Přechod

Nikdo mi neřekl, že je mým úkolem pamatovat si tyhle věci. Ale připadalo mi, že když si je nebudu pamatovat já, upadnou prostě v zapomnění. Nejenom to, jací jsme byli, ale i starý svět z doby Předtím. Teď už jsou všichni mrtví, ti První. Někteří jsou mrtví už tak dlouho nebo byli nakaženi tak dávno, že už si nikdo nepamatuje jejich jména. Když si vzpomínám na ty dny, necítím smutek. Trochu stesku, ano, po lidech, kteří odešli příliš brzy. Už tu nezůstal nikdo, kdo zná moje jméno. Lidé mi říkají Teta.

Staňte se jedním z obyvatelů Poslední kolonie. Poznejte svět, ve kterém tma znamená smrt, kde konec dětství přichází příliš brzy a kde se málokdo dožije vnoučat. Zažijte Přechod.

Larp Přechod se odehrává ve 22. století, v postapokalyptickém světě na motivy knihy Justina Cronina. Potomci lidí, kteří přežili události roku Nula, roku, kdy svět ovládli nakažení, obývají Poslední kolonii kdesi v bývalé Kalifornii. Musí svádět svůj boj o přežití nejen s virály, s přírodou, s nemocemi, s ubývajícími zdroji, ale zejména s beznadějí, které je tak snadno podlehnout. Je možné vůbec tento boj vyhrát?

První běh hry proběhl na konci září 2012 a připravoval ho tým ve složení Lucie Chlumská, Radka Kopáčková, Markéta Peterková a Štěpán Fučík.

Druhý běh proběhl na začátku září 2014 v obměněném organizátorském týmu ve složení Lucie Chlumská, Ondřej Vórima Hartvich, Martin Monty Bezdíček a Tereza Králová. Původní autorský tým tomu novému hojně vypomáhal. Druhý běh zaznamenal oproti prvnímu pár změn, z nichž nejvýznamnější bylo přidání jedné ženské postavy.

8.9

29 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

0
DavidDavid František Wagner 27.09.2016

Je trochu těžký psát komentář na hru od lidí, který nejenom, že máte rádi, ale ještě k tomu s nima děláte nějaké hry. Ještě těžší je to když si myslíte, že ta hra nebyla moc dobrá a to kvůli věcem, který jsou...spoilery, no.

Vezmu to trochu chronologicky. Komunikace před hrou a to, jak hra komunikuje věci o sobě je fakt pěkný a měl jsem nějakou představu, jak se to asi tak bude hrát, že to bude spíš nízkoprahový a že si to chci zahrát. Super cool. Všechno jsem se dozvěděl s náskokem a pohoda. Texty naprosto srozumitelný, byť teda trochu méně strukturovaný než je dneska zvykem, ale to není žádnej minus.

Na místě taky fajn, byť skutečně docela punkový - a hrozně vtipný, celá ta lokace. To bylo moc pěkný popravdě.

Workshopy byly hodně v klasickém stylu "povíme si věci", což mi úplně nevadilo, trochu blbý se mi zdálo, kolik lidí při nich tak jako spalo, to mi životní důvěry moc nepřidalo. Ale cajk, byť asi mohly být o hodinu nebo dvě kratší. 

Hra samotná pak byla pro mě v podstatě chirurgicky rozdělená na dvě části: na civilní hru o vztazích, která sice neměla žádnej přesah, a na zběsilou ultra fantasy věc podle knížky, která byla místy trochu otravná a vyhazující a od určité chvíle ve hře úplně nesnesitelná. Měl jsem pocit, že hrajeme pěknou, klasickou vztahovku s pár hroty a najednou do toho někdo nemilosrdně nasypal Pána prstenů a Hvězdný války najednou - a já jsem jenom pasivní pozorovatel těchhle věcí, ke kterým můžu říct "hm" a který jdou úplně mimo rámec možného a představitelného. To se odráželo i ve složce "dělání": hra zahrnuje třeba zvláštní scénovanou pasáž, což by mohlo být cool. Kdyby to neznamenalo hodinu, při které koukáte na scény, které nedávají smysl k tomu co se děje ve hře, nemáte v nich žádnou roli a nejsou úplně navázaný na to, co ty postavy dělaly do té doby. K tomu pak nevyhnutelně dostanete před nos nálož supernaturálních klišé a směřujete ke konci, který je nastavený a naskriptovaný ne tak, aby umožnil nějaký volby nebo scény, ale aby potlačil emoce a naplnil předlohu. Není prostor pro interpretaci, není prostor pro hráčský vklad a hlavně - jste v té situaci naprosto bez varování a úplně mimo rámec toho, co bylo slíbeno a toho, jak se ta hra do té doby hrála.

A protože byly pro mě ve hře dost jasně oddělitelný super věci napsané autory larpu a naprostej bullshit napsanej autorem knihy tak je pak dost těžký hodnotit. Mrzutý na tom je, že jediná cesta jak to zjistit by byla přečíst si knihu nebo aspoň shrnutí jejího děje (což jsem po hře za častého wtf udělal) a tím si zároveň pospoilerovat velkou část zážitku, který je i o tajemství a nečekaných věcech. A celou dobu se pak vkrádá myšlenka, že kdyby celá hra končila příchodem zásadních událostí knihy nebo třeba...tam ani nebyly, tak by mohla být skutečně hrozně moc dobrá. Takhle je to celkem pěkná věc, kterou někdo na konec zalil do brakové omáčky. A možná to je jediná část, ve které JE Přechod fakt starej. Zatímco před 4 lety bych řekl "to ale neva!", tak mám trochu pocit, že dneska už to takhle dělat není úplně nejlepší a autoři se můžou odvážet dál než k rekreacím oblíbeného díla v nevhodným formátu.

(číselně nehodnotím)

0
LischaiPavel Gotthard 18.09.2016

Na začátku Přechodu Lucka několikrát říkala, že je to čtyři roky stará, skromná hra, dělaná z lásky, která se nesnaží držet krok se současnou českou herní špičkou. Chápu…

…ale stejně to bylo moc dobré.

Přechod nemá velkou produkci (hraje se v pár stanech na zahrádce opuštěného baráčku u trati), nemá v ceně kostýmy ani boží catering (základní konzervy na kotlíku), nemá armádu CPček ani žádný epický mechanismus, co jsme ještě neviděli.

Zato má ale solidní, napínavou a atmosférickou hru. Dostal jsem (jako Peter J.) chytlavý příběh bez larpových klišé, hezky napsané lidské postavy s normálními problémy a hutnou atmosféru deprese.

Nebudu lhát, jsem hodně na produkci a hra by se mi asi líbila ještě víc, kdyby ji měla větší – baráky ve vojenském újezdu, palisádu se světly a bručící benzínové agregáty – ale i když tam tyhle věci nebyly, bavil jsem. Ke cti hry mluví i to, že skoro celý běh propršelo, ale moc se nezdálo, že by to někomu vadilo.

Myslím, že Přechod je skvělá ukázka dobrého poměru cena/výkon a tak klikám spokojených 8. Díky!

0
LoudaJiří Rosol 18.09.2016

Nekonečný déšť, bláto co čvachtá pod nohami, chuť jasky v ústech. světla plotu co svítí do nepřátelského lesa. Kouř v očích a zoufalství v duši.

Bylo to atmosférické, bylo to uvěřitelné, bylo to dobré.

0
ŠuhinkaIvana Šuhajdová 18.09.2016

Maussami Strauss Patal

Ustavičný déšť, pocit strachu a beznaděje, stále se navalující problémy, Teta, která byla naším svědomím a po každé návštěvě u ní mi bylo hůř a hůř. Propojené postavy, přátelství, láska, vytrvalost a vnitřní síla. Přechod je prostě silný, dramatický larp, který nemá vítěze.

Na jednu stranu mě trochu mrzí, že jsem knihu četla ještě předtím, než Lucka dala dohromady tenhle larp, protože by mě některé situace asi vyšokovali mnohem víc. Takhle jsem od začátku věděla k jakému nevyhnutelnému konci se to blíží a čím blíž to bylo, tím víc mi ze své postavy bylo zle.

Uvěřitelné, civilní, trpké...

0
EolisBořek Zelinka 02.10.2014

Když se na Přechod podívám zvnějšku, nevypadá nijak výjimečně. Téměř civilní. "nenáročné" kulisy, hráči se sami musí "starat" o jídlo. minimální kostýmová náročnost. Ovšem při pohledu zevnitř to všechno zapadá tam kam má. není to ani Mad Max, ani Blade Runner, ani válka s Terminátory. Tohle je chvíle kdy obyčejní lidé žijí z posledních zbytků a svět kolem jim už nic nedá.
Příběh a linky postav i děje výborně sednou a Přechod je jasným příkladem toho, že dramatický LARP nejde vyhrát.
Poštěstilo se mi jednou si zahrát postavu nepříjemnou a zahořklou a dával jsem to okolí dost najevo. Přestože šance byly malé, myslím, že dokud budou žít lidé, jako byly na tomto Přechodu, lidstvo ještě není úplně ztracené.
Je třeba zmínit a ocenit přístup organizátorů i kluků, kteří poskytli prostor ke hře. Bez nich by to prostě tak skvěle dopadnout nemoho. I když nutno uznat, skupina hráčů si zjevně výborně sedla a z atmosféry už tak celkem husté vytvořila takové drobné civilní peklo pro 20 lidí.
Spoiler alert! Před účastí nečíst knihu!

0
Terouk. . 22.09.2014

Přechod jsem si moc užila. Postavy byly dobře napsané, uvěřitelné a dobře propojené. Do své postavy jsem se výrazně vžila a zažrala se mi pod kůži ještě na několik dní. Dovedu si představit, co měla ta holka v hlavě. Na druhou stranu jsem měla pocit, že byly přidělené poněkud do stereotypu hráčů, hrála jsem hodně samu sebe. To by možná mělo být špatně, ale vlastně mi to nijak nevadilo. Velmi mě potěšilo, že jsem po dlouhé době měla celou dobu co dělat, v podstatě jsem neměla hluchá místa, včetně několika kulervoucích scén. Produkčně byl LARP výborně zvládnutý, což podtrhovalo celou atmosféru settingu. Vytkla bych snad jenom dlouhé schůzování (za to jsme si samozřejmě mohli taky sami) a taky z mého pohledu spád hry trochu rozbila speciální kapitola, která mě sice bavila a měla jsem v ní poměrně silnou scénu, takže bych se jí nechtěla zbavit, ale asi bych uvítala, kdyby do ní byl plynulejší přechod. Kromě toho mě gradace děje potěšila a konec byl prostě nabitý. No a knihu čtu do teď a vůbec si nemůžu odmyslet podoby hráčů, když si představuju její postavy...

0
tokiMatěj Zlonický 13.09.2014

Velmi tíživá atmosféra, skvělé prostředí. Takhle bezmocný jsem se ještě nikdy necítil. 

0
GavrocheJan Winkelhöfer 10.09.2014

Řekli nám, že máme ve hře používat jen to, co je na seznamu a to, co během hry dostaneme, ale před posledním děstvím (to není překlep) jsem pro tu vodku, co byla původně na party, prostě musel zajít, jinak by celá skupina hráčů řekla jedno hromadné rudé stop. A stala se z toho jedna z nejpamátnějších scén celého larpu. Přechod je zlý. Ne zlý jakože tam na vás někdo bude křičet, i když i takové věci se tam dějí. Ne zlý jakože vám bude někdo soustavně ubližovat, i když na sebe osadníci v Poslední kolonii nejsou vždycky hodní. Přechod je zlý, protože postavy i hráči jsou jen lidé, kteří se musí naučit žít v nemilosrdném světě, kde už velmi dlouho neplatí jejich přirozená pravidla. Vlastně... platila někdy?

Co z toho vzejde? Dokonalá atmosféra strachu, v níž se velmi těžko řeší problémy, které máte před sebou. Ale vy se o to stejně pokusíte, protože i ten nejposlednější spratek má v Kolonii někoho, kdo na něj spoléhá. A ty dvě síly se s vámi občas budou prát a občas vás prostě bez řečí semelou. A co pak o sobě (jako fakt spíš o sobě, než o své postavě) troufnete zjistit... to už je na vás.

Hra obsahuje intermezzo. Kratší dějství, které vypadá výrazně jinak než zbytek. Pro některé hráče to může působit možná rušivě, ale pro mě šlo o témeř vrchol celého larpu, pěkný designový prvek, který do hry předal neobvyklý obsah neobvyklou formou.

Přechod patří k těm vzácným larpům, které... prostě mají svou duši. Není oslnivě velký, maximálně diegetický ani našlapaný k prasknutí tunou zápletek. Jde trochu proti proudu maximální otevřenosti a klade na hráče větší nároky, než je teď u delších dramatických larpů běžné. A ano, má nějaké drobné nedostatky v plynulosti (zvlášť pro postavy, které v klíčovém herním sporu nemají rozhodovací nebo poradní úlohu), které si tak zhruba dvakrát za hru stihnete uvědomit a pak vás pokaždé něco nějak pohltí a vy zas stojíte s ničím proti všemu a každý, kdo je v tu chvíli vedle vás dělá z toho ubohého nic něco.

Přechod umí děsit, utěšovat, ptát se i odpovídat. Něco od vás bude chtít, ale výměnou nabízí to, co těžko nazvu jinak než pokladem. Ta desítka tu prostě padnout musí, protože s sebou kousek Sama nesu dál... a to pro mě udělal zatím jen jeden larp.

0
PatrikPatrik Krupička 09.09.2014

Běh 2. postava Jimmy Molyneau

Na Přechodu se mi nejvíce líbila jeho civilnost, každodennost, všednost - hra na obyvatele postapokalyptické kolonie, pravděpodobně poslední výspou lidstva a jejich obyčejné radosti i strasti.

Produkce byla spíše menší, naprosto se hodící k settingu (to je pochvala). Postavy byly napsány uvěřitelně, měly co dělat a byly zajímavé. A hra měla atmosféru hustou tak, že by se dala krájet. V jednu chvíli se bohužel hra od oné civility trochu odklonila, což mi přišlo škoda, ale přesto to je výborný larp, který rozhodně doporučuji!

8/10

0
HanaHana Lauerová 08.09.2014

Že jedu na Přechod jsem se dozvěděla pár dní před akcí. Když jsem si poprvé přečetla postavu vyhrkly mi slzy do očí a řekla jsem si: Jak může být svět na Maus tak zlý?

Samotná hra byla skvělá, myslím, že se sešla skupina lidí, která si sedla a všichni se do příběhu naprosto položili. Obávala jsem se, že mé cíle/problémy vyřeším rychle a nebudu mít co po zbytek hry dělat, ale hra se vyvíjela a na jeden problém se nabalilo 10 dalších a já nevěděla kam dřív skočit. Naštěstí tam byla Teta za kterou jsem mohla přijít a říct jí o všech svých problémech. A její čaj vždy každému zvedl náladu.

Pocit beznaděje mne provázel 3/4 hry a musím říct, že mi ze mne snad nikdy nebylo tak špatně jako na Přechodu...

Asi poslední věc kterou bych zmínila je:

Mami, tati, mám vás ráda!
Maus Strauss Patal