Příběhy hříchu

6 hráčů, 0 mužů, 6 žen, 0 obojetných

4 hodin , 0 dnů , 2014

Autor fotografií : Karel Křemel

Šest žen, šest příběhů. Každý je jiný, ale přesto je něco spojuje. Zrada, nenávist, smutek, odpuštění. Vyprávějte tyto příběhy s námi.

Příběhy hříchu je larp pro šest žen. Odehrává se prostřednictvím skriptovaných scén (tzv. československý jeep), hráčky se ale na příběhu podílejí v tom, jak jej vypráví a interpretují. Larp je převážně imerzní a využívá odlišných dramatických prostředků. Je vhodný pro starší hráčky, kterým nevadí těžká témata.

8.8

34 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

0
MíšaMichaela Hrabáková 13.11.2016

Hrála jsem v rámci Larp Pride 2016 - Deborah

Můj nejsilnější zážitek z larpového festivalu.
Obsah hry jako takový spoilovat nebudu. Workshopy mě bavily, autorky s námi pracovaly a pomohly nám nastavit společný rámec toho, jak hrotit konflikty na různých úrovních intenzity a jak odehrávat emoce a vnitřní věci i neverbálním způsobem.
Obojí jsme pak ve hře užily požehnaně. (pro mě měl mavíc "hrotící workshop" celkem zajimavý přesah i mimo hru, protože prostě konfliktům moc čelit neumím a možná teď díky Lucce budu umět lépe hejtovat zlé lidi! :) )
Samotná hra byla pro mě hodně na pomezí larpu a imerzního divadla, je pojatá takovým jakoby scénografickým způsobrm. Je to nejskriptovanější hra jakou jsem v životě hrála, zpočátku jsem měla dost obavy jestli mě to bude bavit. Opak byl pravdou, byl tam prostor pro širokou škálu interpretací a odehrávání těch příběhů a můj prožitek ze hry byl nakonec hodně intenzivní. Postava Debry a její hlavní motiv mi dost sedly do mého tehdejšího rozpoložení. Spolu s hudebními intermezzy (mé emoční slabé místo! ) to pak ve mně postupně spustilo hrozně silné emoce, slzičky a pocit "Tohle bylo pro mě hrozně důležité si vnitřně prožít!"
Poherní čokoláda pak byla zásadní nutnost !

0
DanielaDaniela Procházková 18.04.2016

Nechala jsem si hrozně dlouhou dobu na rozmyšlenou, co se sem dá napsat, spíš to asi nepomohlo a tak se s tím poperu.
Těžké téma, které tou hrou prolíná je zajímavé a útočilo u mě docela trefně na komoru. Moje postava mi vyhovovala naprosto dokonale a byla taková, jakou já bych vždycky chtěla být. Takže velice děkuji za opravdu silný zážitek nejen Lucce a Terce, ale i svým skvělým spoluhráčkám. Na nic lepšího jesem ani po té dlouhé době nepřišla... Ale poděkovat je potřeba.

0
ManikMichal Havelka 26.03.2016

Můj pvní cross-gender, následující text tedy z ryze mužského (osobního?) pohledu:

Hru neumím hodnotit jako klasický larpový zážitek, protože cílí na úplně jiná očekávání (a pohlaví, samozřejmě). Hra není dramatická, nečekejte žádné expresivní výstupy, rvačky, řev, pláč - čekejte přesný naopak. Hra je klidná, intimní, introspektivní. Je to styl a způsob hry, na který určitě nejsem navyknutý a tudíž by se dal vyhodnotit i jako nezajímavý (na scéně se něco děje, příběh se nějak odvíjí, je poměrně klasický, poměrně střihaný a jako hráči jsme hodně marní v rozehrávání scén).

Nicméně, podíváme-li se na zkušenost z pohledu modelu zážitkové pedagogiky (úvod, hra, reflexe) hra nabízí úplně jiný diskurs, kterak jsem schopen ji vnímat. Vypíchl bych dva momenty:

1. Workshop na téma rozdíly mezi mužem a ženou. Začínáme na (pro mne) marném "budeme tu střílet stereotypy ze seriálů TV Nova", končíme o dvě hodiny později s pocitem "nechci žít dál na tomto světě" a "existují typy žen, které nechci nikdy, nikdy potkat". Bylo to zajímavé, nepříjemné a dozvuky od přítelkyně se slovy "Ano, takové ženy opravdu existují a nejsou výjimečné" mne zabíjejí.

2. Reflexe na chytré téma, proč je hra stavěná právě takto (niterná, nevýrazná) a diskuse o technice dušení emocí. Byť Terka nemá ráda slovo design, zrovna tady si myslím, že sedne jak zadek na hrnec - hra má nějaký záměr, který není na první pohled viditelný a s ním velmi kvalitně pracuje.

Následuje vysvětlení, proč je pro ženy tak silná, nějak ji odehrají a silně si ji prožijí (a po hře se třeba i rozpláčou, disclaimer: Tato hra není brečící osmička). A proč je pro muže tak vlažná, v čem jsou naše rozdíly zranitelnosti, co je dané kulturou a proč se věci (slovem věci myslím téma hry, které nemohu vyspoilovat) měly tak, jak se měly.

Závěr: Ano, hra nebyla pecka. Z mého pohledu je "herní" zážitek na spodní hranici průměru (nutno započítat, že jsem hodně vy/prohraný). Z druhé strany celková zkušenost byla pěkně obohacující a být trochu více strukturovanější, je to jeden z nejzajímavějších komorních zážitků letošního roku.

(jako muž nehodnotím číselně)

0
ČikiPetr Kuběnský 20.03.2016

Zúčastnil jsem se třetího (brněnského) crossgender běhu za sestru Bethany.

Předherní povídání o tom, jaký je to být ženská, vlastně fajn, ale vzhledem k délce by to bylo výrazně lepší u piva, než v deset ráno ve studeným sklepě. Tím neříkám, že by to tam být nemělo, jen to prostě bylo hodně dlouhý. Celkově pětihodinový workshop předal, co měl, ale nejsem si jistej, jestli byly jednotlivé části opravdu všechny nutný v tý délce.

Pozoruhodný je cvičení v tom, jak být na sebe zlej. V danou chvíli jsem si myslel, že hra bude pak jen samoúčelný nadávání jinejm lidem, aby "to jako bylo silný". A ono ne, což je skvělý. Tenhle workshop opravdu splnil svoji úlohu a měl reálnej výstup ve hře, která je jinak velmi příběhová, netriviálně koncepčně strukturovaná a rozhodně nehraje jen na primární ždímání emocí skrze to, že je na mě někdo ošklivej. Za zmínku určitě stojí práce s prostorem, resp. s rozvržením scény, kde místo, na němž zrovna jsem, určuje, zda zrovna tvořím dějovou dominantu nebo jeho okraj.

Pokud jde o crossgender, bylo vidět, že holky už dva běhy pro chlapy uvedly a snadno pochopily, že pro muže to zkrátka nebude mít stejnej impakt jako na ženy (což mi přineslo mj. zajímavou úvahu nad tím, že opravdu existuje něco jako "mužská" a "ženská" témata) a na začátku bylo jasně řečeno, že pokud nebudeme mít na konci slzy na krajíčku, je to očekávanej výstup. Což je rozumnej přístup, jak bořit (možná) nereálná očekávání hráčů. Hraní samotné mělo daleko k uvěřitelnosti a civilnosti (ve smyslu "být přirozený v roli"), protože chlap se většinou lusknutím prstu nezačne cítit v roli ženy přirozeně - alespoň pokud to nemá natrénováno, tak zaručeně ne.  Ale přesto je strašně zajímavý si to zkusit - pokusit se myslet jako žena, přijmout její reakce, odhadovat motivace a pocity. To je něco, co vám žádná jiná hra na současné tuzemské scéně nedá.

Závěrem chci ještě zmínit, že i když o odehraných larpech po hře většinou uvažuju spíš v kategoriích jako uspořádání vyprávění nebo použití mechanik, po třetí Lucčině hře mám neodbytný dojem, že zkrátka umí napsat strašně lidskou a věrohodnou postavu a zasadit ji do příběhu, který je podobně lidský a uvěřitelný. Což je asi dovednost, na kterou člověk musí mít talent a velkou míru vrozené empatie, a velmi špatně se to učí...

0
LemmingMichal Kára 16.08.2015

Druhý cross-gender běh, Catherine.

Předně musím vyzdvihnout předherní workshop "Co mi říkala maminka aneb jak vypadá ženský svět", který by podle mne měl být součástí základního vzdělání všech mužů :) Celkově byly workshopy poměrně dlouhé, ale až tak to nevadilo, jen snad chvíle, kdy jsme jednotlivě probírali s organizátorkami role - to se ostatní trochu nudili.

Postava mi perfektně sedla, holky mi vybraly opravdu dobře. Díky reálným rodičovským zkušenostem jsem měl ke své postavě docela blízko, takže mi nedělal problém se do její situace vcítit. I nějaké ty emoce se dostavily, v dobré míře tak, aby si je člověk prožil, ale moc ho nerozhodily.

Nejvíc se mi líbila dusná amosféra, která byla hmatatelná, ačkoli jsme na sebe nějak extra zlé nebyly. Ale co bylo to stačilo. Na téhle hře se občas hraje i tak, že sedíte u stolu, nic neděláte a jen koukáte před sebe a přemýšlíte.

Šel jsem na hru s tím, že dostanu nevšední LARPový zážitek v roli kterou si v reálném životě rozhodně nezahraji a to jsem přesně dostal. K tomu padnoucí postava, pěkný herní prožitek a správně dávkované emoce - ideální situace :) Domluvili jsme se s autorkami, že hře nebudeme klikat hvězdičky, protože přeci jen z mužského pohledu je ta hra jiná než z ženského. Takže to dělat nebudu, ale kdybych je dával, tak bych dal 9 z 10.

0
DavidDavid František Wagner 15.08.2015

Hrál jsem v rámci Live Actio Pride 2015 crossgender běh, Elizabeth.

Jako kdyby dobrý. Hra je pěkně nascénovaná a když už se hraje, příjemně plyne - pro muže možná je práce se dvěma metarolema ("Hraju Marii která hraje Janu abych mohl za chvíli lépe hrát Elizabeth") už zbytečně robustní přípravou. Poměr workshop - hra pak už byl na mě už trochu moc ve prospěch workshopu, obzvlášť u scénované hry u které pád do úplné marnosti snad zase tak nehrozí.

Příběh nepostrádá pár point a překvapivé změny tempa, párkrát si sice možná řeknete "ale tak to bylo jasný...", ale rozhodně každá scéna přináší nový a zajímavý rámec. Překvapilo mě, jak hrozně hodný byl náš běh: měl jsem dost minimální pocit nátlaku nebo nějakého mačkání emocí. Nevadilo mi to (jakože vůbec ne), ale v porovnání se všemi hrůznými příběhy žen a vlastně i mužů mě to překvapilo a chvíli jsem přemýšlel o vlastní nedostatečnosti.
A pak jsme to rozebrali a musím přiznat jednu věc, kterou jsem před hrou neměl nijak rozhodnutou.
Ano, ženské a mužské prožívání celkem slušného počtu témat českými hráči je úplně, úplně jiný. Neprojevovalo se to vnějškově: panáčků jsme vystříhali miliony, multitasking nějak probíhal (zmatenost scén vadila tak různě, mě to vyhovovalo dost), urážení se mělo snad také nějaké ty kvality (byt jsem čekal větší nářezy, sám jsem ale minimálně v jedné scéně naložil výrazně méně než jsem mohl) a všechno vůbec tak hezky plynulo. Hra fungovala dost dobře a jsem moc rád, že jsem jí den dal. Jenom se mě nijak nedotkla. Možná to bylo tím, že jsem měl část témat už vyřešených (vztah k Bohu za existence utrpení na světě), možná to bylo tím, že nějaká témata naplno jako muž nikdy nevstřebám (sexuální agrese) nebo tím, že mě ještě čekají (rodičovství). 

Celkově ale fakt dobrá hra, kterou chcete určitě hrát i jako muži. Právě to neprotnutí se s tématem a jistá odtažitost ("bylo to jako přes sklo") je sama o sobě tak dobrá zkušenost, že je fakt dobrý to zkusit (pokud tedy do toho skutečně chcete jít a překonat nějakou tu inherentní směšnost).

 

0
GavrocheJan Winkelhöfer 14.07.2015

Lhostejnost je ochromení duše, předčasná smrt. - A. P. Čechov

Hráno v srpnu 2014, crossgenderový běh. Role: Mary #notFrancesca

Zcela bez debaty nejzvláštnější larpový zážitek ever. "Ženský workshop" se mi asi nedařilo úplně správně pojmout, takže jsem se ve své ženské metaroli převaloval jak zmuchlané prostěradlo na vlnách rozbouřeného moře, dokud jsem nedostal skutečnou roli, která plnila důležitou úlohu i tím, že mi nastavila podstatné mantinely uvažování a vnějšího projevu.

Příběh byl sice silný a poutavý, to ano, ale po většinu hry jsem nechápal, kde se ta pověst megazlého krutopřísného larpu bere. A pak přišla pointa, v níž jsme dostali okusit tak mrazivou dávku bezmoci, že prakticky všechny odehrané scény mrknutím oka změnily význam a na mě najednou padlo to, co se při běžném dámském běhu pravděpodobně buduje postupně. A fungovalo to.

Celkově tedy vskutku megazlý a krutopřísný zážitek, který ve mně dlouhodobě zanechal myšlenku vetknutou do úvodního citátu tohoto komentáře. Výrazně obohacující dílo, které si asi o něco více přeci jen vychutnají dámy, ale i crossgender běh má smysl, pokud se zúčastnění pánové nenechají strhnout k frašce. To by totiž bylo hodně debilní a obrovská škoda.

P.S.: Hra počítá se schopností hráček řešit a sledovat více věcí najednou. Nám hráčům to nešlo. Jakože vůbec. Buďto se vystřihuje, skládá, nebo povídá. Tak.

P.P.S.: Fakt jsem hodně zvědavý, jak by vyšel běh "Sestra Bethany hrána ženou vs. pět chlapů".

0
VendettaVendi Vendelín 25.11.2014

Hrála jsem na LV (2014). Jako dost dobrý. Technicky dobře zvládnutý (až na tu brutální sklepní kosu), super workshopy, které naladí. Možná by mohly jít ale ještě o kus dál... Hra hutná, náročná pro hráče (fakt to není žádnej med) a příjemně plynoucí. Závěr: super. Krásně vyřešená smyčka, epilog, vystupování z rolí... Možná bych "setřesení" rolí pojala ještě hloub...Mno a poherní reflexe, která měla náplň a snad i přesah do života. Moc se mi to líbilo.

0
MarťaMarťa Drabinová 24.11.2014

Tahle hra mě opravdu dostala. Dostalo mě opravdu silné a těžké téma, které asi budu ještě chvíli vydýchávat. Dostala  mě atmosféra hry, jednoduché a zároveň efektní kostýmy a rekvizity. Na našem běhu byla tíživá atmosféra ještě umocněna mrazivým cihlovým sklepem, kde jsme hrály. Dostalo mě celkové zpracování hry, na kterém byly poznat hodiny a hodiny a hodiny práce. Jednotlivé scény měly ideální délku, tempo, množství náplně. Co bych ale ráda vyzdvihla, jsou předherní workshopy. Lucka s Terkou nás opravdu naučily, jak hrát jejich larp. A podle toho pak vypadala samotná hra.

Ač jsem měla ze sebe Anastasii vyklepat a poslat ji pryč, hned tak na ni nezapomenu.

0
ŠárkaŠárka Ziková 04.08.2014

Nanejvýš obtížné téma zpracované s obdivuhodnou empatií a poctivostí. Výborný úvodní workshop, který tu nálož emocí sice nezmírní, ale cvičení jsou skvělá (protože těžká :-) ).  Atmosféra podpořená adekvátně zvolenou hudbou a jednoduchými kostýmy. Jednotlivé obrazy mají výborné tempo a jsou jasně ukončené, larp spěje kupředu, nerozplizává se. :-) Všechny ty děsivé informace vám dobíhají až při závěrečné reflexi a ještě dlouho poté. Parcuje se s jednoduchými rekvizitami, které mají ale velmi silný emoční náboj. Do detailu promyšlené. Larp s uměleckými ambicemi.