Takové hodné děti

10 hráčů, 5 mužů, 5 žen, 0 obojetných

5 hodin , 0 dnů , 2015

Autoři: Lucie Lucie Chlumská

Skupiny: —

Hra se odehrává na dvou silvestrovských večírcích (rok po sobě). V místním kulturním domě se schází všichni, kdo v městečku něco znamenají, a slaví příchod Nového roku. A jak to tak bývá, vyplývají na povrch nějaké ty křivdy, zloby a tajemství.
O to ale v téhle hře úplně nejde. Důraz je kladen na to, jak se vztahy mezi lidmi změní poté, co se stane tragédie. Koho lidi podporují? Proti komu se postaví? Jak se příběhy jednotlivců i rodin posunou? A co si lidé budou pamatovat?
Ve hře mají specifickou úlohu někteří hráči. Od počátku mají o hře více informací a mohou tak posouvat dění i gradovat některé scény. O to méně si ale aktivně zahrají v druhé části příběhu.

8.1

57 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

0
ZakOndřej Staněk 11.07.2018

Po řemeslné stránce pěkně napsanej larp, autorka už to asi někdy dělala. Líbila se mi mechanika se vzpomínkami. Taky workshopy pomohly vtáhnout lidi do situace a zapojit do tvoření (lepší je to nechat vymyslet samy, než jim to naoslit, žejo).

Musím říct, že jsem na začátku nedokázal odhadnout, co se stane. A je zajímavé zamýšlet se nad tím, jak ta situace asi vypadala ve skutečnosti (jestli jsme se přiblížili). 

0
MantelarLuděk Bohucký 06.01.2017

Roman, hráno před Třemi králi 2017

Nebudu opakovat, co napsali jiní přede mnou, tak jen velmi stručně. Je to pořád neskriptovaný komorák, takže záleží, v jakém se sejdete složení (já měl štěstí), a platí, že jaké si to uděláte, takové to budete mít. Na druhou stranu hra samotná vám k tomu vyjde absolutně vstříc - promyšlenými a snadno uchopitelnými postavami, uvěřitelnými vztahy, rozumnými zápletkami, workshopy přede hrou. Popravdě, je jen málo komorních larpů, které by mi toho na stříbrném podnose daly tolik. A o tom, že zážitek z hlavní linky je silný, se netřeba zmiňovat. Pokud máte rádi civilní, nepatetické konverzační larpy, tenhle určitě nevynechte.

Protože nejvyšší dvě patra hodnocení mám vyhrazena pro opravdu výjimečné počiny, dávám 8/10, kdyby to systém umožňoval, přidal bych půlku navrch.

0
KhalidaHana Kupková 03.04.2016

„Pokud to neumíš vysvětlit jednoduše, nerozumíš tomu dostatečně dobře.” - Lucka holt umí. V popisu postavy, předherních workshopech a závěrečné reflexi není jediná věc navíc, všechno má svůj důvod a smysl a šlape jak dobře naolejovaná, ehm, gilotina. Díky, byl to zážitek. 

0
ČikiPetr Kuběnský 26.03.2016

Už začátek hry mě příjemně naladil. Dostal jsem cca jednu A4 postavy, kde bylo popsané vše podstatné. To je učebnicový příklad pro mraky organizátorů, kteří vyplňují popis charakteru spoustou zbytečného balastu v důvěře, že to hráči pomůže líp se vcítit do role.

Workshopy byly smysluplné a občas plnily i několik funkcí zaráz - např. budování backgroundu vztahů mezi postavami při vytváření vzpomínek a následné použití vzpomínek v druhé polovině hry.

S mechanismem "vzpomínání" mám stejný problém jako Kamil. Je to skvěle vymyšlená narativní fíčura, ale z druhé strany taky věc, která přerušuje hraní tak často, že pro cílené posouvání příběhu v druhé polovině hry vlastně chybí prostor (můj osobní dojem je, že se děj v téhle části hry vlastně vůbec neposouval a nešlo směřovat k nějakému završení). Možná by pomohlo, kdyby byla tahle část delší a prodlevy mezi vzpomínkami tím pádem taky...

Zároveň to trochu narušovalo herní imerzi (nikoli samotné přehrání scény, ale spíš ta prodleva, v níž si aktéři četli lístečky) a vlastně to trochu rušilo i jinak civilní ráz hry, protože civilnost se do larpu podle mě dostává tím, že se postupně vžívám do postavy, kdežto přeladit do úplně jiného časového bodu během pár sekund a zůstat u toho přirozený, to chce opravdu dobrého herce. Ale z druhé strany se mi ta mechanika hrozně líbí a bez ní by šlo o tuctovou hru - fakt doteď tápu, jak se k tomu postavit.

Závěrem - měl jsem skvělé spoluhráče a hra je po příběhové stránce napsaná velice dobře, takže jsem si to velice užil. Drobné zklamání přišlo na konci s vysvětlením, jak to s celou tragédií bylo. V jakémkoli médiu vždycky preferuju neuzavřenost a nedopovězenost (slovy Ingardena a Isera "místa nedourčenosti"). Tady mi závěrečné review vzalo trochu radosti.

0
CharlesKarel Černín 23.03.2016

Prague by LARP 2016, Karel Trnka

Spousta věcí na téhle hře byla pro mě nová a zábavná. Společná tvorba vzpomínek, mechanika jejich přivolávání, příprava uvnitř rodin na druhý Silvestr, volnost v tom, kam postavu v druhé půlce hry nasměrovat. Hra má prostě skvěle našlápnuto a líbí se mi, že to není jen plytká zábavička, ale autorka se snaží něco podstatného říct. Bohužel, můj hlavní problém spočívá v tom, že zamýšlené poselství by podle mě měla u LARPu vždy předat hra samotná a ne až rozhovor po ní a o ní. A přesně to se mi tady stalo. První půlka uplynula zcela přirozeně, ale ve druhé jsem měl pocit, že nevím, jak příběh rozproudit a že vzhledem k nedostatku informací prostě jen dál a dál protahujeme stísněnou atmosféru večírku, na kterém nikomu není do zábavy. Teprve povídání po hře dalo druhé půlce hry jakýsi smysl, ale pro mě už bylo pozdě - nezměnilo to nic na tom, že jsem druhý Silvestr prožíval jen jako jakési kolektivní komunikační zadrhnutí bez jasného směřování či smyslu. Možná by nebylo špatné ještě víc zdůraznit, že možné reakce na klíčovou událost, které si hráči vymýšlejí v úvodním workshopu, jsou inspirací, ale že hrotit je potřeba hlavně vzájemné obviňování - myslím, že pak by povídání po hře o tom, jak to bylo dooporavdy (resp. co o tom vlastně víme) mohlo i mě zasáhnout víc.

 

0
FionorTomáš Klein 15.03.2016

Na začátek se přiznám, že nenávidím předherní workshopy. A dokladem kvality Takových hodných dětí je i to, že byly přirozené, mířily k jádru věci (pomohly lépe provázat postavy a skutečně se seznámit se spoluhráči) a promítly se i do hry. Takové workshopy je potom radost absolvovat.

O samotné hře toho nenapíšu moc. Snad jen to, že jsem si z ní odnesl velice intenzivní pocit vnitřního smutku. Tam, kde jiné hry nabízejí očistnou katarzi, Lucie ještě trochu zatlačila a vyždímala z tématu něco navíc. A zafungovalo to. Potrvá ještě nějakou dobu než si utřídím všechny ty emoce, které postava nemohla pustit ven, protože na to nebyla správná chvíle (což není výtka, postavy v Takových hodných dětech mají neskutečně bohatý vnitřní svět a někeré věci hráči dojdou až postupně).

Nebyl to nejintenzivnější LARP, který jsem hrál, ale mezi těmi, které si budu pamatovat, získal důležité místo. I díky spoluhráčům, kteří předvedli neskutečné výkony.

Prague by LARP 2016

0
RahufJiří Sýkora 14.03.2016

Prague by LARP 2016 / Martin Trnka

Tragédie o dvou dějstvích za zvuků Michala Davida.


Velmi příjemné překvapení na závěr PbL. Ze hry jsem měl původně trochu obavy, ale byl jsem velmi rychle vyveden z omylu: je to skutečně skvělý LARP. Vše, co obsahuje, je promyšlené, má to své místo a pasuje to dohromady. Postavy jsou výborně napsané, atmosféra maloměsta, kde si lidé vidí vzájemně do talíře je velmi dobře vykreslená a pocit komunity, kde má každý své místo, tak vzniká i bez křečovitého provazování "každý s každým". Předěl mezi kapitolami je skutečně znát, a vzhledem k tomu, že vývoj postav není nijak skriptovaný, je radost pozorovat, jak se kdo oproti první polovině změnil. Vzhledem k tomu, že se jedná čistě o konverzační larp, odpadá otravené a nespolehlivé učení mechanik, a těch několik málo mechanik, které se ve hře vyskytuje, je dostatečně intuitivních. 

Vřele doporučuju, nemůžete sáhnout vedle.

9/10

0
MontyMartin Bezdíček 14.03.2016

Lucka prostě umí hry psát a každý její komorák je takové malé umělecké dílo, které umí udělat přesně to, co od kvalitního umění čekáte. Což znamená, že vás zaujme, možná trochu pobaví, vtáhne do sebe a na závěr vás donutí přemýšlet.

Já si hru užil a můžu jí určitě doporučit.

0
TiriusJan Staněk 14.01.2016

Super, super, super.

Hodně se mi líbila celková civilnost. Bylo to uvěřitelné (alespoň pro mě) a silné. Oceňuju postavy, které ač krátké, řekly vše, co potřebovalo být řečeno a velmi dobře ukázaly úvodní nastavení. Pokud bych něco změnil, pak je to délka druhé části hry, která mi i díky vzpomínkám přišla výrazně kratší a to podle mě nedovolilo rozvinout všechna témata zdůrazňovaná v úvodním workshopu. Ale možná jsem jen já pomalý a když mám něco takového ve hře zpracovávat, potřebuju prostě čas, abych to chvíli pomlel v hlavě (ještě během hry).

Celkově ale ani v nejmenším nelituju, že jsem jako náhradník kývnul nějaké tři hodiny před hrou. Rozhodně doporučuji a hodnocení je pro mě jasné.

Díky!

0
ŤofkaViktorie Knězková 13.01.2016

Jako náhradník na poslední chvíli jsem dostala roli, tkeoru bych si nikdy sama nevybrala, ale prožitek z akce mi to neubralo, možná spíš naopak.

Konzistentně a uchopitelně napsané postavy a jejich vzájemné vztahy,  funkční workshop, zajímavé mechanismy, velmi citlivě zpracovaná hra a dost prostoru vnést do ní sebe a ovlivnit hru i ostatním. Podařilo se mi nebrečet, ale slzy jsem v druhé půlce hry měla v očích několikrát.

Co se děje týče, nebudu znovu opakovat to, co už psali jiní. Nevšimla jsem si jediného hluchého místa, spíš naopak, což je paráda.

Jestli se někdy vědomě rozhodnu nemít děti, bude za to moct Lucka - tak sugestivní role selhávajících matek píše snad jen ona. A ať nespoiluju, nenapíšu, koho přesně jsem hrála :)

9/10