna vypjatá témata, co byste v roce 39 čekali, takže hra těžko může spadnout pod nějakou úroveň dramatičnosti a napínavosti - když někde zadupou nacistické holínky, je jasné, že jde o hodně.

Zároveň ale - a nechci, aby co teď napíšu, vyznělo jako výtka - se hra moc neodváží za vžité schéma zlých nacistů. Postavy Němců jsou uvěřitelné a pochopitelné, takže se chvíli zdá, že by Pomoc z nebes nemusela být jednostranná, ale na konci se vyznění celé hry stejně nutně stočí k portrétu nacismu jako absolutního zla. Prostor pro diskusi nad tím, proč to ti lidi vlastně dělali, je pak teoreticky v reflexi, ale hra samotná ho moc nedává. Ale jak říkám: není to výtka, spíš konstatování, tohle jsou legitimní autorská rozhodnutí.

Hra samotná byla úplně bezproblémová. Kdyby mi někdo neřekl, že je to prvotina, nepoznám to. Bezproblémová organizace, klasický ale funkční design hry, bezva lokalita, super kostýmy k půjčení, dobré jídlo.

Je to jak když máte rádi romantické komedie a jdete na něco o tom, jak se zamiluje popletený Hugh Grant. Asi se tam nestane nic, co nečekáte, ale super se bavíte a každému, kdo má rád podobný žánr, to doporučíte. Jen tady není Hugh Grant. A není to moc k smíchu. 8/10.

 

0
ŠtěpánŠtěpán Liška 08.12.2015

Alois Mráz - 2.běh.

Pomoc z Nebes mě dostala. Po všech stránkách. Krásné prostředí, uvěřitelné charaktery, super rekvizity. Dostal jsem přesně to co jsem chtěl a to asi tak ve 100 násobné míře. A bylo dobrý jídlo a tak. 10/10 si opravdu zaslouží. Jo a workshopy před hrou byly tak akorát, aby člověku něco daly.