Přechod

Nikdo mi neřekl, že je mým úkolem pamatovat si tyhle věci. Ale připadalo mi, že když si je nebudu pamatovat já, upadnou prostě v zapomnění. Nejenom to, jací jsme byli, ale i starý svět z doby Předtím. Teď už jsou všichni mrtví, ti První. Někteří jsou mrtví už tak dlouho nebo byli nakaženi tak dávno, že už si nikdo nepamatuje jejich jména. Když si vzpomínám na ty dny, necítím smutek. Trochu stesku, ano, po lidech, kteří odešli příliš brzy. Už tu nezůstal nikdo, kdo zná moje jméno. Lidé mi říkají Teta.

Staňte se jedním z obyvatelů Poslední kolonie. Poznejte svět, ve kterém tma znamená smrt, kde konec dětství přichází příliš brzy a kde se málokdo dožije vnoučat. Zažijte Přechod.

Larp Přechod se odehrává ve 22. století, v postapokalyptickém světě na motivy knihy Justina Cronina. Potomci lidí, kteří přežili události roku Nula, roku, kdy svět ovládli nakažení, obývají Poslední kolonii kdesi v bývalé Kalifornii. Musí svádět svůj boj o přežití nejen s virály, s přírodou, s nemocemi, s ubývajícími zdroji, ale zejména s beznadějí, které je tak snadno podlehnout. Je možné vůbec tento boj vyhrát?

První běh hry proběhl na konci září 2012 a připravoval ho tým ve složení Lucie Chlumská, Radka Kopáčková, Markéta Peterková a Štěpán Fučík.

Druhý běh proběhl na začátku září 2014 v obměněném organizátorském týmu ve složení Lucie Chlumská, Ondřej Vórima Hartvich, Martin Monty Bezdíček a Tereza Králová. Původní autorský tým tomu novému hojně vypomáhal. Druhý běh zaznamenal oproti prvnímu pár změn, z nichž nejvýznamnější bylo přidání jedné ženské postavy.

8.9

29 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

Komentáře

0
DavidDavid František Wagner 27.09.2016

Je trochu těžký psát komentář na hru od lidí, který nejenom, že máte rádi, ale ještě k tomu s nima děláte nějaké hry. Ještě těžší je to když si myslíte, že ta hra nebyla moc dobrá a to kvůli věcem, který jsou...spoilery, no.

Vezmu to trochu chronologicky. Komunikace před hrou a to, jak hra komunikuje věci o sobě je fakt pěkný a měl jsem nějakou představu, jak se to asi tak bude hrát, že to bude spíš nízkoprahový a že si to chci zahrát. Super cool. Všechno jsem se dozvěděl s náskokem a pohoda. Texty naprosto srozumitelný, byť teda trochu méně strukturovaný než je dneska zvykem, ale to není žádnej minus.

Na místě taky fajn, byť skutečně docela punkový - a hrozně vtipný, celá ta lokace. To bylo moc pěkný popravdě.

Workshopy byly hodně v klasickém stylu "povíme si věci", což mi úplně nevadilo, trochu blbý se mi zdálo, kolik lidí při nich tak jako spalo, to mi životní důvěry moc nepřidalo. Ale cajk, byť asi mohly být o hodinu nebo dvě kratší. 

Hra samotná pak byla pro mě v podstatě chirurgicky rozdělená na dvě části: na civilní hru o vztazích, která sice neměla žádnej přesah, a na zběsilou ultra fantasy věc podle knížky, která byla místy trochu otravná a vyhazující a od určité chvíle ve hře úplně nesnesitelná. Měl jsem pocit, že hrajeme pěknou, klasickou vztahovku s pár hroty a najednou do toho někdo nemilosrdně nasypal Pána prstenů a Hvězdný války najednou - a já jsem jenom pasivní pozorovatel těchhle věcí, ke kterým můžu říct "hm" a který jdou úplně mimo rámec možného a představitelného. To se odráželo i ve složce "dělání": hra zahrnuje třeba zvláštní scénovanou pasáž, což by mohlo být cool. Kdyby to neznamenalo hodinu, při které koukáte na scény, které nedávají smysl k tomu co se děje ve hře, nemáte v nich žádnou roli a nejsou úplně navázaný na to, co ty postavy dělaly do té doby. K tomu pak nevyhnutelně dostanete před nos nálož supernaturálních klišé a směřujete ke konci, který je nastavený a naskriptovaný ne tak, aby umožnil nějaký volby nebo scény, ale aby potlačil emoce a naplnil předlohu. Není prostor pro interpretaci, není prostor pro hráčský vklad a hlavně - jste v té situaci naprosto bez varování a úplně mimo rámec toho, co bylo slíbeno a toho, jak se ta hra do té doby hrála.

A protože byly pro mě ve hře dost jasně oddělitelný super věci napsané autory larpu a naprostej bullshit napsanej autorem knihy tak je pak dost těžký hodnotit. Mrzutý na tom je, že jediná cesta jak to zjistit by byla přečíst si knihu nebo aspoň shrnutí jejího děje (což jsem po hře za častého wtf udělal) a tím si zároveň pospoilerovat velkou část zážitku, který je i o tajemství a nečekaných věcech. A celou dobu se pak vkrádá myšlenka, že kdyby celá hra končila příchodem zásadních událostí knihy nebo třeba...tam ani nebyly, tak by mohla být skutečně hrozně moc dobrá. Takhle je to celkem pěkná věc, kterou někdo na konec zalil do brakové omáčky. A možná to je jediná část, ve které JE Přechod fakt starej. Zatímco před 4 lety bych řekl "to ale neva!", tak mám trochu pocit, že dneska už to takhle dělat není úplně nejlepší a autoři se můžou odvážet dál než k rekreacím oblíbeného díla v nevhodným formátu.

(číselně nehodnotím)

0
LischaiPavel Gotthard 18.09.2016

Na začátku Přechodu Lucka několikrát říkala, že je to čtyři roky stará, skromná hra, dělaná z lásky, která se nesnaží držet krok se současnou českou herní špičkou. Chápu…

…ale stejně to bylo moc dobré.

Přechod nemá velkou produkci (hraje se v pár stanech na zahrádce opuštěného baráčku u trati), nemá v ceně kostýmy ani boží catering (základní konzervy na kotlíku), nemá armádu CPček ani žádný epický mechanismus, co jsme ještě neviděli.

Zato má ale solidní, napínavou a atmosférickou hru. Dostal jsem (jako Peter J.) chytlavý příběh bez larpových klišé, hezky napsané lidské postavy s normálními problémy a hutnou atmosféru deprese.

Nebudu lhát, jsem hodně na produkci a hra by se mi asi líbila ještě víc, kdyby ji měla větší – baráky ve vojenském újezdu, palisádu se světly a bručící benzínové agregáty – ale i když tam tyhle věci nebyly, bavil jsem. Ke cti hry mluví i to, že skoro celý běh propršelo, ale moc se nezdálo, že by to někomu vadilo.

Myslím, že Přechod je skvělá ukázka dobrého poměru cena/výkon a tak klikám spokojených 8. Díky!

0
LoudaJiří Rosol 18.09.2016

Nekonečný déšť, bláto co čvachtá pod nohami, chuť jasky v ústech. světla plotu co svítí do nepřátelského lesa. Kouř v očích a zoufalství v duši.

Bylo to atmosférické, bylo to uvěřitelné, bylo to dobré.

0
ŠuhinkaIvana Šuhajdová 18.09.2016

Maussami Strauss Patal

Ustavičný déšť, pocit strachu a beznaděje, stále se navalující problémy, Teta, která byla naším svědomím a po každé návštěvě u ní mi bylo hůř a hůř. Propojené postavy, přátelství, láska, vytrvalost a vnitřní síla. Přechod je prostě silný, dramatický larp, který nemá vítěze.

Na jednu stranu mě trochu mrzí, že jsem knihu četla ještě předtím, než Lucka dala dohromady tenhle larp, protože by mě některé situace asi vyšokovali mnohem víc. Takhle jsem od začátku věděla k jakému nevyhnutelnému konci se to blíží a čím blíž to bylo, tím víc mi ze své postavy bylo zle.

Uvěřitelné, civilní, trpké...

0
EolisBořek Zelinka 02.10.2014

Když se na Přechod podívám zvnějšku, nevypadá nijak výjimečně. Téměř civilní. "nenáročné" kulisy, hráči se sami musí "starat" o jídlo. minimální kostýmová náročnost. Ovšem při pohledu zevnitř to všechno zapadá tam kam má. není to ani Mad Max, ani Blade Runner, ani válka s Terminátory. Tohle je chvíle kdy obyčejní lidé žijí z posledních zbytků a svět kolem jim už nic nedá.
Příběh a linky postav i děje výborně sednou a Přechod je jasným příkladem toho, že dramatický LARP nejde vyhrát.
Poštěstilo se mi jednou si zahrát postavu nepříjemnou a zahořklou a dával jsem to okolí dost najevo. Přestože šance byly malé, myslím, že dokud budou žít lidé, jako byly na tomto Přechodu, lidstvo ještě není úplně ztracené.
Je třeba zmínit a ocenit přístup organizátorů i kluků, kteří poskytli prostor ke hře. Bez nich by to prostě tak skvěle dopadnout nemoho. I když nutno uznat, skupina hráčů si zjevně výborně sedla a z atmosféry už tak celkem husté vytvořila takové drobné civilní peklo pro 20 lidí.
Spoiler alert! Před účastí nečíst knihu!

0
Terouk. . 22.09.2014

Přechod jsem si moc užila. Postavy byly dobře napsané, uvěřitelné a dobře propojené. Do své postavy jsem se výrazně vžila a zažrala se mi pod kůži ještě na několik dní. Dovedu si představit, co měla ta holka v hlavě. Na druhou stranu jsem měla pocit, že byly přidělené poněkud do stereotypu hráčů, hrála jsem hodně samu sebe. To by možná mělo být špatně, ale vlastně mi to nijak nevadilo. Velmi mě potěšilo, že jsem po dlouhé době měla celou dobu co dělat, v podstatě jsem neměla hluchá místa, včetně několika kulervoucích scén. Produkčně byl LARP výborně zvládnutý, což podtrhovalo celou atmosféru settingu. Vytkla bych snad jenom dlouhé schůzování (za to jsme si samozřejmě mohli taky sami) a taky z mého pohledu spád hry trochu rozbila speciální kapitola, která mě sice bavila a měla jsem v ní poměrně silnou scénu, takže bych se jí nechtěla zbavit, ale asi bych uvítala, kdyby do ní byl plynulejší přechod. Kromě toho mě gradace děje potěšila a konec byl prostě nabitý. No a knihu čtu do teď a vůbec si nemůžu odmyslet podoby hráčů, když si představuju její postavy...

0
tokiMatěj Zlonický 13.09.2014

Velmi tíživá atmosféra, skvělé prostředí. Takhle bezmocný jsem se ještě nikdy necítil. 

0
GavrocheJan Winkelhöfer 10.09.2014

Řekli nám, že máme ve hře používat jen to, co je na seznamu a to, co během hry dostaneme, ale před posledním děstvím (to není překlep) jsem pro tu vodku, co byla původně na party, prostě musel zajít, jinak by celá skupina hráčů řekla jedno hromadné rudé stop. A stala se z toho jedna z nejpamátnějších scén celého larpu. Přechod je zlý. Ne zlý jakože tam na vás někdo bude křičet, i když i takové věci se tam dějí. Ne zlý jakože vám bude někdo soustavně ubližovat, i když na sebe osadníci v Poslední kolonii nejsou vždycky hodní. Přechod je zlý, protože postavy i hráči jsou jen lidé, kteří se musí naučit žít v nemilosrdném světě, kde už velmi dlouho neplatí jejich přirozená pravidla. Vlastně... platila někdy?

Co z toho vzejde? Dokonalá atmosféra strachu, v níž se velmi těžko řeší problémy, které máte před sebou. Ale vy se o to stejně pokusíte, protože i ten nejposlednější spratek má v Kolonii někoho, kdo na něj spoléhá. A ty dvě síly se s vámi občas budou prát a občas vás prostě bez řečí semelou. A co pak o sobě (jako fakt spíš o sobě, než o své postavě) troufnete zjistit... to už je na vás.

Hra obsahuje intermezzo. Kratší dějství, které vypadá výrazně jinak než zbytek. Pro některé hráče to může působit možná rušivě, ale pro mě šlo o témeř vrchol celého larpu, pěkný designový prvek, který do hry předal neobvyklý obsah neobvyklou formou.

Přechod patří k těm vzácným larpům, které... prostě mají svou duši. Není oslnivě velký, maximálně diegetický ani našlapaný k prasknutí tunou zápletek. Jde trochu proti proudu maximální otevřenosti a klade na hráče větší nároky, než je teď u delších dramatických larpů běžné. A ano, má nějaké drobné nedostatky v plynulosti (zvlášť pro postavy, které v klíčovém herním sporu nemají rozhodovací nebo poradní úlohu), které si tak zhruba dvakrát za hru stihnete uvědomit a pak vás pokaždé něco nějak pohltí a vy zas stojíte s ničím proti všemu a každý, kdo je v tu chvíli vedle vás dělá z toho ubohého nic něco.

Přechod umí děsit, utěšovat, ptát se i odpovídat. Něco od vás bude chtít, ale výměnou nabízí to, co těžko nazvu jinak než pokladem. Ta desítka tu prostě padnout musí, protože s sebou kousek Sama nesu dál... a to pro mě udělal zatím jen jeden larp.

0
PatrikPatrik Krupička 09.09.2014

Běh 2. postava Jimmy Molyneau

Na Přechodu se mi nejvíce líbila jeho civilnost, každodennost, všednost - hra na obyvatele postapokalyptické kolonie, pravděpodobně poslední výspou lidstva a jejich obyčejné radosti i strasti.

Produkce byla spíše menší, naprosto se hodící k settingu (to je pochvala). Postavy byly napsány uvěřitelně, měly co dělat a byly zajímavé. A hra měla atmosféru hustou tak, že by se dala krájet. V jednu chvíli se bohužel hra od oné civility trochu odklonila, což mi přišlo škoda, ale přesto to je výborný larp, který rozhodně doporučuji!

8/10

0
HanaHana Lauerová 08.09.2014

Že jedu na Přechod jsem se dozvěděla pár dní před akcí. Když jsem si poprvé přečetla postavu vyhrkly mi slzy do očí a řekla jsem si: Jak může být svět na Maus tak zlý?

Samotná hra byla skvělá, myslím, že se sešla skupina lidí, která si sedla a všichni se do příběhu naprosto položili. Obávala jsem se, že mé cíle/problémy vyřeším rychle a nebudu mít co po zbytek hry dělat, ale hra se vyvíjela a na jeden problém se nabalilo 10 dalších a já nevěděla kam dřív skočit. Naštěstí tam byla Teta za kterou jsem mohla přijít a říct jí o všech svých problémech. A její čaj vždy každému zvedl náladu.

Pocit beznaděje mne provázel 3/4 hry a musím říct, že mi ze mne snad nikdy nebylo tak špatně jako na Přechodu...

Asi poslední věc kterou bych zmínila je:

Mami, tati, mám vás ráda!
Maus Strauss Patal

0
KatKateřina Šťastná 08.09.2014

Život Glorie byl příběhem o lásce, rodině, oddanosti a víře, že pokud to nevzdá, vždycky po děsivé noci přijde další ráno...

Přechod je pro mě larp na pomezí 9-10 hvězdiček. Oproti Systému a De la Bete, kterým jsem dala 10 je dost minimalistický. Nejsou tam žádné dobové kostýmy a lokace, která je naprosto perfektní pro post-apo, postrádá elektřinu, tekoucí vodu pitnou vodu (byla v barelech) a na použití pro hráče vytvořené "toalety" byla potřeba obsáhlá instruktáž. Hráči si navíc sami vaří jídlo na ohni, což pro některé může být docela výzva. Hráčů je také mnohem míň.
Přechod se nedá vyhrát. A atmosféra všudypřítomného strachu, se kterým se ale lidé jakž takž naučili žít, je tu naprosto parádní. Díky tomu jsme se na krátkou dobu ocitli ve světě, kde selhání jednoho může znamenat smrt všech. To stejné platí pro rozhodnutí, která lidé tohoto světa musí dělat každý den. Na jejich následky se v Poslední kolonii nikdy nečeká dlouho. Špatné zprávy se tu neříkají moc nahlas, k masové hysterii totiž není daleko. A když pořád potkáváte stejné lidi a vidíte jim až do žaludku, ponorka čeká za rohem. Ať se na vás řítí cokoliv, není úniku, protože za bránou je svět ještě horší.
Když jsem si přečetla svoji postavu (Gloria Patal Cho), nebyla jsem si jistá, co tam vlastně budu dělat. Měla jsem vlastně jen dvě dějové linky (nebo dva hlavní cíle), o které jsem se měla snažit v průběhu hry, a jedno tajemství, které jsem měla "larpově ututlat". Navíc jedna z linek byla odložená až na druhé dějství (tedy na druhý den). Ale rozhodně jsem se nenudila! Velkou část hry jsem strávila u ohniště přípravou pokrmů (moje postava pracovala v Provozu), ale ukázalo se, že ohniště bylo informační centrálou. Stačilo si tam na chvíli sednout a věděla jsem všechno, co jsem se událo, a mohla jsem zasahovat do dalších dějových linek a pomáhat je rozvíjet. Gloria je "první dámou kolonie", "ženou mocného muže" se vším, co to s sebou přináší, a tak jsem se jako hráčka musela docela otáčet, abych to všechno stíhala.
Hra měla spád a spoustu smysluplných konfliktů, prostě super. Zakončení příběhu mé postavy bylo zatím největším překvapením, jaký jsem v larpu zažila. Naprosto autentický šok jsem zažívala jako postava i jako hráčka.
Má hlavní výhrada je, že mi 4. dějství, které má specifický charakter, nabouralo dost dramatické dění. Chvíli před začátkem 4. dějství se mi totiž vysypali všichni kostlivci ze skříně a mé tajemství se konečně provalilo. 4. dějství nám ale umožnilo na krátkou dobu vystoupit z rolí, a tak jsme měli trošku problém navázat tam, kde jsme přestali. Další menší výtky nemůžu zmínit kvůli spoilerům (už takhle jich tu je možná dost). Přesto ale dávám 9, možná 9+ a těším se na další LARP od těchto tvůrců.

Postava: Gloria Patal Cho

0
RadoRadek Hübl 07.09.2014

Pro immerzionisty :Stálý pocit ztráty. Blikající světla, která jediná Tě spolu s Hlídkou dělí od nepříjemné smrti. Měsíc zářící na strach těch maličkých dole co se bojí toho co by mohlo vstoupit ze stínů...stínů lesa ale možná více ze stínu duší co trpí už příliš dlouho. Ale jako hvězdy daleko na nebi září mezi vámi několik těch co stále milují a těch co jsou ještě nevinní. Jsou jako poklad, který úzkostlivě střežíme a který asi jako jediný vyplňuje místo které by jinak zůstalo pusté...po tom všem. Společné chvíle jsou tak pěkné. Ale těch co jste znávali je už více než těch co znáte."Stále jsou naši mrtví s námi a nikdy vlastně nejsme sami..." Naděje se stává slovem které odnáší vítr, když si chvíli nedáváme pozor. A mihotavý kruh ze svíček přináší útěchu,ale někdy i další, nový stín... Pro gamisty : nezastavíte se   Pro dramatiky : tohle se nedá vše zvládnout bez zaplacení ceny   Tak pravil Starý Chou.

0
MontyMartin Bezdíček 23.04.2013

První a zatím jediný larp, na kterém jsem nefalšovaně brečel několik minut v kuse, sice to byla především postava, kdo brečel, ale tragédie pro mojí postavu krásná. Navíc postavu jsem dostal zase jednou hodně přímo pro sebe s tím, že já to zvládnu a dobře to odehraju a skvěle jsem si to užil a bavil jsem se jako hráč.
Prostředí bylo velmi krásné, staré stany, takže dost místa v nich na sezení a řešení věcí a zároveň se díky tomu dalo odposlouchávat, co kdo kde řeší. Navíc úžasné světla kolem celé kolonie, která opravdu svítila a vytvářela v noci opravdu hodně hustou atmosféru.
Do toho prakticky neustále nějaké vstupy a program, takže já za víc než 24 hodin hry jsem měl zhruba hodinu, kdy jsem neměl, co přímo dělat a rozhodně to bylo spíš pozitivní, že jsem měl chvíli na oddech.
Jinak jsem sepsal dokument hned po akci o tuším 6 wordovských stranách, takže hafo textu, kde jsem to rozebíral do detailů, ale snad tohle stačí pro prvotní představu. Pokud prostě Lucka bude někdy dělat další běh, tak doporučuji se zúčastnit a nebát se žádné z postav.

Komentář k autorství: první běh jsem hrál čistě jako hráč. Druhý běh jsem pomáhal orgovat po technické stránce a něco málo po příběhové stránce se zapojením svých zkušeností ze hry. A hrál jsem Eltona jako takový bonus za dobré chování. Třetí běh jsem pak řešil opět jako organizátor hlavně technické záležitosti. Takže ano, můžu hodnotit první běh jako hráč.