Národ sobě

27 hráčů, 13 mužů, 14 žen, 0 obojetných

20 hodin , 3 dnů , 2019

Web: http://narodsobe.rolling.cz/

Národ sobě je výpravná obsahová hra odehrávající se v druhé polovině 19. století v Praze. Příběh se soustředí na osudy několika rodin z různých společenských vrstev, které spolu žijí v domě na Královských Vinohradech.

Hra se zaměřuje zejména na národnostní, politická, kulturní a sociální témata a inspiruje se soudobými historickými událostmi a problémy, které ale zobrazuje v lehce idealizovaném, romantizujícím pojetí.

Národ sobě se svým formátem nejvíce podobá rodinné sáze. Hra je rozdělena do tří obrazů, které se odehrávají mezi lety 1867 až 1893. Vzhledem k tomu, že mezi obrazy uplyne deset i více let, je kladen velký důraz na vývoj a proměny jednotlivých postav i společenského kontextu v čase.

8.6

21 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

1
NerionOndřej Janovský 24.11.2019

Od téhle hry řada lidí neví co očekávat a nakonec dostane něco, co nečekali. Pokud na to máte čas, peníze (zkrácený běh je fajn možnost) a nejsou vám úplně cizí hry o osudech obyčejných lidí ve víru doby, stojí to za zkoušku. Já jsem byl nejvíc fascinovaný scénou - kus vybydlené nemocnice v Terezíně se skutečně proměnil na činžák z 19. století (ba co víc, v průběhu dějství se dále proměňuje!) Líbily se mi kostýmy, které umožňují těm samým kamarádům larperům zase vypadat jako někdo úplně jiný. Osudy postav jsou opět, stejně jako třeba na Legiích, inspirované (či opsané) osudy reálných lidí té doby a je dobře se o tom dozvědět něco na vlastní kůži, když už se dějepis ve škole zaměřuje bohužel většinou jen na biflování letopočtů a nicneříkajících jmen. Je mnohem lepší posedět nad kávou s veteránem od Sadové a poklábosit o tom, jak ti mladí dělají hlouposti s těmi svými buřičskými letáky, místo toho, aby si hezky zacvičili v Sokolu nebo Turneru, nebo probrat poslední klepy z pavlače, jak je donesla ta služka od hokynáře. 

1
LemmingMichal Kára 09.09.2019

Vojtěch Storch, 3. běh (plný). Spoiler level: None.

Po roce jsem se vrátil na místo činu v jiné roli, tentokrát jako rebelský Vojta, nadšený Čech. A hra opět překonala mé očekávání, takže nemohu než zopakovat doporučení. Podrobnější hodnocení psát nebudu, to z minulého roku platí, jen je hra ještě o kousek vymazlenější. 

Jaroslav Mařík, 2. běh (plný). Spoiler level: Low.

Subjektivně: Chtěl jsem romantiku a umění a dostal jsem obojího dvojitou dávku a ještě lžíci navrch. Byla to emocionální jízda od začátku do konce, v každém obraze trochu v jiné poloze. Masakr!

Postřehy ke hře: 

Hra má tři obrazy, které dělí 16 respektive 10 let. Což je docela unikát a přináší to nějaké výhody a nevýhody. Mezi výhody patří to, že se situace může obraz od obrazu dost posunout a můžete si tak zahrát tu samou postavu v různých polohách vztahů. Pokud máte postavu co je přes všechny obrazy, můžete s velkým (herním) časovým odstupem reflektovat svoje činy a rekapitoluvat svůj život. To je opravdu hodně zajímavý a neobvyklý zážitek.

Nevýhoda je, že není reálné nasimulovat budoucnost podle všech nuancí toho, co jste v předchozím obraze udělali. Tedy obrazy nejsou perfektně konzistentní, přenáší se jen hlavní rozhodnutí (odpovědi na předpřipravené otázky). A i tam se může občas stát, že na některé věci musí být dva a neshodnete se, nebo se i shodnete a nevyjde to, to se v životě prostě stává. Reálně ty nekonzistence nevadí, jde spíš o to, nemít v tomto směru přehnaná očekávání.

Zajímavé je i připojení se dalších hráčů lehce před polovinou hry. Tak jsou ve hře opravdu reálně "ti staří" a "ti mladí".

Je vidět, že org tým je velmi zkušený. Ačkoli šlo o druhý běh, herní náplně bylo přiměřeně, zápletky fungovaly, organizace fungovala, prostě v tomto směru není co vytknout. Workshopy také tak akorát co se týče délky a obsahu. Mouchy se našly, ale ty se najdou vždycky.

Jediné, co lehce nenaplnilo mé očekávání byla historická imerze. Kostýmy byly skvělé, pokulhával prostor. Terezínská nemocnice dobře vyhovuje svojí strukturou - hospoda, náměstí, malý byt, velký byt... Perfektní. Ale je to přeci jen víceméně prázdný, částečně vybydlený barák a to hraje roli. Nicméně myslím, že organizátoři šli na maximum možného, bez haluze typu Pomezí asi není reálné dosáhnout lepšího výsledku.

0
SymeonVojtěch Basl 24.08.2020

2. běh - Max Löbl-Rosenstock, František Ladislav Chleborád, zmatený Rosol
3. běh - Hans Wagner, Thomas Gotschalk

Národ sobě je naprosto geniální záležitost, kde i prostá cépéčka mohou získat plnohodnotný zážitek. Hra plná salonů, hospodských a jiných rvaček, spolků, policajtů, tajemných Srbů, obrazů, malířů a jiných umělců, spiritistů... Je toho neuvěřitelné množství a všechno to ale perfektně drží pohromadě.Terezínský špitál je geniální prostředí pro spoustu her a tady je krásně přetvořený na salony, náměstíčka, kavárny a hospody a funguje to dokonale. 
Zejména z jedné role, která měla velmi výraznou antisemitskou linku (a i jiné charakterové vady) jsem měl nefalšovanou morální kocovinu. A ty různé časové celky jsou super princip. Spousta situací se za šestnáct / deset let může skvěle vyhrotit a v tom omezeném časovém prostoru, jaký jeden víkend představuje, lze tak rozehrát nádherné vztahové a jiné scény, často velmi dramatické. Viděl jsem na této hře i velmi dramatickou přednášku o šicích strojích, byla proti mě sepsána petice, byly po mě metány chrpy a to je jen zlomek toho, co si pamatuju. Autorům hry patří obrovský dík za tuhle velmi nevšední záležitost. Kdo jste ještě nebyl na Královských Vinohradech, jeďte, opravdu to stojí za to.

0
DavidDavid Vávra 23.08.2020

3. běh - Severin Shritt

Když larp startoval, tak jsem si nějak vsugeroval, že to bude o národním obrození. Což mě zaujalo, ale pak jsme zjistil, že to je o pozdějším období. Prvotní zklamání vystřídala zvědavost, že vlastně o tom období nic moc nevím. Ve škole jsme to asi brali, ale asi to byla taková nuda, že jsem to vytěsnil. Šel jsem si tedy doplnit znalosti a wow!

O druhé polovině 19. století jsem se dozvěděl hodně a uvědomil si, jak moc ta doba formovala svět, ve kterém žijeme. Plus byl to mistrně zpracovaný obsahový larp zkušeného týmu. Prokreslené uvěřitelné postavy, inspirované z příběhů lidí z té doby. Spolu s inovativní mechanikou obrazů, kde je skok 10 a 16 let. Přišlo mi, že jsem hrál 3 larpy za jeden víkend. Před každým obrazem bylo nutné nastudovat v podstatě novou postavu, i pro stejnou postavu se toho hodně změnilo. To bylo docela náročné, ale za odměnu vznikl super dramatický oblouk. Moje postava byla hodně o chudobě a ty proměny stály za to.

Technicky musím ještě pochválit jak se podařilo přetvořit creepy nemocnici v živoucí činžák, který se navíc v průběhu let dost měnil. Bylo super, že se předherní scény odehrávaly jenom ve skupinkách, mám z toho vždycky na začátku hrozný stres když to je veřejné, i po tolika odehraných hrách. Moc nefungovala mechanika s tanečním pořádkem (nechal bych jí jenom na závěrečný ples). Taky bych udělal workshop na oslovování a tykání/vykání/onikání. Bylo to jenom v materiálech, které byly hodně obsáhlé a tak to moc hráčů nedělalo správně (včetně mě). Přidalo by to hodně autenticity/zdůraznění společenských rozdílů. Taky byla škoda nefungujícího projektoru v závěru.

8/10

0
HaraldPetr Kamínek 11.09.2019

Zapomeňte na nudné učivo z hodin literatury. Národ sobě je dobře připravený larp, kde zažijete napětí, konflikty a drama. Nepopulární období, které nám ve škole rvali do hlav, se promění na zajímavou epochu, kde boj o rukopisy je zajímavým tématem k hovorům. Byl jsem na druhém běhu, který se konal jen týden po prvním, a všechno běželo hladce, jako na drátkách. Zkušený autorský tým byl poznat.

Na první pohled nejviditelnější "novinka" tohoto larpu jsou časové oddělené bloky. Mezi prvním a druhým uběhlo 16 let, mezi druhým a třetím 10. Díky tomu může dojít k výraznému dramatickému oblouku v postavě. Kamarádi z rané dospělosti se později stali tvrdými konkurenti, kteří navíc stáli na opačné straně národnostní bariéry. Období konce 19 století nemělo nouzi o dramatické zvraty. Díky tomu je v každém díle trochu jinak nastaveno prostředí, ve kterém se postavy pohybují a dochází k "přeskládávání" společenských, politických i národnostních skupin. Autoři si dali záležet, že tyto rozdíly jsou zřetelné a dobře vytvářejí prostředí pro zajímavé zápletky. Povedlo se i ukázat rozdíl ve společenské roli mužů a žen té doby v kontrastu k dnešku, včetně toho, jak docházelo ke změně postavení žen ve společnosti v průběhu těch téměř tří dekád.