Skoro Rassvet

15 hráčů, 7 mužů, 8 žen, 0 obojetných

0 hodin , 2 dnů , 2012

Web: http://www.rassvet.cz

Galerie fotek : https://www.facebook.com/martin.buchtik/media_set?set=a.10202235993481935.1253094743&type=3

Autor fotografií : Pirosh, Markéta Haladová

„Člověk zvítězí svou vůlí a rozumem nad přírodou. Pochopí, že je smrtelný, že nemá naději na vzkříšení a přijme smrt a přijme ji rád. Bude jako Bůh a všechno mu bude dovoleno a jakmile bude člověk Bohem přestane platit jakýkoliv zákon. Všechno bude dovoleno!“

Náš příběh vás zavede na šlechtickou usedlost na jih od Moskvy. Rodina Děrevjanských očekává příjezd společnosti. Mezi hosty jsou nejen rodinní známí, ale i muži, se kterými budoucí kníže sloužil. Píše se rok 1855 a Krymská válka právě končí. Uzavře se nejen veliká kapitola ruských dějin, ale svůj nový směr také nabere patnáct lidských osudů, které jsou, jak již tomu bývá, nerozlučně spojeny.
Bližší informace o hře a připravovaných bězích naleznete na rassvet.cz

Dokument o larpu můžete zhlédnout zde (OBSAHUJE SPOILERY!) https://www.youtube.com/watch?v=dmj3pDTm1Co

Přečíst o designu hry si můžete v Nordic larp yearbook 2014 (OBSAHUJE SPOILERY!) http://www.rollespilsakademiet.dk/webshop/nordiclarpyearbook2014.pdf

 O přihlašovacím experimentu si můžete přečíst v angličtině (http://nordiclarp.org/2014/06/25/russian-roulette-in-practice/) nebo v italštině (http://www.larpsymposium.org/?page_id=1333)

Hra byla uváděna i v anglické verzi, jeden z komentářů srovnávající design s praxí ve Francii najdete zde: http://www.electro-larp.com/917-larp-review-skoro-rassvet

Larp se také objevil (nejen) na obálce časopisu o zážitkové pedagogice Gymnasion (http://www.gymnasion.org/sites/default/files/library/gymnazion14web.pdf)

Od roku 2016 bude larp opět uváděn. Autoři předají hru novému týmu.

 

9.5

133 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

0
ManikMichal Havelka 05.05.2019

TL;DR: Hra super, postava nedobrý.

Uvedení: Nečekal jsem jakou radost budu mít z toho, že uvádění Rassvetu přebrali noví organizátoři. Profesionalita - to je slovo, které se v každé chvíli před hrou dere na mysl. Nikde nic nedrhne, žádné zdržovačky, jako kdyby organizátoři workshopy spíš přirozeně proplouvali. Komunikace před hrou je výborně dávkovaná, vše si stíháte přečíst v pravý čas. Myslím, že jsem nebyl ještě na takto profesionálně odvedené hře.

Lokace: Zámek Úsobí je čiré zlato, nebo vznosnějším slovníkem, vychytaný spatial design. Zámek je nádherný a po této hře už půjde jen obtížně jít na klasickou prohlídku zámku. "Cože? Nedotýkejte se exponátů? Ne, já chci vojenskou uniformu a na tomto empírovém kanapi chci vyznat lásku dámě v rohu. Návleky si nechte." Na 15 postav je velikost lokace přesně akorát, nabízí asi 6 rozdílných uzavřených lokací a překrásnou zámeckou zahradu. Procházíte pod výstavkou jelenních paroží a cítíte se jako opradový důstojník v 19. století. Kdo z vás to má?

Žánr: K žánru jsem měl vztah vlažný až neutrální. Nikdy jsem nečetl Dostojevskiho, ani Gogola. Před larpem jsem se podíval (vícekrát) na Karamizovi a pochopil kvalitu žánru. A bylo to super! Konečně larp, který se nehraje tak, že se přesouváte mezi postavami a lokacemi A, B, C, ale opravdu do něj můžete (ale zároveň nemusíte) dát specifickou dávku vyznění. Rozmáchlá gesta, expresivní vyjádření, které ale zároveň nepůsobí přehráváně. "Před tebou na tu ikonu plivnu a nic se nestane!" Docela jsem se do něj zamiloval.

Design: Organizátoři předem upozornili, že hra je prázdná a mnoho vstupů od nich již nepřijde. Na tento fakt se dá poměrně snadno přizpůsobit a dávkovat hru (pomalu) tak, aby gradace byla pozvolná, přiměřená a rozhovory jste si opravdu vychutnali. Problém však nastává u slabších postav (viz dále), pokud vám ve 2/3 hry dojde náplň a všechny linky již máte ukončené. Není žádný obsah, kterého se chytnout - naštěstí vždycky můžete pít vodku, ale na hře už je cítit, že šlapete na prázdno. Design je starší a je potřeba s tím počítat.

Postava: Tadeusz Przychodzien trpí (Lišajovými slovy) "syndromem desáté postavy" - v minulosti nazývané jako vedlejší, v dnešní řeči pravděpodobně "do počtu". *Malé spoilery* Postava má dva primární cíle, a to je rozhodnutí Polsko vs Rusko: Pro variantu Polsko však ve hře nejsou žádné silnější vstupy a jedné návazné postavě je toto dilema vlastně docela jedno. Dilema je tedy spíše vnější a hra přirozeně svádí k jedné z variant. Celá postava tak hodně stojí na romantice a lásce, což by na čtyřhodinový formát na krásno vyšlo, ale pro 7-8 hodin hry je postava, mírně řečeno, nedostatečně naplněná, a zasloužila by si přepsat. Myšlenka toho, že hru přebere někdo jiný a hra se bude vyvíjet s novým týmem mi přijde poměrně zajímavá.

Menší věci: Maličkosti k vytknutí se najdou vždycky, ale jsou to opravdu maličkosti, tedy jen v rychlosti:
- Prospělo by mít více druhů kalhot, aby organizátoři nemuseli řešit situaci "jejky, hráči se nám do nich nevejdou, co teď s tym?"
- Dámy bez vrchního kabátce výrazně trpěly zimou. Nevím jak řešit, ale pro mě osobně je zima spíš velká překážka k příjemné hře.
- Aktualizovaný web by potěšil. Kdy, kam, za kolik - hledat to po faceboocích je otrava.
- Závěr hry jsem vnímal jako natažený. Po soubojích a smrtích se ještě (přes?) půl hodiny čekalo na závěr a závěrečné monology byly opravdu dlouhé. Nicméně, myslím, že jsem v tomto názoru spíš ojedinělý.
- Párty! Imho není žádná povinnost organizátora dělat hráčům párty, ale tady ji udělali. Organizátoři vzali reprák, bílého medvěda a párty do rána byla super. 

Díky postavě 8/10, ale ano, je to obecně spíš desítková hra a velká vděčnost novému týmu, že jí vdechl život. 

0
NerionOndřej Janovský 29.04.2018

Pro mě se zážitek s Rassvetu skládá ze tří nestejně velkých, ale přesto důležitých částí:
1) Zámek - skoro 100% autentické prostředí, ve kterém se bydlí i hraje. Úsobí je poklad - nábytek, trofeje, knihy, obrazy, lustry,... V krbovém salonku je v čele stolu nejvíc epická a přitom nejpohodlnější židle na světě.
2) Ruská kuchyně - samotného by mě nenapadlo koupit si, uvařit a ochutnat třeba kaviár, pelmeně a už vůbec ne soljanku - fascinující eintopf kombinující vývar s rajčatovým protlakem, lákem z okurek, olivami, smaženou klobásou, citronem a milionem dalších věcí. Fascinující. K tomu čaj ze samovaru, vodka,...
Jenom to teda není pro vegetariány. Ani trochu. Vůbec. nepřekvapolo by mě, kdyby mleté maso bylo i v čokoládovém dezertu.
3) Hra samotná - vztahové drama jako z románu. Hodně jako z románu. Kýčovité, přepálené, živelné. Hádky, usmíření, znovu hádky, velkolepá a hloupá gesta, boj kvůli cti, smrt kvůli cti, štěstí, neštěstí, štěstí, spouta dalšího neštěstí...Ale musí to tam ti hráči sami nacpat. Přijmout organizátorský záměr za svůj (nejlépe ještě předtím, než se vůbec přihlásí) a rvát to tam, protože se jim to mnohonásobně vrátí. 

Alexandr, 3. běh revival
 

0
MantelarLuděk Bohucký 07.11.2017

Anatol Fjodorovič Gorodskoj
revival, 3. běh

Než jsem se rozhoupal něco sem napsat, udělala to Lenka Daňková o kousek níže a rozebrala hru ze všech stran moc hezky. Takže se omezím na konstatování, že Skoro Rassvět je svou podstatou přerostlý komorák postavený ryze a plně na mezilidských vztazích. Pokud vás stejně jako mne na larpech nebaví gamismus a jdete po vztahových linkách, neváhejte ani minutu, s trochou štěstí na spoluhráče si to užijete jako málokterý jiný larp. A zařadíte se po můj bok k lidem, kteří na něj budou nostalgicky vzpomínat.

Vím, že se mi v hodnocení nějak přemnožují desítky, ale tady za sebe i za hru samotnou nemůžu jinak.

10/10

 

 

0
SunnyLenka Daňková 23.10.2017

Jelena Pavlovna Lišnikovova, 3. běh revival, 10/10
Tento LARP se zařadil do mé top sestavy a to hned z několika důvodů.
1. Lokace, vybavení a rekvizity
Samotný zámek Úsobí je naprosto unikátní v tom, jak skvěle je vybaven. Každá ta místnost dýchá atmosférou šlechty, včetně podzimní barevné zahrady, kašny apod. Je to přesně ten moment, kdy si můžete šáhnout na všechny ty věci, sednout na masivní židle a křesla, rozvalit se do obrovské dřevěné postele… Prostě všechno to, co na zámeckých prohlídkách nesmíte, ale rádi byste.
Navíc na tomto LARPu jsem zažila asi nejvíc buržo ubytování. Dvoulůžkový pěkně vytopený pokoj, měkká postýlka s peřinkami a vlastní koupelna přilehlá k pokoji. To chcete. Kor když je zima.
Za mne plný počet bodů.
2. Kostýmy
Kostýmy dávám v žebříčku tentokráte hodně vysoko, protože byly v dobrém stavu, přemýšlelo se nad tím, aby byly funkční a univerzální (až na krátké pánské kalhoty. Pánové, radím, vemte si s sebou kožené holiny a vyhnete se trapnosti.) Když vás oblečou do těch krásných šatů, tak se člověk hned nějak tak narovná a ta noblesa mu jde sama. Navíc mužům to v kvádrech a mundůrech taky moc slušelo a automaticky byli tak nějak galantnější, protože v situacích, kdy žena má šaty jak obrněný transportér a nevejde se skoro do dveří a nepřisune se sama ke stolu, prostě potřebuje od muže pomocnou ruku. Fungovalo to skvěle a tak nějak nevědomky. 9 bodů za ty kalhoty.

3. Příběh a původní autoři
Můžu soudit pouze podle sebe, ale všechny postavy a jejich činy mi dávaly smysl, byly opodstatněné a pochopitelné. Nic nebylo z mého pohledu vykonstruováno „přes čáru“. Autorům se podařilo nejen vytvořit funkční archetypy, ale nastavit u každého velmi širokou paletu vztahů k dalším postavám. Jednoho jste milovali, druhého nenáviděli, třetím opovrhovali, čtvrtého obdivovali, pátému záviděli, před šestým se styděli apod. S každým bylo co hrát. Ale! Velmi zde IMHO záleží na spoluhráčích a na jejich hráčské odpovědnosti. Pokud se v takto uzavřeném kruhu najde pár lidí, co se chtějí jen vézt, být na všechny hodný a spíše jen pozorovat děj kolem. Toto není ten typ LARPu. Tady musíte opravdu být aktivní a nebát se být velcí v prožitcích, prostě mít ruskou duši. My jsme měli skvělou sestavu, kde dle mého všechno klapalo jak dobře promazaný stroj. Mělo to spád, mělo to sílu, mělo to hlavu a patu. Závěrečné epilogy potvrdily, že jsme to celé pochopili a cítili asi správně a na stejné vlně.

4. Organizátoři
Asi jsem nikdy nezažila, že by organizátoři uváděli hru s takovou radostí, nadšením, úctou a pokorou. Neustále zmiňovali s respektem původní autory a bylo to, jakoby nám předávali něčí dítě a doufali, že jim ho neupustíme na schodech. Byli tam, stále a všude a přitom jsme o nich ani nevěděli. Když se ale člověk na sekundu zastavil a vyhledal je pohledem, zjistil, že hltají každou sekundu a jsou stále v pohotovosti. Takoví vděční diváci, co tiše dělají „jů“ a vy z toho máte radost a motivuje vás to dál. Postarali se, když byl někdo v háji a taktně naznačili, že teď není ta nejlepší doba jít ho fackovat. Takhle to má dle mého vypadat.
5. Worshopy
Fungovaly, nebyly přebytečné, naopak byly docela interaktivní. Opravdu intenzivně nás nadrtili, jak to ruské drama tvořit a mělo to svůj efekt.
6. Jídlo
Kroupy se slaninou a kysanou smetanou? Ruská vodka s kyselým okurkem a klobásou? Boršč? Čaj ze samovaru? Pelmeně? Jakési sladké věci, které jsem v životě neviděla? Vzdávám hold kuchařkám, protože spoustu z těch chutí jsem zažila poprvé a bylo to lahodné a bylo toho dost. Prostě ruský styl.
7. Fotograf
Perfektní fotky 2 dny po akci? Zachycující přesně ty pravé okamžiky? Ty nejvypjatější scény? Jakoby převyprávěly děj? Opravdu? To někdo umí? Ano, Thief of Souls.
Shrnuto a podtrženo, tady si dal někdo opravdu poctivou práci, aby to klaplo. Není to LARP, na který chcete asi jet dvakrát, takže si na tom svém poprvé dejte záležet a nic nevyzevlete. Záleží hodně na spoluhráčích a předherní domluvě. Jaké si to uděláte, takové to máte. Ta atmosféra a pocity nelze zapomenout.

0
JarkaJarka 15.08.2017

Jelena Pavlovna Lišnikovova

1. revival běh

Rassvět pro mě byl vždycky z doslechu jako "ten" larp, mnozí na něj ve vyprávěních nostalgicky vzpomínali, no a člověku bylo přirozeně líto, že už se na něj nedostane. Ale jeho odkaz byl zřejmě tak silný, že bývalé hráče nenechal spát a rozhodl se jej oprášit a znovu ve vší parádě uvést. Za mě to zvládli opravdu dobře, nevšimla jsem si žádných chyb, nebyly žádné prostoje, rozhodně není důvod mít v tomto ohledu jakékoli obavy. Plus navíc ty vymazlené prostory? Hned bych tam jela i jen tak na dovolenou.

Postava se mi dopředu dost líbila, i když jsem měla obavy, jestli nebude hra trochu - abych tak řekla - jednosměrná. A nebyla. Musím tedy říct, že mě v ke konci už trochu zmohlo to velké množství emocí, které do toho člověk cpal, někdy možná trochu na sílu. Asi je to moje blbost, ale tolik jsem se snažila udělat hru zajímavou pro ostatní, že jsem se v tom vlastně osobně moc neporýpala a s postavou se zase tolik nesžila. Jakmile jsem sundala kostým, postava byla pro vždy pryč, žádné bleedy se nekonaly (a to rozhodně není špatně - jen tak pro pořádek :) ), odnesla jsem si nicméně "fantoma krinolín" - ještě druhý den jsem si dávala pozor, jak si sedám, kam se vejdu, do dveří jsem měla tendenci vcházet bokem a na chodbě kontrolovat, jestli někdo nejde, abych je případně pustila do dveří, než se tam nacpu já. Přísahala bych taky, že jsem při sezení na židli cítila, jak mě pořád tlačí okruží! Nádherné kostýmy jsou rozhodně jednou z největších výsad této hry.

Hodně mi jinak pomohlo, že jsem si sedla s hráčem Dimitrije, určitě nám pomohlo i to, že jsme se před hrou v náznacích domluvili, jakým způsobem si můžeme teoreticky nakládat "munici" do společných diskuzí, stejně tak velmi oceňuji předherní konzultaci s Gavrochem, který se mnou prošel zásadní věci týkající se mé postavy a ujistil se, že všemu rozumím (nechtěli bychom to dělat na larpech častěji?).

Neumím posoudit, jak se na hře propisuje to, že je staršího data. Pokud bych měla nějaké miniaturní výtky coby hráč, tak jen to, že mi ke konci došel obsah a byla jsem trochu unavená ze vší té epičnosti a dramatičnosti.

Jo a ještě jedna drobnost - vůbec v závěru nevyznělo, co že to to "Skoro Rassvět" znamená.

Rubrika nevyžádaných rad:  Dámy, promyslete dobře, kam si schováte různé věci, které budete potřebovat mít během hry u sebe. Já měla psaníčko, ale hrozně mi během hry překáželo, tak jsem ho odložila, pak bylo ale složité řešit, kam dám jisté své rekvizity, které jsem chtěla v případě potřeby vytáhnout "z rukávu" (což bývá docela problém, když nemáte rukávy, žejo).

Revival týmu dávám 10/10, hře samotné i tak velmi krásných 8/10.

0
ViperLukáš Makovička 04.06.2017

Postava: Alexandr Sergejevič Děrevjanskij
Hráno: 1.běh - revival

Mám neuvěřitelnou radost, že jsme si po několika letech mohl tento LARP zahrát - to jen tak pro začátek.

Úvodem:
Už před hrou jsem ale vědel, že největším (mým) problémem bude snaha nemít očekávání. Protože příliš vysoká očekávání snižují zážitek i z toho nejlepšího larpu, o čemž jsem se v minulosti už sám přesvědčil. Skoro Rassvet je perla. Stará a hodnotná perla. Pokud ji ale ve svém očekávání uchopíte moc silně, můžete ji rozbít a tím i svůj zážitek.

K samotné hře:
Hru jsem si užil. Postava Alexandra mi dala silný zážitek, který byl plný rozpolcenosti, mužské cti, rodinných problémů a závazků z minulosti. Jak se říká “být mezi dvěma kameny”, tak to u Alexandra platí doslova dvojnásob. Jedna dvojice kamenů totiž Alexandra drtí v rodině a druhá dvojice kamenů ho drtí mezi vojáky. Otázky osobních hodnot a cti jsou Alexandrovým denním chlebem. A je jen na něm zda vyhraje láska, slib dobrému příteli, odhodlání být dobrým synem či zachování cti, protože kým by Alexandr Sergejevič byl, kdyby ztratil svou čest?

Hru jsem si tedy opravdu užil a bez váhání bych se rád na sídlo Děrevjanskich vrátil. Co vrátil, rád bych tam snad zůstal po zbytek svého života. Být Rus, carský důstojník, dobrý člověk a dobrý syn a časem, dá-li Bůh, i dobrý manžel. Nic víc.

Co bych ale vytkl:
- Hra dle mého potřebuje mírně upravit na zvyklosti dnešního larpoveho hráče. Osobně mi chyběla lepší organizace času. V okamžiku, kdy mě po první hodině hry potkal první a zásadní dějový zvrat, uvědomil jsem si, že netuším, co mi hra ještě přichystá. Tím pádem najednou ani netuším, zda stíhám hrát všechny linky a vztahy. Další dějový zvrat ale nepřišel. Teď vím, že jsem zbytečně spěchal. Nevěděl jsem, zda mám čas na hraní kostek s přáteli vojáky nebo na smalltalk se sestrou. Zpětné mi to chybí.
- Pokud bude upraveno vedení času ve hře, věřím, že by hra mohla být možná i o hodinu delší. Hodinu, kterou bych mohl věnovat reálnému smalltalku, který nevede k dějovým linkám ale vede k utužování vztahů či k tichému zamyšlení se třeba nad poezií pana knížete Lišnikova.
- Jak jsem výše psal o dvojicích mlýnských kamenů, které Alexandra drtí, v mé hře se bohužel jedná dvojice úplně nevydařila. Je to škoda a má hra tak přišla o nemalou část svého potenciálu a postava o část svých vnitřních dilemat.

Závěrem:
Skoro Rassvet je i po těch letech jedinečný počin, který vás vtáhne a náplní. Stále ale mějte na paměti, že se jedná o několik let starou hru. Budoucím hráčům radím snižovat svá očekávání, protože právě vysoká očekávání vám ten zážitek můžou zkazit.

Hodnocení: 10/10 (Díky absenci několika herních konfliktů jsem si hru užil na 8/10. Tato hra je ale takovou perlou s takovou jedinečnou atmosférou, že nemohu dát nic jiného než 10/10)

0
TalbotTomáš Bazala 07.05.2015

Nechci do toho znovu spadnout, takže sem hodím svůj příspěvek z jiného webu. 

Dimitrij Pavlovič Lišnikov

Tento příspěvek píšu již asi po šesté. Chtěl jsem si ho dobře rozmyslet a trochu se také vypsat z dojmů. Ani týden po hře to ale pořád není ono. Holt ve mne asi umřela duše spisovatele, která tam vlastně asi nikdy nebyla. Jen prostě Rassvet mi dal přičichnout a já se nemůžu zbavit dojmu, že teď musím ... ne potřebuji psát.

Také v prvním kroku musím říct, že jsem se Rassvětu chtěl zúčastnit od roku 2013 a už jsem ztratil veškeré naděje, že mi to vyjde. Je skvělé, že to vyšlo, i když vlastně náhodou. Doufám, že se ještě najde tým, který tuto hru nabídna dalším hráčům.


A teď už ke "hře"
Uvozovky jsem zvolil schválně, protože Rassvet není běžnou hrou. Rassvet je plátnem, které svou kompozicí dává nahlédnout do ruského románu půlky 19. století.
Vlastně ani to není přesné. Rassvet je román samotný a hráči se velmi rychle stávají charaktery s hloubkou a zanícením romantických hrdinů a hrdinek a s tak silnými příběhy, že to až bere dech.
Rasvet je bezpochyby skvělá hra. Ale zase to není zcela vyčerpávající popis. Nechci tu mluvit o designu, kulisách, kostýmech, zázemí, pomoci od orgů, komunikaci před hrou atd., které dělají skvělé hry, a kterých jsem měl to štěstí se zúčastnit již několika. Rassvet mi dal ale něco navíc, co stále nejsem schopen zcela uchopit a přesně identifikovat. Co posunulo Rassvet trochu dál byla hromada maličkostí, které v konečném důsledku dokazují, jak skvěle je celá hra postavena. Až ve chvíli, kdy se podíváte také do popisu dalších postav (neodolal jsem, musel jsem vidět jako Dmitrij Jelenu), tak vám začnou střípky osudů zapadat a vznikne ohromující plastický obraz (v mém případě tragického) příběhu, který má ohromnou hloubku, je mnohovrstevný a ve svém vyvrcholení dechberoucí. Vlastně mě ta hra fascinuje každým dalším detailem více a více.
Zkrátka mě Skoro Rassvet (i přes mé počáteční obavy - měl jsem doslova trému!) pohltil, uchvátil a když jsem z něj vystoupil, tak jsem z něj nevystoupil úplně stejný. Paradoxně mě mnohem víc rozebral až poherní pokec a sledování osudů ostatních, během hry jsem dost kalkuloval a pracoval jako hráč. Po skončení hry jsem začal zjišťovat, že mě to chytlo a zajímají mě osudy ostatních postav, co se s nimi stalo dál, co prožívaly a pak jsem tomu prostě propadl.

Asi jsem nechal na dače Děrevjaskijch kus své duše. A nejlepší je, že jsem tomu rád.

Doufám, že mě díky tomu čeká nějaký nový a krásný úsvit ....

 

Dodatek:
Upřímně doufám v to, že se najde mezi účastníky dost literárně nadaných lidí, kteří své jednotlivé postavy svěří papíru a nakonec se najde ten jeden odvážlivec, který všechny příběhy uchopí a vytvoří z nich knihu, která zážitky všech Dmitrijů, Jelen, Fjodorů a dalších shrne v jeden dechberoucí román, který vlastně měl vyjít před téměř 150 lety. Zkrátka chci knihu Skoro Rassvet ve své knihovně!
Dodatek 2:
Chci poděkovat všem organizátorům (přítomným i nepřítomným na mém běhu).
A také musím a hodně CHCI poděkovat všem účastníkům, kteří se mnou žili ten román od začátku do hořkého konce.
No a Lucie...díky

0
EliškaEliška Černovská 19.04.2015

Skoro Rassvet byl pro mne dlouho nedosažitelný larp, na který bylo velmi těžké se dostat. Všechna hodnocení a zážitky minulých hráčů slibovaly nevšední zážitek vysoké úrovně, tedy i moje očekávání byla velká. Místo samo osobě již vyvolává atmosféru, před hrou byl čas vytvořit si účesy a líčení, které jen dotvořili atmosféru. Před hrou samotnou jsme si zahráli v různých skupinách veřejně i soukromě předherní scény které velmi podpořily vstup do role samotné. Nebudu popisovat hru samotnou, ale zážitek. Hra je jednodenní, ale o to intenzivnější. Zázemí, kostýmy, příběh a předpřipravené postavy to vše se snoubí v neopakovatelný zážitek, prožití ruského dramatu a ruské duše. 

0
SkadiTereza Rajnochová 13.04.2015

Skoro Rassvet byl dlouhou dobu na čelní příčce mého larpového wishlistu. Okolí se o této hře vyjadřovalo výhradně v superlativech, jako o synonymu životního zážitku. Musím se přiznat, že když jsem zjistila, že budu hrát Olgu Fjodorovnu Sabornikovovou, byla jsem zklamaná. Připadala mi jako ztělesnění toho, čemu jsem se vždy vyhýbala, jako přesný opak mého obvyklého archetypu. Zdála se mi slabá, nechtěla jsem řešit víru...atd. Rozhovor s organizátory mi, ale záhy zcela převrátil vnímání postavy a já jsem si uvědomila, že síla má různé podoby a že se na tu hráčskou výzvu docela těším. Nebudu se rozepisovat o báječných a smysluplných workshopech a strhující výpravnosti, protože to už udělali jiní (nosit krinolínu je zážitek sám o sobě a stylové jídlo a vodka úžasně podtrhovaly atmosféru). Jsem moc ráda, že jsme se sešli v tak výjimečné sestavě - ostatní hráči rozvíjeli své role a dávali jim i něco navíc, takže se nám společně podařilo vytvořit dojem "široké ruské duše", ke které jsme se všichni vztahovali. Bylo to velkolepé smutné a krásné. Rassvet mé představy a očekávání zdaleka překonal. Odmítala jsem uvěřit, že já s mou zálibou v řešičských (až gamistických) linkách a dramatických scénách bych si mohla tolik užít imerzi a hluboký ponor do samoty a bezvýchodnosti. Chyběl mi smalltalk, což vedlo k tomu, že jsem se poslední dvě hodiny hry střídavě v ústraní a v slzách modlila a pak se vrátila ke společnosti s obvyklým klidem a důstojností a tvářila se, že se nic neděje - což mě v samotném závěru dovedlo k výborné gradaci postavy a patřičně tragickému konci.

Olga za maskou chladu milovala i nenáviděla. Užírala se vinou, ale postupně došla k tomu, že dokázala odpustít. Uvědomila si, nakolik ji záleží na lidech kolem ní a především na rodině. Začala hledět do budoucnosti, aby ji vzápětí zdrtily důsledky a především vyhlídky na život prožitý v ústraní a tichu...na život bez lásky...

Na tento larp mi bodové hodnocení prostě nestačí, protože mi pomohl objevit úplně novou hráčskou polohu a přinesl doposud nejsilnější prožitek. 

0
EliškaEliška Applová 13.04.2015

Irina Sergejevna Děrevjanskaja dospěla. Pochopila. A zůstala až do samého konce šťastná.

Životy kolem se rozpadaly. Některé roztrhla kulka, jiné ušlapala rodina, další udusila samota. Bylo těžké se na dění kolem dívat skrz zakalené sklíčko. Když se Irina chtěla k někomu přiblížit, nebyla to jen obří sukně, která mezi nimi stála. Natáhla ruku, jak jen dalece dosáhla, ale aby dosáhla, museli by ji natáhnout i oni.

O to silnější bylo, když se alespoň dva lidé její ruky chytili a nechali se vést. Byť jeden z nich jen na chvíli, ale i to stačilo. Irině to dalo smysl jejího života.

Hrůzy byli veliké, jak jen veliké je Rusko. Smutek byl hluboký, jak jen v Rusku může být. Láska byla řvoucí a horečná...

Rassvet mě hluboce zasáhl. Pozitivně. Štěstí si totiž tvoříme každý sám. Když si to neuvědomíte, zemřete v bolestech. Když ano, prožijete nádherný, šťastný a plný život. Díky za to poselství.

10 vypitých panáků vodky z 10 po okraj nalitých