Mirrors of England

17 hráčů, 9 mužů, 8 žen, 0 obojetných

0 hodin , 2 dnů , 2016

Web: http://mirrors.rolling.cz/

Mirrors of England je výpravná dramatická hra, která vás zavede do světa inspirovaného knihou Susan Clarkové Jonathan Strange a pan Norrell. Příběh se odehrává roku 1820 za vlády Jiřího IV. na šlechtickém panství v severní Anglii, kam přijíždí smuteční hosté rozloučit se s Catherine Anne Haywoodovou, ikonou londýnské společnosti. Ve hře se hráči setkají se společenskými intrikami, romantikou, politikou, tajemnem a pravou anglickou magií. Ujmou se rolí anglických dam a gentlemanů převážně z vyšších společenských vrstev.

Hra samotná trvá 10 hodin a předchází jí předherní příprava.  Kostýmy, jídlo i ubytování je poskytovány organizátory.

8.8

34 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

0
KlaKlára Wanková 02.12.2019

Od hry jsem měla velká očekávání, která nejen naplnila, ale i předčila.

Moc hezky to vypadalo, bylo to pěkně napsané (vyhovovala mi kombinace nějakých skriptovaných eventů a dost volnosti, co kolem toho dělat), kostýmy byly super.

Měla jsem skvělé spoluhráče a byla radost dívat se na lidi, se kterými jsem nehrála.

Je to teda dost krátký, klidně bych to užila delší.

Určitě budu chtít jet znovu

0
LischaiPavel Gotthard 17.11.2019

Jsem nekriticky nadšen. Hrozně, hrozně, hrozně, hrozně mi sedla postava, bavil jsem se každou minutu a hra měla skvělý konec, který to celé nějak zabalil do uzlíčku výborného pocitu. Nechci ten uzlíček rozmotávat a zkoumat, proč se mi to tak líbilo, ale je mi teď prostě fajn po duši a po těle. Na hodnocení klikám 10. Je to subjektivní deset, nemohu zaručit že ji dáte i vy, ale já se nemůžu přimět k tomu, abych tam dal cokoli jiného.

 

Zkusím v sobě zmobilizovat zbytky nějakého objektivního odhledu a napsat, co půjde:

+ Předherní materiály jsou obsáhlé, krásně napsané, hezky vysázené a i přes jejich bizarní rozsah zhruba jednoho bambiliónu stránek o historii, vývoji anglické magie a společenských zvratech místní smetánky jsem nenašel žádný překlep.

+ Kostýmy jsou nádherné. Třeba to, že každý pán dostal cylindr (jehož nákupní cena myslím začíná někde u jednoho tisíce), mi připadne hodně slušný. Zároveň mě vždycky potěší moment, kdy dostanu kostým, zapnu kalhoty a jsou mi tak, jak mi nikdy žádné kalhoty v obchodě nebyly.

+ I přes přesun na jinou lokaci, než pro jakou byla hra napsaná, udělali myslím organizátoři všechno pro to, aby tady byl MoE hratelný. Třeba do prázdného zámku nastěhovali nákladní vůz nábytku. Stoly, křesla, skříně, koberce, jakože WTF. Jasně, není to plný interiér zařízeného zámku jako třeba Úsobí, ale v kontextu reálných možností larpové produkce je to stejně dobrý úlet.

+ Velmi oceňuju délku hry (10 hodin, spaní mimo roli), která mi přišla naprosto ideální. Víc her jen na sobotu, prosím! <3

+ Spaní luxusní. Vím, že je to stařecký komentář, ale už si fakt připadám starý na studenou podlahu někde v tělocvičně. Tady byly postele, matrace a teplo. Super.

+ Příběh. Hra mi přišla tak akorát rozvětvená, aby měl každý svoji silnou linku odlišnou od toho co řeší ostatní, ale zároveň spousta věcí spolu pořád souvisela a hra měla jeden silný konec, který je důležitý pro všechny.

 

Když pátrám v paměti, co se mi nelíbilo, slabší mi přišly hlavně úvodní workshopy.

- Workshopy nebyly špatné, to určitě ne, ale mám z nich pocit, že se hodně dlouho jenom znovu vysvětlovaly informace z předherních papírů (které každý kdo to četl znal) a málo se věnovalo třeba ujasňování vztahů. Vím, že je potřeba nějak sladit lidi na stejnou informančí notu, ale říkám si, jestli nešlo třeba rozdat jednu A5 "faktů co musíte vědět" a projet to během 15 minut a pak spíš zkoušet věci, ujasňovat si vztahy postav a tak, než všechno procházet znovu.

 

Rozporuplný pocit mám z využití techniky.

Na jednu stranu wow, ale na druhou - a nebijte mě, prosím, vím, kolik to dalo práce - mi přišlo, že někdy to atmosféře skoro spíš škodí, než prospívá. Nebyl jsem mág, takže jsem se k těm kouzlícím věcem dostal jen jednou, když jsem někomu koukal přes rameno. A cítil jsem, že když se interagovalo s nějakou technikou, tak člověk samozřejmě viděl všude kabely, tablety, termokamery a spíš než pocit "ooo, magie" to byl pocit "ooo, to musel být ale omrd zapojit". A i když se pak stal nějaký cool efekt, pořád to byl jen tablet a světla a kabely. Naopak ale když probíhalo nějaké kouzlo bez technických gadgetů - třeba když někdo ovládal cizí tělo - tak mi to přišlo vlastně v důsledku víc... magičtější. Sice u toho nic neblikalo a nesvítilo - ale zase tam nebyly kabely a organizátor s vysílačkou.

Sám nevím. Uznávám, že hra bez techniky jen se zaříkadly "brekeke, brekeke, řekni na co teď myslíš" by byla taky hodně lame. Asi to na použití techniky chce najít nějaký zlatý střed, kdy pomáhá a když už spíš obtěžuje.

 

Nic z toho, co píšu, ale nemůže zkalit příjemný pocit, který ještě teď stále mám. Děkuju organizátorům, CPčkům, spoluhráčům a v neposlední řadě i Lemmingovi za focení. Bylo to skvělý zážitek, jsem šťastný. 10/10

 

Archibald Clay, (4.) 6. běh

0
LemmingMichal Kára 08.11.2017

Pastor Edward Hugh Collins, 1st international run

The game was well prepared and well executed. There were some hiccups, but they really did not matter in the end. I loved the gradation of the game from slow start to eventful ending, it was just right, not too fast, not too slow.

What was also extremly well done was the assignment of characters (casting). The game works with secrecy very much, so players are sometimes surprised by the assignment, but in our case it turned out all of the characters fitted perfectly! Also, the players "who knew" held the secrets tightly, so the suprise(s) went as planned.

Collins character: When I first read my character description, history and its goals, I was like "Oh, that is so lame". My only hope were certain hints which suggested there may be more interesting lines under the surface. Actually there were and I enjoyed mix of relationship/romance play, some scheming and even a little detective story. The only problem was that the game was strongly pushing in one direction, so that supposed choice was not really a choice...

My overall rank of the game is 9 of 10 points.

-------------

Pastor Edward Hugh Collis, 1. mezinárodní běh

Hra byla velmi dobře připravena i zorganizována. Bylo tam pár menších záseků, ale na výsledném dojmu měly jen malý podíl. Velmi se mi líbila postupná gradace hry, od pomalého začátku do zběsilého konce, hlavně její načasování, které bylo tak akorát - ani moc rychlá, ani moc pozdní.

Co se povedlo opravdu na 1* bylo rozdělení postav. Hra hodně pracuje s tajemstvím, takže hráči často dostanou jinou postavu, než by sami chtěli podle veřejného popisu, ale všechny postavy seděly naprosto perfektně! Rovněž hráči, co měli více informací, nic předem neprozradili, takže překvapení proběhla, jak měla.

Ohledně postavy jako takové: Když jsem si poprvé přečetl její popis, historii a cíle, tak jsem byl poněkud rozčarován, protože to vypadalo jako hrozná nuda. Mojí jedinou nadějí byly určité náznaky, které ukazovaly, že by se ve hře mohly objevit další zajímavé linky. A moje tušení bylo správné - objevily se, takže jsem si užil skvělou kombinaci hraní vztahů (romantických i neromantických), trochu piklení a dokonce i malý detektivní příběh. Jediné, co mě trochu zklamalo, že moje hra byla organizátory nastavena určitým směrem a i když jsem teoreticky měl mít na výběr, tak ve skutečnosti to tak nefungovalo.

Moje hodnocení je lehce slabších 9/10.

0
EliškaEliška Černovská 13.12.2016

Mary Anne Swintonová, II. běh

Neuvěřitelně zajištěná produkce, kostýmy, zámecké menu, postavy s charaktery, které nejsou ploché, zápletky, které překvapí a v neposlední řadě magie a to nemyslím jen magii místa :-)

Pro mě nezapomenutelný zážitek, skvělí organizátoři, CP a v našem běhu i spoluhráči, silný příběh a neotřepané nápady. 

Za mě 10/10, je v tom duše a je krásná.

0
BaldPavel Suchý 06.12.2016

Archibald Clay, II. běh

Hrát básníka, když jste na "básnění" zanevřeli na střední škole, protože se ty básničky holkám líbily, ale i tak s váma nechodily, bylo velmi zábavné. Oceňuji předherní workshop, zvláště pak básnický, který byl velmi platný.

Atmosféra zámku Jezeří je nepopsatelná, kontrast s nikdy nekončícím těžením, poetika okolní přírody. To vše utváří nezapomenutelný zážitek i bez velmi vydařené hry.

Hra založená na jemných anglických promluvách, intrikách, třídním postavení ve společnosti. Hra o deziluzi, anglických mezilidských vztazích, dobré občas stydnoucím čaji a taky trochu o magii, která je zajímavá však v rukou neznalého nebezpečná.

Štěstí na spoluhráče, kostýmy, veškerá produkce, zázemí pro hráče. Nemám co bych vytknul. Herní zážitek ještě rezonuje.

Díky za hru, těm kteří ji napsali, vytvořili a také těm, ktří ji dali život.

10/10

0
ZuzanaZuzana Hrnčířová 29.11.2016

Charlotte Sofia Gardinerová, II. běh


Slovně hodnotím jen za mě ty nejlepší hry a Mirrors do nich právem patří. Hrála jsem roli, kterou jsem chtěla, a která mi přinesla „obyčejnou“ civilní hru v těsném kruhu pár ostatních hráčů. Možná jsem si nechutí hrát někoho z mágů odepřela zážitek na úplně jiné úrovni, ale nevadí mi to.


Díky tomu, že jsem se orientovala „jen“ na řešení mezilidských vztahů, jsem neměla možnost setkat se s něčím, co by snad nefungovalo, s žádnými technickými problémy apod. Sluhové se o nás pořád starali, nápoje zase tak rychle nestydly ;-), jídlo bylo skvělé, hra plynula svým přirozeným tempem a zámek s celým svým vybavením až k neuvěření. Povídavé workshopy mi vyhovovaly (a shrnutí informací ještě víc) – nerada před hrou dělám cvičené opičky :-).


Měla jsem velké štěstí na spoluhráče, celková herní i neherní atmosféra byla myslím skvělá, přístup organizátorů perfektní. Možná pro mě výsledný zážitek za dva roky bude vybledlý na úkor vzpomínek na víc „drsné“ a psychicky náročnější hry, ale teď je pro mě aktuální a silný.


Dávám 10/10, nevím, za co bych měla ubírat a hlavně proč bych to měla dělat ;).

0
DavidDavid František Wagner 28.11.2016

Griffin Lloyd Ainsworth, II. běh

 

Překvapilo mě to. Nemám rád adaptace. Krátké hry mě většinou zas tak moc nebaví - nestihnu se do nich dostat a málokdy mě něčím zaujmou.

U Mirrors to bylo jinak. První bych rád řekl, co podle mě bylo slabší:

- workshopy. Opakovat si věci, které jsme už měli napsané a to většinou formálním povídáním si je blbý. Je bohužel celkem jasný že u prvních běhů to tak bývá, ale v kombinaci se zimou a tmou to bylo opruzný. Tady bude imo třeba nejvíc práce.

- nějaké uváděcí věci. Potkal jsem jednu scénu, kdy asi ne úplně ideálně nainformované cpčko někomu dalšímu pohřbilo scénku: což si myslím, že je výrazně hloupý a otázka lepší metodiky. Podobně má hra zabudovaný problém v podobě potřeby cp služebnictva - což musí být hrozně hodný lidi.

- hra má několik (pro mě asi 5) momentů. kdy je překvapení naprosto zásadní pozitivní hodnota a pecka. Čekal jsem leccos (koneckonců, tak měl jsem o něco málo víc informací o tom co se kam veze), ale bylo to naprosto boží. Co se mi pak zdálo naprosto dementní v tomhle ohledu je to, že stejně existovali lidi který se rozhodli to prozradit a promrdat tak někomu kus zážitku. Tahle naprostá neúcta k autorskýmu záměru i k zážitku jinejch hráčů je něco co mě naprosto znechutilo. To je rozhodně k zamyšlení.

- trochu debilní je ubytování v tom, že když se někde paří, tak to budí jiný lidi. Tohle si myslím že je zase otázka běžný mezilidský úcty, ale prostory tam na ten problém dost základají a bylo by holt asi dobrý poskytnout lidem párty prostor jinde no.

Co bylo boží?

 

Adaptace

Nebyla to vlastně tak úplně adaptace. Na knížce jsem miloval poznámky pod čarou a trošku mě nudil děj. Mám pocit, že se tady povedlo vytáhnout to zásadně dobrý z atmosféry poznámek pod čarou a zachovat atmosféru: a hlavně jí vyýrazně rozšířit. Literární odkazy, narážky, knížky - to všechno posunulo hru z "pičo, Susanne Clarke" k "magie na začátku devatenáctého století - ale ani ne tak kouzla, jako kouzelný svět a boje a spory té doby". Tenhle posun mě naprosto nadchnul a byl znát hlavně z detailních, veselých odkazů: knížky pro postavy? Zprávy? Společenské dění?

 

Tempo

Moje osobní hra neměla (jakmile začala) ani jedno slabé místo. Jasně, jedno téma nevyznělo moc silně a musel jsem si ho proti vlastní vůli sám zdůraznovat (Welšani jsou nový Slováci), ale to, že se mi ve hře všechno slévalo bylo perfektní. Zároveň to nebylo zběsile rychlý - před každou scénou jsem si mohl promyslet co chci s kým hrát a jak to zahraju, což mi umožnilo výrazně jemnější emoční hraní (který nevím jestli bylo vidět ven, ale dovnitř mi dávalo hodně).  Hra zpomalila až v poslední hodince, kdy jsem nebyl zcela v centru pozornosti (a málokdo byl), ale v tu dobu jsem měl už zase jiný nástroje jak se smysluplně zabavit.

Stejně dobře fungovalo tempování emocí: jel jsem na dráze, kde se vystřídalo úplně všechno. Ano, bylo třeba tomu jít trošinku naproti (a můj příběh byl výrazně hrdinský narozdíl od toho Nejiho :D), ale všechny ty podklady tam byly.

 

Produkce

Základní atmosféra byla moc fajn. Když jsem viděl efekty a jak plynule fungovaly a hlavně jak reagovaly na to co se ve hře děje a že někde sedí někdo, kdo čeká kam přesně položím ruku a všechno na mě reagovalo, tak jsem si i jako nemág uvědomil co všechno s tím můžu dělat a v podstatě s tím chystat scény. A když jsem si myslel "ok, tohle je produkčně docela dobrý", tak přišlo najednou "ok, tohle nechápu jak udělali". Možná jsem pak měl štěstí, ale to nejdůležitější: se vším tím se dalo aktivně hrát a využívat to a něco to vytvářelo pro mě, nebyly to jenom "kulisy". Nevýhoda pak samozřejmě je, že si to nedovedu představit jinde.

Příběh

Nemyslím si, že by měl ten příběh nějaký gigantický přesah který všechno změní a budu na něj vzpomínat dlouho. Místo toho jsem dostal solidní příběh plný zvratů o různých podobách lásky, politiky a hrdinství. Příběh, po kterým jsem jel domů se základním přesvědčením "život má smysl žít" - a nebyl to úplně happy end a bylo to vykoupený spoustou napětí a zoufalství. Nedokážu říct, jestli podobně smysluplné to měli i ostatní postavy: já dostal koktejl který byl (až na určité pocity "bylo tohle designově nutný, není to už trochu klišé?" ohledně Walesu) namíchanej přesně tak jak jsem chtěl. 

Vzpomínat tak budu spíš na scény, pocity a lidi. Nevím, jestli jsou lidi se kterými jsem hrál ze hry stejně šťastný jako já, ale každý s kým jsem hrál ve mě vyvolal spíš pocit "to je hrozná škoda, že na ně nemám víc času, fakt mě baví" a dojem, že bych si s každým (hlavně teda s nejlepší kamarádkou, kterou jsem trestuhodně nestíhal) mohl hrát ještě mnohem dýl. Což je asi lepší než opak.

 

Péče o hráče

Po stránce zdravotní i psychické péče jsem se cítil úplně v klidu, zaopatřeně a že když potřebuju, vím komu a jak si říct a mám i možnost si po hře popovídat. Vzhledem k tématu hry adekvátní. Před hrou se mnou taky (s odstupem od kamarádství) probraly tvůrci nějaké faktory které pro mě můžou být dost těžké a našly jsme schůdné řešení. Supr. 

 

Celkově pak mám hlavně dojem, že Mirrors plní účel a zadání, dávají dost přesně to co slibují. Jestli se budou uvádět dál budu určitě tlačit na to aby se některé zmíněné věci změnily, ale to hlavně proto, že chci aby si hru užilo více lidí.

Důležité závorky na závěr

(číselně nehodnotím nikdy)

(nemůžu hodnotit poměr cena - výkon. Hru jsem dostal zdarma)

(celkově je třeba říct, že jsem zvolil pouze formu na mé poměry ultra krátkého komentáře. Proč? Protože kdybych měl detailně a zároveň spíš kladně rozebírat práci svých kolegů ze spolku, zároveň nejbližších přátel a zároveň manželky tak by to bylo asi spíš blbý. Komentář tedy můžete brát i s libovolnou rezervou nebo ho neřešit vůbec :) )

 

0
NejiMartin Philipp 27.11.2016

Griffin Lloyd Ainsworth, 1. běh

Mirrors of England byly dobré. Chyby se na hře objevily, všechny však jsou pochopitelné, a hlavně spíše techničtějšího rázu, a věřím, do příště nebude problém je odstranit.
Když jsem dostal svěřenou postavu Griffina, moc jsem autorům nevěřil, že mě bude bavit. Mýlil jsem se. Dostalo se mi příběhu jako vystřiženého z J. Strange a pana Norrella. Nebyl hrdinský, možná ale o to uvěřitelnější. Smekám cylindr.