Výstup na Ouranos
5 hráčů, 3 mužů, 2 žen, 0 obojetných
4 hodin , 0 dnů , 2013
Autoři: Godric Martin Hanzl, Čmelda Lenka Schormová, Roslav Jaroslav Voves, Kop Jakub Hampl
Skupiny: —
V tomto larpu budete hrát duši, která se dostává do různých situací a setkává se tam s jinými dušemi. Taková duše je určitá esence člověka, která nenese nezbytně nutně jeho intelekt nebo jeho celkovou osobnost, ale ztělesňuje určité zaměření, určité klíčové vlastnosti, určitý éthos a určitou platónskou formu, kterou člověk naplňuje.
Zbytek toho, co dělá člověka, získá duše až po vtělení. Duše je z povahy nesmrtelná, ale těla jsou smrtelná, a tak se duše může vtělit i do různých těl. Různé životy duši mění a utvářejí, ale duše si nezbytně nenese konkrétní znalost jednotlivých životů – i když vhodné věci můžou způsobit pocit rozpomenutí se a silného deja vu.
V současnosti je hra uváděna v rámci hrajularpy.cz
49 celkem
Vaše hodnocení je: 0
Pro hodnocení se musíte přihlásit.
Larpy autorů
- Alfatest (2006)
- Betatest (2007)
- Soumrak (2009)
- Pavučina snů: Soumrak bohů (2016)
- Asterion 6: Poslední rozcestí (2010)
- Asterion 5: Otázka přesvědčení (2009)
- Asterion 4: Čas legend (2008)
- Pavučina snů: Zvony pekla (2015)
- Pharos Desperatus - Maják Beznaděje II. (2006)
- Verdikt (2009)
- Pharos Desperatus - Maják Beznaděje I. (2005)
- Byznys a Baroko (2015)
- Večeře (2012)
- Vila (2018)
- Vražda v sídle Lancasterů (2011)
- Plukovníkův odkaz (2012)
- Dovolená snů (2013)
- Mindbox (2010)
- 7. generace (2014)
- Proklatě dobré kuře (2012)
- Pavučina snů: Klíč k jaru (2013)
- Pavučina snů: Sny o svobodě (2014)
- Kdyby (2015)
- Výstup na Ouranos (2013)
- Čí sny sníš (2016)
- Go To Gate 6 (2015)
- Spící les [2015] - Jménem trůnu a chrámu (2015)
- Spící les [2014] - V tom roce pitomém (2014)
Tak trochu Aronovského Fontána psaná jako larp. Příjemně to odsýpá, myšlenky v dialozích jsou občas taky vcelku podnětné. Výhradu mám pouze dvojí: 1) Deskriptivní konec, resp. facilitace - to je ostatně problém spousty obsahových larpů. Tuzemští tvůrci prostě žijí v dojmu, že ke správnému "uzavření" hry patří vyložit karty na stůl a tak nějak si říct, o čem to vlastně bylo. 2) Mechaniky s kamínky se mi zdají jaksi nadbytečné a nepříliš funkční (tzn. málo používané, a tím pádem málo přispívající k celkovému vyznění). Samozřejmě, dalo by se argumentovat, že je to neochotou hráčů je používat, nicméně přijde mi pořád tak nějak přirozenější neptat se organizátora, jestli je nějaký fakt ve fikčním světě platný, ale platnost mu zaručit tím, že ho přinesu do hry v rámci své výpovědi, nenaznačují-li herní materiály něco jiného. Samotné "vzpomínání" na přechozí životy je pomocí kamínků lákavé a může fungovat docela dobře, ale vyžaduje to dobrou paměť a velkou pohotovost v užití, což není v rámci tak krátkých sekvencí děje snadné. V ostatních ohledech je schéma Výstupu na Ouranos funkční, v dílčích prvcích inovativní a příběh je dobře napsaný. Výhodou je, že jde od začátku docela dobře naskočit do děje a začít hrát. Komorní spokojenost!
Ohromný potenciál, zajímavé nápady a cool filosfické téma. Na druhou stranu i velké očekávání tím utvořené, které pak na výsledném zážitku zanechalo své stopy.
Bohužel musím říct, že ten potenciál mi přišel zcela nevyužitý. Nepřidá tomu ani chaos v různých postavách během jednotlivých scén. Nejvíc mi na tom všem ale vadila rozvleklost předherní přípravy i hry a pauzy mezi scénami, které mnohé sváděly k vyplňování obsahem se hrou zcela nesouvisejícím.
Celá věc se tak zbytečně protáhla a myslím, že díky takové nespojitosti potom došlo (alespoň v našem běhu) k tomu, že na ta zajímavá témata vlastně ani moc nepřišla řeč. A to je ohromná škoda.
Na druhou stranu tam pořád cítím velký potenciál a mrzí mě, že v našem běhu nevyšel. Alespoň z mého pohledu. Vlastně bych to asi rád zkusil znovu, jinak.
Pět období, pět situací, pět lidí. Jedna duše, která jim vdechuje život. Sama o sobě nemá smysl, ne. Smysl má její cesta, její výstup na Ouranos. Její touha po životě. To je to, o co zde jde. O chuti duše žít... a o touze mít smysl své existence.
Výstup na Ouranos není ezoterický ani spiritualistický. Je zde pět skutečných scén, pět postav v pěti situacích. Realita není nikde ohnuta, vše je naprosto realistické. A stejně tak duchovno, smysl celého vyprávění, je naprosto reálné, odkryté ve svém pravém významu. Ve významu, který mu sami vtělíte.
Máte rádi Stalkera od Tarkovského? Žít od Kurosawi? Dzień świru od Koterského, Sedmou pečeť od Bergmana či Ghost in the Shell? Výstup na Ouranos posouvá pointu ještě dál než tyto příběhy. Už nejde o to žít, mít smysl života, prožít ho smysluplně. Ne, tady jde o celou duši, nesmrtelnou a vznešenou, která se potuluje světem, nekonečným časem a hledá svůj život. Dlouho. Nejistě. S chutí a touhou. Výstup na Ouranos je zkouškou vašich schopností, projít cestu života, několikrát, vždy jinak, ustát ji a stát se skutečným člověkem.
Příjemná hra na strávení fajn odpoledne. Mechanika s kamínky je funkční, ačkoliv mám pocit, že jsme ji pochopili až po půlce hry, minimálně já tedy ano.
Na hře se mi sice líbilo střídání prostředí a postav se zachováním ladění těch postav, ale tím, že ty scény spolu z mého pohledu neměli nic moc společného, měl jsem pocit, že jsem si zahrál pět malých larpů, které spolu moc nesouviseli.
Navíc poslední scéna z budoucnosti byla poněkud zmatená, ale může to být skupinou lidí, která ses sešla. :-)
Hra si ma získala striedaním atraktívnych prostredí a elegantnou, dobre vyťaženou mechanikou s kamienkami.
7/10
Náš běh na HZNM kvůli zvýšené únavě bohužel nevyšel na 100%. Síla hry hodně leží na hráčích a jejich pojmutí tématu a my jeli na můj vkus příliš po povrchu. Subjektivně slušných 7/10, ale může mít na víc.
Líbily se mi předherní aktivity, které mě dokázaly dobře naladit na hru, což není jednoduchá věc. Mechanika kamínků, které pomáhaly dát spotlight postavě, byla taky super a hlavně oceňuji, že kamínky byly pojaté komplexně a dávaly ve hře smysl. Ač jsem z jednotlivých scén nebyla nijak odvařená nebo rozebraná, tím největším kladem na této hře je pro mě právě komplexnost, kdy všechno má své místo, čímž si mě larp hodně získal a právě díky této věci dávám vysoké hodnocení.
Snad bych jen preferovala jmenovky pro postavy v jednotlivých scénách, aby nedocházelo k přeřekům.