Legie: Sibiřský příběh

54 hráčů, 36 mužů, 18 žen, 0 obojetných

hodin , 2 dnů , 2014

Web: http://legie.rolling.cz

Autor fotografií : Tomáš Felcman, Ondra Pěnička, Lukáš Makovička

Legie: Sibiřský příběh je výpravná hra, probíhající v několika bězích mezi prosincem 2014 a dubnem 2016.

Příběh hry se odehrává na Sibiři v době anabáze československých vojsk v Rusku, hráči se pak ujmou rolí jednotlivých fiktivních legionářů a civilistů, kteří se dostali na Sibiři do problémů a v průběhu hry se budou snažit spojit se zbytkem legií. Zápletky kladou důraz na dobová témata, otázky morálky, cti a vlastenectví.
Hra je vhodná pro hráčky a hráče všech věkových kategorií. Kostýmy, zbraně, jídlo a ubytování je poskytováno organizátory. Součástí hry je pochod napříč Brdskými lesy; v takzvaných "mrazivých" variantách hry jsou vyšší nároky na autentičnost vybavení a hráči ho celou dobu nesou s sebou.

9.5

214 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

0
LuisaJelínková 13.06.2019

Slavoj Horák - Standard International (22.)

Alžběta Kučerová - Standard International (19.)

Milena Sedláčková - mrazivý běh (17.)

Raisa Mikhailovna Arsenyukova - Relentless International (14.)

Zoja Davidovna Kameněvska-Frejová - běžný běh (10.)

 

Za všechny postavy 10/10. Česká vpřed, ne.

0
BrinyAndrea 09.10.2018

I s relativně velkým časovým odstupem mohu s klidným svědomím prohlásit, za mě jednoznačně nejlepší larp, kterého jsem se zúčastnila. Jsem ráda, že jsem do toho šla. Dokonce bych si to ráda ještě jednou zopakovala – samozřejmě s jinou postavou. Mohu říci, že se jednalo o nejsilnější larpový zážitek – únava, napětí, emoce, strach…bylo toho hodně. Měla jsem štěstí, protože postava mi sedla jako ulitá. Zkrátka organizátoři vědí, co dělají a dělají to velmi dobře. Kromě hry samotné také velmi chválím workshopy, které jsou dobře pojaté a pro hru velmi užitečné.

0
LVViktor Zemene 31.01.2018

 Legie jsou jako heroin.

Člověk na tom může jet naplno a užívat je zcela nestřídmě anebo abstinovat.

Abstinovat a toužit, toužit po návratu na Sibiř, jakkoli to zní divně.

Naše postavy usilovaly o brzký návrat domů a já doma toužím vrátit se zpět. 

Pozor, už první dávka může způsobit vážnou závislost. 

 

Vasil Jefremovič Čujkov - 9. Běh

A pár dalších krátkých rolí. 

0
dariaBára Drbohlavová 29.01.2018

Ana Sergejevna Karpova, 16. běh – mrazivý mezinárodní

Můj první víkendový larp. Ve čtvrtek ráno jsem vstávala s velkou nechutí a nervozitou z toho, co mě čeká. Před autobusem a 50 cizími lidmi jsem zvažovala možnost, že nenápadně zdrhnu. Přihlásila jsem sem téměř z donucení, abych to zkusila a mohla říct, že to není nic pro mě. V neděli se mi do autobusu opět nechtělo, ale z přesně opačného důvodu – nechtěla jsem zpět do reality.

Bleed mě opustil asi po 8 dnech. Dovolím si tvrdit, že Legie byly jedním z nejsilnějších zážitků mého dosavadního života. Prožila jsem dva dny v promočených botech, se zmrzlým rozpadajícím se batohem a nedostatkem kafe. Jenže nakonec na tohle všechno člověk zapomene a zbyde mu památka na zvuky střelby, barvu lesa za svitu hvězd, chuť obyčejných brambor k obědu. Napínavé události na lokacích, skvělé cizí postavy, tíživá atmosféra u Bogomilů. Zjistí, že hodnota věcí je relativní vůči okolnímu prostředí – pouhý hlt horkého čaje tě postaví na nohy, hlt vodky ti dá sílu na další kilometr, posedět u ohně tě zahřeje na další hodinu... Zato hodnota vztahů je absolutní: buď ti někdo pomůže, anebo ne. A když ne, můžeš tam snadno skončit úplně.

Měli jsme po celou dobu velké zpoždění, na vině byla nová lokace, kterou orgové sehnali na poslední chvíli, možná taky ne úplně nejlepší počasí (nad nulou, tedy sníh tál a my se patlali v blátě a loužích). Občas jsme se ztratili i my, stopaři, a průvodci nám museli pomáhat nebo nás i vzít zkratkou. Tři členové Svoloče spadli do jakési jeskyně u telegrafní stanice a museli se zavolat hasiči. Naštěstí se jim nic nestalo, brzy se k nám přidali a my jsme je častovali vtípky o "dírách" celý další den. Když jsem si myslela, že už neujdu ani 100 metrů, podařilo se mi pod náhlou palbou bílé armády předběhnout několik dalších lidí. Do vlakové stanice na konci jsme přiběhli ve 3 ráno... tedy s více než tříhodinovým zpožděním a neskutečně vyčerpaní.

Co jsem si z Legií přivezla? Obrovský respekt k lidem, kteří tohle tehdy museli přežít ne jeden víkend, ale mnoho měsíců. Sílu zatnout zuby a jít přes bolest nebo nechuť. Nefňukej! Vzpomeň si, jaks v Trubinu ležela na zemi a jedla večeři jako pes! Jak tě bratři podrželi, jak i jedna věta může pomoci se zvednout a jít dál, jak v sobě objevíš nové pocity a nevíš, co s nimi dělat.

Podle průměru hodnocení jsou Legie zřejmě jedním z nejlepších larpů v Čechách. Vidím, že mnoho lidí se jich účastní vícekrát. Vypadá to jako droga. Už se hlásím na další dva dlouhé larpy. Bude to stejné jako s drogami? Že je to napoprvé vždycky nejlepší, ale pak už to nelze překonat?

0
CharlesKarel Černín 10.04.2017

František Topol, 14. běh

Když vzpomínám po téměř dvou měsících na Legie, nejprve se mi vybaví jednotlivé obrazy. Plazící se postava a řinčící plechovky. Tiché našlapování v nočním šeru a pokřikování opilých nepřátel. Nevolí stažené tváře místních, kteří byli nuceni nám poskytnout přístřeší. Vyčerpané pohledy vojáků, kteří uprostřed zbořeniska domlouvají léčku na rudé. Zbytky sněhu se lesknou ve slunci na březích říčky. Nesnesitelně vibrující křik ženy v temnotě betonového bunkru. A tiché cvaknutí kohoutků prázdných zbraní v salvě za mrtvého kamaráda.

Legie mě uchvátily hned dvakrát. Především jako příběh. Tvůrcům se podařilo předat mi formou prožitku všechna témata, která si vytkli za cíl, aniž by hra působila vykalkulovaně nebo násilně. Vlastně až při závěrečné reflexi jsem si uvědomil, co všechno ve mně během pochodu dozrálo - zejména pocit, že jsem měl možnost pozorovat malou, ale neskutečně soudržnou část čerstvě zrozeného Československa, jak putuje po mapě mnohem většího Ruska. Že jsem viděl statečnost zrozenou ze zoufalství a zároveň pomáhající zoufalství překonat. A tomu všemu ještě napomohli skvělí spoluhráči a spoluhráčky mých nejbližších rolí - jak mé osudové ženy, sestry Marie, Oksana a Milena, tak i mí přátelé a nepřátelé, bratři Kučera, Kopecký, Draganov i všichni Kalvodové a Karpovovi. Mimo jiné nikdy nezapomenu na podporučíka Kučeru rozkopávajícího nosítka a křičícího: "Nepřijímám, rozumíte, nepřijímám!"

Podruhé mě Legie uchvátily jako dokonale odladěný LARP. Z pohledu hráče na mě od worshopového rozjezdu až po závěrečné promítací dobržďování působily jako dobře promazaný stroj, který ani na malou chvíli nevypadne z rytmu. Přitom ale při krátkém nahlédnutí do zákulisí jsem měl pocit až lenošivé pohody, kdy každý zná své úkoly a na všechno je spousta času, takže žádný stres. A kdykoliv jsem snad měl v roli hráče pocit, že by mě ta zběsile jedoucí mašina mohla rozmačkat, stačilo zajít za jedním za našich dvou průvodců. Tak příjemné a laskavé lidi už jsem dlouho nepotkal. Klobouk dolů před Rollingem za tohle všechno.

Kdybych měl za každou cenu najít něco k vytknutí, řekl bych, že v pátek během večera v monastyru se události (zejména ty připravené) hrnuly jedna za druhou a nebyl čas ani síla je plně prožívat, takže trochu skouzávaly po (značně unaveném) povrchu většiny z nás bez hlubšího účinku. A samozřejmě po takhle vyčerpávající hře, která navíc končila v sobotu pozdě večer, byla závěrečná party tak trochu "zombie". Vždycky je to ale něco za něco a těžko se na tvůrce zlobit, že LARP postavili na první místo. Za mě hodnocení nejvyšší.

0
SunnyLenka Daňková 22.03.2017

Oksana Alexandrovna Isicka, 14. běh, 10/10

Předem podotýkám, že historcké pozadí a celé téma legií pro mne bylo do hry poměrně velkou neznámou a jediné materiály, ze kterých jsem čerpala byly předherní materiály. Po hře už mám dost jasnou představu o tom, jak to tehdy mohlo být a jak se lidi cítili. Takže Legie doporučuji i z čistě edukačního hlediska. 

Po delším odstupu můžu o Legiích říct, že to byl velmi intenzivní larp, nejnáročnější, co jsem kdy hrála a to hned v mnoha rovinách. Zároveň je nutno podotknout, že mi bylo i organizátory potvrzeno, že role Oksany náročná prostě je. Takže alert pro ty, co chtějí spíše jen tak s hrou plynout a nic moc neřešit. 

Předherní techniky a workshopy fungovaly skvěle. Dokonce už v této fázi se orgům podařilo vycedit z některých z nás slzičky dojetí. 

Jídlo bylo na polní podmínky naprosto skvělé (Ujunka je prostě nejlepší) a bylo ho dost. Čaje a teplé vody bylo na můj vkus málo. Respektive než jsem se k čaji dostala, už byl vždy prázdný. 

Ubytování bylo natolik nepohodlné, že to dalo pocítit nouzi té doby :D (Šla jsem spát po poradě někdy kolem 3 ráno, kdy jsem si prošlapávala cestičku ke spacáku mezi hromadou těl a připadala si trochu jako v hromadném hrobě. Vydýchaný vzduch a chrápání ze všech stran mi dalo jasnou představu, jak to může být v takové vojenské ubikaci :D

Orgové ve hře fungovali skvěle. Celou dobu monitorovali nenápadně situaci, byli vždy po ruce, velmi obezřetně reagovali na to, když měl někdo trable a prostě byli tam celou dobu pro nás a vedle nás, takže jako hráč jsem se cítila bezpečně jako v bavlnce. A je třeba dodat, že jednou nebýt jich, tak asi půl dne totálně prodepkařím a moc neuhraju. Respekt před nimi!

Měla jsem skvělé spoluhráče, takže celá hra byla našlapaná emocemi, zápletkami a měla rychlý spád. Zároveň je třeba říct, že toto je zrovna typ LARPu, kdy můžete za určité postavy prostě jen jít a nechat se unášet tím, co se děje kolem vás. Skriptu je tak akorát, dají se vytvářet linky a ne/přátelství ad hoc. A nikomu nebude vadit, že je nějaká postava totálně pasivní, protože se tam toho děje až až. Já jsem v určitý moment taky na chvíli vypla, protože na mne dolehla únava a věřím, že jsem nikomu nic nezkazila. 

Tento LARP vám dá určitá objevení sebe sama. Jak reagujete na stres, jak na únavu, nedostatek spánku, jak na strach... Bylo to pro mne velmi zajímavé. 

Poherní projekce byla poučná a velmi dojemná a následné povídání udělalo hezký přechod mezi hrou a následnou párty.

Párty by si zasloužila vlastní prostor. Bylo mi trochu líto těch okolních lidí, co se snaží spát, zatímco my tam zpíváme a kalíme :D

Legie si určitě chci zahrát ještě jednou a věřím, že můj zážitek nebude o nic menší. 

SPoiler alert k Oksaně:

Je tam hrozně moc jmen, které si Oksana musí zapamatovat. Peklo pro člověka, co má blbou paměť na jména. Oksana byla strategicky nejsložitější a nejnáročnější role, co jsem kdy hrála. Byla jsem totálně vyšťavená, mozek převaření z věčného přemýšlení za tři rohy a i přesto nebo proto? dávám 10/10. NEvím, čím to je, ale ty Rollingové hry jsou pro mne vyčerpávající a náročné na bednu.  

 

 

0
KamilKamil Buchtík 15.03.2017

Legie jsou česká larpová špička. Nasazení, se kterým uvádějí organizátoři další a další běhy, je obdivuhodné. Pokud jste na hře ještě nebyli, zahrajte si, dokud máte šanci.

0
IsiKristína Kureková 12.03.2017

Alena Svobodová - 14.-ty beh

Myslím, že budem opakovať to, čo už sa tu písalo. Legie sú skvelý larp, majú výborne prepracovaný, dramatický a plný dej, prepojenie postáv je nadmieru uspokojivé, stále je s kým a o čom sa baviť, riešiť, občas tak, že si človek musí zvoliť, čomu sa bude venovať naplno.

Vážne. Ak chcete výborný putovací larp, choďte na Legie. Počula som to vopred a po osobnej skúsenosti potvrdzujem. Prostredie (nádherné prostredie!), rekvizity, denníky, mechaniky, org/CP vstupy - to všetko prispieva k nezameniteľnému zážitku a husto-kruto-prísnej atmosfére, pre mňa tam neboli žiadne rušivé elementy.

Rozcvička bola prekvapivo náročná (pre mňa náročnejšia ako hra samotná, ale tj tým, že som špatný bežec), počas hry sa naproti tomu dalo odpočinúť z času na čas a dobré boty tiež urobili svoje. Tiež workshopy pred hrou a info trvalo dlho do noci - to aby sme neboli tak svieži pri vstupe do hry? (keďže na Sibíri by sme sa mali pohybovať už pár mesiacov) Na druhú stranu poučená z predherných informácií som bola pripravená na väčšiu zimu, ale našťastie v kabáte bolo teplo a mäkko aj keď sa človek vrhol na zem. A bašlik je úplne najlepšia čast odevu.

Kostýmy, zbrane a vybavenie, jedlo a pod. splnili všetky očakávania a ešte ich predčili. Konečne larp na ktorom je a funguje kritický nedostatok munície! (Vďaka čomu tiež napätie graduje a človek si dvakrát rozmyslí, kedy strieľať.)

Z toho, čo som počula (od nich samotných) to je aj vhodný larp pre prvohráčov, lebo je strhujúci a dobre vedie človeka tak, kam chce - ľudia sa nestrácajú a prirodzene sa zapájajú do deja.

Myslím si, že toto je kam by mali larpy smerovať - kvalitný prepracovaný príbeh, kde sa každý hráč cíti ako hlavná postava svojho príbehu, ale pritom dej nie je tak naskriptovaný, že by som necítila slobodu v tom, čo a ako a s kým budem riešiť; zázemie a vybavenie all-inclusive, takže si nemusím zháňať alebo vyrábať kostým alebo zbraň na jednu akciu, kvalitná komunikácia orgov/CP/pomocníkov pred hrou i počas nej.

10/10 a srdečný pozdrav zo Sibíre k tomu

0
MíšaMichaela Hrabáková 27.11.2016

8. mrazivý běh
Komentář píšu s celkem velkým časovým odstupem, protože mě v některých ohledech ta hra zasáhla opravdu hodně a tak jsem si dala načas.

Organizační věci
Předherní část mi přišla moc hezky zvládnutá. Bylo vidět že po tolika opakováních hry už bylo vše vychytané a hladké. Fasování kostýmů a rekvizit probíhalo svižně. Moc se mi líbila lékárnička, kterou jsem jako sestra nafasovala. Sál byl pro tolik lidí celkem malý, nebylo úplně jak se rozumně ubytovat. Je škoda že není nějak rozdělený spací prostor a párty prostor. Ale o této nevýhodě zvoleného ubytování tvůrci vědí.
Večerní workshopy byly zábavné. Základní vzhled do historie přinesl zajímaví souvislosti a byl veden odlehčenou formou, bavilo mě to. Úvod do šikany zas naznačil, jakým způsobem hrdinní legionáři nahlíží na různé menšiny mezi sebou - Slováky, zajatce, divňáky... Předherní představovací scénky byly užitečné, jen mi přišlo že v některých skupinách se ten skript týkal jen pár postav a ostatní tam dělali křoví bez možnosti se nějak projevit a tím svoji postavu ostatním představit (a nestěžuji si na to protože by se mi to dělo, naopak jsem byla hlavní hvězda naší scénky!)
Workshopy druhý den byly už hodně praktické. Ženský workshop pod vedením Lucky byl jedním slovem perfektní! Následoval nácvik se zbraněmi a cvičná bitva, která víc než vyzkoušením si boje byla přínosná hlavně tím, že si všichni mohli vyzkoušet jak jim funguje vybavení (a měli tak ještě před odjezdem z baráku možnost přibrat teplé oblečení, vyřešit nefunkční či rozpadající se zavazadlo apod).
Pak už následovala dojemná část epických představení všech bratrů i sester a psaní dopisů na rozloučenou. Bylo to hodně emotivní. Díky použitému hudebnímu podkresu jsem tak pustila první slzičky ještě před začátkem samotné hry!
Mechanismy
Deníky jako nástroje fungovaly dobře. Přirozenou formou posouvaly zápletky a odtajňovaly nové zvraty. Zároveň se do nich daly psát myšlenky postav, byť na to ve hře příliš nebyl čas. Jako jedinou nevýhodu pro vyprávění příběhu vnímám to, že není úplně jasné v jaké části hry by se mělo co řešit a kdy gradovat zápletky. Stalo se mi, že jsem jeden ze svým větších konfliktů rozjela a vyeskalovala příliš brzy (dřív než mě k němu vedl skript v deníku, o kterém jsem ale předem pochopitelně nevěděla), díky čemuž pak už ztratil svůj potenciál ve chvíli, kdy pro něj byl v rámci hry vyhrazený prostor. Poučena chybou jsem u druhého konfliktu naopak čekala na jasný pokyn deníku "Konej!", který však nikdy nepřišel.
Mechanika čísla přehradní palby dobře plnila svůj účel. Nestávalo se tak příliš často, aby na jednu salvu bylo zasaženo 0, nebo naopak 100% bojujících. V každém boji měl zkrátka někdo větší a někdo menší štěstí a působilo to jako celek přirozeně.
První pomoc. Před hrou jsem se bála, že Legie jsou primárně pro hráče s puškou a ostatní si tolik zábavy neužijí. Omyl! Běhat po lese s akustickou puškou může být zábava, ale běhat BEZ PUŠKY pro raněné a pod nepřátelskou palbou poskytovat s realisticky vypadajícím vybavením a cákanci umělé krve první pomoc naříkajícím vojákům, to byl teprve adrenalin.
In-game průvodci-konzultanti jsou skvělý nápad - je možné s nimi probírat jakékoli nejistoty ohledně zápletek, trablíky a cokoli dalšího. Zpětně mě dost mrzí, že jsem tento nástorj využívala jen minimálně. Asi by mi to herně i psychicky hodně pomohlo.
Hra
Začnu obecně. Ta hra je podle mě dobře postavená. Jednotka táhne zimní krajinou, je to celé úžasně fotogenické a většinu času je co dělat a nad čím přemýšlet. Zastávky na jednotlivých lokacích posouvají příběhy dál, přesuny mezi nimi zas dávají dobrý prostor pro povídání si. Během zastávek není problém se bavit takřka s kýmkoli dalším v jednotce, při přesunech hodně záleží, zdali se prostě jde v volném zástupu, nebo zdali se po četách plížilo nebezpečným územím, pak byly interakce hodně omezeny jen v rámci jednotlivých herních skupin. Občas tak byl problém se s někým konkrétním sejít a řešit věci, ale válka holt není diskusní salon no.
Úplný začátek - vstup do hy mi přišel takový kostrbatý, možná tam byly nějaké nečekané zdržení, nevím, každopádně mi to přišlo takové podivné. Pak se ale zničehonic vše spustilo a dál už hra šlapala jak hodiny, bez jakéhokoli vytrhávání z rolí.
Herní ekonomika celkem fungovala, byť mi přišlo že byla hodně ovlivněná volností, jakou měli hráči co se týče donesení si vlastních zásob cigaret a dobrůtek jako čokoláda či vodka v placatce. Zároveň však oceňuji, že třeba ceny u CP obchodníků byly hodně flexibilní dle situace, že nejspíš nikomu nekrachla zápletka na tom, že by v osudný okamžik neměl dost cigaret na koupi pro svůj příběh důležitého předmětu.
Deníky skvěle plnily svoji roli.
Boje byly velice atmosférické, obzvlášť ty za tmy. Oceňuji práci bojových CP, kterým se dařilo budit iluzi mnohem větší jednotky, než jakou ve skutečnosti tvořili.
Nevím jestli to byl záměr nebo omyl ale na našem běhu byl kritický nedostatek munice a obvazů (ty údajně někam zmizely a dodnes nevím jestli je někdo herně ukradl coby sabotáž, nebo jestli se prostě ztratily). Bylo to občas omezující, ale zase to tvořilo celkem naléhavou atmosféru nedostatku a určité sounáležitosti, kdy lidé své tenčící se zásoby sdíleli. Přišlo mi trošku rušivé použití morfia jako ekvivalentu "léčivého lektvaru", ale chápu že určité zjednodušení je pro hru asi potřeba.
Jednotlivé herní lokace byly hezky připravené a dobře se hodící vizuelně (dača!, bogoklášter, věž...) některé ke konci mi přišly slabší, ale to už většina postav natolik řešila své gradující zápletky, že jim to bylo nejspíš jedno.
Poherní reflexe byla hodně organizovaná, chápu že “povinnost” vyjádřit se k některým tématům mohla být někomu nepříjemná, ale zároveň si myslím že to spoustě lidem mohlo pomoci si nějak utřídit myšlenky a poklidně ze hry vystoupit.
Nyní se dostávám k té více osobní části. Pokud to teprve plánujete hrát a navíc za sestru, možná to radši ani nečtěte, snažím se být mlhavě nekonkrétní,ale nějaké spoily v tom možná být mohou.
Legie jsou hodně stavěné kolem témat války, vlasti a hrdinství. Většina postav s těmito tématy různě pracuje a jejich postoje k těmto tématům a jejich případný vývoj jsou jednou z point hry. Proto jsem byla překvapená, když jsem si přečetla postavu a zjistila že u všech tří témat mám v podstatě natvrdo napsáno "toto je ti úplně volné". Nebrala jsem to jako nějaký velký problém, věděla jsem že jsou tam jiné věci, které jsou pro moji postavu důležité a které mi udělají hru i tak zajímavou. O to hůř na mě pak dopadlo to co se s mojí hrou stalo.
Legie pro mě osobně už navždy zůstanou hrou o ztrátě. Teď zpětně již vím že to byl dobře promyšlený design, ale tehdy mě to prostě rozložilo a zbytek hry jsem se z toho v podstatě nevyhrabala. Má ztráta proběhla v nečekaný moment, kdy jsem na to psychicky nebyla připravená. Navíc proběhla najednou hned na několika psychických úrovních. Na úrovni čistě herní: tedy má postava něco ztratila, něco co jsem brala že pro ni bylo ze všeho nejdůležitější. Na úrovni metaherní: tedy myslela jsem si že má hra bude o něčem, a najednou jsem zjistila že ne, a že vlastně vůbec nevím, jakou hlavní náplň, jaké téma moje hra na Legiích vůbec má mít, protože padl hlavní důvod proč tam má postava vůbec je. A také na úrovni zcela osobní: cítila jsem nebývalou radost ze skvěle sednoucích spoluhráčů, velmi intenzivní hype jak to bude skvělé, a pak mi to bylo během okamžiku násilím vyrváno a následovala úplná osobní izolace. Tyhle tři roviny se vzájemně podporovaly a výsledkem byl strašlivý šok a totální prázdno uvnitř. Na velkou část hry jsem se propadla do úplné apatie a nebýt deníčku a pocitu "musíš něco hrát, už kvůli svým spoluhráčům", asi bych minimálně celý první den prostě jen šla s ostatními a nic moc nehrála. Druhý den to už bylo o něco lepší, ale stejně mi mé zápletky přišly totálně ve stínu toho zážitku a všechny ambice najednou působily banálně a hloupě. Všechno bylo jak přes šedivou clonu. Asi v dvou třetinách hry jsem jednou ležící v krytu pod palbou zcela vážně koketovala s myšlenkou zničehonic vstát, nechat se trefit a celé to ukončit. Nakonec jsem ale tu cestu došla až do konce a jsem ráda, přes několik nevydařených věcí měl pro mě závěr některé silné momenty a i přes to (nebo naopak právě proto!) že jsem vlastně neuskutečnila vůbec žádný z původních cílů své postavy, vnímala jsem její pozoruhodnou proměnu za ty dva dny a jsem ráda, že jsem ten příběh mohla prožít.

Dozvuky toho zážitku ve mě doznívaly ještě mnoho dní po návratu z Legií. Zpětně to hodnotím jako hodně zajímavou zkušenost, teď už můžu vlastně klidně napsat že to byl můj nejsilnější zážitek tohoto larpového roku.

Dávám 10/10, aby bylo jasno ;-)

0
YettiJan Arbter 09.03.2016

Mám za sebou únorový běh - mrazivý, 2015 a i když je to už rok a měsíc od doby, co jsem se vrátil, stále mám příběh a osudy lidí v hlavě. Za sebe mohu jednoduše říct, že šlo o nejsilnější LARPový zážitek, který jsem kdy prožil a jsem opravdu rád, že jsem si mohl Zdeňka Kalvodu zahrát právě já. Jestli koukáte do komentářů proto, aby jste se rozhodli, zda na legii jet, přestaňte přemýšlet a začněte vyplňovat přihlášku. Stejně vás nic z toho, co si přečtete, nebo co vám přátelé řeknou, nepřipraví na to, co vás doopravdy čeká. Profesionální organizace, stoprocentní kostýmy a rekvizity, realistický a silný příběh a hlavně možnost, sáhnout si na dno a to nejen po psychické stránce.  Nejspíš je to zakázené, ale doporučuju s sebou balíček oříšků, dobře schovaný. Zachránily mě od hladovění a navíc jsme nad nimi skvěle pokecali s jinými postavami. :)

Larpy autorů