Cien Años de Soledad

31 hráčů, 16 mužů, 15 žen, 0 obojetných

20 hodin , 3 dnů , 2016

Web: http://cienanos.larpy.cz/

Cien Años de Soledad je larp inspirovaný stejnojmennou knihou kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze. Hra skrze životní zkušenost místních obyvatel přibližuje vzdálenou kulturu a bouřlivý vývoj Jižní Ameriky. Spojuje v sobě mýtické příběhy a všední každodennost. Skrze intimní vyprávění o rodinných osudech vykresluje odlišné pojetí cti, pocity izolace, nezvratnost životního údělu nebo význam komunity a její sounáležitosti. Hra nahlíží do prostředí nucené koexistence potomků španělských kolonizátorů, afrických otroků, indiánů i nově příchozích Američanů. Je jižní, barvitá, expresivní, jemná i syrová zároveň.

Hra je vystavěna na výrazných herních mechanikách, které otvírají dveře jinému způsobu vyprávění. Pracuje s opakováním času i jeho zrychleným během, který ve dvou dnech obsáhne osud několika generací. Hra je silně skriptovaná a cílem hráčů je zejména hledání interpretací, výkladů a příčin chování postav. Hra tak nabízí příležitost k dramatickému hraní pro ostatní a zároveň poskytuje intenzivní prožitek ze ztvárňování postavy. Nepracuje ovšem s jednotou informací pro hráče a postavu. Většina hráčů během hry ztvární osudy více postav. Vcítění do postavy bude do jisté míry zachováno možností prožívat osud postavy, stejně jako společným obloukem mezi jednotlivými postavami a citlivými přechody mezi nimi.

9.4

62 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

0
ZevlaZevla Zevla 18.10.2019

Hrála jsem to v době, kdy už kolem toho byl pořádný hype a všichni říkali, že je to skvělé a že člověk musí být hlavně aktivní a kreativní. Zas tak moc kreativní být neumím, tak jsem se trochu bála. Na začátku jsem hodně přemýšlela, co tedy mám dělat, abych správně vytvářela magický realismus.
A pak jsem na to zapomněla a hra se hrála sama a magický realismus se tam vytvářel taky sám. Obzvlášť osvobozující je, že vaše činy nemusí mít snadno pochopitelný motiv a nemusíte nikdy nikomu vysvětlovat, co vás k nim vedlo.
O mechanikách bylo už řečeno hodně. I mně připadaly super.
Btw, přišlo mi zábavné přečíst před hrou knížku do půlky a druhou půlku až potom.
Speciální dík za Hampiho workshop!
A měli jsme nejlepší jídlo na světě.

Rebeka, léto 2019

0
ZedZdeněk Ručka 08.10.2019

2. běh 2019
Santiago

10 z 10. Autorům se podařil mistrovský kousek. Vytvořili svět, kde je (skoro) každá postava 3x, živí mluví s mrtvými, prolínají se časové roviny a během dvou dní uteče sto let. Přitom to celé skvěle funguje a emočně je to neuvěřitelně silné.

Ten zážitek je těžké popsat slovy. Shrnu to tak, že Sto roků samoty jsem považoval za podivnou knížku, kterou mě nebavilo číst. Ovšem jen do chvíle, než jsem ji zažil na vlastní kůži.

0
DavidDavid Vávra 09.08.2019

5. běh - Pedro/Pietro/Pedro/Peter

O larpu jsem slyšel už dlouho, ale neodhodlal jsem se jet kvůli tomu že mi to přišlo až moc experimentální a knižní předloha moc náročná a nepochopitelná. Postupně jsem si ale začal všímat, že jiné larpy se inspirují mechanikami a dalšími věcmi z této hry, tak jsem se odhodlal a jel to vyzkoušet. A nebyl jsem zklamán.

Všechny ty mechaniky na webu a workshopech vypadaly složitě, ale ve hře to fungovalo a nemuselo se o tom nějak extra přemýšlet. Trojjedinost postav je asi nejlepší - vlastně nejsilnější linka celé hry pro mě byla sama se sebou, resp. s dvěma hráči co hráli stejnou postavu. Takhle ve třech jsme mohli vymýšlet kreativní věci a bavilo mě to. Mechanika vzpomínání taky fajn, odstraňuje takový ten pocit po scéně "tyjo kdybych udělal tohle mohlo by to být mnohem epičtější". Mechanika sexu byla hodně intimní a zároveň hodně bezpečná a dala se hrát s kýmkoliv. Jeden z mála larpů, kde je OK popisovat/hrát jak to probíhá. Skriptovanost mě bavila, mohl jsem se soustředit na interpretaci událostí místo vytváření událostí. Navíc když to je skriptované, tak si to vždycky sedne i z druhé strany. 

Ještě bych chtěl pochválit produkci - všechny informace jasné, rozpisy workshopů na minutu, stavení a okolí je pro Macondo jako stvořené, jídlo (tortily a koriandr!), organizátoři ve hře co se snažili radit v roli.

Zlepšil bych konec - poslední 1-2 hodiny jsem už neměl moc co hrát/vzpomínat. Čekal jsem taky nějakou tancovačku, uvolnit tu energii a pak se vrhnout na finále. Tancovačka byla, ale nehrála hudba, tak to bylo takové zvláštní. Tak byla škoda, že ten konec nevyužil naplno ten potenciál, co se v nás za těch 1.5 dne hry budoval. 

8/10 - legenda českého larpu, co zas posunula larp někam dál nejenom inovativními mechanikami. Škoda slabšího endingu.

0
ZakOndřej Staněk 18.09.2017

3. běh Aureliano

Velmi zajímavá hra, velmi podle mého gusta. Proč? Zkusím v pár bodech věci, které pro mě byly důležité a líbily se mi:

1) Svět se vlastní atmosférou - hra byla více než série příběhů. To podle mě dobrý larp musí mít, abyste uvěřili, že jste jinde a někdo jiný. Cien anos jsem to věřil a zapomněl jsem. Někteří říkají, že z Maconda (město, kde se hra odehrává) se nedá odejít, a je to svým způsobem pravda.

2) Silný a kvalitní příběh - hra není jen příběh, ale příběh je moc dobrý (taky je od mistra). Podle mého názoru je vhodně upravený a očesaný tak, že není příliš košatý, ale dostatečně silný, aby se člověka dotknul vevnitř. Mě se dotknul.

3) Zajímavé mechaniky, které umožňují hrát si s hrou a nebýt jen divákem - v případě Cien Anos jde interaktivní zapojení hráče v některých aspektech ještě dál. Někde hráčům sebere možnost volby co do výsledku jejich osudů, ale jinde jim vrátí nekonečnou možnost variací a voleb v podobě mechanik - především mě oslovila trojjedinost postav (3 hráči hrají dtto jednu postavu, vracení se do vzpomínek a jejich měnení, stárnutí - hraní dětí a starců, intimita - mechanika s karamelkami a další)

 

0
JarkaJarka 08.09.2017

3. běh Remedios
4. běh Rebeka

Předně nutno říct, že Cien se špatně hodnotí slovy. Záměrně nenapíšu spoustu věcí, které bych chtěla zmínit, protože by se to celé zapletlo a slilo a... Musí se to prostě prožít.
Co bych ráda zmínila jako první je pocit, se kterým jsem ze Cien odjížděla. Bylo to velké kreativní vyčerpání - velmi krásné a v důsledku i naplňující. Hra člověka nutí myslet jinak, chovat se jinak, pohybovat se jinak, říkat slova, která běžně neříká, a dává k tomu spoustu hravých nástrojů. Velkou devizou hry je předloha z úplně jiného kulturního rámce. Slyšela jsem, že snad na larpech není preference následovat literární předlohy, ale upřímně, bez Marquéze by to takhle nikdo nevymyslel. Nestává se, že by postavy upadávaly do nějakých běžných stereotypů, hra nabízí zajímavé podněty, překvapuje vás. Bylo to tak velmi vítané osvěžení od klasických příběhových charakterů a struktur. Během hry vyrostete z malého děcka v dospělého muže, zestárnete, stanete se vetchým starouškem a možná v klidu zemřete v důsledku stáří. A mezi tím se stanou věci. Koloběh života, krása.


Mechaniky jsou neobvyklé a dávají hráčům do rukou velkou benevolenci. Karamelkový sex je ďábelský a za mě bohužel trochu problematický. Zatím jsem se nesetkala s intimnější mechanikou, až v některých chvílích byla intimita vlastně příliš velká, než bych si přála, přestože představení mechaniky vypadalo na workshopech nevinně a zábavně. Je myslím dobré to před hrou vědět a mít to na mysli. Za důležité zároveň považuju říct, že je to v naprosté většině sranda a bez jakýchkoli problémů. S ostatními hráči jsem si v tom připadala bezpečně i ve vyhrocených situacích a s vědomím zmíněné zkušenosti ze třetího běhu byl čtvrtý běh v tomto ohledu už naprosto v pohodě. Na čtvrtém běhu se mi zas stalo, že jsem následovala svou postavu až do, řekněme, extrémů, a když jsem se pak ohlížela za tím, co jsem prováděla, překvapila jsem sama sebe, že některé věci prošly přes mé morální síto coby člověka-hráče, a že mně to vlastně v tu chvíli hráčsky dělalo radost. Společný hec mezi hráči funguje a kdo udělá podivnější věc (jsme-přece-na-Cien-kámové), vyhraje larp. Důsledkem toho ale pak na party může zpytovat svědomí a přemítat, jestli vlastně to, co prováděl, je v pořádku. Vím, zní to úsměvně, mně teď už s odstupem času taky, ale po hře jsem to viděla trochu jinak. Inu, i tohle je jedno z překvapení, které vám Cien může uchystat.


Přes tyhlety věci jsem ale odjížděla naprosto spokojená, odvezla jsem si kromě výjimečných zážitků i něco do života a tak obyčejné “díky” je nějak málo. Klobouk dolů, fakt. Doporučuje deset jaguárů z deseti včetně hada v bříšku.

 

0
ImiStanislava Pajerová 03.09.2017

4. běh (asi, čas je tekutý) - Úrsula

Cien Años de Soledad je inovativní, odvážné a není úplně pro každého.
Hra byla vzhledem ke své náročnosti (role, emoce, křik, vlastní vklad do postavy,...) na mě moc dlouhá a kdyby trvala jen 12 hodin, byla bych šťastnější.
Tím ale nechci říct, že tu je nějaká zbytečná pasáž, příběh je to nádherný. Jen jsem po první části byla tak vysátá, že představa dalšího herního dne byla ubíjející. 

Ač to vyznělo negativně, tak bych do toho šla znovu. Teď už vím, co čekat:
9/10 

0
LoudaJiří Rosol 03.09.2017

Hrál jsem 4. běh jako José.
V první řadě je třeba říci, že Cien Años de Soledad je v mnohém zcela nepochybně (aspoň na české podmínky) experimentální a novátorský larp. Původně jsem chtěl napsat, že je larpem průkopnickým, ale toto slovo v sobě obsahuje význam, podle kterého bychom mohli usuzovat na to, že budou vznikat další larpy podobného typu. A o tom nejsem zcela přesvědčen, i když bych tomu byl rád.

Z pozice kdovíkolikátého komentátora asi nemá smysl znovu vypočítávat jednotlivé mechaniky, se kterými tato hra přichází. Chci ale říct, že to jsou mechaniky nápadité, zábavné a funkční a to je to podstatné. Netuším kdo vymyslel karamelkový sex, ale je to malý génius.

Tyto experimentální techniky (trojjedinost role, fluidní čas, znovuinterpretace minulosti...) se ale dle mého názoru navzájem tak trochu tlučou s relativně hodně skriptovaným dějem postavy, která dle své pohádky musí (neby by měla) udělat řadu jednotlivých věcí, které jsou někdy obecné (zamiluj se do dívky a sveď ji) ale někdy i hodně konkrétní (uspořádej loterii). Svobodu kterou mi mechaniky nabízí jsem tak nedokázal plně využít, protože jsem se musel soustředit na to, abych správně naplnil všechny škatulky a posouval vozíček na místo kde má stát v příští scéně. Možná i proto jsem nakonec do hry nedokázal vnést ono "magično". Říkám si jak by asi hra vypadala kdybychom znali jen své charaktery a základní vztahy a nebyli nuceni sledovat zamýšlený děj. Možná by to stálo za ten další krok do tmy, když už se jich organizátoři nebáli udělat tolik předtím.

Čistě technicky bych také ocenil aby hra byla o něco kratší (a tím méně do prázdna rozplizlá) . Zároveň zjišťuj,i že je jenom určité penzum patosu které dokážu najednou snést.

Přes vše shora uvedené je třeba říci že ta hra je fakt dobrá. Není bezchybná. Není nejlepší. Ale je fakt dobrá a chcete ji hrát. Než jsem se dnes ráno probudil, abych napsal tyhle řádky, zdálo se mi o Macondu. Ve vlasech stále cítím dotyky Pilar, mezi zuby mi skřípe hlína kterou jsem se pokoušel jíst abych se přiblížil Rebece a v srdci mi visí smutek.

0
ViperLukáš Makovička 30.08.2017

Běh / Postava
2.běh - Arcadio
3.běh - Pietro

V mém případě se nestává často, že bych jel na jeden larp dvakrát. Ano, byl jsem v minulosti hrát již nějaký larp podruhé jako náhradník. V případě Cien jsem ale věděl od samého začátku, že se chci do Maconda vrátit.

Proc tomu tak je?
Nerad bych opakoval doslova vše, co psali již moji předchůdci. Stručně tedy k věcem, které mě nadchly a ohromily:
Nové herní mechaniky, prostředí hry, trojitost děje a postav, vrácení se v čase, vzpomínání, karamelkový sex, audio podtrhující atmosféru, mechanika barev, převrácení skutečnosti, zrcadleni, přítomnost koloběhu života, cykličnost jednotlivých postav a všudy přítomna magičnost.

Samotná hra je pro 30 hráčů, což je jen deset postav, z toho pět mužských. Díky tomu máte daleko menší výběr charakterů, které si chcete či můžete zahrát. A pokud chcete hrát vicekrát jako já, výběr dalších postav se velmi rychle zmenšuje.

První hra za Arcadia byla pro mě úvodem do tohoto magického světa. Hru jsem si užil a už tehdy jsem věděl, že si musím tento larp zahrát znovu. Při druhé návštěvě Maconda jsem byl Pietro, kterého jsem si opravdu chtěl zahrát, což mi organizátoři umožnili. Za což jsem jim neskutečně vděčný při pomyšlení, že jsem jim způsobil nemálo komplikací, protože jsem náhle nemohl na svůj původní běh. Nutno říci, že jsem si Pietra užil na maximum. Za to výraznou měrou vděčím také svým spoluhráčům, se kterými jsem mohl hrát. Děkuju!

Závěrem:
Larp Cien Anos de Soledad doporučuji! Po dlouhé době to je larp, který nabízí jiný druh hry a zážitku. Je to larp, do kterého se můžete položit.

Hodnocení: 10/10

0
JakubJakub Míšek 29.08.2017

Měním po roce hodnocení.

Vzpomínám si, když jsem se loni vrátil ze Cien, byl jsem vyčerpaný (neznám hru, která by byla kognitivně a emočně náročnější - protože aby vše dobře fungovalo, tak člověk musí aktivně používat herní mechaniky a vymýšlet co s nimi udělá), nadšený a trochu nešťastný z drobností, které byly dány tím, že šlo o první uvedení. Ta hra ale zůstala i po tom roce v mé hlavě stále zcela živá.

Měl jsem možnost hru vidět letos z pozice CP a trochu porvnat s tím, co jsem si pamatoval.

Jsou 3 věci, které je třeba podle mého názoru ohromně vyzdvihnout:

  1. Autorům se povedl neuvěřitelný interpretační kousek. Vzali knihu, která sama není úplně snadná, zpracovali ji a interpretovali tak, že vytvořili sérii pravidel a vedení příběhů, že hráči, kteří se jimi řídí, vytvářejí obsah komplexně odpovídající předloze. Prostě wow.
  2. V té hře se skvěle pracuje s principem každodennosti v kontextu plynoucí doby. Všechno - emoce, vztahy, lásky, křivdy - se děje pod povrchem toho denního bytí. A sto let proběhne, člověk prožije několik životů a na povrchu, tam venku, se mění celý svět. A je to uvěřitelné.
  3. Mechaniky. Mnoho se toho o nich již napsalo, vyzdvihnu mechaniku kostýmových doplňků. Jde podle mě o jeden z nejlepších způsobů nastavení vztahů, který pamatuju. Uvěřitelný. A s velkým možným dopadem.

Beru si čokoládičku, slyším cikády a déšť a zvuk strojů a výstřely války a pláč opuštěných a křik právě narozených dětí a smích milenců a klidný hlas Melquíadese a vzpomínám jak jsem hodnotil loni a hodnotím jinak.

10 z 10

0
EliškaEliška Applová 28.08.2017

Amaranta, 4. běh

Hráči drží špagáty, jimiž vedou postavy jako loutky. První špagát je dlouhý, zasahuje do minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Díky němu Amaranta prožila osamocený život plný zármutku a na sklonku života sama sobě vyčítala, že kdyby byla schopna odpustit, nechoulila by se dnes osamocená a vyděšená z jeho vyčítavých pohledů. Díky němu umírala Amaranta obklopena dětmi a vnuky, šťastná a milovaná. Díky němu umírala Amaranta v náručí své skvělé sestry, jíž zůstala věrná celý svůj život, šťastnál ač bezdětná. Díky němu si mohla znovu a znovu vzpomínat na prožité hrůzy. Druhý špagát je rozeklaný a vede tři Amaranty naráz. Co řekne jedna, řeknou další dvě. Loutkář zatáhne a rozpohybuje Amarantu, zatáhne jinak a pohne všemi. Tři Amaranty jsou silné. Tři Amaranty dokáží více zvýšit hlas. Tři Amaranty se nikdy nenudí a se vším si vědí rady. Pokud by jedna snad chtěla odpustit, tři Amaranty neodpustí. A společně rychleji vyšívají. Třetí špagát je upatlaný, jelikož na něm visí karamelka. Karamelka je sladká, tak sladká, že je těžké její chuti odolat. Když na ni ale chuť nemáte, dokáže v ústěch zhořknout. A taky dokáže slepit vlasy. Tyto tři špagátky se sbíhají v jediný tlustý, tvořený ze dvou materiálů: realita a magie. Tato magie je tvořena předešlými třemi špagáty a zároveň tyto špagáty tvoří. Jak je to možné, ptáte se? Magie.

Všechny tyto špagáty jsou cheaty. Cheaty pro hráče, který si řekl: "Dost bylo festivalu promarněných příležitostí. Dost bylo larpů, kdy sedím a přemýšlím, jak tu scénu mám zahrát. Dost bylo larpů, kde musím čekat, až spoluhráč udělá konečně to, co by měl, nebo co bych chtěl, aby udělal."

Špagáty tvoří klubko, které magicky funguje. U Amaranty zcela bizarně a pokřiveně. Amarantina hra byla o (krom samotě a a řádu také o) nejpokroucenějších creepy sexuálních hustotématech. Jsem organizátorům převelice vděčná, že našli odvahu do toho jít, navíc tak zhusta. Zpětně chápu a oceňuji formu předherního přihlašovacího dotazníku. Jeho forma a zároveň ochota a schopnost organizátorů číst odpovědi myslím velmi dobře vede k adekvátnímu přiřazení postav hráčům a zároveň preventuje nechtěná triggnutí.

Cien jako kdyby mi organizátoři napsali na objednávku. Úplně nejvíc mě baví loutkařit postavu, oni mi dali nástroje, které mi přímo pasovaly do ruky. Oč jsem si řekla ve formuláři, to jsem dostala. Creepy hutná nejvíc pokřivená erotika?! Nalož mi víc! A naopak mi nedali postavu, která by mi na první pohled nejlíp pasovala, protože "tu hraje furt", zač jsem jim taky převelice vděčná. No a pak miluju neotřelost a experimenty. A tenhle se prostě nekonečně povedl. Díky za odvahu! A vůbec za uvedení. I tento běh poznamenal larpový mor, tentokrát ze strany orgů a CP. Přesto to na hře nebylo znát, orgové to zvládli brilantně i ve značném podstavu.

Jako na všech hrách, i zde se na konečném zážitku samozřejmě odráží i složení spoluhráčů. A já měla štěstí - mj. i na spoluhráče creepy zlozápletek, tak i na spoluAmaranty (kdyby nám trojlístek neklapal, věřím, že můj zážitek ze hry by byl poloviční).

PS: Lischai po prvním uvedení telegraficky ve 3 bodech sepsal, co mu vadilo. Tento běh jsem nezažila, tak nemohu srovnávat (on jo, byl i na mém, tak to třeba udělá), ale myslím, že se orgům všechny tři problematické body podařilo vyladit.

10/10 karamelek