Tunguska

Bylo to najednou na severním obzoru ... jako by se nebe rozestoupilo a obloha všude hned nad úrovní lesů se ocitla v plamenech. A v tom jsme uviděli oslňující záblesk a chvíli poté přišel ohromující výbuch. Znělo to jako by z nebe padaly kameny nebo taky jako střelba. Země se třásla.

"Ty stromy jsou tam jako ukazatele, vždy jsou položeny směrem od výbuchu, budete vědět kudy jít" prohlásil jeden z místních. "Zato na místě samém ty stromy nepopadaly. Jen tam stojí. Černé a bez větví. Je to les smrti."

Tunguska je zimní larp, žánrově zařaditelný mezi drama, horor a detektivku. Odehrává se v Sibiřské divočině, daleko od civilizace v zmrzlé a tmavé krajině, kam před mnoha lety dopadl ničivý meteorit, který svým dopadem celou oblast poznamenal. Hráči jsou rozdělení do několika skupin s různými cíly, přístupy a vztahy k místu a k ostatním lidem. Společným prvkem je však často odhalování záhad spojených s dopadem Tunguského meteoritu a jiných tajuplných jevů.

Silnými aspekty hry jsou průzkum neznámé krajiny, poznávání záhadných lidí a věcí, detektivní pátrání, střety kultur a nadpřirozené jevy.  Hra je fyzicky náročnější a obsahuje i prvky survivalu včetně pochodů sněžnou krajinou i mimo cesty. Některé skupiny mají zázemí v budovách, některé tráví svoje noci ve stanech či pod širákem. Každý hráč si však při přihlašování může určit hranici komfortu, která nebude ze strany organizace překročena. 

7.6

30 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

0
SunnyLenka Daňková 23.04.2019

Misissipi von Kleist, 3. běh, skupina rodina

Na Tungusce jsem byla šťastná. Naše creepy rodinka mě opravdu bavila a byla skvěle složená. Tajemné scénky, luštění, vyzvídání, holčičí slepičení, teplíčko, divnověci, strach, gramofonové desky a procházky noční zasněženou krajinou...

Za mou postavu tam bylo všechno včetně wau efektu, zvratu v lince a prvků překvapení.  Šlapalo to a orgové se mohli přetrhnout, aby vše fungovalo. 

Hráčům dalších běhů doporučuji si skupinu dobře nastavit (nám to fungovalo).

+ Orgové, detaily, rekvizity

+ Luštění a záhady jsou fakt promakané

- Dovedla bych si představit lepší lokaci a stabilní kuchařku.

- Konec hry byl jak rána z blesku a velmi bych ocenila, kdyby si příště s tím zakončením a přechodem do reality ještě pohráli. V závěru jde vidět velká snaha o velké efekty, která je ale trochu pomarněná tím divným koncem nekoncem. Za mě šrám na kráse.

 

A stejně jako Guth bych si ten larp klidně dala znovu, i s tím, že už vím mnoho spoilerů a při dobré konstelaci klidně i znovu tu rodinu. 

 

0
EliškaEliška Applová 20.02.2019

Tunguska pro mě byla po dlouhý době delší larpec, tak jsem se na ni fakt těšila. A byla super, byť k ní mám nějaké výhrady.

Super bylo...

+ suprácká předherní koomunikace, vycházení vstříc potravním omezením a celkově individuální a milý přístup <3

+ možnost nastavit si "obtížnost hry", díky čemuž si ji mohli zahrát i netrénovaný těhule :D

+ že jsme se jako rodina sjeli už ve čtvrtek večer, povídali jsme si, tulili se, tatínek nám přečetl pohádnu a pátek dopoledne jsme strávili procházením okolí. Díky tomu naše společná hra skvěle fungovala a my si mohli užít moc fajn komorák.

+ bylo vidět, že si orgové dali práci, aby vybrali do naší skupiny hráče, kterým to bude společně fungovat. A fungovalo.

+ byla jsem moc ráda, že s námi ve skupině byl org (Shaika), který hrál postavu a zároveň se o nás staral. Mělo to hned několik pozitiv: budovalo to atmésféru, usnadnilo to distribuci informací od orgů k hráčům, usnadnilo to možnost konzultací nebo prostě mimoherní pokecání s orgem.

+ atmosféra některých scén, hlavně noční procházky završené "rituálem", to jsem si užila hodně.

+ poherní dotazník, kam jsme mohli detailně rozepsat své problémy, protože díky tomu doufám, že by se do příště mohly vyřešit a zkvalitnit hru dalším hráčům ;-)

...ale...

- na můj vkus byla obecně atmosféra málo hutná, málo horororvá a ve hře bylo obecně málo chapadel. Přišlo mi, že fungují jednotlivé skupiny, ale už ne tolik hra jako celek.

- sobotní odpoledne a vlastně i večer jsem se nudila a posledních několik hodin jsem vysloveně čekala, až se přiblíží konec hry a my se budeme moci vydat na její vyvrcholení.

- asi debilní bod, ale...bylo frustrující sedět vedle Drirra, který upravoval fotky dalšího běhu, koukat mu přes rameno, slintat nad nimi a nudlit na tim, že z našeho běhu fotky nejsou (tenhle bod nepromítám do hodnocení hry, orgové za nepřítomnost fotografa nemohli).

A teď si jdu přečíst, co psali ostatní, abych sem kdyžtak mohla ve zkratce vypsat, s jakými body u ostatních souhlasím a zapomněla jsem je zmínit...

+ rekvizity a produkce

+ láska (larp od srdíčka)

+ krajina a lokace

+ rozličnost a tajnost skupin

Skupina rodina je specifická. Byl to takový komorák, kdy jsme hráli vztažíky ve skupině...a měli jsme za úkol být divní pro ostatní skupiny. Nás se netýkal gamismus a pátrání, my jsme prostě byli, hádali se, usmiřovali, objímali se a byli pokud možno aspoň místy creepy.

7/10 (2. běh)

0
ČikiPetr Kuběnský 07.02.2019

Budu asi trochu opakovat, co kluci pode mnou. Kdybych to měl vyjádřit ve zkratce: Tunguska má nějaké zjevné mouchy a měl bych k ní množství výhrad, ale vlastně jsem si ji hodně užil a jsem rád, že jsem tam byl. Hlavní důvody jsou tři: Byla tam skvělá parta, se kterou byl radost trávit víkend. Organizátoři na místě byli nejvíc zlatí, spoustu problémů fixovali nebo jejich dopad obrušovali, jejich rozmístění do všech herních skupin dodávalo patřičnou dynamiku. A samotný zimní táboření v krásné krajině s nějakým příběhem okolo, plížením a tak bylo vlastně velmi cool a osvěžující. Jak už někdo podotknul, je to larp dělanej hodně srdcem a je to z něj cítit.

A teď k jednotlivostem:

1) Workshopy, resp. předherní scény, fakt chyběj k tomu, aby to hození do vody na začátku nebylo tak prudký. Hrát z bodu tady a teď je prostě náročný.

2) Jsou tam poměrně velký prostoje mezi okamžikama "něco se děje", kdy se vlastně jen čeká až se něco bude dít. Jasně, člověk může chodit okolo a vyzvídat, co kdo je ochotnej pustit do hry ze svejch linek, ale vlastně je to spíš kontraproduktivní (viz bod 6).

3) Loudova proslulá úvodní věta o tom, že bychom neměli sklouznout do komedie, se sice moc nenaplnila, ale vůbec to nevadilo. V oněch mezidobích, kdy člověk zevluje u ohně a nemá moc do čeho píchnout, pracovala herní fantazie naplno, abychom vyplnili čas, což plodilo pro příběh sice nerelevantní obsah, ale místy vysoce výživnej, co se týče salv smíchu. V mnoha ohledech to bylo vykračování mimo rámec settingu a atmosféry (a pokud jeden člověk zrovna chtěl řešit něco vážnýho, trochu se to bilo), ale zpětně vzato mi tyhle komediální vložky přijdou nejpamětihodnější.

4) Ale aby to nevypadalo, že je Tunguska silná jen v chillovacích srandamomentech: Hororovou nebo thrillerovou atmošku se taky párkrát podařilo účinně navodit - a bylo to silný. Stejně tak byly dobrý občasný úkoly pro malý skupiny s plížením v lese a plněním questů. Jen je škoda, že tam obojího nebylo víc. Když jsme se táhli za lesy a kopce splnit úkol na tábořišti domorodýho kmene a za kopcem zavil pes, fakt tuhla krev v žilách. Noční zasněžený pláně prostě dělají atmosféricky hodně. A dovedu si představit, že s větším produkčním týmem (vím, to je kámen úrazu, kterej hodně limituje), by podobných momentů mohlo být daleko víc záměrně. Občas nějakýho bubáka mezi stromy nebo spustit nahrávku děsivýho řevu z nedalekýho hájku a ten zážitek by na jednou byl o 300 % jinde.

5) Co nebylo úplně patrný před hrou, je, že je Tunguska z velké části budovaná jako old-school gamistickej larp. Je to vlastně taková fúze obsahovky a sandboxu, ale úplně jinak, než je tomu v Pomezí nebo jinejch novějších dramatickejch hrách (a to právě kvůli tomu "vyhravačskýmu principu"). Aby bylo jasné, jak to míním: ve hře je obří množství informací a většina postav na začátku neví skoro nic. Pokud chce člověk něčeho dosáhnout a nebýt jen ve vleku událostí, ale aktivně je budovat, musí ty informace kolektovat a spojovat. Domnívám se, že to je vlastně ústřední princip tohohle larpu. Není to úplně styl, kterej vyhledávám, ale vlastně je to zajímavej (a na pozici obsahovej her novej) přístup. Ale je dobrý s tím do té hry od začátku jít.

6) Má to ale jeden háček, kterej takovýmu úsilí podkopává nohy. Tunguska totiž nemá jeden příběh. Když jsem pochopil, co po mně hra vyžaduje, sbíral jsem informace jako divej a snažil se z nich uplést nějakou představu o tom, co se to okolo děje, co je příčinou a jak tomu jít naproti. Ale pořád jsem se divil, jak mnohý částečky skládanky nepasujou do sebe. A to je to, na co Guth níže naráží - informace jiných linek prostě nebudou dávat smysl, protože pro mou skupinu nejsou relevantní a týkají se věcí, na který patrně vůbec nenarazím.

7) A s tím se pojí i poslední bod: Obsah je na postavy vázanej nerovnoměrně. Nevadilo by ani tak to, že mám míň informací, než někdo jinej. S tím se dá v pohodě pracovat a je to kompenzovaný částečně jinak (pokud můj Mistr ví spoustu věcí a já málo, vytváří to content manipulací a podřízenosti). Horší je, že když se má něco důležitýho stát, neobejde se to bez těch OP postav. Spousta reálnýho děje, tj. větších scén, zahrnuje nějaký rituály, exorcismy anebo veřejný jednání mezi hlavounama jednotlivých skupin a jiný postavy se tím pádem ocitají v pozici, kdy na hlavouna/mága/šamanku musejí čekat, aby se nějaká linka pohla dál.

Tím jsem si spíš utřizoval svoje myšlenky a dojmy. Přesto, jak jsem napsal v úvodu, budu na Tungusku dlouho a rád vzpomínat. Byl to zážitek úplně jinýho typu, než na který je člověk zvyklej. Byla tam spousta pamětihodnejch momentů. Orgy bych po hře nejraději obejmul, jak byli skvělí v roli i v řízení hry. Mělo to wow efekty v produkci. Hraní ve skupince domorodci/gentlemani byla jedna velká radost. Tunguska je jako první láska - má to spoustu komplikací a nikdy to nevypadá, jak by člověk chtěl, aby to vypadalo, ale vezme to za srdce a nepustí.

John Hobb, 3. běh

0
TomášTomáš Guth Jarkovský 06.02.2019

Já začnu komentář takovou divnou větou - "Tungusku jsem si užil spíše méně, ale jel bych určitě znova, klidně i ve stejné skupině a možná i stejnou postavu".

3. běh - Arkash

A co bych na svém druhé cestě na pláně Tungusky udělal jinak?

1) Před hrou bych strávil více času nastavováním vztahů a dynamiky ve skupině. Před hrou na to jistý čas byl, ale pro naši skupinu asi ne dostatek. Notnou část hry stráví člověk se svojí skupinkou ať už na výpravě, nebo v základně, a tak spoustu obsahu, atmosféry a zážitku obecně vytvoří právě těch 3-6 parťáků. Pokoušeli jsme se před hrou elektronicky domluvit, ale asi nám tam nějaká předherní scéna nebo něco podobného i tak docela chybělo. 

2) Vyrážel bych na výpravy výrazně dříve, a na nich dělal řádné přestávky. Důvod je nejen možné vyčerpání, ale hlavně právě ta hra ve skupině, vystrašené monology a podobně. Většina interakce s cizimi postavami se řídí časem ("Potkáme se v 8:00 pod Černostromem, bratře!"), a proto by to bylo dost jednoduchý, a přidalo hodně dobrosti. Krajina Tungusky je fakt hezká, a proměnit 20 minut sezení u ohýnku v základně za 20 minut vystrašeneho krčení a modlení v závěji je dost dobrej deal. Na samotné základně je bohužel často více skupin, občas tam není moc co dělat než smalltalkovat u ohýnku a atmosféra se spíše vytrácí. 

3) Vyhýbal bych se cizím linkám jako čert kříži. Jak níže psal Lischai, spíše nepomáhá, když člověk poslouchá cizí rozhovor a dozví se už o 3. možném konci světa a 5. tajné misi, kterou má někdo za zády svých spoludružiníků. Tomuto bohužel na 3. běhu napomáhalo, že bylo docela hezky, takže lidi byli sociální a pořád si povídali a sdíleli. Také tomuhle pomůže 2), protože méně štěbetání u ohně rovná se méně cizích linek. 

4) Už bych věděl, co čekat, a jak si to užít. Snažil jsem se před hrou vyhýbat co nejvíce informacím, protože spoilery a protože jsem se těšil na Lovecraftovskej horror plnej tajemna, úzkosti a šílenství. Dostala se ke mě jedinná informace, a to že je to spíše jako Lovecraftovský deskovky než jako povídky. Deskovky jsem nehrál, ale tuším jaké jsou ty nejzřejmější rozdíly. A jsem přesvědčen, že kdybych věděl do čeho jdu, tak si to vlastně hodně užiju. Na běhu teď mě vlastně tento posun v tónu trochu zasáhl, a na radosti ubral. 

5) Více bych čekal ony gamistické elementy. To trochu souvisí s 4) a tím, co psal Lischai. Tak nějak mě zvyk z Rollingových obsahových larpů nutí předpokládat, že důležité příběhové souboje, souteže nebo zkoušky budou buď rozhodnuty nějakým skriptem nebo dramatickým rozhodnutím, než to to bude reálné poměřování schopností případně předešlé přípravy. Je třeba počítat s tím, že když má postava hledat rozbité kousky temné amfory, tak vážně musí vynaložit nemalý čas a úsilí v jejich aktivním hledání a zjišťování informací o ztracených střepech, jinak prostě najde prd.

_________________________________________________________
Takže tak, ale musím ještě nezávisle vypíchnout několik pozitiv.

+ Kvalita produkce a rekvizit -
 Hromady světelných i zvukových efektů, krve, barviček, náhodných děsivých věcí, které člověk potkává průchodem krajinou, skvělé kostýmy cizích postav, velký stan, slušné jídlo, a mnoho dalšího. S cenovkou 1500,- to je velmi obdivuhodné.  

+ Rozličnost skupin a tajnosti okolo nich - Hra v každé skupině je určitě hodně jiný zážitek, a většina z nich vypadá něčím lákavě. Také je vlastně hodně zajímavé, že každá skupina začíná separátně a často i v jiné časy. Přede hrou jsem se vyhýbal informacím o tom kolik je skupin, jaké jsou a dokonce kolik je hráčských postav, a tak zážitku příjemně přidalo, když se najednou z lesa vynořila banda cizinců, o kterých jsem velmi autenticky netušil, že se v těch lesích nachází. 

+ Krajina a lokace - Nehostinné nekonečné bílé pláně, pod kterými se skrývá nenasytné zlo, které se nemůže dočkat vyrazit na lov. <3

+ Láska - Těžko to popsat konkrétněji, ale docela to působí, že je Tunguska larp tvořenej s láskou a že autory dost baví/ilo ji psát i uvádět. 

 

0
MuDaniel Hrnčíř 04.02.2019

Ahoj!

Než abych tady vymýšlel stejné věty jako lischai, tak si prostě půjčím ty, se kterými souhlasím.

citace: "Další zajímavý element je, že jednotlivé skupiny mají myslím extrémně jiné typy zážitku. Někdo s podivným zařízením vytyčoval siločáry a luštil šifry, někdo chodil s flintou po lese a spal na sněhu, někdo měl rodinné drama u kamen." konec citace - je to tak, což umožňuje něco co se mi moc líbí a to jet znova za jinou postavu a mít jiný zážitek. A já mám rád opakovatelnost. 

citace: "Výrazněji mi tu chyběl nějaký úvod a konec hry. Nejsou tu totiž žádné workshopy, úvodní scéna vstupu do hry, scéna výstupu ze hry, ani nějaký debriefing na konci." konec citace - tohle jsme probírali v autě, aniž bychom se navzájem přesvědčovali a plácali po zádech (doufám). Já moc nemám rád ty přehnané půl denní workshopy, ale taky jsem si zvykl na nějaký jemný přechod a hodinku bych tomu věnoval, i když se začne později. I ten debriefing. Za mne klidně jen 15 minut, ale prostě to nějak uzavřít :).

 

Moje vlastní:

Na Tungusce mě bavilo nejvíc, že je to larp, který se prostě hraje a moc se kolem toho nekecá a nedělají různá show. Nejspíše je to přístupem organizátorů, kteří prostě vytvořili něco co je moc, moc fajn a baví je to. A pak je už jen radost tam být. Jasně po hře narazíte na nejasnosti kolem postav, kdy někdo o někom moc neví, i když spolu teoreticky bydlí atd... nebo že vás někdo vnímá díky historii jinak, než se to pak odehrává při samotné hře nebo že někdo může "vyhrát" a někdo "prohrát", ale za mne to jsou píčoviny, které nemá smysl řešit. 

Určitě bych Tungusku nedoporučil všem, rozhodně pak těm, kteří jsou zvyklý na hry komplexněji propojené a pilované do detailu, což by mohlo znít jako výtka, ale mě tento typ her umožňuje víc hrát, mít větší možnosti výrazu postavy. Prostě a zkrátka víc divadla. A to mě na těchto hrách strašně baví, zkoušet možnosti a dívat se na ostatní, jak tvoří své role s volností. 

0
LischaiPavel Gotthard 03.02.2019

Celkově mě Tunguska rozhodně bavila, z pár věcí jsem tam byl překvapený, a něco málo mi chybělo. Začnu tím, co mě překvapilo.

Design. Místy je to vlastně takový larp, jak se dělával dřív: výsledek nějaké akce (vymýšlím si: jdu se podívat do strašidelné jeskyně a není jasné, jestli tam umřu nebo ne) není ani skript (umřeš!), ani dramatické rozhodnutí hráče (když ti to připadne dobrý, klidně umři), ale vyhodnotí se nějaké herní mechanismy a podle toho věc dopadne (pokud máš s sebou mystický náhrdelník, který jsi mohl získat první herní den od šamana, co žije pod ledem, kterého jsi našel pokud jsi správně vyluštil hinty v deníku minulé expedice, tak neumřeš – jinak jo).

Je to zajímavý koncept a vlastně osvěžujícím způsobem jiný, než se teď obsahové hry dělají. Jediná škoda je, že mi připadlo, že tohle organizátoři moc neříkali. Takže když jste hráli tak nějak naivně kamarádsky (je to podezřelý týpek, a asi bych ho měl pro sichr střelit do hlavy, jako hráč vím, že má určitě rozehrané nějaké supr linky, tak mu to teď nebudu mrvit a radši na něj jen přísně zvednu obočí), tak na konci vaše postava dopadla hůř, než někdo, kdo víc luštil hinty v denících, správně posbíral amulety od šamana pod ledem, a nebál se v klíčovou chvíli střílet.

Nepíšu to sem jako výtku, na konci dne je pro mě scéna, kdy mě semele týpek s amuletama stejně dobrá, jako kdybych já někoho semlel svýma amuletama, ale možná – možná kdybych to věděl, hrál bych trošku jinak. Takže prostě to sem píšu jako vzkaz budoucím generacím.

 

Další zajímavý element je, že jednotlivé skupiny mají myslím extrémně jiné typy zážitku. Někdo s podivným zařízením vytyčoval siločáry a luštil šifry, někdo chodil s flintou po lese a spal na sněhu, někdo měl rodinné drama u kamen. Asi se tedy hodí věnovat zvýšenou pozornost přihlašovacímu formuláři. Zatímco jedna skupina na téhle hře může být přesně pro vás, jiná vás může úplně minout. Tak prostě abyste věděli, no.

 

Krátce k tomu, co mi přišla škoda:

Trochu bolavý byl klasický problém kumulace závažných věcí z různých linek, takže v určitou chvíli nebylo přesně jasné, které z několika různých proroctví, o kterých se mluvilo, je to zásadní, a mělo by se řešit. Ale možná to byl jen problém našeho běhu, který byl prý specifický tím, že bylo hezky, a lidi tak víc courali do základen jiných skupin a sdíleli informace, které by se normálně asi nesdílely.

 

Výrazněji mi tu chyběl nějaký úvod a konec hry. Nejsou tu totiž žádné workshopy, úvodní scéna vstupu do hry, scéna výstupu ze hry, ani nějaký debriefing na konci. Někomu tenhle minimalismus může přijít super, a já vlastně zjistil, že mi vyhovuje, když mi na začátku hra pomůže přejít z normálního světa do herního, a pak mě zase pomalu dovede zpátky a dovolí mi nechat doznít roli a nějak se s ní rozloučit. Tady to bylo BAM: A hrajem! Dobrý, trochu šok, ale nějak se do toho dostanete-- BAM. Konec hry! „Hahaha, cos hrál? Já jsem byl takovej archeolog, co hledá amulet šamana pod ledem, jéžiš, taky máš mokrý boty? Já teda dost…“ A vy se usmíváte, kývete hlavou, a pořád trochu jednou nohou vězíte na Sibiři, ale kolem se otvírají Braníky a aktivuje párty mód.

 

Co se mi líbilo, jeeej!

Rekvizity. Znáte ten moment, kdy narazíte na něco, co evidentně muselo dát spoustu práce, není to úplně nezbytné, určitě to šlo nějak ošméčkovat a udělat míň efektně ale za desetinu práce, ale někdo se prostě rozhodl, že do toho ten čas naleje, a nalil, a vy tam stojíte, pozorujete tu nesmyslně pracnou věc, a v duchu si tiše řeknete: „ne-ne“. A v tom „ne-ne“ je zároveň něžná lítost nad tím nebohým člověkem, co to vyráběl, a zároveň vděčnost, že se na to nevybodl a stejně to vyrobil. Takových momentů jsem měl já sám během hry aspoň pět, a to jsem přišel do kontaktu jen se zlomkem rekvizit a dějových linek. Z Tungusky je prostě vidět, jak je to larp od srdíčka, na který je radost jet.

Z dalších pozitivních zpráv: Postava zajímavá, CPčka byla skvělá a obětavá, lokace velice dobré, hezky nasněžilo, všude samí kamarádi.

 

Celkově je Tunguska moc pěkný larp, na kterém je vidět spousta práce. Já si ho užil moc. Hrál jsem si rodinné drama, hodiny vodil lidi zasněženým lesem ke kráteru po meteoritu, luštil s archeology prastaré nápisy a vůbec všeobecně si na víkend utekl do temného lovecraftovského thrilleru. Ach, larp je super koníček.

Jakob von Kleist, 3. běh

0
ŠuhinkaIvana Šuhajdová 02.03.2018

1. běh - postava Mudr. Sarah Pickman

Organizačně naprosto bezchybné. Dobré jídlo, komfortní teplo i pro zmrzlinu, kterou skutečně jsem, celou dobu na dosah organizátor, který vyřešil jakýkoliv zádrhel a postava psaná přímo na mě, takže směs hororu, dramatu a lásky. Naprostá spokojenost!