Příliš krátká neděle

35 hráčů, 18 mužů, 17 žen, 0 obojetných

27 hodin , 3 dnů , 2018

Web: http://priliskratkanedele.larpy.cz/

Autor fotografií : Michal Kára

Padesátá léta, USA. Je po světové válce a americká ekonomika zažívá „Zlatou éru kapitalismu”. Studená válka běží v plné síle. Komunisté se stávají v Americe nepřítelem číslo jedna. Jak ti za hranicemi, tak ti domácí. Jak ti skuteční, tak ti domnělí.
Většinová společnost je silně konzervativní. Levičáci a homosexuálové jsou ohrožením společnosti. Kdokoliv se vymyká - rozvedené ženy, pacienti psychiatrických léčeben, podivíni - je opovrženíhodný. Jaderná válka může kdykoliv začít.

Hotel Sunday se nachází pár hodin cesty od New Yorku. Je ostrůvkem svobody, úkrytem volnomyšlenkářů, útočištěm ztracenců, domovem umělců. Uvolněná atmosféra hotelu a proslulé noční párty přilákaly řadu mimořádných osobností. Někteří jsou v Sunday na pár nocí, jiní zde bydlí řadu let. A i když to ostatní nepoznají, několik hostů má druhou, neviděnou podobu. V té procházejí hotelem, navádějí zbloudilé, postrkují nerozhodné, inspirují umělce.

Příliš krátká neděle zachycuje dva obyčejné dny pětatřiceti neobyčejných lidí. Jedná se o obsahový larp, ve kterém jsou charaktery, vztahy a hlavní zápletky postav předem připraveny autory hry.

Hra je přirozeně strukturovaná denním (a nočním) režimem hotelu. Dějových vstupů ze strany organizátorů je ve hře minimum. Hráčům je ponechána značná volnost v tom, kdy, jak a co ve hře ztvární, stejně jako jak budou jednotlivé události interpretovat. Část herní náplně tvoří umělecká nebo profesní činnost postav.

9.2

41 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

0
BaldaJakub Balhar 07.01.2020

4.Běh Frederick Roswell

Příliš krátká neděle je pro mě po dlouhé době především hrou, kde jsem se zasekl a strávil jsem hodinu sezením u stolu s prázdnou sklenkou vína v ruce. Celou tu dobu jsem byl ztracený v myšlenkách, ve kterých se prolínali tři herní roviny s reálným světem mimo prostor hry. Zodpovědnost za své svěřence a jejich chování a rozhodování, zodpovědnost za své společníky neviděné a za to co jsem na nich zanechal na stopy svým jednáním. Zodpovědnost vůči bohu a svojí zodpovědnost za to jak Ho vnímají ostatní. 

A to celé se prolínalo napříč postavou Fredericka, Neviděného a nakonec i mě jako hráče. Nikoliv v rovině emoční ale v rovině toho jak komplexní systém může vzniknout a filozofickou otázkou za jak velkou část z něj jsme zodpovědní a měli bychom být zodpovědní a jsme-li za něj zodpovědní, jak bychom s tím měli naložit. 

0
TessTereza 09.10.2019

3 Běh - Victoria Trasy  

Je pravdou, že jsem od hry měla velké očekávání. Očekávala jsem opravdu hodně, a na hru se hodně těšila.  Což běžně končí fiaskem. 
Ale, i na vysoké očekávání, mi hra vzala dech a pohltila mne.   Umění, atmosféra, doba. 

Victoria Trasy je hvězda,  Oskarová herečka a i když jsem měla lehkou trému z toho jak ji zahraju, nakonec se povedlo a hru jsem si užila.  

Workshopy jsou dost dobře naplánovaný, tak aby jsme zvládli mít i obecej škálovitej přehled, i aby jsme věděli kdo koho hraje. 

Atmosféra, děj, princip neviděných,..  objevování nového, zkoušení a seznamování s novými lidmi,  to vše je Příliš krátká neděle. A je to to, co chcete zažít. 

Nemám toho moc co psát, protože všechno mám v pocitech. Vzpomínkách  a nechce se jim na papír. 

A jídlo bylo Skvělé. 

Děkuji všem, kteří byly na mém běhu, podíleli se na tvorbě, přípravě jídla, Všem Jamesnům 

0
SymeonVojtěch Basl 09.10.2019

3. běh - John Crowe

Přihlásil jsem se jako náhradník na poslední chvíli a to pro jednu z rolí Neviděných. Trošku jsem se bál, jestli to zvládnu, ale říkal jsem si, že to bude snad jednodušší, že to snad bude něco jako dlouhohrající cépéčko, co přihlíží ději někde v rohu. A všechno bylo úplně jinak :)

Mechaniky jsou skvělé. Ač jsem se jich na začátku bál, fungovaly výborně. A jak už tu mnozí psali, ne, Nevidění vůbec nejsou nudné postavy. Spíš naopak - takhle dramatickou roli s takovým potenciálem jsem opravdu nečekal. Vlastně nevím, jestli mě překvapuje, že autoři přesně věděli, jak se moje postava bude vyvíjet, ač to byl z určitého pohledu vlastně sandbox s minimem instrukcí. Bez spoilerů se těžko dá napsat co víc. 

Sešli jsme se skvělá parta. Hra měla neuvěřitelný spád v určitých momentech. A množství času k dispozici se dalo kdykoliv využít k sednutí si za psací stroj. Stačilo nechat si nalít skleničku, chvíli se zamyslet a pak už jen klapaly kladívka. Stejně tak další skupiny se můžou úplně úžasně realizovat v ateliéru, u mikrofonu nebo v temné komoře. Ta volná tvorba je jedním z nejúžasnějších aspektů téhle hry a všechny její výsledky byly famózní.  

Plně se ztotožňuji s hodnocením, co někdo psal na tablo na poherní párty: "Larp, ze kterýho budu mít bleed ještě fuckin dva měsíce!"

0
PunkensteinKryštof Šámal 07.10.2019

3. běh - Russell Burgman

Jel jsem na akci s očekáváním dobrého larpu. 
A dostal jsem ho a k tomu mnoho navrch. Před hrou jsem byl poměrně nervozní, objem informací byl značnej, a nebyl jsem si jistej, jestli ho dokážu nějak zpracovat a neztratit se v tom.  Jak se později ukázalo, byly to úplně liché obavy. 

Hra se u mě trefila do sweet spotu - přesně mi sedlo téma, měl jsem zajímavou postavu, skvělé spoluhráče. To vede k mixu, na který budu vzpomínat ještě hodně dlouho. 

Hodně mě potěšila poměrně velká časová dotace - bylo tak (alespoň pro mě) dostatek prostoru pro všechno, na co jsem si vzpomněl. Je úplně v pohodě dát si dvacet, nebo jít na procházku, protože tím ničemu neukrojím čas. 
Mechanika sexu s barvením rukou - zezačátku jsem si myslel, že to k ničemu zajímavému nepovede, ale došlo mi, že pro mnoho umělců mají ty barvy konkrétní významy (podobně jak na obrazech, který tvořej. Nejsem uplně nejostřejší tužka v penále, co?)

Celkově pro mě skvělá hra, a děkuji za ní. 

0
MorgainKateřina Holendová 07.10.2019

3. běh - Lucy Evans

Hra mi sedla naprosto skvěle. 

Bavila mě hra neviděných, vyhovovalo mi konkrétní zapojení mé postavy do hry, její pozice, postoje a všechno a náramně jsem si to užila. Neviděné není možné komentovat detailněji bez spoilerů, ale řeknu jen, že pokud vás baví vidět trochu za oponu, tak to budou pro vás zajímavé role.
Zároveň konkrétně moje role sedla velmi přesně na preference toho, co bych chtěla (a co bych nechtěla) ve hře hrát, takže jsem vlastně nemohla být spokojenější.

Zaujalo mě, do jak velkého detailu organizátoři šli. Je to tam patrné na první pohled - postavy jsou promakané a přitom založené na zajímavých osobnostech. Atmosféra na mě pak působila jako trochu surrealistická oáza krásy, pravdy a lásky - tedy umění :-).

Jsem naprosto fascinovaná dílama, která na hře vznikla - bylo skvělé sledovat, jak se s výzvou využití umění a tvorby hráči na hře poprali. A výsledky mnohdy stály za to.

Děkuji za hru. A budu doufat ve víc her, kde je něco jako nevidění (zjevně je to dost můj šálek kávy) :-).

0
LexDominika Dufková 07.10.2019

3. běh - Patty Andrews

Sing, sing, sing, sing, everybody start to sing... Oooh, aaah, now you're singin' with the swing... To je jen taková vsuvka pro ty, co by jim snad náhodou bylo smutno. :-) 

Očekávání

Jela jsem jako náhradník a nečekala nic. Nakonec - všichni měli na přípravu měsíce, já se za týden stihla naučit neúplně Sing, sing, sing a přestože jsem se těšila, měla jsem připravené tři náhradní vlastní linky pro případ, že bych se ztrácela ve hře a nevěděla, kudy kam. Teď se za to vlastně cítím tak trošku trapně, že jsem vůbec chytila podezření, že bych se na hře mohla byť jen chvíli nudit. 

Nutno podotknout, že jsem byla předem poučena bývalým hráčem, že moje postava nemá mít primárně romantickou zápletku a že se mám upnout na jinou, konkrétnější. Což pro mě bylo perfektní, jako hráčka nemám polovičaté romantické linky ráda a navíc je tam spoustu věcí k vyzkoušení, takže nebudu trávit čas tím, co nabízí jiné larpy, ale užiju si unikátnost Příliš krátké neděle - umění.

Realita

Ty vole!  Za podkladu Dave Brubecka si sedím nad čínskou polívkou a přemýšlím, jak moc dekadentně si připadám a čekám, kdy mi někdo řekne, co mám vlastně dělat. Nebo jen položí ruku na rameno a usměje se. 

Celou hru jsem jsem pojala hodně ze sebe - nejela jsem si zahrát, ale ujet si na atmosféře padesátých let. A přesně to jsem i dostala. Buď jsem mohla zpívat, velice vážně říkat ornitologické repliky a když ani jedno nebylo na pořadu dne, vždycky jsem mohla za starším bráchou vběhnout do ateliéru a pozorovat, jak maluje. A pokud nebyl tam, vyvolával fotografie, kde mi za zvuku klapajících strojů z prvního patra podával moji fotku a říkal: "Podívej, to je moje krásná sestřička!" A já si snad ještě nikdy tak moc krásná nepřipadala - ani jsem se na fotku koukat nemusela. ;-)

No a pamatujete, jak jsem psala, že nemám moc ráda romantické linky? Uff... No... Jak bych to- Nepatřila tam, ale byla tam. A nedopadla dobře. Jak kdyby vypadla ze Zpívání v dešti - a dokonce i na tu procházku v dešti se prostor našel. Myslím si, že krásnější klišé zážitky už budu hledat jen hodně těžko - ale o tom ta Příliš krátká neděle v mých očích má být.

A tak jsem se inspirovala bráchou a se zlomeným srdéčkem v ateliéru nakreslila bílý kosočtverec na černé pozadí. A připadala si skoro stejně dekadentně, jako když teď srkám nudle čínské polívky, piju instantní kafe a chystám se do školy. 

Díky za skvělou hru. ♥ https://www.youtube.com/watch?v=QEdPe1SxitI

0
ManikMichal Havelka 03.11.2018

Příliš krátká neděle mne dokázala přesvědčit o tom, že i ze settingu, který mi vysloveně není blízký, se dá vytřískat sakra dobrá hra.

Časová dotace
Nejvíce ze všeho jsem se bál prázdnosti a rozplizlosti hry. Opak je pravdou. Právě působivá časová dotace posouvá uvěřitelnost(intimitu?) hry na docela jinou úroveň. Vztahy postav dostávají opravdu plastický rozměr, protože se spoluhráči můžete třeba ... mlčet. Nebo hodinu pobíhat po domě a u toho pít spoustu vína. Nebo hodinu sedět na lavičce, užívat si podzimního slunce a vískat se navzájem ve vlasech. Nebo mít nádherný romantický sex. Nebo si hrát s verši na psacím stroji. Nebo jít na procházku a jen tak si povídat. Nebo si číst noviny.

Obrovská plocha pro rozehrání by v jiných hrách byla generátorem nudy. Zde je obrovskou devízou směrem k uvěřitelnosti a procítěnosti hry.

Plánování
Do hry dostanete pouze postavu a opravdu minimum vstupů. A ... stačí to. Autoři sice ve workshopech vybízeli k hře "běžného dne v hotelu bez zásadních a častých zvratů", já bych však takový postup nedoporučil. Zní to jako zajímavý experiment, ale pokud nebudete budovat dramatické oblouky a vztahové zvraty, hra se skutečně stane rozplizlou, plitkou a nebude zábavná.
Minimum vstupů supluje opravdu sáhodlouhá a propracovaná postava. K tomu malou noticku: Opravdu si dedikujte tři hodiny na dvojité přečtení postavy a všech materiálů. Já to neudělal, doháněl to večer před hrou a na hře to bylo znát.

Umění
Obrovská časová dotace umožňuje všechny pocity vypotit do podoby uměleckých děl. Jasně, pokud jste umělci, půjde vám to mnohem snáz, než nám, ajťákům. Ale je to larp a ostatní vám to nějak sežerou i přesto, že jste vytvořili standardní lásku - pásku. Ostatně proč jinak bychom ty larpy hráli, kdybychom nechtěli zkoušet věci, které normálně nezkoušíme.

Workshopy
jsou standardně v pohodě a ačkoliv mám pocit, že se stává jakýmsi trendem hejtit workshopy před hrou, mě výrazně pomohly se v postavách zorientovat. Stejně tak užitečně jsem vnímal i umělecký a erotický workshop.
Zaznamenal jsem ohlasy, které kritizovaly příliš umělé ztvárnění sexu. Osobně by mne tvrdší (reálnější) ztvárnění mechaniky do hry nesedělo a patláním barvičkama se dalo krásně vyjádřit vše potřebné. Hra necílí na výraznější reálnost erotična a jsou jiné hry, kde se hodí výrazně více.

Uvedení a produkce
Všechno šlapalo na jedničku. Od výběru místa, harmonogram, zásobování, jídlo, pohodlí, prostoje ... autoři jsou prostě obrovští profíci a je potřeba smeknout.

Moc díky org. týmu za to, že ty hry dál dělají a dělají je stále lepší. 9/10

--
Písnička pro dnešní larp: https://www.youtube.com/watch?v=xsUQjl2gKFg

 

0
DavidDavid Vávra 15.10.2018

2. běh - Lou Rogers

Neměl jsem k settingu tolik blízko, tak jsem jel hlavně abych se o tom dozvěděl víc. A to se určitě podařilo. Nevěřil jsem si rovnou na nějakého levičáckého básníka, tak jsem si vzal roli "neviděného", která pro mě byla ideální. Těžko o hře neviděných psát něco bez spoilerů, protože hra je hodně o tom že většina hráčů neví, kdo nevidění jsou. Z mého pohledu jsem si to užil, měl jsem dost obsahu celou hru. Líbila se mi obecně menší skriptovanost a vstupů CP, byl čas se zamyslet, rozehrát zajímavou zápletku, bavit se s lidmi v hotelu, věnovat se umění...ale zároveň to nebyla nuda, neměl jsem tam žádná hluchá místa. Fakt ten flow událostí byl ideální. Ne všem neviděným to ale vyhovovalo jako mě - bylo by možná fajn říct všem hráčům o neviděných trochu víc (postavy to nemusí vědět, jenom hráči). Víc nastínit o co nám jako hráčům jde a tím by měli ostatní lepší představu jak s námi hrát. Imho by to způsobilo zajímavější scény. 

Co ale musím hodně pochválit je produkce - místo jako stvořené pro tuto hru. Ještě k tomu vyšlo počasí, byl asi nejideálnější podzimní den. Hotel měl spoustu reálných věcí z padesátek už ve výbavě, ani ho nebylo moc potřeba zdobit. Rozlehlý ateliér, kde vždy někdo maloval. Chodby, kde bylo slyšet klapání psacích strojů. Gauče, na kterých se nacvičoval film. Terasa, kde básníci křičeli básně do okolních lesů. Jídlo bylo asi nejvíc luxusní, co jsem zažil na larpu. Čekal jsem polévky, byly hostiny. Opravdu to navozovalo atmosféru, že jsme smetánka Ameriky. Nějaké jídlo bylo celý den, když zrovna během oběda byl narvaný program, šlo vždycky přijít a něco si zobnout. A hranolky ve 2 ráno! Vybavení pokojů taky OK, spousta koupelen všude. Hra byla docela náročná vzhledem k tomu, že to byly 2 velké party za sebou (jedna herní s reálným alkoholem a pak neherní). Ale to k tomu patří. Mám jenom jednu produkční poznámku - moje postava byla zvukař a měl jsem pouštět hudbu zpěvačkám. Bylo by fajn, kdybych měl k dispozici gramofon nebo aspoň nějakou nenápadnou mpétrojku a víc skryté repráčky. Až na hře jsem se dozvěděl, že mám hudbu pouštet ze svého mobilu a to mě docela vytrhávalo z imerze, možná i lidi okolo. Nemusí všechno zařizovat orgové, kdybych to věděl dopředu klidně si něco nenápadnějšího/dobovějšího zařídím.

Mechaniky taky fajn, s malováním po rukou jako vyjádření sexu se dá docela vyhrát. Pěkné vysvětlení, jak reálně fungovaly drogy a jak to máme hrát. Fajn, že existovalo "uber" a ne rovnou "rudé stop" (ne že by na hře něco z toho bylo potřeba). Bylo hrozně super, jak dobré vznikalo na hře umění. Obrazy opravdu překvapily, básně pobavily, časopis Existence bude vycházet asi i po hře. Zpěvačky byly tak super, že pak proběhl i jeden spontánní koncert na neherní party. Láká mě si hru zahrát znovu, tentokrát za čistokrevného umělce.

4. běh - Andy Kesswill

Tak jsem si to zahrál znovu, tentokrát za umělce - grafika a fotografa. Naposled jsem něco kreslil ve škole na výtvarce a hrozně mě bavilo si to opět vyzkoušet. Kromě grafiky jsem taky trávil hodně času focením na analogový foťák a pak vyvolávání ve foto komoře - tolik práce s jednou fotkou! A taková radost když se povedla! A mohl jsem jí pak použít ve hře jako rekvizitu! Taky to pro mě byla první role, kde jsem hrál homosexuální linku. Dost jsem se toho bál, ale nakonec to bylo v pohodě a posunulo mi to zas hranici, co je v larpu možné. Herní i neherní party byla super a produkčně to bylo lépe dotažené - všude gramofóny, jasnější informace o neviděných. A jako závěrečná třešnička půlnoční překvapení od orgů na neherní party - přehrávání scénáře cross-gender. Děkuju moc! Uvádějte hru dál, stojí to za to.

8/10 - originální hra, kterou si chcete zahrát. Jenom to chce trochu doladit informace o neviděných.

0
LoudaJiří Rosol 14.10.2018

2. běh, Gregory Miller

Příliš krátká neděle určitě není revoluční larp. Nepřináší asi žádné zásadní nové mechaniky, není šokující obsahem ani formou, nebourá žádné zažité stereotypy. Dalo by se asi říci že je to relativně klasická konverzační vztahovka roztažená na relativně dlouhou dobu 2 dnů. To čím je hra zajímavá, je ale její zasazení dobové a zejména zasazení do prostředí umělců a umění. Z toho co vím, tak Příliš krátká neděle pracuje s uměním a hlavně s jeho přímou živou tvorbou a reprodukcí řádově víc než cokoliv jiného co jsem hrál nebo o čem jsem slyšel. A je to super. Domem neustále zní cvakání psacích strojů, v obřím ateliréu vždycky někdo něco maluje, rebelující levičáci pobíhají polonazí hotelem umazaní od barevného sexu a křičí básně, z podkroví se ozývá zpěv cvičícch zpěvaček a ve společenské místnosti se zkouší scénař. Byl jsem zcela nadšen a překvapen vysokou kvalitou vyprodukovaných básní, obrazů  i ostatních věcí. Byl na to čas, zapadalo to do hry organicky, vytvářelo to zajímavý obsah a bylo to celkově cool. Hrozně jsem chtěl hrát rebelujícího básníka, vyskakovat na stůl a recitovat svoje básně. Dostal jsem už postaršího slavného prozaika, proti kterému se právě tihle mladí rebelové vymezují a bylo to také prima, i když místy dost "proti všem". Jinak hra příjemně plynula a nebylo v ní ani mnoho hluchý míst, ani místa naopak příliš přepjate patetická. Prima.

Musím vyzdvihnout kvalitně napsanou postavu, kterou jsem pochopil z toho jak byla napsaná (tedy z toho jak sama sebe vnímala) jako v podstatě v pohodě chlapíka a až v průběhu hry jsem si z hraní spoluhráčů začal uvědomovat, jak je to zlý a zkažený člověk. Super.

Super byla i lokace (depresivním hleděním do šumícího listí jsem strávil nejednu hodinu), rekvizity (psací stroje!!!), jídlo, i komfort.

Spíše neutrálně vnímám mechaniku sexu jako malování po rukou, nic extra zajímavého to podle mě do hry nedostalo ale proč ne. Stejně tak "nevidění" byli pro mě spíše jakýmsi drobným bonusem než klíčovou součástí hry a troufám si odhadnout, že mě osobně by hra za ně nebavila. Jsem rád že jsem mohl hrát aktivně píšícího umělce, i když psát nějakou smysluplnou prózu na nutně krátkém formátu vlastně moc nejde.


Navíc jsme na afterparty dostali sekt a prskavky. Kdo z vás to má.

0
HankaHana Maturová 14.10.2018

2. běh, Elsa Wendt

Hra se mi opravdu hodně líbila. A to jak z pohledu čistě mé postavy, tak jako celek. Není to hra, která by přinášela spoustu nových forem, mechanik atd. Spíše je to hra, která bere klasický koncept a do něj přináší nové prvky (nevidění, umělecká tvorba v průběhu hry, mechanika sexu aj.). Ale to rozhodně není výtka. Naopak mi přijde, že i tyto klasické koncepty her můžou být skvělé a PKN je toho za mě skvělým důkazem. A co je naopak nové a skvělé, je téma hry a její zasazení. V době, kdy každá druhá hra se odehrává za některé z válek (tím je nechci nikterak snižovat) nebo je to fantasy, jsem za zcela jiné téma opravdu ráda.

Na hře dost oceňuji, že s minimem zásahů zvenčí plynula svým životem (za mě skvělé tempo) a každá postava byla jedinečná a měla svůj příběh, ale zároveň to celé skvěle fungovalo jako celek.

Nedílnou součástí je taky skvělé herní místo, výborné prostředí umocňující atmosféru, výborné jídlo a pití, které rovněž navozuje autentičnost a suproví pikolíci a barmani. Prostě to tak nějak celý sedlo a fungovalo.

Můžu říct, že poslední dobou, když už někam jedu, dostávám postavy, které mi neskutečně sednou a baví mě. PKN nebyla výjimkou. Je ale zajímavé, že na rozdíl od jiných her, ze kterých mám většinou pocit, že už bych si nechtěla jinou postavu zahrát, protože by to nebylo to ono, si tady umím představit, že by mě klidně bavilo být i na úplně opačné straně (levičáci). Nicméně role Elsy, představitelky newyorské moderny, mě hrozně bavila a rozhodně bych neměnila. Navíc můžu říct, že jsem měla obrovské štěstí na spoluhráče, se kterými se mi hrálo prostě parádně.

Takže pokud Vás baví téma hry a máte rádi civilní, hodně vztahové hry a máte zájem o zábavně strávený víkend a nikoli o nějaké převratné inovace v larpové tvorbě, rozhodně doporučuji.