7. generace

6 hráčů, 3 mužů, 3 žen, 0 obojetných

3 hodin , 0 dnů , 2014

To místo hraje v našem vyprávění snad nejdůležitější roli. Dříve opuštěný zámeček poničený válkou, kdesi na belgických hranicích, nyní přestavěný na malý letní hotel pro hosty. Hotýlek je klidným místem, kam nedosáhne hluk velkoměsta a strasti života na lidi doléhají o to méně, o co snadněji se zde dýchá. Správce hotelu je člověk skromný, solidní a dbající o pohodlí svých hostů i splnění jejich přání.
Zvláštní temná nit jakoby prostupuje příběhem a nechává na hráčích, aby sami vytvořili a užili si psychologický vývoj svých postav s ohledem na pomalu plynoucí děj příběhu.
Hra rámcově zasazená do let šedesátých má detektivní prvky a pohrává si s pocitem, že je zde něco, co nám uniká a přitom tomu stojíme tváří v tvář. Ta Věc v koutku oka.

Pro hru je důležitá ochota hráčů věnovat velkou pozornost detailu a budování atmosféry hry. Jedním z hlavních mechanismů je nejednoznačná interpretace informací a více možností vysvětlení, kde se prolíná myšlení postavy s hráčem.

Hra vznikla na akci Larpworkshop 2014

6.1

9 celkem

Vaše hodnocení je: 0


10
9
8
7
6
5
4
3
2
1

0
ČikiPetr Kuběnský 24.11.2014

Na 7. generaci jsem se přihlásil bez výraznějšího očekávání (protože anotace nic konkrétního ani nenabízela), s tím, že jsem zvědavý na každou experimentální hru, která v českém prostředí vznikne. Ve skutečnosti jsem ale namísto experimentu dostal klasickou žánrovou hru, kde je ovšem žánr hráčům od počátku tajen. Podle mě zcela zbytečně, protože hra by docela dobře fungovala i s otevřenými kartami. S výsledkem jsem byl ale veskrze spokojen a hru můžu doporučit. Pokud se zvolí dobré prostředí (ta představa, že se to bude hrát na opravdovém starém zámečku!), věřím, že to bude fungovat i bez nějakých velkých nároků na hráče.

0
BalúBalú 24.11.2014

Hrála jsem 7. generaci na Larpvíkendu 2014 a přihlásila jsem se hlavně proto, že mám ráda experimenty, a taky se mi líbily ty dvě věci, co jsem hrála od Lucky Chlumské :) Pod samotným popisem 7. generace tady a na stránkách LV jsem si toho nedokázala moc představit a hodně dlouho jsem si nebyla jistá, co že to vlastně jdu hrát/hraju (ona ta nejistota trvala zhruba do dvou třetin larpu).

Začnu tím, že se pokusím bez spoilování popsat to, v čem tkví samotný experiment. V tomto larpu převládá určitý žánr, o kterém ale hráči předem neví. Takže jsou uvedeni do určitého settingu, ve kterém se postupem času začnou objevovat věci, které do něj vlastně nepatří, a hráči na ně jsou nuceni nějak reagovat, aniž by měli uklidňující pocit, že v tomhle žánru jsou tyto věci běžné. Dejme tomu, že se budete dívat na film, který se bude odehrávat v naší současnosti a najednou tam hlavní hrdina potká živého dinosaura. V tom okamžiku se z filmu stane buď sci-fi (někdo naklonoval dinosaury), nebo sociální drama (hrdina fetuje a má halucinace), nebo horor (hrdinu pronásledují duchové v podobě dinosaurů), nebo nějaká obskurní artová věc (dinosaurus je metafora pro zastaralý způsob myšlení). Nu, a to samé se děje hráčům 7. generace. Na belgickém zámečku se začnou dít divné věci - ale proč se dějí, a jak na ně reagovat, na to už hráči musí přijít sami.

A v tomhle se ten experiment, myslím, povedl. Když se na to podívám zpětně, tak jsem se chovala opravdu jako postava v žánrovém filmu, která netuší, že je jenom postavou, ale snaží si žít svůj normální život tak, jak to odpovídá jejímu referenčnímu rámci. Úplně předpisově. Bez jakýchkoli hráčských metamyšlenek, protože já jako hráč jsem nevěděla nic navíc. Za to teda klobouk dolů, to je opravdu HODNĚ dobrý.

Jenomže... Nastal určitý drobný problém. Já totiž onen žánr, ke kterému se hráči nakonec doberou, a ve kterém je 7. generace psaná, nemám moc ráda - třeba filmy v podobném duchu mě vyloženě frustrují a vytáčejí. Nu, a protože se larp věrně držel daného formátu, byl pro mě konečný zážitek trochu rozpačitý.

Takže na jednu stranu ambiciózní experiment, který obdivuju a jsem hrozně ráda, že jsem si ho mohla vyzkoušet. Na druhou stranu jsem většinu hry trochu nešťastně přemýšlela, co dělám špatně a proč do sebe sakra nic nezapadá. Myslím, že kdybych se dokázala opravdu plně odpoutat od toho, že "hraju larp", a prostě přijímala všechno okolo jako danou realitu, zakázala si uvažovat o sobě na dvě hodiny jinak než jako o kunsthistoričce Gertě, bylo by to lepší - ale to asi úplně nedokážu...

Události