Jane Austen LARP: Ball of White

30 hráčů, 10 mužů, 10 žen, 10 obojetných

8 hodin , 0 dnů , 2015

Web: http://jane-austen-larp.blogspot.cz

Anglie, rok 1815. Napoleon před několika měsíci poražen u Waterloo, britskému impériu vládne místo svého nemocného otce princ Jiří IV., profesor Smith právě publikoval první geologickou mapu Spojeného království a William O'Brian zakládá novou odnož metodistické církve.

Všechny tyto velké události si dovolme nechat stranou. My totiž nechceme hrát ani historickou bitvu, ani mezinárodní konferenci, ani náboženské drama. My chceme hrát ples.

Pokud jste někdy viděli nebo četli romány Jane Austenové, pravděpodobně budete hned v obraze, jak takový ples za začátku předminulého století vypadá. Pokud ne, přečtěte si Emmu nebo se alespoň podívejte na Pýchu a Předsudek.

Dýchne na vás atmosféra doby, kdy muži ještě byli gentlemani a ženy ještě byly dámy. Doby, kdy slovo platilo, obchod kvetl a při výběru životních partnerů měli rozhodující slovo rodiče, aniž by to komukoli přišlo nějak zvláštní.

4.8

8 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

0
LischaiPavel Gotthard 11.06.2015

Náš (první) běh BoW byl organizačně spíš nezvládnutý, jak co se týče přípravy postav (hráči si je psali sami s tím, že je organizátoři nějak propojí, a to se stalo spíš okrajově), tak nějaké celkové koncepce hry (bil se v ní freeform a gamistický larp, pokud jste fandové termínů). Na druhou stranu bylo ale super hrát v prostředí empírového dne, mezi desítkami okostýmovaných nehráčů, což ten zážitek vylepšilo. Organizátoři se při reflexi tvářili, že si jsou nedostatků vědomi a příště zvolí lepší přístup, pravděpodobně s předpřipravenými postavami, takže (upřímně) věřím tomu, že druhý ročník bude mnohem lepší.

0
GavrocheJan Winkelhöfer 29.05.2015

Hodnotit Ball of White je zatraceně těžké. Přináší totiž na jedné straně výjimečný a krásný zážitek (nádherné prostředí, skvělé kostýmy, skvělá, i když pro tuto hru možná až příliš dramatická zápletka), na straně druhé ovšem množství organizačních přehmatů (postavy a informace na poslední chvíli, nejasnosti kdy se hraje a kdy ne, nedostatek prostoru pro metaherní domlouvání - a to jsme jako rodina, která měla prakticky jen ty vztahy, které si domluvila, potřebovali skutečně hodně), které sice hru vposledku nerozbily, ale občas dokázaly leccos znepříjemnit. Hodně tedy záleží na hráči, nakolik je ochoten překousnout nejasné předěly mezi kapitolami a výrazný nedostatek herních vztahů, informací a mechanik. Za sebe říkám, že se přehlížení všech možných nedostatků bohatě vyplatilo; hra mě i přes rozpačitý začátek štědře odměnila.

Sice jsem nakonec měl jen jednu linku, která vedla mimo naši rodinnou trojici, ale díky naprosto fantastickým spoluhráčům (a protihráčům, nutno poznamenat) se z ní vyvinul pěkný zážitek, který v se mnoha ohledech patrně vymykal záměru autorů (hrál se mnohem více Shakespeare než Austenka), což ovšem v organické krasojízdě třetího dějství nešlo příliš ovlivnit. Věcí, které nešlo ovlivnit bylo ostatně více - mnohem víc než by člověk čekal u hry, která původně deklarovala "bude to takové, jaké si to uděláte, hrajte si co chcete" - a v některých situacích to nebylo snadné přijmout a zpracovat (třeba když jsem nashromáždil závažné důkazy proti úhlavnímu nepříteli a "patřičné autority" je vyhodnotily jako záminku k jeho povýšení - jsi za debila a neuděláš nic, protože nevíš jak se to tehdy dělalo!).

Osobně doufám, že orgové neztratí zápal a chuť, protože hra má obrovský potenciál, který se po vychytání nedostatků jen umocní. Díky jim, díky té nejlepší rodině, díky překrásné Olomouci, díky ze všech nejskvostnější Julii.

S plným vědomím, že veškeré pokusy o nějakou objektivitu zůstaly daleko v sedmnáctém (sic!) století, dávám 9/10

0
CiriTereza Staňková 28.05.2015

Ball of White je těžké hodnotit. Byl to intenzivní a ve výsledku tedy i hodně dobrý zážitek. Čekala jsem lehkou konverzační a naivně romantickou hru, překvapilo mě, jak těžce psychologická a hluboká témata se tam vloudila. Nevím, z jakého konce uchopit pokus o alespoň trochu objektivity v hodnocení tohoto experimentu. Bylo to totiž hodně o tom, jak jste si larp udělali, jak jste si napsali postavu a domluvili vztahy s jinými hráči, tudíž byla spokojenost hráčů asi dost rozkolísaná.
Moc se mi líbilo zasazení larpu do civilní události empírového dne - kolem nás piknikovali, procházeli se a tančili normální nelarpoví lidé, byli ale okostýmovaní, nijak nerušili atmosféru a byli tedy skvělými kulisami. Těžko byste jinak vytvořili dojem obrovského plesu ve 30 hráčích. A dobové tance byly prostě skvělé. I nápad s psaním larpu dohromady s hráči mi přišel celkem zajímavý. Problém vidím v tom, že organizátoři neměli moc času příběhy potom výrazněji pospojovat a dotvořit. Asi by hodně pomohla i jasnější komunikace ohledně toho, co máme čekat.
Problematické byly začátky scén. Často nebylo jasné, jestli se hraje nebo je čas na neherní domluvu. Jedni hráli a druzí jim do toho pokládali technické dotazy. Je to drobnost, která by asi udělala hodně, kdyby fungovala. Ohromě bych ocenila předherní seznamovací workshop, případně by skvěle sedl workshop dobových zvyklostí. Asi by mi dost zjednodušilo život, kdyby nám někdo vysvětlil, jak formálně probíhá nějaké představování, kdo komu podává případně líbá ruku apod.
Jmenovala jsem možná víc negativ, ale abych to uvedla na pravou míru - jsou to spíš drobnosti, ve skutečnosti larp výrazně předčil má očekávání. Díky skvělým spoluhráčům, kteří dali mému příběhu místy až děsivou realističnost a plastičnost. A díky organizátorům, že nám na to připravili prostor - propojení s piknikem, skutečným představením (že bylo příšerné, larpu nijak neuškodilo :) a krásným bálem bylo moc dobré.