Cave Canem

Cave Canem je výpravná hra, která vychází zejména z balkánských a slovanských legend a pohádek. Příběh se odehrává v Ardavském údolí. Zde stojí vesnice, kterou by jinde nepohledal: místo pokojných vesničanů podobných ovcím zde žijí tvrdí strážci hranic, kteří brání starý svět před musulmany. Staří zde dbají na dodržování tradic a mladí se už nemohou dočkat příští slavnosti. Na tvrzi, k níž vesnice patří, vládne rod Borogravů, pevný štít vesničanů proti hrůzám, se kterými si ani jejich čakany neporadí. Údolí je totiž místo jak nebývalé krásy a zázraků, tak hrůzy. A když padne noc, všechno se změní.

8.0

87 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

0
PůlnočniceMichaela Portychová 09.09.2016

Květen - 3. běh - Kovárna

Na Cave toho jde zažít vážně spousta - i díky tomu, že ve hře je několik zcela odlišných herních skupin. Kovárna je jednou z těch "vážně divných". Většinu obecných věcí už tu (a dost dobře) popsali jiní, docela málo toho ale padlo o specifické hře v Kovárně/Mlýně na 3. běhu - tak se to pokusím dohnat.

----

Ke hraní v Kovárně jsem se dostala jen čirou náhodou (na poslední chvíli odpadla hráčka). Sama bych se asi nikdy nepřihlásila, protože jsem si nebyla jistá, jestli by to byla hra pro mě. Zpětně můžu říct, že jsem fakt ráda, že jsem si to zažila. Ale taky to, že je oprávněné si hodně dobře zvážit, jestli člověk do takové hry chce jít.

Kovárna/Mlýn nejsou pro každého. A to ani omylem. Říká se to často a o spoustě her, ale tady je to víc pravda než kdy jindy. Pokud ale člověk má pocit, že mu zajímavý herní obsah můžou dodat reálné facky, extrémní únava, ponižování, šikana (přijímání ale i aktivní vykonávání), narušování osobního prostoru jaxviň (až vám někdo oblízne obličej, nedivte se), na tělo mířené urážky, fyzické nepohodlí a cílené působení na fobie...tak pak je velká šance, že si hru v Kovárně/Mlýně (dále jen Kovárně) užije.

Naopak Kovárna rozhodně není pro lidi, co sami v sobě nemají věci vyřešné, mají tendence se skládat, když jsou na ně lidi zlí, špatně snášejí tvrdší podmínky, nebo prostě procházejí nějakou složitější fází. Všechno hodně stojí na tom, že se do téhle hry uvrtají jen rozumní jedinci. Hra v Kovárně hodně stojí na vzájemné důvěře, na tom že každý zná své meze, nejde do toho, když se necítí a případně dokáže včas říct Rudé stop. V krajní situaci totiž prostě hrozí, že člověk ublíží nejen sobě, ale třeba i okolí - atmosféra Kovárny totiž hodně stojí na vzájemném nátlaku a tom, že na sebe lidi prostě jsou zlí. A jen málokomu udělá dobře, když zpětně zjistí, že někomu reálně ublížil... Nám se nic takového nestalo, myslím, že organizace si lidi, kteří do toho jdou docela dobře hlídá - ale stejně mi přišlo podstatné to zmínit.

Ale abych zase nikoho zbytečně neděsila - pravda je taková, že žádná z jednotlivých věcí, které se člověku v Kovárně dějí, není zas až tak zlá. Tahle hra není reálná simulace koncentračního tábora ani nic podobného. Vlastně jsem si při většině scén (až do finále posledního dne) říkala, že organizace klidně mohla přitlačit. Jo, člověku občas jedna přiletí, ani neví odkud. Jo, někdy je nutné překonat určité nepohodlí (ležet v noci na studené zemi např.) ale nikdy to netrvá příliš dlouho a nejde to za hranice drobnější nepříjemnosti. Jo, často tě někdo naštve nebo ti hezky od plic řekne něco hnusného. Jo, občas si z tebe někdo udělá podnožku. Jo, stanou se ti věci, co tě fakt vytočí. Ale všechno je to - aspoň z mého úhlu pohledu - velmi v pohodě snesitelné, byly i scény kdy mi ty "zlé" věci přišly skoro až směšné.

Co ale vytváří ty extrémnější zážitky je celkové nevyspání a únava - a když tohle člověk zkombinuje s těmi před chvílí zmíněnými jednotlivostmi, když se to všechno propojí a splácá dohromady...tak se můžou dít věci. Zkrátka když dva dny pořádně nespíte, vnímáte svět trochu jinak.
Zažila jsem si drobnější halucinace, když jsem v noci přes hodinu sama zírala do výhně a klepala se kosou. Zažila jsem si stockholmský syndrom. Zažila jsem si moment, kdy se ve mě něco vyplo a já byla sakra vděčná za oporu organizace, která mi pohotově nabídla panáka a čokoládu (klobouk dolů, servis byl perfektní!). A víte co - tyhle momenty jsem si nakonec možná užívala nejvíc, protože mě něco naučily o mě samotné. V bezpečném prostředí jsem si vyzkoušela, jak mi taky tělo může reagovat na věci a bylo to pro mě poučné.

Kovárna je taky pohádka - jako celé Cave. Ale temná, hororová pohádka. Taková, kterou rozhodně nebudete vyprávět dětem na usnutí. Všechny postavy v Kovárně sice mají šanci na šťastný konec, reálně ho ale dosáhne vážně málokdo. A právě i to skvěle utváří celou atmosféru.

Když se to tedy pokusím shrnout - hra v Kovárně je opravdu hodně svébytná a jen každý člověk sám za sebe si může zvážit, jestli to je larp pro něj, anebo není. Když už ale někomu sedne, sedne na tělo, jako dobře mířená facka. A vy pak budete ještě dlouho chodit okolo, občas si promnete tvář a budete říkat: "Jo, to byl zážitek, na který jen tak nezapomenu."

0
SalomeJolana Chumanová 07.09.2016

Krásně technicky zpracovaný skriptovaný larp s nepřeberným množstvím dějových linek. Pro hráče zvyklé na larpy typu sandbox a svět to může být docela šok a způsobit opravdu těžkou frustraci. Ale pro prvohráče a rodiny s dětmi naprosto dokonalá volba. Nikde jinde jsem neviděla hlídání dětí na larpu, kdy si děti mohly zahrát svůj vlastní příběh. Pro hráčské postavy byly připraveny opravdu silné příběhy, které vyvolávaly skutečné slzy a hodně silné emoce.

CP byla vesměs bezvadně zahraná. Jen byl problém, když někdo vybočil ze svého skriptu, ukázal vlastní iniciativu a myšlení. Některá CP to naprosto vyhodilo z role.

Tenhle larp můžu doporučit těm, kteří chtějí být v hlavní roli příběhu a zároveň se nesnažit si příběh vytvořit sami. Pro mě tohle ale není, prostě mi to sudičiky neuvily :D

Moc děkuji všem, kteří se na tomhle larpu podíleli, hlavně orgům za možnost si zahrát Malinu.

0
KamilKamil Buchtík 03.09.2016

Cave Canem je obrovská hra, která určitě nabízí velké množství různých herníh zážitků. Myslím si, že každá skupina má hru hodně jinou a já osobně jsem 90 % hry strávil ve své skupině Kočovníků. Zpívali jsme, tančili. Sice místy ne moc dobře, ale s o to větším nasazením. A bylo to super.


Cave Canem používá mj. sudby. Knížečky, které (alespoň v mém případě) v podstatě říkaly, kdy a kde měla postava být. V tom, co na místě měl dělat už ale byla velmi mlhavá, aby bylo zachováno tajemství. V podstatě se tedy nejednalo o fateplay, jak by se dalo odhadovat, ale spíše o praktický itinerář téměř všech setkání s CP. Z praktického hlediska mi přijdou sudby skvělé, protože logistika hry pro hráče najednou byla o hodně snazší. Žádné zapomenuté časy a místa, vše pěkně pohromadě napsáno. Zajímavým efektem sudby pak bylo to, že hráč přicházel občas na místo bez jasného cíle nebo představy, proč postava na místo jde a co má čekat. Iniciativa v takovém případě pak přechází na CP, která musí scénu vést, protože jako postava ani jako hráč nemám tušení, co na místě dělám, kdo tu se mnou stojí, a co se po mně chce. Nároky na CP jsou v takovém případě ještě větší než na jiných hrách a když se iniciativy nechopí, budou tam pak všichni jenom stát a trapně na sebe koukat. Na třetím běhu byla CP skvělá a vedla si většinou velmi dobře.

0
OlórinIvo Michal 30.08.2016

Ryan, 3. běh, Kočovníci

Na Cave na první pohled zaujme rozmanitost, díky které mají různé skupiny docela jiný převažující druh zážitku a vyznění hry. Od hrdé Tvrze přes vztahy a rodové zápolení ve Vesnici, mocenské boje v Lese, roztančené Kočovníky s tajemným posláním až k limity prověřujícímu 'sadomasu' v Mlýně a Kovárně. (Popisy skupin jsou založené jen na dojmu, jaký jsem si z nich odnesl já, tak mě neberte za slovo.) V rámci skupin je pak samozřejmě ještě vnitřní variabilita, což spolu s kvalitním předherním dotazníkem umožňuje organizátorům nabídnout hru širokému spektru hráčů.

V našem klanu hra začala trochu rozpačitě (odpadnuvší hráč, ne úplně vyvedený první úkol), ale oklepali jsme se z toho a užívali si hru plnou zpívání, hraní a pátrání a shánění a hraní a zpívání, okořeněnou vnitřním napětím a jednou regulérní bojovou sekvencí. A zmiňoval jsem hrani a zpívání? Atmosféra u kočovníků byla skvělá, přístup organizátorů (nakolik to stíhali) taky. Ještě teď je mi do zpěvu a když si pustím soubor našich kočovnických písní, rázem se ocitnu zpátky v Ardávii. Ostatní hráči očividně mají odlišné, ale podobně silné zážitky ze svých skupin, takže jak vidno těch několik larpů v larpu funguje, a jak již bylo řečeno, střetávání kutur mezi jednotlivými skupinami bylo pěkným kořením už tak dobré hry.

Se skriptováním pomocí sudby jsem dopředu počítal, takže mě nepřekvapilo a nikdy jsem z toho neměl nijak násilný pocit. Sudba občas dávala pomocnou ruku, občas vytvářela časový tlak a samozřejmě taky zajišťovala, aby se dráhy hráčů na herním území pokud možno protínaly, jak měly.

Určitě by na hře šlo ještě ledacos vylepšit, ale  myslím, že takovýto typ larpu na takhle velkém území už prostě musí zákonitě narážet na limity daného formátu a na limity možnosti orgů dostat správně nabriefované CP ve správnou chvíli na správné místo, nehledě na zajišťování běžných věcí pro všechny ostatní hráče a řešení náhodných průšvihů k tomu. Ten nepředstavitelný logistický cirkus jsem zahlédnul jenom koutkem oka a musím před orgy i CP smeknout, že to všechno zvládli, protože to byl vskutku heroický výkon.

8/10, jel bych znovu. Eeeeeej!

0
MrožMaroš Surový 30.08.2016

Mazhar Yilmaz, 3. beh, Tvrz

Môj druhý larp v živote, opäť od skupiny rolling a opäť za mňa dokonalý zážitok. Hra na Tvrzi bola skvelá - snáď každý z nás mal vlastné dejové linky, spoločne sme navyše riešili tie "hlavné" či navlečený v zbroji rubali čokoľvke prišlo do cesty. Tvrz má navyše správnu mieru epičnosti a hrdinstva prekladanú i takými banálnosťami ako pytliactvo či výber daní vo Vesnici. Dokonca i zlý Turek mal sem tam slzu na krajíčku :)

Veľmi mi sadol formát kedy sa striedali scriptované pasáže s voľnými a my mohli sedieť a diskutovať o tom čo kto zažil, či čo ako ďalšie spravíme. Herná plocha pomerne veľká, našťastie všadeprítomné mapy riešili problém orientácie i tím menej orientačne nadaním. Výstupy CP boli skvelé, až na jeden rýchlo vyriešený problém i vždy načas čo je vzhľadom na ich počet a rozlohu hernej plochy úžasné.

Celkový dojem je skvelý - interakcie medzi skupinami boli rovnako dobré ako hra v rámci skupiny, veľmi veľmi ma potešili naprosto skvelo pripravené materiály k mojej postave, dejové zvraty reálne prekvapili. Hru by som určite doporučil a skutočne platí, že v hráčovi hodne zanechá - minimálne ja sa ešte stále sem tam pristihnem ako premýšľam nad Ardáviou a ako by som sa tam rád vrátil.

Cave Canem!

0
ThoranAntonín Žák 29.08.2016

Nikolaj Grebovič, 3.běh, vesnice

Skoro vše podstatné zde již bylo napsáno, takže se jenom pokusím doplnit pár dojmů či vjemů.

1) Hra je více než přátelská k dětem. Je skvělé, že můžete jet na hru s ratolestmi a hru si plně užívat, stejně jako si ji užívají vaše děti.

2) Hra nemá ekonomický model. Tzn. hrajete. Nepočítáte, nenásobíte či dělíte, prostě hrajete. Kdo potřebuje ke hře mrak čísel a výpočtů, aby po půlhodině počítání mohl radostně zvolat "Vítězství", ať jede jinam. 

3) Ve hře se zpívá, tančí, prožívají se při tom velmi silné emoce. A dělají to všichni. I ti, kteří v civilu nikdy a ze zásady nezpívají ani netančí. A dělají to, světe div se, rádi.

4) Asi to nejpodstatnější. Hra ve vás zůstane. Kdo jednou jel do Ardávie, část jeho srdíčka už tam zůstane. Ne, není to na škodu. Ty vzpomínky, alespoň u mne, se objevují, když to nejvíc potřebuji. Byl jsem na prvním a třetím běhu a zážitky byly vždy silné. Orgové ví, co s hrou chtějí dělat, oni hrou žijí. Nelámou ji, neznásilňují. Nechávají ji občas žít vlastním životem a jenom ji lehounce pošťuchují. 

Zkrátka ...Ardávie čeká. Kdesi za lesy, ta kde Král sumec vládne a kde dobro se stává zlem a zlo dobrem ... i když ....

Za mne díky letošnímu třetímu běhu 10/10.

Za rok na viděnou.

 

0
BalúBalú 28.08.2016

Damira, 3. běh, kočovníci

Cave jsem si užila, jak to jen šlo, a ráda ho doporučím dál. Hra naší skupinky (kočovníci) byla ryzí neupravenou pohádkou se vším všudy: zpívali jsem, tancovali, věštili, dělali těžká rozhodnutí, handrkovali se mezi sebou, potýkali se s řádně nepohřbenou minulostí, a pak, aby toho nebylo málo, zase trochu zpívali. A vyprávěli si příběhy.

Moc se mi líbily i děti ve vesnici, rozdílnost herních skupin a kostýmy. A to, že bylo možné operativně řešit problémy, takže když se člověk zasekl, mohl zajít za babou jagou.

Hodně mě překvapily sudby – nenapadlo by mě, že existuje něco jako skriptovaný venkovní larp, ale evidentně jo! Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, jak fungují (třeba, že si nemůžu úplně vybrat, že něco nebudu dělat, protože bych tím pokazila linku dalším pěti lidem), ale pak to bylo fajn. Cépka byla skvělá a z "mezisudbových" interakcí s ostatními hráči vznikla spousta hezkých scén.

Za mě 10/10. Po dohrání jsem vůbec nepřemýšlela, jestli bych jela znovu, rovnou jsem řešila, za jakou bych si chtěla příště případně zahrát skupinu. Těch pár much, co mě potkaly, mi ve srovnání s rozsahem celé akce přijdou zanedbatelné.

P.S. U kočovníků je důležité být ochoten zpívat/tancovat/hrát (jakkoli, hlavně nahlas). Ale pak to opravdu stojí za to, já se teda vyřádila do ochraptění :)

0
TomášTomáš Fechtner 28.08.2016

Jezevec, 3. běh, Les

Cave je opravdu zajímavý larp, kde jsou hráči víceméně rozděleni do 5 skupin. Přičemž každá skupina má dost jinou hru. To mi přijde naprosto úžasné, zvlášť pak interakce mezi těmito skupinami. Já jako mrzutý Jezevec z Lesa jsem sice interagoval hlavně strašením Ovcí z Vesnice, ale i to bylo super :-)

Organizace probíhala vzhledem k obrovitosti akce prakticky bez problému. A hlavně oceňuji snahu orgů problémy řešit. Například první večeře zanechala Les mírně řečeno vyhládlý. Ale po tom, co jsme se ozvali, bylo jídla tolik, že jsme se museli hecovat to všechno sníst. Rozloha byla za mě zcela v pohodě, i nejvzdálenější lokace byly dostupné do 20 minut a zároveň bylo dost prostoru mezi důležitými místy, abychom na sebe nenaráželi, když jsme nechtěli. CPka byla výborná a skoro všude včas a v plné síle, za což jim patří můj obdiv. Ještě jednou bych chtěl moc poděkovat Elišce za to jak zvládala zároveň hrát Křik a zároveň se o nás v lese všechny starat.

Příběh se mi moc líbil, měl jsem jednu linku "dovnitř" a jednu "ven". Navíc Les řeší ještě i "družinové" úkoly a pak má důležité rituály, takže jsem se rozhodně nenudil a občasné pauzy byly spíše vítané jako odpočinek nebo příležitost k atmosférickým činnostem. Zažil jsem několik skvělých scén a závěrečný rituál se povedl na výbornou. Úroveň skriptování mi přišla v pořádku. U nás v Lese to navíc probíhalo díky danému sociálnímu zřízení a rituálům tak nějak přirozeněji. Prostě Stromovíly zavelely a tak se šlo :-) 

Celkově jsem si larp užil na 9/10. Díky všem a těším se, až se zas s vámi na nějakém dalším LARPu potkám.

0
PatrikPatrik Krupička 24.08.2016

Cave je směsicí všech pohádek, které znáte i neznáte a které existují i neexistují. Díky pestrosti skupin (kde každá hraje vlastně trochu jinou hru a střety těchto světů jsou neskutečně zajímavé) lze navíc na hru jezdit pořád dokola, takže kdyby náhodou se naskytla příležitost, jeďte. Já si užil pohádek hned několik - Kráskou a zvířetem počínaje, Drákulou konče a bylo to príma! :-)

8/10

0
FjertilFrantišek Špoutil 22.08.2016

Dimitrij Radič, 3. běh (vesnice)

Tak a mám za sebou svůj první poziční orientační larp s lidovými písněmi a tanci.

Ne vážně, abych se naladil, začal jsem si už začátkem týdne pořád dokola Čechomory... a zatím jsem se s nimi ještě nerozloučil.

Když o tom přemítám, musím říct, že larp jsem si užil. Tolik dojemných scén, kdy jsem měl kroupu na krajíčku, pokud rovnou neskanula, nepamatuji (ale mohlo jich být více - rychtářův Jelena kvest vyplynul téměř do ztracena). Vesnice fungovala dle mého soudu věrně, procházející kovářští a mlynářští učňové děsili, panstvo bylo povýšené i blahosklonné zároveň, počasí vyšlo a i to jídlo bylo fajn (a když ne, prozřetelně jsem si přivlekl zásoby). Jo a CP krásně hrála, nejen hráči. A to jedůležitější: sednul jsem si s hráčkami toho babince u Radičů. Díky všechny.

A chválím i program pro dětska odrostlých larperů, ač jsem ho sám nevyužil.

Tím se dostávám k negativům větším i menším (alespoň ze svého pohledu):

- je to monstrakce - jiný by z toho udělal hry minimálně 4, ne-li 5: Vesnice je jiná než Les je jiný než Tvrz je jiná než Kovárna s Mlýnem jsou jiné od Kočovníků. V tom se musí někde něco pokazit: občas nedojde CP, občas nesedí časy sudeb

- není to konfliktní hra, takže na skutečnou interakci hráčů Lesa s hráči Vesnice tam dojde jen málo a vesměs to jsou CP

- hra je skriptovaná - za mne to bylo tak na hraně, aby mne to ještě bavilo, ale občas jsem si říkal, jestli mám zapotřebí jet orientační časovku lesem s na mapě špatně vyznačenou lokalitou, zvláště, když si člověk nezvládl herní území projít před hrou. Občas také působilo divně, když se Vesnice v jeden okamžik vyprázdnila, jelikož 3/4 osazenstva něco čekalo, popř. jsem musel rychtářovat a zároveň být někde. Nějaké mírné rozhození třeba po 15-20 minutách by působilo věrohodněji.

- jak jsem zjistil, některé postavy toho mají více než jiné a hráči měli spíše tendenci ty navíc "odsudičkovat"

- občas bylo i těžké řešit nějaký problém, se kterým scénář nepočítal, ale vyplynul (za mne černé mince a i to by se dalo...) a to pak s těmi sudbami také pěkně zaskřípalo

- asi bylo málo zdůrazněno, že to nenní hra o řešení - ono stejně nakonec ukázalo, že všechna ta řešení přišla tak nějak sama, ale hra o dilematech - tedy jak se v daný okamžik rozhodnout. Komu to nedošlo, ten se bavil o dost méně.

- a ještě důležité: tato hra NEMÁ provázaný a propracovaný ekonomický model, ani jednotnou podobu platidel a proto se o to raději ani nepokoušejte (viz zajímavé dopady výběru daní a překvapení na straně Tvrze i Vesnice)

A toto vše je důvod, proč za mne nakonec "jen" slušných 8/10. Bavil jsem se a nelituji, ale jiné hry od vás jsem si užil přeci jen více.

Události

Larpy autorů